Moderní politické dějiny Evropy

Moderní politické dějiny Evropy

– 12. Tranzice- výpisky z četby Tony Judt -Poválečná Evropa. Dějiny od roku 1945 – str. 576-651

reálný socialismus-jeho budování bylo vyhlášeno na XIV. sjezdu KSČ v květnu 1971, měl přimět občany, aby se

sice radovali ze socialismu a komunismu, ale rovněž aby se smířili s reálnými možnostmi tohoto zřízení. Kroky

komunistického vedení postupně směřovaly k zavedení jakési pseudokonzumní společnosti, kdy se každý stará o

sebe a svojí rodinu, volný čas tráví sportovními aktivitami nebo jen návštěvami biografu a sledováním televize,

která od roku 1970 vysílala již dva programy.

proměna intelektuálního pohledu na komunismus na Západě v 70. a 80. letech- 28.12. 1973 poprvé na Západě

vyšla kniha Souostroví Gulag od Alexandra Solženicyna

-mezi odpůrce komunistické diktatury patřili-Albert Camuse, Isaiah Berlin a další…tito kritici narazili, u

příslušníků generace 60. let na nechuť vzdát se revolučního katechizmu ; pošklebovat se Stalinovi byla jedna věc,

ale uznat, že chyba nespočívala v jednom člověku, ale v celém systému bylo složité; snažili se přisoudit přímou

odpovědnost za zločiny a přehmaty leninismu samotné radikálně utopistické koncepci

-začínalo být zřejmé, že komunismus vyplenil a pošpinil revoluční odkaz a bude v tom stále pokračovat-genocida

v Kambodži, osudy Vietnamců prchajících před komunistickým režimem-americký imperialismus byl špatný, ale

to co se dělo na druhé straně bylo mnohonásobně horší

-v období 75-81 Francie přijala 80 000 uprchlíků z Indočíny

-ve 20. století se stát stal spíše problémem, než řešením, a to ne hlavně z ekonomických důvodů

-ideologie, která začíná u centrálního plánování končí u centrálního vraždění

-v západním Německu, v Itálii, ve Francii a Španělsku spisovatelé zajímaly spíše problémy svých vlastních států a

také hrozba terorismu

-Britští intelektuálové, které vábení komunismu nikdy příliš nezasáhlo, byli k jeho ústupu neteční

-ve Francii odedávna existovaly značně široké sympatie ke komunismu-ale nová generace opouštěla marxismu

velice rychle a nechtěla s ním být spojována-odsuzovali komunismus v mnoha literárních dílech

-vládnoucí ideologie byla vyprázdněna a neměla již co nabídnout

-komunismus byl pro obyvatele Západu nezajímavý, nemorální, zastaralý

-práva a svobody začaly být pevně ukotveny v ústavách veškerých evropských zemí-ale mluvení o nic nebylo

v módě-pronikání tématu lidských a občanských práv do světa reálné politiky nyní usnadňoval náhodná časová

shoda ústupu marxismu a dopadu konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě- Marx označoval lidská práva za

egoistická a odsuzoval je, v komunistických státech lidská práva nebyla brána vážně a hlavně nebyla dodržována

-západoevropským teoretikům a intelektuálům vstřícnost k právům pomohla najít cestu k měnícímu se jazyku

politické opozice ve východní Evropě a k dialogu přes propast dělící obě části kontinentu

koncepce středoevropského a východoevropského disentu-v roce 1975 reformní komunista Zdeněk Mlynář

napsal Otevřený dopis evropským komunistům a socialistům a žádal o podporu proti potlačování názorové opozice

v Československu

-lidé jako mlynář se ocitli v menšině a většina kritiků komunismu v sovětském bloku pohlížela na jejich víru

v socialismus tak v jeho západoevropské příznivce s nevěřícím údivem-ještě se jim neříkalo disidenti

-studenti, spisovatelé, novináři se stali hlavními oběťmi represí, hlavně v Československu-pro udržení pořádku bylo

nejlepší umlčet inteligenci

-Václav Havel syn zámožného pražského podnikatele, jehož rodinu komunisté po roce 1948 připravili o majetek;

Havlovy vztahy ke komunistickým mocenským strukturám byly vždy antagonistické, také díky jeho buržoaznímu

původu, nikdy však nebyly politické, během 70. a 80. let byl za svou činnost pronásledován a zatýkán; jeho

poselství zůstalo stále nepolitické; tvrdil, že cílem není vést polemiku s držiteli moci, ale důležité je žít v pravdě,

jednat nezávisle, neohlížet se na to co se nám snaží režim vnutit, snažit se žít tak jako by byl člověk opravdu

svobodný

-Ludvík Vaculík ve svém projevu na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů v červnu 1967 doporučoval

svým kolegům podobnou strategii jako Havel-hrát na to že jsme občani

-inteligence zejména v Maďarsku a Polsku neměla ani ponětí o podmínkách a smýšlení lidí v průmyslových

centrech

KOR-Polsko v roce 1967 po řadě protestních stávek proti zvýšení cen potravin, sáhl režim k tvrdým odvetným

akcím a brutálně stávky potlačil a dělníky pozatýkal

1

-v záři 1967 byl založen Výbor na obranu dělníků (KOR) cílem bylo uveřejňovat případy porušování občanských

svobod dělníků, poskytovat jim právní pomoc, vybudovat společnou frontu

-v říjnu 1979 intelektuální vůdcové KOR sepsali Chartu dělnických práv

Charta 77-skupina československých občanů podepsala v lednu 1977 dokument(poprvé byl uveřejněn jako

prohlášení v západoněmeckých novinách) kritizující vládu za to že, nedodržuje zakonná ustanovení o lidských

právech zakotvená v ústavě;Závěrečném aktu Helsinské konference z roku 1975 a v úmluvách OSN-Praha všechny

tyto smlouvy podepsala, ale nedržela se jich

-signatáři se označili za volné, neformální a otevřené sdružení lidí-zdůraznili, že Chrta není není organizace a

nevytváří základnu pro žádné opoziční politické aktivity

-malé seskupení statečných jednotlivců; původní dokument podepsalo pouze 243 lidí a během následujících deseti

let se připojilo dalších 1621 lidí z 15 milionů-lidé se báli a měli strach z postihu

-mezi mluvčí Charty patřili Havel, Hájek, Patočka-na jejich manifest zuřivě zareagovali jako na protisocialistický

pamflet

-signatáře vyhazovali ze zaměstnání, jejich děti neměli možnost studovat, zbavovali je občanství…

VONS- stejný osud jako signatáře postihl i nové generace mladých hudebníků (Plastic people of universe) –

vytvořili v dubnu 1978 Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) měl podobné cíle jako KOR

-režim dal 6 vůdčích osobnosti, i Havla, zatknout a říjnu 1977 byli za podvratnou činnost odsouzeni na 5 let

-všechny komunistické režimy, kromě Rumunska, se po roce 1968 se zřídily podle vzoru kadárovského Maďarska

Fenomény autocenzury a samizdatu-spisovatelé a vědci měli velké obavy z cenzury, v Československu od roku

1969 potlačovaly mocenské orgány lidskou svobodu naprosto a tisíce lidí nesměly publikovat a veřejně vystupovat,

existoval velký okruh témat o kterých se nesmělo mluvit

– v Polsku poskytla církev chráněný prostor, ve kterém bylo možné mít literární a intelektuální svobodu-aspoň

v omezené míře

-častý problém byla autocenzura, např. i v Maďarsku, -intelektuálové a umělci kvůli tomu, aby si udrželi možnost

veřejného působení, upravovali svá díla –odborné a materiální výhody, které jim to přinášelo byly ohromné, ale

podlamovala to jejich sebeúctu

-ti, kteří nemohli oficiálně vydávat, tvořili v tzv. samizdatu-svépomocí šířili svá díla v úzké skupince intelektuálů

(2000), kteří do něj sami přispívali-Havel, Michnik

-jeden z důvodů, proč velké množství intelektuálu zůstalo v Československu, byl takový, že raději zůstali tady a

byli pronásledování než v exilu, kde by byli svobodní a bezvýznamní

-hospodářské a kulturní zaostávání, které přišlo s nástupem sovětského systému prožívali obzvláštně těžce Milan

Kundera (v pařížské exilu), který znovu vzkřísil zeměpisný pojem střední Evropa kvůli svým argumentacím

– Václav Havel : ,,komunismus je temným zrcadlem, které historie nastavuje Západu“

Role církví v reálně socialistické Evropě –proti komunistická opozice v NDR se stejně jako v Polsku seskupovala

kolem církví-jazyk lidských práv a svobod tu souzněl s jazykem víry

-NDR byla nejmilitarizovanější země v sovětské bloku-od roku 77 byla zavede na školách branná výchova-
luteránští pastoři začali v roce 80 poskytovat podporu a ochranu prvním mírovým aktivistům (mužů, kteří odmítli

vstoupit do armády, ale byli součásti tzv. Bausoldaten a tvořili základnu mírových aktivistů), dařilo se jim to ve

velkém rozsahu, aniž by vyvolali hněv státu, rodící se mírové hnutí,které se šířilo z kostelů ne univerzity, vyústilo

k požadavku odzbrojení a domáhání práva vyjadřovat se – NDR navázala, tímto krokem, spojení s opozicí v jiných

zemích východního bloku

Ekonomický pokles reálně socialistických států v 70. a 80. letech a jeho příčiny a projevy – ekonomika-
přesněji řečeno průmyslový rozvoj byla kritériem úspěchu, ale disidenti o ni nemluvili

-ekonomika je základem veškeré politiky v zemích východního bloku

-od roku 73 ekonomiky zemí východního bloku propastně zaostávaly i za zpomaleným růstem západní Evropy

v 80. letech se dostala ekonomika sovětského bloku už do bezvýchodného postavení

-v roce 63 tvořil podíl RVHP na celkovém objemu mezinárodního obchodu 12% a v roce 79 na 9% a propad dál

pokračoval

-země sovětského bloku nedokázaly vůbec konkurovat západním zemím-především v kvalitě svých výrobků,

neměly (kromě Ruska) zásoby surovin k vývozu, nedokázaly dokonce konkurovat rozvojovým zemím

-uzavřený systém RVHP vylučoval zapojení do mez. obchodu a GATTu

2

-neměly možnost přizpůsobit domácí ceny těm světovým, protož by tím vyvolaly rozhořčenou reakci svých

obyvatel (např. Polsko 1976)

-sovětské hospodářství připomínalo Porúří ve 20. letech nebo Manchester na konci 19. století

-Československo, i když zde nejsou skoro žádná naleziště železné rudy, se stalo v roce 1981 třetím největším

vývozcem oceli na světě (v přepočtu na jednoho obyvatele)-kdo měl na vybranou ten československou ocel

východoněmecké stroje raději nekupoval

-východní Němci investovali milióny marek do výroby zbytečného zboží, které se dalo levněji a kvalitněji koupit

na mezinárodním trhu

-tyto problémy byly dávány za vinu centrálnímu plánování-Gosplan(sovětský úřední orgán pro ekonomické

plánování) měl na konci 70. let 40 odborů a 27 nezávislých ministerstev

-korupce byla na denním pořádku-absence vlastnictví větší, nikoliv menší míře korupce, jak se domnívali

soudruzi.aby se lidé domohli splnění běžných nároků.zdravotní péče, vzdělání, materiální potřeby, museli obcházet

zákon řadou malých korupčních aktů

-lidé vyměnili politickou pasivitu za sociální zajištění a nízké pracovní nároky

-v roce 80 fungoval jedině zbrojní průmysl a černý trh se zbožím tzv. ,,šedá ekonomika“

-ekonomická stagnace zpochybňovala tvrzení o převeze socialismu nad kapitalismem

-velké část zemědělství v Maďarsku a Rumunsku připomínala obrovské velkostatky z 19. stolení, kde mizerně

placení, nevýkonní nádeníci se snažili co nejméně namáhat, aby mohli poté pracovat na svém

-regulačním nástrojem nebyl ceny, ale nedostatek-přidělování nedostatkového zboží pro udržení poslušnosti

-od konce 60. let komunisté rozhodli, že to takhle dál nejde a chtěli své obyvatele zahrnout materiální hojností, ale

nebylo na to dostatek prostředků v ,,tvrdé“ měně

-v roce 1959 Chruščov při debatě s Nixonem prohlásil, že komunismus brzy dožene a předežene kapitalismu

Zadlužování středoevropských zemí-Erich Honecker, který nahradil ve funkci prvního tajemníka

východoněmeckých komunistů v roce 71 Waltra Ulricha, nabíl obyvatelům NDR skromnou variantu

západoněmeckého hospodářství, tento přístup slavil úspěch i v Maďarsku

-životní úroveň se v Českoslovesnsku, Maďarsku, Polsku během 70. let zvšovala-přesto byl život v komunismu

velmi nákladný a vyčerpávající

-komunistické ekonomiky, kromě potravin, neprodukovaly to co žádali spotřebitelé-jediné řešení byl dovoz

spotřebního zboží ze zahraničí, kde se muselo platit valutami, světový trh nestál o žádné zboží z východního bloku

a tak se musely státy půjčovat peníze ze Západu (MMF, Světová banka, soukromé banky)-ten se jim snažil vyhovět

a půjčoval s radostí

-zadlužování států se neuvěřitelně navyšovalo, jakmile se začalo, bylo těžké to zastavit. v Plsku se o to Gierek

pokusil v roce 1976, ale po zvýšení cen potravin začaly mohutné demonstrace-proto si raději půjčoval dál….

-komunističtí ekonomové doporučovali opustit od dotací a zavést reálné ceny, ale politici se báli sociálních

důsledků a dál zvyšovali zadlužení země

-za období 71-80 vzrostlo valutové zadlužení Polska z 1 mld. na 20,5mld. –sovětské státy schválně nezveřejňovaly

výsledky svých ekonomik a vlastní obyvatele záměrně obelhávali

-mnoho dluhů kryla USA, např. Jugoslávii, která ve svých oficiálních údajích o stavu ekonomiky neuvěřitelně

lhala

komunistická elita se dívala na komunistický režim, jako na menší zlo ve srovnání s bolestným přechodem ke

změně

-komunismus se začal pomalu rozpadat a bylo jasné, že takhle fungovat dál nemůže…

Role Jana Pavla II.- definitivní pád komunismu začal v Polsku dne 16.10. 1978, kdy byl zvolen Karol Wojtyla

papežem, Jan Pavel II. byl první Slovan, který zastával tento úřad

-očekávání, které jeho zvolení vzbudilo nemělo v moderní době obdoby

-byl energický, charismatický muž, který nechtěl dělat kompromisy nepřáteli církve, zastáncem byl konzervativec

-měl těžké dětství-ztratil matku, bratra a později i otce; po smrti matky začal chodit na mariánské poutě a již v 15

letech se stal předsedou Mariánského bratrstva

-jeho nástup byl přijat s nadšením, především u východních krajanů

-vystupoval v obrovských arénách pod širým nebem po celém světě-Brazílie, Mexiko, USA..

-skoncoval s opatrnou Ostpolitik svých předchůdců a v roce 1979 přijel do Varšavy v rámci první ze tří

dramatických poutí do komunistického Polska-začal katolíky v Polsku i všude jinde odrazovat od kompromisů

s marxismem a církví a nabízel lidem alternativní kotvu morální a společenské autority

-i po vyhlášení výjimečného stavu v roce 83 papež znovu zavítal do Polska a promlouval o ponížení, zklamání a

ztrátě svobody

3

Solidarita a Lech Walesa- Polsko se v roce 78 ocitlo na prahu sociálních nepokojů, od vlny dělnických

demonstrací v roce 70 a pak i 76 a to z důvodů zvýšení cen potravin

-Gierek se snažil tyto protesty mírnit masivním zadlužováním své země

představitelé KORu vypracovali v 79 Chartu dělnických práv, která obsahovala na nezávislé nestranické odbory a

právo na stávku-režim odpověděl zatýkáním aktivistů a propuštěním ze zaměstnání odbojných dělníků-to postihlo i

Lecha Walesu, který byl do té doby neznámý

1.7. 1980 bylo ohlášeno zvýšení cen masa a KOR se prohlásil za stávkovou informační agenturu z Urusu(dějiště

protestů ze 76) se demonstrace šířily do všech průmyslových měst

-2.8.dorazila demonstrace i do Leninových loděnic v Gdaňsku-loďaři obsadili závod a seskupili se do odborového

svazu Solidarita pod vedením Lecha Walesy

-policie musela na nátlak Solidarity propustit všechny, kteří byli ještě ve vazbě a polská Státní rada přistoupila na

požadavek stávkujících –právo vytvářet svobodné odbory

-do 8 týdnů se spojily odbory v jednu organizaci, která už nemohla být přehlížena-Solidarita se stala prvním

nezávislým odborovým hnutím v komunistických zemích-počet byl asi 10mil. členů a předsedou byl zvolen Lech

Walesa

-Solidarita stále zdůrazňovala, že respektuje vedoucí úlohu strany a nevyjadřovala se k odzbrojení nebo zahraniční

politice-aby nemohla být nějakým způsobem zakázána

-z pohledu Varšavy a Moskvy se Polsko začínalo vymykat mocenské kontrole komunistického režimu

-USA, s pomocí Vatikánu poskytovala Solidaritě velké finanční podpory

-Solidarita probudila spící Prahu i Budapešť, i když se tomu snažili komunističtí funkcionáři zabránit

Wojciech Jaruzelski a vyhlášení válečného stavu v roce 1981 -13.12. 1981 vyhlásil Jaruzelki v Polsku

výjimečný stav na venek, proto, aby předešel sovětskému vojenskému zásahu a předáky solidarity nechal pozatýkat

-vyhlášení výjimečného stavu znamenalo selhání na straně mocenských struktur, žádná jiná země se k tomu uchýlit

nemusela, ale konfrontace ba znamenala absolutní katastrofu

-polská revoluce 80-81 byla poslední fáze mohutných dělnických protestů, které začaly již v roce 1970, proti

neschopnému stranickému řízení ekonomiky

-polské události z 800. let pád komunismu samy o sobě nezpůsobily

-moc se nenacházela ve Varšavě, ale v Moskvě, proto stav v Polsku nebyl důvodem k pádu komunismu., ale pouze

vedlejší epizodou

Závody ve zbrojení v 80. letech- situace v Evropě vyhovovala oběma stranám spojené státy byly jako

kontinentální policista a snažily se udržet status quo

-přesto všechno se vztahy mezi východem a západem zhoršovaly

-Leonid Brežněv a Ronald Regan se vzájemně obviňovali z úvah o atomové válce, i když ani jedna strana takové

záměry neměla, po uzavření Helsinské smlouvy o Bezpečnosti a spolupráci v Evropě měly obě strany pocit, že

studená válka dopadne dobře

-sovětský vpád do Afghánistánu v roce 1979 vyvolal americký bojkot OH v Moskvě 1980 a následný bojkot sovětů

OH v Los Angeles 1984

-sovětský vpád do Afghánistánu byl pro svaz katastrofou, 20% veteránu trpělo alkoholismem nebo depresemi,

cílem vpádu bylo zvýšení počtu obyvatel, protože Sovětský svaz měl přírůstek pouze kolem 4%, za to Afghánistán

až 25%-místo toho, aby válka vyřešila národností otázky, zrodila nový problém

-obě velmoci začaly znovu zbrojit a rozmístily rakety na území Západního Německa (USA) a na Ukrajině a

v Československu (Rusko)

-nikdo skutečnou válku nechtěl, ale jediná možnost, jak ubránit západní Evropu proti Varšavskému paktu,

který měl na konci 80. let ohromnou vojenskou základnu, bylo vybudování raketového štítu, který si chválili

západoněmečtí kancléři i představitelé Francie, Belgie, Itálie, Holandska a dokonce i Margaret Tchatcherová –

všechny tyto země měly na své území rakety

– začala tzv. nová studená válka

-proti jaderné hnutí v západní Evropě zažívalo svoji renesanci-feministky, ekologové, anarchisti uspořádali

dokonce blokádu základny v Brtitánii

-nový a silný odpor se objevil také v Západní Německu, kde kancléř Helmut Schmidt musel odstoupit od

rozmístění jaderných raket na svém území (odpor byl veden za strany křesťanskýchdemokratů-Helmut Kohl)

– v 1983 v Bonnu proběhla demonstrace, při které dav odmítal rozmístění jakýchkoliv raket na území Spolkové

republiky –sepsali tzv. Krefeldskou výzvu, pod kterou se podepsalo 2,7 mil. lidí

-NATO rozhodlo o rozmístění dalších raket, ale také rozběhlo jednání o jejich snížení

4

-Ronald Regan dal podmět k rozhovorů o snížení počtu jaderných zbraní a nabídl odstranění jejich amerických

raket, pokud sověti demontuji ty svoje-nicméně se Spojené státy pouštěly do skutečného zbrojení ̈

-v srpnu 1981Regan oznámil, že Amerika si buduje arzenál neutronových bomb, což bylo v rozporu se smlouvou

SALT (smlouva o omezení strategických zbraní)

-Washington také dále rozšiřoval tajnou podporu protisovětským silám v Afghánistánu a Střední Americe

-v září 1981 Regan oznámil, že pokud se neutvoří nějaká dohoda začnou zase závody ve zbrojení a Spojené státy

v nich zvítězí, což se také potvrdilo

-všechno to byl ze strany Ameriky vymyšlený tah, jak zruinovat a zlomit sovětský systém

-Sovětský svazu si nemohl dovolit nemohl takové závody dovolit z finančních důvodů-investoval do zbrojení až

40% státního rozpočtu

-samotný hospodářský úpadek by komunismus na kolena nedostal

Nástup M. S. Gorbačova- 10.11.1982 zemřel Leonid Brežněv a jeho nástupci Jurij Andropov a Konstantin

Černěnko ho brzy následovali-s nimi odešla i generace pamětníků bolševických počátků a začátku Sovětského

svazu

-11.3. 1985 se generálním tajemníkem Komunistické strany stal Michail Sergejevič Gorbačov-člen ústředního

výboru se stal, když mu bylo pouhých 41 let a v 54 se stal generálním tajemníkem

-Gorbačov byl klasický reformní komunista a snažil se o návrat k leninskému komunismu, který byl pro něj

neposkvrněným ideálem

-byl na vysokého stranického funkcionáře neobvykle vzdělaný a sečtělý

Ambivalentní Gorbačovova politika-sovětská výroba ustavičně klesala a ztrácela na kvalitě-všudypřítomný

nedostatek a neexistence trhu

-prvním stupněm reformy komuniského režimu musí být decentralizace tvorby cen-nikdo ze států, kromě Pobaltí,

nezažil tržní ekonomiku a soukromé zemědělství

-po roce 86 bylo v omezené míře povoleno soukromé podníkání, ale pouze minimum lidí jej chtělo zkusit

Gorbačov se zmínkám o zavedení tržní ekonomiky vyhýbal, když musel použil socialistický trh

komunismus je založený na ovládání, na ovládaní trhu a života, proto se, při zrušení centrálního řízení, začíná

komunismus rozpadat

-aby mohla komunistická strana reformovat ekonomiku musela nejprve zreformovat samu sebe

-pro většinu lidí časy teroru skončily a návrat k čistkám a zatýkání byl pro Gorbačovovu generaci nemyslitelný

-Gorbačov propustil mnoho sovětských politických vězňů a došlo i k uvolnění cenzury a zákazu rušení

zahraničního rozhlasového vysílání, zastavil zbrojení a umisťování raket

-Gorbačov si v zahraničí budoval základnu obdivovatelů ale spolupracovníky jeho počínání netěšilo

-Gorbačov začal reformovat stranu zevnitř a jakoby stále více víc pracoval proti ní než pro ni, snažil se docílit

stranických změn

-v 1987 hovořil otevřeně o stalinských zločinech

-v roce 1988 potvrdil reformy a uvolnil ještě více cenzuru a vyzval k přípravě na svobodné volby do Sovětu

lidových zástupců a také se zbavil některých ze svých oponentů a nechal se jmenovat prezidentem

-volby v roce 1989 se stali prvními víceméně svobodnými od roku 1918

-nově zvolený sjezd nechal s Gorbačovem nechal v březnu 1990 vypustit šestý článek z ústavy, který komunistů

zaručoval vedoucí úlohu

-zahraniční politiku měl Gorby pod kontrolou a jeho pluralita v zahraničí stále rostla-udržoval dobré vztahy s

Kohlem, Gonzálezem a Tchatcherovou, která ho pokládala za evropského státníka

-Gorbačov pokládat za nutnodt dostat sovětské vojáky z Afghánistánu, po uzavření ženevských dohod v roce 1988

s Afghánistánem a Pákistánem začalo stahování sovětských vojsk

-komunistická strana se v důsledku Gorbyho reforem začala štěpit-chtěl provést reformy, ale ne úplně upustit otěže,

vymklo se mu to z rukou a už nebyla cesta zpět

-sovětský systém bylo možné rozložit pouze zevnitř a Gorby se o to postaral, ale z počátku vůbec neměl představu,

kam jeho reformy dojdou a co způsobí

-jeho obdivovatelé v Sovětském svaze byli zklamáni a jeho popularita rychle klesala, zato ve světě byl oslavován

-na konci roku 1988 Tchatcherová prohlásila studenou válku za ukončenou, velký vliv na to měl právě Gorbačov

-Gorby připustil, že občané satelitních států si teď mohou zvolit samostatně vlastní cestu, ať už socialistickou a

nebo úplně jinou-východní Evropa se chytala k návratu do historie

Perestrojka-byla skupina ekonomických reformních kroků zahájených v červenci 1985 v SSSR tehdejším

Generálním tajemníkem SSSR Michailem Gorbačovem. -úkolem

5

perestrojky byla především restrukturalizace sovětské ekonomiky, která byla rozvrácená novým kolem závodů

ve zbrojení ze začátku 80. let 20. století. Tehdejší americká administrativa Ronalda Raegana se rozhodla porazit

Sovětský svaz zvýšením nákladů na zbrojení v takové míře, aby SSSR nebyl schopen odpovědět. Na ekonomické

reformy perestrojky navazovaly také širší změny k demokratizaci společnosti, soustředěné v procesu tzv. glasnosti,

politiky otevřenosti

Glasnosť- aby se ekonomická přestavba pohnula vpřed, tak Gorbačov vsadil na otevřenost (glasnosť)-

povzbuzování k veřejné diskuzi, lepší informování veřejnosti o chystaných změnách

-Gorbačovovu snahu ocenil i západní svět

Summit v Reykjavíku- v květnu 1986 se Gorbačova sešel Reganem na summitu Ženevě, kde se úspěšně domluvili

na snížení množství zbraní

-v říjnu 1986 se sešli v Reykjavíku a dohodli se na Smlouvě o jaderných střelách středního dostřelu, která byla

základem budoucího úspěchu, smlouva omezovala rozmístění a nakládání se zbraněmi na evropském kontinentu

-smlouva byla ratifikována v roce 1990-smlouva přišla Reganovi jako jeho vítězství, ale Gorbačov ji bral, jako

zajištění míru, stability a bezpečí

polské ekonomické a politické reformy po roce 1976 –po vyhlášení výjimečného stavu se znovu upevnilo

autoritářské vládnutí Komunistické strany

-Polsko se stále topilo v dluzích a pokračovala podzemní vydavatelská činnost

-Solidarita navzdory zákazu fungoval dál, po roce 1982 byl propuštěn její představitel Lech Walesa, který získal

Nobelovu cenu za mír

-režim nemohl zakázat další papežovu návštěvu a tak roku 1983 papež znovu promlouval k davům a církev se ještě

více zapojila do podzemní činnosti

-politická policie nechala unést oblíbeného radikálního kněze, aby zastrašila ostatní-tyto Jaruzelského provokace

nebyly již účinné a na pohřbu kněze se shromáždilo kole 350 000 lidí

-v roce 1986 propusti generál Jaruzelki, polský prezident, další představitele Solidarity

-polské nezávislé odbory, přes zákaz činnosti udržovat organizační síť v zahraničí a bruselská kancelář Solidarity

doporučila v roce 1985 MMF přijetí Polska

-spotřebitelské ceny se v roce 87 zvedly o 25% a v roce o 88 o 60% a znovu to vyvolalo velké demonstrace a

stávky

-v srpnu vyzval prezident Lecha Walesu, aby se s ním sešel kvůli ukončení protestů a stávek-pro Walesu nebylo

těžké na dělníky zapůsobit, ale problémy přetrvávaly

Kulatý stůl a polské sjednané volby 1989-18.12. 1988 vznikl na půdě Solidarity Občanský výbor pro přípravu

zasedání a jednání s vládou

-komunisté 6.2. 1989 Solidaritu uznali jako za oficiálního partnera a zahájili jednání kolem kulatého stolu, které

trvaly do 5.4.

-smysl a cíl rozhovorů byl postupné ukončení existence komunismu v Polsku

-volby 4.7. do Sejmu sice pořád zajišťovaly komunistům minimálně půlku hlasů, ale jinak byly čisté, a solidarita

získala veškeré hlasy, které mohla získat

-ve volbách, také 6.2.,do senátu, které byly naprosto čisté získala Solidarita 99/100 křesel

-strana měla na výběr ze dvou možností, bud výsledek ignorovat anebo porážku přijmout-Gorbačov doporučil

výsledek uznat

-Jaruzelski chtěl vládnout v koalici se Solidaritou, ale ta to odmítla a 12.11. 1989 se stal Mazowiecki prvním

nekomunistickým předsedou vlády

-Jaruzelského nechali na místě prezidenta, což byl dobrý krok, protože se Solidaritou poté spolupracovali i někteří

komunisté

Balcerowiczův plán – v rámci Balcerowiczova plánu, který schválil Sejm 28.12.1989, byla zavedena tržní

ekonomika a byla vyškrtnuta klauzule o vedoucí funkci komunistické strany a 27.1. byla strana rozpuštěna

-pád komunistického režimu byl běh na dlouhou trať

reformní komunisté a zrod nekomunistické opozice v Maďarsku ve druhé polovině 80. let- Komunistické

Maďarsko mělo v roce 1988 rozhodně „dobrou“ pověst.

– trvalo dost dlouho, než se objevila opravdová opozice proti nadvládě komunistické strany

– život v Maďarsku Jánoše Kádára byl sice šedivý, ale snesitelný

6

– ,,Šedá“ neboli paralelní ekonomika samozřejmě umožňovala mnoha lidem, aby se těšili vyšší životní úrovni, než

jakou svým občanům dopřávaly sousední země

– Maďarsko jednoznačně zaostávalo za Západem- vysoká míra alkoholismu a psychických poruch spolu s nejvyšší

sebevražedností ve východní Evropě

MDF- v 80. letech objevily některé nezávislé organizace- ekologické otázky, protesty proti špatnému zacházení

s maďarskou menšinou v sousedním Rumunsku- což bylo téma, při němž mohli spoléhat na tiché sympatie

komunistů (tím se také vysvětluje tolerantní postoj oficiálních míst vůči výrazně nacionalistickému Maďarskému

demokratickému fóru, které se utvořilo v září 1987)

– při volbách v červnu 1985 poprvé smělo existovat více kandidátek

– k opravdu zásadním změnám ovšem začalo docházet až v roce 1988- v květnu 1988 se jim podařilo zbavit funkce

šestasedmdesátiletého Jánoše Kádára a nahradit ho dosavadním předsedou vlády Károlyem Grószem-přinesl

program ekonomických úspor a posílení tržních sil

– János Kádár vládl Maďarsku po celé období od potlačení revoluce roku 1956-Kádár byl také živoucím symbolem

spiknutí za účelem zakrýt pravdu o osudu Imre Nagye, počínaje jeho únosem přes tajný proces, který proti němu

vedli, až po dokonce ještě utajovanější popravu a uložení ostatků před třemi desítkami let

-kuriózní stránkou maďarského přechodu k demokracii bylo, že v jeho čele stáli samotní komunisté a podle

polského vzoru se sešli u kulatého stolu s opozičními stranami

Fidesz- Kádárovi nástupci povolili, aby disidentská skupina mladých komunistů a dalších lidí založila hnutí Fidesz

(Mladí demokraté) a v listopadu 1988 se objevily nezávislé politické strany

-1989 – práva na svobodné sdružování a oficiálního souhlasu s „přechodem“ k systému plurality politických stran

pohřeb Imre Nagye- oznámili záměr exhumovat a znovu uložit, tentokrát s úctou, ostatky Imre Nagye

-ustavení vyšetřovací komise, která úředně přezkoumá a přehodnotí události roku 1956

-V den třicátého prvního výročí úmrtí Imre Nagye a čtyř jeho druhů -16. června 1989 – byly slavnostně uloženy

jejich ostatky s poctami příslušejícími národním hrdinům. Na místě se shromáždilo 300 000 lidí

– symbolický význam ceremoniálního uložení ostatků Irnre Nagye znamenal přiznání porážky a také faktu, že

strana a její vedení žily celou dobu ve lži, kterou hlásaly a vnucovaly národu

– když János Kadár zemřel a odešel s ním i maďarský komunismus to znamenalo- zrušení „vedoucí úlohy“ strany,

23. října parlament, stále ještě složený převážně z komunistických poslanců, odhlasoval změnu názvu státu na

Maďarskou republikou

-v Maďarsku šlo o jediný přechod od komunistického režimu ke skutečně pluralitnímu systému, o který se postaral

výhradně samotný komunistický režim

– maďarská politická transformace sehrála velice důležitou úlohu v pádu jiného komunistického režimu –

východoněmeckého

NDR a vliv Ostpolitik- východoněmecká tajná politická policie Stasi prorůstala celou společností a berlínská zeď

tu i nadále stála jako trvalá urážka morálního i estetického vkusu

-Nejnadšenější obdivovatele NDR bylo možné najít ve Spolkové republice, zjevný úspěch Ostpolitik při snižování

napětí a usnadňování lidských a hospodářských styků mezi oběma částmi rozděleného Německa přiměly celou

jednu politickou skupinu, aby vložila své naděje v její věčné trvání

– neustálému opakování toho, že výsledkem Ostpolitik je uvolňování napětí ve vztazích s východem, tomu sami

nakonec začali věřit

-mnoho západních němců začalo sdílet svých politických partnerů z Východu

-Helmut Kohl, západoněmecký kancléř od roku 1982, toužil pěstovat dobré vztahy s NDR,u příležitosti pohřbu

Jurije Andropova v Moskvě v únoru 1984 se sešel a hovořil s Erichem Honeckerem – a totéž se opakovalo na

Čeměnkově pohřbu

-obě strany dospěly k dohodám o od minování hraničního pásma mezi oběma německými státy

-v září 1987 se Honecker stal prvním východoněmeckým nejvyšším představitelem, který navštívil Spolkovou

republiku. Mezitím do Německé demokratické republiky nadále čile proudila západoněmecká finanční pomoc

– demonstranty, kteří v červnu 1987 ve Východním Berlíně protestovali proti zdi rozdělující město oslavovali

Gorbačova a policie je rozhnala)

-v lednu 1988 vláda dala pozatýkat a vyhostit více než stovku demonstrantů

– Honecker veřejně chválil Gorbačovovu perestrojku – a přitom dělal všechno pro to, aby ve své zemi její zavádění

překazil

7

– komunisté stále ještě „upravovali“ volební údaje způsobem typickým pro 50. léta- vyvolalo to silné protesty ze

strany kněží, ekologických skupin, a dokonce i kritiků z řad samotných komunistů

Masový útěk východních Němců za hranice do SRN -úřady v Budapešti začaly 2. května v rámci uvolňování

pravidel omezujících svobodu pohybu a slova ve své zemi odstraňovat elektřinou nabité zátarasy na západních

hranicích Maďarska, hranice samotné zůstávaly zatím formálně uzavřené

– východní se Němci začali houfovat v Maďarsku, Do 1. července 1989 -25 000, počátkem září až 60 000-10. září

Gyula Horn dovolil otevřít hranice a během 72 hod. jimi prošlo 22 000 Němců

-mnozí se pokoušeli získat dočasný azyl na západoněmeckých ambasádách v Praze a Budapešti

-východoněmecké úřady protestovaly, znamenalo to porušení dohody mezi komunistickými státy

-do tří týdnů museli vůdcové NDR čelit mediální katastrofě, při níž celý svět sledoval, jak se desetitisíce jejich

spoluobčanů pokoušejí uniknout z jejich područí nově otevřenými zadními vrátky na Západ

– vláda NDR nabídla uprchlíkům, kteří se uchýlili na západoněmecká velvyslanectví v Praze a ve Varšavě,

bezpečny průjezd východoněmeckým územím do Spolkové republiky v uzavřených vlacích. Tím si ovšem režim

způsobu jen ještě hlubší pokořeni. Vlakům projíždějícím Německou demokratickou republikou totiž mávaly

desetitisícové davy zdejších obyvatel, kteří svým šťastnějším krajanům únik očividně přáli i záviděli. Odhaduje se,

že se do vlaků s uprchlíky při krátké zastávce v Drážďanech pokusilo dostat asi pět tisíc dalších lidí, když je policie

strhávala zpátky, došlo ke strkanicím – a to všechno před objektivy kamer světových médií

Nové fórum a Demokracie teď-den poté, co Maďarsko otevřelo své hranice, založila skupina východoněmeckých

disidentů ve Východním Berlíně Neues Forum („Nové fórum“), o několik dní později je následovalo další

občanské hnutí „Demokracie teď“, a obě skupiny se začaly zasazovat o demokratickou „přestavbu“ NDR.

-v pondělí 2. října se v Lipsku shromáždilo 10 000 demonstrantů, aby dali najevo své rozhořčení nad tím, že se

Honeckerův režim odmítá reformovat – to představovalo největší masový protest ve Východním Německu od

krvavě potlačeného berlínského povstání v roce 1953

– na sedmasedmdesátiletého Honeckera to ani v nejmenším nezapůsobilo

-Nové fórum označilo otevření zdi za bezvýznamné a tím se samo odsoudilo k politické bezvýznamnosti

-německé povstání roku 1989, bylo asi jedinou opravdovou revolucí tohoto roku

Egon Krenz- – demonstranti v Lipsku a dalších městech povzbuzeni návštěvou sovětského generálního tajemníka

Gorbačova – a ještě víc vývojem událostí v zahraničí – začali pořádat pravidelné demonstrace-až 90 000lidí ,

Honecker navrhoval použití síly k potlačení nepokojů-aby se tomu tak nestalo, tak se Honecrovi kritici sjednotili a

sesadili jej pod vedením Egona Krenze

Od voleb v NDR ke sjednocení Německa-Krenz jel do Moskvy, kde se snažil získat podporu Gorbačova a začal

připravovat východoněmeckou perestrojku, ale bylo pozdě v Lipsku se shromáždil 300 000 dav a půl miliónový

v Berlíně, v ten den také Československo otevřelo své hranice

-9.11. vláda ustanovila možnost cestování bez povolení-v berlínské zdi se utvořila brána a do západní části proudily

davy, za 4 dyn to bylo skoro 2,5 miliónu-doufali, že se tím systém stabilizuje, ale byl to začátek konce

– po pádu berlínské zdi Volkskammer (Lidová sněmovna parlamentu NDR) odhlasovala, že se z ústavy NDR

vypouští ustanovení o „vláde dělnické třídy a její marxisticko-leninské strany“. O čtyři dny později politbyro ještě

složilo funkce, byl zvolen nový první tajemník Gregor Gysi

Nárůst aktivit nespokojených v ČSSR v letech 1988-1989- pád komunismu v sousedním Československu,

ačkoliv přišel ve stejné době jako změny ve Východním Německu se ubíral výrazně odlišnou cestou. V obou

zemích bylo stranické vedení zkostnatělé a represivní

– v maďarském případě Kádár s částečným úspěchem odřízl sebe a svou stranu od stalinistické-ho dědictví,

českoslovenští vůdcové žádnou takovou přeměnu uskutečnit nedokázali. A ani se o to nesnažili. Invaze

armád Varšavské smlouvy v roce 1968 a „normalizace“, která přišla po ní, stále žily v osobě Gustáva Husáka

setrvávajícího u moci od roku 1969. A když v roce 1987 tehdy čtyřiasedmdesátiletý Husák konečně rezignoval

na funkci generálního tajemníka strany (nadále však jako prezident republiky zůstával hlavou státu), nahradil

ho Milouš Jakeš – sice samozřejmě mladší než Husák, ale velmi neblaze proslulý svým významným podílem na

masových čistkách z počátku 70. let.

-Československým komunistům se celkem úspěšně dařilo udržovat si absolutní kontrolu nad společností až

do úplného konce. Ani katolická církev (vždy málo významný hráč v českých, i když nikoli ve slovenských

záležitostech), ani intelektuální opozice si ve společnosti jako celku nevydobyly významnou podporu.

Zásluhou brutálně efektivních čistek se podařilo většinu inteligence od dramatiků přes historiky až po reformní

komunisty 60. let vyhnat nejen z jejich profesí, ale z veřejného prostoru vůbec. Až do roku 1989 byli někteří z

8

nejotevřenějších domácích kritiků komunismu, včetně samotného Václava Havla, známější v zahraničí než ve

vlastní zemi. Jak už víme z předešlé kapitoly, dokázala Havlova vlastní občanská iniciativa Charta 77 získat v zemi

s patnácti miliony obyvatel pouze necelé dvě tisícovky signatářů

-lidé měli samozřejmě strach podstupovat riziko, které otevřená kritika režimu znamenala; je však nutné

podotknout, že většina Čechů a Slováků nedávala najevo žádnou zvláštní nespokojenost se svým osudem.

Hospodářství se tu stejně jako ve většině ostatních východoevropských zemí od počátku 70. let účelově zaměřovalo

na to, aby lidem poskytovalo základní spotřební zboží

– život v Československu byl šedivý, životní prostředí se zhoršovalo a mladší lidi dráždila především

všudypřítomná státní cenzura. Ale výměnou za to, že se vyhýbali střetům s režimem a neupřímně papouškovali

nabubřelé komunistické fráze, se mohli nerušené věnovat svým soukromým činnostem

-režim udržoval tuhý dohled nad společností a tvrdě, někdy i brutálně zasahoval proti jakýmkoli projevům

nesouhlasu. Demonstranty, kteří v Praze i v jiných městech vyšli v srpnu 1988 do ulic, aby si připomněli dvacáté

výročí invaze z roku 1968, dával zatýkat, a potlačil i občanskou snahu uspořádat v Praze seminář „Východ-Západ“.

V lednu 1989, při dvacátém výročí sebeupálení Jana Palacha na Václavském náměstí, zatkla policie Václava Havla

a dalších třináct aktivistů Charty 77

-v průběhu jara a léta roku 1989 začala v nadějné snaze napodobit vývoj v sousedních zemích po celé zemi vznikat

síť neformálních seskupení. Po vzniku „Mírového klubu Johna Lennona“ v prosinci 1988 následoval v květnu 1989

protest „Pražských matek“ a ekologické demonstrace v Bratislavě

-v srpnu, právě když Mazowiecki dokončoval projekt své vlády ve Varšavě, a krátce předtím, než se znenadání

otevřely dokořán maďarské hranice, naplnili demonstranti ulice československého hlavního města, aby si – opět –

připomněli násilné potlačení Pražského jara

– policie se držela zpátky, Jakešův režim se rozhodl ukázat trochu vlídnější tvář, a navenek aspoň předstíral, že bere

na vědomí změnu kursu v Moskvě, aniž by cokoliv měnil

Události listopadu 1989- veřejné demonstraci 28. října, výroční den vzniku Československé republiky v roce 1918

(který komunisté od roku 1948 oficiálně ignorovali), ale veřejnost stále ještě nevyvíjela žádný větší tlak

– letním demonstracím chyběl společný cíl a ještě se neobjevily žádné vůdčí osobnosti

-Pražská policie oficiálně povolila, aby centrem města prošel studentský průvod, který byl připomínkou jiné

tragické události, 50. výročí zavraždění českého studenta Jana Opletala nacisty. Když ale pochodující studenti

začali provolávat protikomunistická hesla, policisté zaútočili, zástup rozehnali a mnoho účastníků demonstrace

zbili do krve

-mezi studenty se vzedmula obrovská vlna rozhořčení, během následujících osmačtyřiceti hodin se aktivizovaly

desetitisíce studentů, kteří obsadili univerzity, a velké davy lidí začaly vycházet do ulic k protestům. Teď už však

policie jen přihlížela

-Události 17. listopadu a dalších dnů skutečně vyhodilo ze sedla neostalinistické vedení komunistické strany. Celé

Jakešovo předsednictvo ústředního výboru strany do týdne složilo své funkce. Jejich nástupci ale neměli vůbec

žádnou důvěru veřejnosti, a překotný vývoj událostí je stejně brzy smetl. Václav Havel, jehož do té doby úřady

držely fakticky v domácím vězení na jeho venkovské chalupě ve východních Čechách, se 19. listopadu vrátil do

rozbouřeného hlavního města, kde komunisté rychle ztráceli moc, ale dosud se ještě neobjevil nikdo, kdo by se jí

chopil

požadavky OF a VPN- Havel se usadil – v souladu se svou profesí dramatika – v jednom pražském divadle a s

přáteli z Charty 77 založil Občanské fórum, neformální a volné sdružení, které se během několika dní proměnilo z

debatního kroužku v občanskou iniciativu a následně ve stínovou vládu

-Prvním požadavkem Občanského fóra bylo, aby z veřejného života odešli lidé odpovědní za invazi v roce 1968 a

za vše, co přišlo po ní.

Dne 25. listopadu, kdy stranické vedení podle očekávání kolektivně odstoupilo, se na pražské Letenské pláni

shromáždilo půl milionu lidí, a to nikoli proto, aby požadovali nějaké konkrétní reformy, ale spíše dát po dvaceti

letech ustrašeného mlčení každý sám sobě a všichni všem navzájem na vědomí, že tu jsou. Téhož dne večer

poskytl Václav Havel interview československé televizi, což bylo dosud nepředstavitelné. Příštího dne oslovil

čtvrtmilionový zástup na Václavském náměstí, kde se o řečnickou tribunu podělil s komunistickým předsedou

vlády Ladislavem Adamcem -a s Alexandrem Dubčekem

-Občanské fórum stálo v čele revoluce-skupina kolem Petra Pitharta vypracovala Programové zásady občanského

fóra-1) právní stát; 2) svobodné volby; 3) sociální spravedlnost; 4) čisté životní prostředí; 5) vzdělaný národ; 6)

prosperitu; 7) návrat do Evropy.

– Pocity, které panovaly v Praze i jinde v zemi, byly také zjevně optimističtější než při kterékoli z ostatních

komunistických „transformací“

9

– Do týdne po krvavém potlačení studentské demonstrace rezignovalo stranické vedení. Za další týden byly

Občanské fórum a jeho slovenské alter ego Veřejnost proti násilí legalizovány a zasedly k jednacímu stolu s

komunistickou vládou. 29 listopadu Národní shromáždění úslužně vyhovělo požadavku Občanského fóra a

vypustilo z československé ústav}‘ klíčové ustanovení, jež komunistické straně zaručovalo „vedoucí úlohu“

Čaflova vláda-Po dvou dnech rozhovorů „u kulatého stolu“ (nejkratších ze všech, k nimž toho roku ve východní

Evropě došlo) vedení Občanského fóra nyní už souhlasilo s tím, že vstoupí do vlády. Předseda vlády – Slovák

Marián Čalfa – byl sice komunista, ale většina ministrů už nikoli. Chartista Jiří Dienstbier, před pěti týdny ještě

topič, se stal ministrem zahraničí, katolický právník z VPN Ján Čarnogurský místopředsedou vlády, Miroslav Kusý

z VPN ředitelem Federálního úřadu pro tisk a informace a dosud neznámý ekonom-zastánce volného trhu Václav

Klaus převzal ministerstvo financí. Nová vláda složila 10. prosince předepsaný slib do rukou prezidenta Husáka,

který pak okamžitě odstoupil.

Zvolení Havla prezidentem-Husáka mohl nahradit Alexandr Dubček – zčásti jako symbol kontinuity se

zahubenými nadějemi Pražského jara 1968, zčásti jako náplast na zraněné city komunistů-jakmile však začal

pronášet veřejné projevy, hned se až trapným způsobem prokázalo, že nešťastná Dubčekova osoba už je

anachronismem-kompromisem bylo zvolení Dubčeka předsedou Federálního shromáždění a prezidentem se stal

Václav Havel 29.12.1989, 1.1. první proběhla amnestie a byla rozpuštěna politická policie-STB

-Pozoruhodně rychlý a pokojný rozchod Československa s komunismem

– takzvanou „sametovou revoluci‘ – umožnila souhra příznivých okolností. Intelektuální opozici sjednocovalo,

stejně jako v případě Polska, vědomí minulých porážek a odhodlání vyhnout se přímému střetu

– zásadní byla ovšem také úloha Václava Havla – v žádné jiné komunistické zemi se neobjevil jednotlivec s

takovým postavením. Praktické ideje a dokonce i politická taktika Občanského fóra by se byly jistě prosadily i

bez něj, byl to však on, kdo pochopil a usměrnil nálady veřejnosti, poháněl své kolegy vpřed a současně udržoval

očekávání lidí v ulicích ve zvládnutelných mezích

-Havel se stal téměř národním spasitelem

-v prvních postkomunistických volbách, jež se konaly v červnu 1990, 14 procent lidí dalo svůj hlas komunistické

straně

Ceausescu a jeho vládnoucí klika-jedna frakce uvnitř vládnoucí rumunské dělnické strany dospěla k rozhodnutí,

že její nejlepší šance na přežití spočívá v násilném odstranění vládnoticí kliky kolem Nicolae Ceausesca

– Rumunsko nebylo typický komunistický stát, Československo představovalo ten nejzápadnější z komunistických

satelitních států, Rumunsko zase ten „nej-orientálnější“

– Ceausescu se mohl spolehnout nejen na spolehlivě zastrašené obyvatelstvo, ale i na pozoruhodnou absenci

zahraniční kritiky svých domácích excesů

– dobré vztahy s USA, protože se Rumunsko nezúčastnilo v pádu do Československa

-kritika Ruska (zúčastnili se olympiády v LA)-USA za to mlčela o tom co se v Rumunsku děje

degradace rumunského režimu-snažil se o populační růst-zákaz potratů-mnoho žen a dětí zemřelo při

nedovolených potratech

-snažil se splatit dluhy, a proto obyvatelé odpojoval od el. proudu a všechno co šlo zpeněžit vyvážel za hranice-
např. všechen benzín a jezdilo se na koních-dluhy splatil, ale za hroznou cenu

,,Systematizace“ rumunského venkova-kvůli lepší kontrole obyvatelstva a vyšším výnosům chtěl Ceausescu

polovinu vesnic ze 13 000 vymazat z mapy a lidé by se přestěhovali do té druhé poloviny

-hl. m. se měla stát Bukurešť, ve které nechal zbourat historické centrum a místo toho postavil obludnou stavbu,

která je 3x větší než Versailles a pojme půl milionu lidí, Národní palác

Securitate-tajná policie, Ceausescu měl stále její podporu

– uspíšila pád režimu, když se v prosinci 1989 pokoušela odstranit populárního maďarského protestantského

pastora Lázsló Tokése v západorumunském Temešvá-ru. Madarská menšina, za Ceausescovy vlády přednostní

objekt nacionalistického nepřátelství a represí, nyní povzbuzená vývojem za rumunsko-maďarskou hranicí,

pociťovala stále silnější roztrpčení nad věčným ponižováním, jemuž byla v Rumunsku vystavena. Pronásledování

pastora Tokése se stalo symbolem a ohniskem jejich hněvu, a proto když se režim 15. prosince chystal na jejich

duchovního zaútočit, obklopili farníci kostel, v němž našel azyl, a drželi celo-noční hlídky, aby ho podpořili.

-následujícího dne hlídkování neočekávaně změnilo v demonstrace proti režimu, nechaly se policie a armáda

strhnout ke střelbě do lidí-přehnané zprávy o masakru se šířily Evropou

10

– Nejdřív se zdálo, že diktátora podporuje armáda, ale od 22. prosince vojáci, teď už pod vedením „Fronty

národní spásy“ (FSN), která měla v rukou budovu televize, změnili stranu a byli nasazeni do boje proti mohutně

vyzbrojeným jednotkám Securitate

-manželé Ceausescovi dopadeni, zatčeni a na místě souzeni a popraveni na Štědrý den 1989

Ion Iliescu-FSN změnila název země na Rumunsko a zvolila prezidentem bývalého komunistu Iona Iliesca-
prezident pouze povolil tvorbu svobodných stran, ale jinak neudělal nic pro demontáž starého režimu, byrokracie,

policie zůstali stejné jenom Securitate byla zrušena

Útlak maďarské menšiny-Iliescu neudělal nic, aby zabránil násilnostem v Tärgu Mures 19. března, kde bylo

osm lidí zabito a tři sta dalších zraněno při dobře zorganizovaných násilnostech namířených proti zdejší maďarské

menšině. Navíc potom, co jeho Fronta národní spásy s velkou převahou zvítězila ve volbách v květnu 1990 (přitom

původně slíbila,že se jich nezúčastní) a on osobně byl oficiálně potvrzen ve funkci prezidenta, neváhal Iliescu

nechat svézt do Bukurešti autobusy horníků, aby zbili protestující studenty: dvacet jedna demonstrantů přišlo o

život a 650 jich bylo zraněno.

Žižkovův režim- ÚVKS Bulharska zbavil moc Theodora Žižkova, který byl nejdéle sloužícím vůdce v sovětském

bloku

-Žižkov kopíroval sovětský vzor a zavedl v roce 1987 v rámci zvyšování výroby Nový hospodářský mechanismus a

přislíbil skoncovat s byrokratickým řízením ekonomiky a tvrdil, že Bulharsko můžu uskutečnit svoji perestrojku-ale

hospodářství se stále propadalo

Akce proti Turkům v Bulharsku –Žikov hledal nějaký zdroj legitimity a našel jej v etnickém nacionalismu

-v Bulharsku žila početná turecká menšina, která se lišila etnicky, jazykově, nábožensky a byla symbolem nadvlády

nenáviděné Osmanské říše

-roce 1984 začaly úřady oficiálně hlásat, že Turci v Bulharsku nejsou žádní „Turci“, ale jen násilně odrodilí Bulhaři

-muslimské obřady (jako třeba obřízka) byly zákonem zakázány a stíhány

– začalo oficiální potlačování tureckého jazyka v médiích, tištěných publikacích a ve školách

– nařízení, že všichni bulharští občané s tureckými jmény budou muset přijmout „bulharská“ příjmení

-Turci samozřejmě protestovali a vyvrcholilo to odchodem etnických Turků asi 300 000, což znamenalo drtivý úder

pro bulharské hospodářství

Ekoglasnosť- 26. října policie tvrdě zasáhla proti ochráncům životního prostřední

-bila a zatýkala aktivisty ze skupiny Ekoglasnosť za to, že šířili svou petici

– skupina stranických reformátorů se rozhodla, pod vedením ministra zahraničí Petara Mladenova. zbavit

neschopného Živkova

-následovalo propuštění politických vězňů, povolení vzniku dalších politických stran, vypuštění článku o „vedoucí

úloze“ komunistů z ústavy, ,,kulatý stůl“ k naplánování svobodných voleb, změna starého názvu strany…

-byla přiznána plná práva Turkům a muslimům

teorie dominového efektu zhroucení komunismu- jakmile se začal komunistický režim hroutit v jedné zemi

postupovalo to v dalších státech

-když se ukázalo, že lze žít i bez nadvlády komunismu (Polsko-Solidarita), tak se začal režim pomalu drolit a

rozpadat

11