Mezinárodní přeprava a obchod

 

 

Význam dopravy v mezinárodním obchodu

·         Patrně nejdůležitější vliv přepravy na uzavíraný obchod představují přepravní náklady.

·         Vedle ceny ovlivňuje výběr způsobu přepravy přímo i další součásti mezinárodní obchodní operace, kterými jsou dodací podmínky a dodací lhůty.

·         Vliv přepravy na dodací lhůty je tím významnější, čím větší je vzdálenost mezi kupujícím a prodávajícím.

 

Dopravce

Dopravce je subjekt, který zajišťuje přepravu vlastními dopravními prostředky a do smluvních vztahů s příkazcem přepravy (kterým může být jak prodávající, tak kupující) vstupuje vlastním jménem, na vlastní účet a riziko. Právní vztah mezi příkazcem a dopravcem obvykle vymezuje jedna z následujících smluv:

•         smlouva o přepravě věci,

•         smlouva o nájmu dopravního prostředku,

•         smlouva o provozu dopravního prostředku.

 

Zasílatel

·         Zasílatel (speditér) není oproti dopravci zavázán mezinárodní přepravu sám realizovat, ale pouze ji smluvně obstarat. Ve vztahu k příkazci vystupuje v podstatě jako jeho zástupce a obvykle nabízí i zajištění dalších služeb souvisejících s mezinárodní přepravou, jako je balení, skladování, pojištění, celní odbavení a další. Zasílatel je rovněž významným subjektem v případě kombinované dopravy, kdy zajišťuje celý průběh přepravy všemi použitými způsoby dopravy. Tento způsob využití zasílatele je pro příkazce zejména výhodný tím, že veškeré služby související s přepravou zboží realizuje jediným smluvním vztahem a v případě kombinované dopravy je vystaven jediný dokument na všechny dopravní úseky.

·         Podle odhadů je v současnosti až 80 % objemu všech mezinárodně obchodních přeprav zajišťováno touto formou spolupráce. Zasílatelé jsou sdruženi v mezinárodní federaci FIATA (Fédération Internationale des Associations de Transitaires et Assimilés). Protože zasílatelé často poskytují služby zahrnující několik druhů dopravy, mají v kombinované přepravě možnost vystavení jediného přepravního dokladu pro celý úsek cesty z místa odeslání do místa určení – náložní list FIATA. Právní rámec spediční činnosti stanovuje zasílatelská smlouva.

 

Přepravní dokumenty

Dokumenty v silniční přepravě

Dohoda o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě (CMR)

·         Tato smlouva upravuje provozování mezinárodní silniční dopravy. První zmínka o ní je z roku 1956. Zkratka CMR je odvozena z francouzských slov: Convention – dohoda, Marchandise – zboží, Route – silnice. Hlavním cílem dohody je vymezit vztahy mezi jednotlivými subjekty, tzn. mezi dopravcem, odesílatelem a příjemcem.

 

 

Nákladní list CMR je považován za doklad o uzavření přepravní smlouvy, je to základní dokument mezinárodní silniční přepravy. Nákladní list je tedy chápán jako potvrzení o uzavření přepravní smlouvy a převzetí zásilky dopravcem.

 

Železniční nákladní list v rámci příslušných předpisů je vystavován nákladní list CIM. Na základě tohoto nákladního listu je poté sjednána přepravní smlouva. V případě vozové zásilky se nákladní list vystavuje na každý vůz zvlášť. Nákladní list musí obsahovat údaje, jako je např.: označení stanice určení, jméno a adresa příjemce, pojmenování zboží, hmotnost zboží, počet kusů a druh obalu, číslo vozu atd. Kromě těchto povinných údajů může ještě nákladní list obsahovat údaje o úhradě a také údaje o přepravní trase. Originál putuje vždy se zásilkou a kopie je dána odesílateli.

                 

Letecký nákladní list je u kusových zásilek poskytován na základě uzavření přepravní smlouvy a souhlasu s přepravními podmínkami. Převzetí nebo zjištěné nedostatky zapisuje na nákladní list dopravce. Letecký nákladní list obsahuje následující náležitosti: označení a adresu odesílatele, označení a adresu příjemce, údaje o zboží, druhu, množství a hmotnosti, cenu zásilky. Letecký nákladní list není obchodovatelný

 

Konosament osvědčením o převzetí zásilky k námořní přepravě je náložný list – konosament (Bill of Lading – B/L). Pokud byla zásilka k přepravě pouze převzata, musí být konosament opatřen doložkou „převzato k přepravě“ (Received for Shipment) a je pokládán za tzv. „konosament přejímací“. Umístění zásilky v ložném prostoru konkrétního plavidla (tzv. nalodění) se osvědčuje doložkou „umístěno na palubě“ či „naloděno“ (Shipped on Board) a listina se stává tzv. „konosamentem palubním“. U liniové námořní přepravy je konosament současně i dokladem o uzavřené přepravní smlouvě. Současně s převzetím zásilky k přepravě provádí přepravce i fyzickou kontrolu jejího vnějšího stavu. Zjištěné zjevné vady obalu nebo zboží vpisuje do konosamentu, který se stává „nečistým“ (dirty). Pokud nejsou při přejímací kontrole zjevné vady konstatovány, zůstává konosament „čistým“ (clean). Vzhledem k tomu, že konosament čistý vcelku věrohodně osvědčuje bezvadný vnější stav zásilky, je také snáze obchodovatelný než konosament „nečistý“.

 

Dokumenty v rámci kombinované přepravy

Pro uzavírání smluv se v kombinované přepravě využívá průběžný konosament a multimodální průběžný konosament FIATA.

·         Průběžný konosament pokrývá přepravní úseky realizované pomocí námořní přepravy spolu s různými kombinacemi jiných druhů přeprav. Je vystavován speditérem a nahrazuje v logistickém řetězci nákladní list.

·         Multimodální průběžný konosament FIATA může být vystavován pouze speditérem, který je členem organizace FIATA. Je to plnohodnotný akreditivní doklad, který v plném rozsahu plní náležitosti konosamentu. Dokument pokrývá celou přepravní cestu, která je prováděna minimálně dvěma druhy dopravy a speditér je odpovědný za provedení celé dopravy.

 

Mezinárodní obchod a jeho dělení

Obchod jako činnost představuje širší pojetí. Je to činnost zahrnující nákup a prodej zboží.

Obchod v institucionálním pojetí představuje subjekty zabývající se převážně obchodem, přičemž za obchodní instituce v užším slova smyslu jsou považovány ty subjekty, které nakupují fyzické zboží za účelem dalšího prodeje bez jeho podstatnější úpravy.

Obchod s fyzickým zbožím zahrnuje tyto hlavní skupiny:

•          Obchod se spotřebním zbožím (Business to Consumer – B2C) zahrnuje převážně sortiment zboží určený pro konečného individuálního spotřebitele. Zákazníky jsou občané (domácnosti, rodiny). Patří sem potraviny, oděvy, potřeby pro domácnost a volný čas apod.

•          Obchod se zbožím pro další podnikání (Business to Business – B2B) provozují kromě obchodních podniků ve značném rozsahu i výrobní podniky svými prodejními nebo nákupními útvary. Samostatné obchodní podniky, nezávislé na výrobci, se vyskytují zejména v oblasti zahraničního obchodu. Prodané zboží slouží k výrobě jiného zboží nebo poskytování služeb.

•          Obchod s vojenským materiálem představuje zvláštní skupinu, neboť v podmínkách ČR se děje se souhlasem státu a odběrateli jsou buď jiné státy, nebo určité podniky v zahraničí. V tuzemsku vojenský materiál nakupuje Armáda České republiky (AČR) nebo Policie České republiky (PČR). Jde o ruční zbraně, vojenská letadla, spojovací techniku, munici aj.

 

Z hlediska teritoriálního můžeme rozlišovat:

Vnitřní obchod představuje obchod na celostátním (vnitrostátním) trhu.

Zahraniční obchod představuje vývoz (export) a dovoz (import) zboží přes hranice státu. Zahrnuje jak obchod se spotřebním zbožím, tak i obchod se zbožím pro další podnikání i s vojenským materiálem. Příslušné obchodní subjekty musí mít pracovníky s potřebnou kvalifikací, musí znát zahraniční trhy a u určitých komodit se vyžaduje i příslušná licence (vojenský materiál) – především k vývozu.

Mezinárodní obchod představuje soubor obchodních aktivit ve více zemích, na světadílu, na jeho rozsáhlém teritoriu či na celém světě. Zahrnuje i obchod na vnitřních trzích.

 

Předpoklady exportu (vývozu), bariéry exportu

Aby český výrobce mohl vyvážet svoje výrobky do jiných států, musí být splněny určité předpoklady, kam patří zejména:

·         zájem o příslušné zboží,

·         kvalita daného výrobku,

·         přijatelná cena a platební podmínky,

·         zabezpečený servis strojírenských a elektrotechnických výrobků, např. osobních automobilů,

·         kontakty, pokud možno osobní,

·         přizpůsobení názvu výrobku a jeho balení místním podmínkám,

·         aktivní marketing,

·         přizpůsobení distribuce místním podmínkám a řada dalších.

 

Je nutné v každé době, ale i v současnosti, překonávat řadu bariér, např.:

·         velká konkurence (na určitých trzích a u určitého zboží),

·         upřednostňování domácích výrobků a výrobků ve výběrovém řízení, pokud je uskutečňováno,

·         místní zákony, technické normy, předpisy (bezpečnostní, hygienické, …), licence na dovoz, certifikace apod.,

·         místní zvyklosti,

·         „špatné“ placení,

·         nestabilní politické poměry,

·         celní procedury, cla, dovozní kvóty,

·         daně a správní poplatky,

·         klimatické podmínky,

·         teritoriální specifika a další.

 

Faktory mezinárodního obchodu

Mezi významné faktory řadíme:

·         provedení výrobku,

·         náležitosti kupní smlouvy,

·         cena,

·         dodací podmínky včetně financování,

·         pojištění,

·         vázané operace.

 

Vázané operace

V praxi mezinárodního obchodu se někdy setkáváme s tím, že jednotlivé obchody nejsou uzavírány jako obchody samostatné, ale dvě nebo více obchodních transakcí jsou svazovány tak, aby bylo dosaženo cílů, které zúčastněné strany od jejich realizace očekávají. Důvody pro takový přístup mohou být velmi různorodé. Nejčastějšími bývají:

·         překonávání protekcionistických překážek obchodu,

·         zajištění úhrady za dodávky, pokud existují obtíže v mezinárodním platebním styku,

·         pronikání na těžko dostupné trhy, na kterých nejsou vybudovány uspokojivé distribuční cesty,

·         opatření zdrojů pro financování obchodních transakcí,

·         využívání cenových a kurzových rozdílů na jednotlivých trzích za účelem dosažení zisku.

 

Nejčastější typy vázaných operací

Kompenzace jsou transakcí, kdy dochází k výměně zboží mezi obchodními partnery ze dvou, ve výjimečných případech i z více zemí. Předpokladem kompenzace je hodnotová vyrovnanost vývozu a dovozu každé země. Když se závazky a pohledávky rovnají, tak nedochází k pohybu plateb přes hranice.

 

Firemní barter je nejjednodušší forma kompenzace, kde dochází k výměně zboží dvěma obchodními partnery ze dvou zemí. Principem je, že vývozce zároveň dováží od obchodního partnera, a to zboží v přibližně stejné hodnotě. V tomto případě nedochází k finanční transakci, a to ani na úrovni vnitrostátní ani na úrovní mezistátní. V případě firemního barteru jde tedy o naturální směnu.

 

Rozšířená kompenzace je složitější formou než firemní barter, ale také formou nejčastější. Dané obchodní transakce se účastní více vývozců a dovozců. Platby se provádí vždy v domácí měně mezi dovozci a vývozci zúčastněné země, tím pádem nedochází k placení přes hranice. Pokud pak je kompenzace rozsáhlejší a účastní se jí velký počet obchodních partnerů z různých zemí, tak hovoříme o kompenzaci globální.

 

Protinákupy. Tento typ vázané operace zaznamenal největší rozvoj v osmdesátých letech minulého století. Dovozce využívá svůj nákup ze zahraničí k tomu, aby zajistil odbyt pro jím vyvážené komodity. Zpravidla bývá hodnotnější dovoz než vývoz a z pohledu mezistátního zúčtování se nejedná o kompenzaci.

Podstata protinákupů tedy spočívá v tom, že zahraniční dodavatel, se kromě dodání zboží, musí zavázat i k nákupu zboží či služeb dané země. Tento závazek protiodběru se tedy většinou stává nezbytnou podmínkou pro uskutečnění dovozu.

Realizace protinákupu a základního dovozu může proběhnout buď současně, ale k protinákupu může dojít i později. Podle toho, jakého charakteru je protiodběr, se dohoda časově limituje, někdy to mohou být měsíce, ale jindy i několik let.

 

Buyback, Production Sharing, kooperace na kompenzačním základě. Všechny tři výrazy jsou si obsahově velmi podobné, avšak jsou mezi nimi jisté odlišnosti.

·         Dodavatel v rámci Buybacku přijímá část produkce, jím dodaným zařízením. Příjem této produkce je úhradou kupní ceny, resp. splátkou úvěru. Jedním z úskalí tohoto typu obchodu je dohoda ceny dodávek přijímaných v budoucnu.

·         Production Sharing je svým principem velice podobný Buybacku. Opět je přijímán podíl na produkci jako úhrada za dovezenou investici. Je to typ vázané operace používaný především v souvislosti s dodávkami zařízení pro těžbu nerostů nebo produkci surovin. V obou případech je motivací pro exportéry získání nových trhů, které jsou běžně považovány za rizikové. Cílem však může být i přístup k určitým surovinovým zdrojům. Importéři těmito transakcemi získávají nová zařízení, nové technologie a mohou rozšiřovat své investiční aktivity.

·         Kooperace na kompenzačním základě svým rozsahem dalece přesahuje kompenzace popsané v předchozím textu. Tento typ vázané operace býval typický pro výstavbu průmyslových objektů ropného, uhelného, chemického a plynárenského průmyslu. Dohody tohoto typu zakládaly dlouhodobou spolupráci mezi partnery a sjednávaly dodávky značného rozsahu. Jejich komplexní charakter zahrnoval nejen výměnu zboží, ale i vědeckou, technickou, výrobní, finanční a úvěrovou spolupráci.

 

Cash-back je jednou z nových strategií v globalizujícím se mezinárodním obchodu. Prodávající poskytuje při pravidelném nákupu spotřebního zboží slevu kupujícímu. Sleva bývá ve formě rabatu nebo bonusu, kupující se zároveň zavazuje, že získaný finanční výnos použije na nákup dalšího zboží, které je při prodeji určeno.

Prodej zboží s využitím Cash-backu bývá obvykle podchycen dvěma navzájem provázanými kupními smlouvami. Použití této koncepce má především psychologický efekt, protože nakupující nabývá dojmu, že část zboží získá, aniž by je musel uhradit. Ve skutečnosti je však hodnota onoho „neuhrazeného“ zboží zakalkulována v ceně zboží ze smlouvy vázané. Přesto ale je tato metoda využívána, kupujícímu přináší výhodu tím, že získá zboží, do kterého by za běžných podmínek musel investovat. Na druhé straně prodávajícímu tento typ vázané operace přináší zvýšení objemu prodeje zboží oproti jiným obchodním metodám.

 

Offsety se začaly používat v průběhu osmdesátých let minulého století. Nejprve se používaly pouze mezi vyspělými zeměmi, později se jejich použití rozšířilo i jako obchodní vztah mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi.

Offsety slouží k vyrovnání jednostrannosti obchodních vztahů tím, že podmiňují realizaci dovozních kontraktů o relativně vysoké hodnotě poskytnutím určitých podnikatelských příležitostí pro kupujícího nebo pro různé podnikatelské subjekty země dovozu. Offsetové projekty jsou často dlouhodobé a dosahují velkých rozměrů. Offsety lze definovat jako systém průmyslových, komerčních a politických dohod. Pomocí offsetů tedy dojde k návratu finančních investic investovaných do nákupu zahraničního zboží. Všeobecnou podmínkou offsetů je, že by pro obě strany měly přinést hospodářský prospěch.

V případě offsetů se jedná o velmi rozsáhlé projekty, které mají většinou sloužit k modernizaci nebo restrukturalizaci vybraných odvětví. Do offsetů obvykle vstupuje velké množství stran, proto jsou často tyto obchody velmi nepřehledné. Částečně je i snahou zúčastněných stran tyto obchody tvořit nepřehledně, aby ztratily jistou atraktivnost pro další subjekty, které by se chtěly na těchto obchodech ekonomicky obohatit.

 

Reexporty patří k typickým příkladům kompenzačních obchodů. Jak již název napovídá, reexport je opětovný vývoz dovezeného zboží. Reexporty se využívají z důvodů ziskových, kdy motivem pro uskutečnění reexportu je existence cenových rozdílů na různých trzích. Reexportéři využívají své pozice dobré znalosti obou dvou trhů, jak trhu dovozního, tak vývozního. Jsou také schopni poskytnout další doplňkové služby, např. financování celé transakce. Moderní využití reexportu se nabízí při kompletaci výrobků ze součástek, které pocházejí z odlišných zemí.

Fakticky je reexport založen na dvou oddělených transakcích, jedné mezi reexporterem a dodavatelem a druhé mezi reexporterem a odběratelem, přičemž předmět smluv většinou zůstává shodný.

Reexporty, které jsou prováděny z devizových důvodů, se nazývají switche. Jedná se o nepřímý obchod, při kterém dochází ke konverzi deviz, které nejsou vzájemně směnitelné. Switch by se dal, díky principu na kterém funguje, nazvat devizovou arbitráží, která je prováděna formou obchodu se zbožím.

 

Platební podmínky v mezinárodním obchodu

Mezi běžně používané formy plateb patří:

Platba předem jako platební podmínka se používá spíše zřídka. Tato platební podmínka poskytuje stoprocentní záruku dodavateli, že dostane zaplaceno jak za materiál, tak provedenou práci. Užívá se zejména u menších zakázek. Platba bývá provedena připsáním peněz na účet dodavatele před odesláním zboží, ale jsou známé i případy, kdy celá částka byla splacena při podpisu kupní smlouvy.

 

Akontace je modifikací podmínky platba předem. Místo celé částky je po kupujícím požadována část celkové ceny nebo několik splátek (obvykle 20 – 40% z kupní ceny), která musí být zaplacena do určitého termínu od podpisu kupní smlouvy. Touto částečnou splátkou kupující potvrzuje svůj zájem na úspěšném dokončení obchodu. Dle povahy předmětu koupě (zboží nebo služba) může zaplacená částka sloužit k nákupu potřebného materiálu nebo předání dílčích etap zakázky. V této fázi obchodu se vlastně jedná o poskytnutí úvěru kupujícím dodavateli. Tato platební podmínka bývá pravidelně využívána se zákazníky z vyspělých ekonomik (EU, Jižní Korea, Japonsko, USA, Spojené arabské emiráty apod.). Často bývá po dodavateli požadováno zajištění bankovní zárukou, která má platnost do termínu dodání zboží a může být kupujícím uplatněna, pokud z jakéhokoliv důvodu kupující ztratí důvěru v dodavatele.

 

Dokumentární akreditiv (Letter of Credit –L/C). Tento platební instrument patří k nejrozšířenějším. Užívá se zejména při dodávkách samostatných dražších výrobků i investičních celků. Principem této platební podmínky je uznání závazku bankou kupujícího ve prospěch dodavatele. Vystavení dokumentárního akreditivu renomovanou bankou nebo bankou patřící do známé nadnárodní skupiny by mělo být dostatečnou zárukou dodavateli, že za předpokladu splnění svých povinností, dostane za zboží řádně a včas zaplaceno. Konkrétní bankovní ústav by měl být oběma stranami smluvního vztahu předem odsouhlasen (i s ohledem na cenu takových služeb). Po uzavření kupní smlouvy kupující pověří banku k vystavení dokumentárního akreditivu. Ta potřebuje znát tzv. akreditivní podmínky, které musí být dodavatelem splněny, aby bylo možné provést plnění. Jedná se zejména o rozsah dodávky a požadované dokumenty – přepravní dokumenty nebo technická dokumentace k výrobku. Podrobné informace o této formě platby poskytly odborné předměty.

 

Dokumentární inkaso (Documentary Collection) je, podobně jako dokumentární akreditiv, spravováno bankou a je zaměřeno zejména na průvodní dokumenty zboží. Principem této platební podmínky je pověření banky dodavatelem, aby zajistila na základě dokumentů odeslaného zboží u kupujícího platbu nebo uznání dluhu. Pro dodavatele vyvstává riziko, že kupující dokumenty odmítne převzít a tedy zaplatit. Zůstává mu však jistota, že kupující nemůže se zbožím nakládat.

 

Dodávky na otevřený účet. Tento typ platebních podmínek se stává v poslední době velmi rozšířeným, a to zejména v kombinaci s akontací. Principem je důvěra dodavatele v bonitu a solidnost kupujícího, že za zboží v dohodnuté době splatnosti zaplatí. Po dodání má kupující právo volně nakládat se zbožím, pokud kupní smlouva nestanoví tzv. výluku vlastnictví, že do plného splacení sjednané ceny zůstává zboží majetkem dodavatele.

S ohledem na velikost zakázky je také možné, že kupující může svým dodavatelům nabídnout postupná plnění, která kopírují jeho platební podmínky s konečným zákazníkem (jde právě o platby po ukončených a předaných etapách výstavby technologických linek nebo celých závodů). Pak tedy může dohoda znít např. takto:

• 30% záloha do 30 dní od podpisu kupní smlouvy proti bankovní garanci platné do termínu dodání,

• 25% – 90 dní od splnění kompletní dodávky,

• 15% – 120 dní od splnění kompletní dodávky,

• 10% – 180 dní od splnění kompletní dodávky.