Návrh metodiky identifikace stavu životaschopnosti firmy v potížích

 

Identifikovat výkonnost ekonomického subjektu a hodnotit jeho životaschopnost je složitý technicko-ekonomický a sociologický problém. Jeho řešení neleží v oblasti jednoduchých matematických vztahů a závislostí, ale odvisí od rozpoznání a kvantifikace celé soustavy faktorů, které na tento proces působí. Často nejde o působení bezprostřední, ale jako projev působení skrytých faktorů, mezi kterými působí také jejich vzájemné korelace. Přechodem české ekonomiky na podmínky tržního hospodářství se změnil rovněž přístup k hodnocení podniků z uvedených hledisek vč. postupného vyrovnávání rozdílné právní úpravy sestavování účetních výkazů ve vazbě na země EU. Informace potřebné pro zpracování základního hodnocení ekonomické pozice podniku jsou v podstatě obsaženy v základních účetních výkazech (Rozvaha – v tabulce potřebných údajů značeno Rxxx, Výkaz zisků a ztrát – značeno Vxx).

 

Obecná definice cíle podniku „dosáhnout uspokojivé rentability vložených kapitálových prostředků spolu s trvalým zachováním uspokojivé finanční situace umožňující trvalý rozvoj podniku“ je vlastně složena ze dvou relativně proti sobě jdoucích cílů:

 

1. podnik vedený snahou maximalizovat zisk za každou cenu se může rychle dostat do finančních potíží, které vyplynou např. z přeúvěrování, z příliš vysoké vázanosti prostředků v zásobách, z dlouhodobého investování dočasně volných finančních prostředků, které v případě akutní potřeby nebude možné operativně přeměnit v hotovost apod.
3. podnik, který se naopak drží „zpátky“, preferuje minimalizaci rizika platební neschopnosti za každou cenu tím, že udržuje relativně značnou pojistnou zásobu peněz, snižuje tvorbu zisku přílišným umrtvením kapitálových zdrojů.Vzhledem k uvedené protichůdnosti uvedených cílů je vždy v podniku nezbytný kompromis; jeho možná optimalizace závisí na specifických podmínkách, ve kterých podnik operuje. Proto je velmi obtížné kvantifikovat možné kombinace hodnotících charakteristik v konkrétnější podobě. V teoretické literatuře i v praxi je zaznamenaná celá řada metod, postupů a způsobů diagnostiky ekonomického stavu firem, metod analýzy a hodnocení efektivnosti, rentability, ziskovosti apod. v tržní ekonomice. Pro výběr ukazatelů však vždy platí do určité míry subjektivní přístup, založený na zkušenostech z hodnocení podniků, množství kontaktů s podnikovou sférou v rozdílných vývojových stádiích trhu i ekonomické situace podniků. Vždy však půjde o

• hledisko dlouhodobé a krátkodobé rovnováhy mezi příjmy a výdaji podniku
• vztah krátkodobých a dlouhodobých potřeb vlastních a cizích zdrojů
• hodnocení tvorby a užití hmotných zdrojů
• analýzu pozitivních i negativních vlivů z pohledu na současnou situaci a budoucí strategii podniků.
• S ohledem na potřebu chránit individuální data jednotlivých organizací se snaží minimalizovat rozsah poskytovaných zdrojů dat pro zpracování analýzy a rovněž použít formu a tvar ukazatelů, které by umožnily zpracovat hodnocení resp. rating firmy při zachování určité anonymity ekonomických a finančních ukazatelů konkrétních podniků. Základní dva účetní výkazy neobsahují některé další údaje, které vyžadují spolupráci s podnikem:
• Předložený návrh metodiky pro identifikaci životaschopnosti firmy vychází ze studia uvedených metod a postupů. Pro návrh soustavy kriteriálního hodnocení aplikuje také poznatky, které odpovídají dnešní situaci našich průmyslových podniků (ve smyslu určité korekce či odstranění tvrdých a nereálných kritérií).
• počet pracovníků (průměrný přepočtený stav k danému termínu)
• závazky po lhůtě splatnosti
• cash flow (čistý přírůstek nebo úbytek peněžních prostředků celkem).
• Pro zpracování finančně ekonomické analýzy podniku jsou používány metody, které můžeme seskupit do tří hlavních skupin:

1. analýzy horizontální a vertikální; jde o analýzu absolutních stavových veličin na základě jednoduchých propočtů vývojových trendů a struktury
3. analýzy rozdílových a tokových veličin; jde o analýzu cash flow a analýzu pracovního kapitálu
5. analýzy poměrových ukazatelů (řazených paralelně nebo pyramidově).  Co ovlivnilo formování návrhu metodiky identifikace stavu životaschopnosti firmy v potížích:
8. Absolutní ukazatele jsou obsaženy především v účetních a statistických výkazech a poskytují charakteristiku rozměru jednotlivých jevů existujících či probíhajících v podniku v určitém časovém období. Z nich jsou propočteny rozdílové a poměrové ukazatele. Autoři využívají často kombinace a řazení poměrových ukazatelů formou tzv. pyramidy, klasickým a zejména v americké literatuře je členění těchto ukazatelů do skupiny charakterizujících likviditu, rentabilitu, aktivitu či zadlužení podniku.

1. základním východiskem rozboru musí být charakteristika změn v pohybu základních ukazatelů; rozbor nesmí být samoúčelný, ale měl by dát odpověď na otázky:

1. jak se vyvíjela produkce , tržby a celkový hospodářský výsledek podniku
3. zda lze vysledovat souvislosti mezi vývojem těchto ukazatelů v podniku a vývojem ekonomiky ČR (jako základního trhu, na kterém je podnik činný)   Lze získat první informace pro odhad fáze životního cyklu, ve které se firma nachází; *fáze vstupu (nízká absolutní úroveň produkce a tržeb, zvyšující se tempo jejich růstu, snižující se absolutní hodnota ztráty), *fáze rychlého rozvoje (rostoucí absolutní hodnota produkce a tržeb, tempo růstu s klesajícími přírůstky, rostoucí zisk), *fáze zralosti (produkce, tržby i zisk podniku stagnují) a *fáze úpadku (produkce a tržby klesají, zrychluje se tempo poklesu zisku a následně tempo růstu ztráty)         hodnocení změn ve vývoji aktiv a jejich struktury, vč. základních relací mezi složkami
4.        aktiv a pasiv:
5. 2.a) doplňující údaje pro analýzu absolutních ukazatelů by měly poskytnout argumenty pro

• velikost stálých aktiv a dlouhodobých pasiv (zda platí zlaté bilanční pravidlo financování, které říká, že je nezbytné stálá aktiva financovat především z vlastních nebo dlouhodobých cizích zdrojů a následně tak dosáhnout toho, že krátkodobé složky majetku jsou financovány z odpovídajících krátkodobých zdrojů)
• velikost stálých aktiv a vlastního jmění (zlaté pari pravidlo, které hovoří o tom, že tyto položky se rovnají jen v krajním případě; má se zato, že podnik ve svém financování využívá i cizích zdrojů)
• velikost oběžných aktiv a krátkodobých cizích pasiv
• poměr vlastních a cizích zdrojů na straně pasiv (zlaté pravidlo vyrovnání rizika říká, že vlastní zdroje by měly převyšovat cizí zdroje, v krajním případě se mohou rovnat).     2.b)k posouzení výše relativně volné části kapitálu, která není vázaná na krátkodobé závazky      oběžnými aktivy a krátkodobými závazky.Pracovní kapitál úzce souvisí s „rozměrem“ podnikatelské činnosti měřené prostřednictvím tržeb; funguje-li podnik správně, potom se pracovní kapitál mění v závislosti na tržbách. Pro zajištění likvidity – a to je priorita , která by měla být zajištěna – je důležité hodnocení, ve kterých položkách provozního kapitálu se pohyb odehrává, zda v nejvíce nebo nejméně likvidních, např. jaká je relace finančního majetku a krátkodobých pohledávek ke krátkodobým pasivům  Teorie poskytuje řadu ukazatelů, na základě nichž je možné posoudit schopnost podniku uhrazovat své závazky v perspektivě jednoho roku (ukazatele likvidity), anebo ty, které vypovídají o dlouhodobé finanční rovnováze (tedy ukazatele finanční stability Tyto dvě skupiny doplňuje skupina ukazatelů výnosnosti poslední skupina, která umožňuje analyzovat hospodaření s aktivy podniky, jejich jednotlivými složkami a zejména zhodnotit jejich vliv na výnosnost a likviditu (ukazatele aktivity, ekonomické bonity a produktivity).
• Vypovídací schopnost dílčích ukazatelů má svá omezení:
• Pro souhrnné posouzení schopnosti podniku udržet si podmínky své existence je třeba       využít upravené uspořádání poměrových ukazatelů, které by dokumentovaly finanční       zdraví zajišťující bezprostřední přežití.
•      slouží   porovnání   hodnoty   provozního ( pracovního)   kapitálu;   jde o rozdíl   mezi
• Porovnáním pohybů v majetkové nebo kapitálové struktuře lze získat informace o tom, co se v daném podniku odehrává a porovnáním se srovnatelnými podniky lze usuzovat, do jaké míry se struktura blíží obvyklému standardu nebo v čem se odlišuje. V německy mluvících zemích se takto hodnotí plnění „bilančních pravidel“, doporučení kterými by se měl management řídit ve financování firmy s cílem dosáhnout dlouhodobou finanční rovnováhu a stabilitu.
• je téměř vyloučené, aby podnik byl dobrý ve všech ukazatelích;

 

• určitá hodnota ukazatele ještě nedává jednoznačnou možnost hodnocení;

 

• struktura činností zejména středních a velkých podniků je v podstatě jedinečná a souhrnné ukazatele propočtené za podnik jako celek představují kombinaci a průměr za činnosti ve více oborech ; jejich využití je více méně zúženo jenom na hodnocení vývoje ukazatelů, oborová či odvětvová srovnatelnost je omezena;

 

• vypovídací schopnost poměrových ukazatelů lze účelově „vylepšit“, např. zvýšením obrátkovosti zásob u výpočtu likvidity apod.

 

Pro syntetický pohled na zhodnocení finančního zdraví podniku lze využít následující varianty:

 

1. Altmanův model pro definování závěrů o finanční situaci podniků , který po redukci z původních 22 poměrových ukazatelů byl zredukován na 5 nejvýznamnějších; na bázi diskriminační analýzy byly odhadem pro jednotlivé poměrové ukazatele stanoveny jejich váhy . (Altmanův model byl zpracován na základě vzorku amerických podniků)         Z = k1 * EBIT / aktiva     +     k2 * celkové tržby / aktiva   +   k3 * tržní resp.                účetní   hodnota vlastního jmění / účetní hodnota dluhů   +   k4 * nerozdělený                zisk společnosti / aktiva   +   k5 * čistý pracovní kapitál / aktiva                                  k2 = 0,998                                 k4 = 0,847                charakter   akciových   společností s   veřejně   obchodovanými   cennými   papíry                              Hodnocení podle tohoto modelu zahrnuje všechny podstatné složky finanční analýzy (rentabilitu, likviditu, zadluženost i strukturu kapitálu). Autor k nim navíc přiřadil váhy, vyjadřující významnost příslušné složky pro finanční zdraví podniku. Konstrukce tohoto přístupu si klade za cíl hodnocení finančního zdraví z dlouhodobého hlediska.Jednoduchost analýzy však nelze přeceňovat; představuje rychlou orientaci, která v případě potřeby musí být doplněna hlubší analýzou problémových oblastí. Pro rychlé vyhodnocení modelu jsou autorem vymezeny následující intervaly:
5.                (modifikovaný Altmanův vzorec).
6.                představují váhy jednotlivých poměrových ukazatelů pro společnosti, které nemají
7.                                  k5 = 0,998
8.                                  k3 = 0,420
9.                koeficienty k1 = 3,107
11.  
12.  

• výborné finanční zdraví podniku – ukazatel Z je větší než hodnota 2,90

 

 

• „šedá zóna“, průměrná situace, jejíž výsledek může být ve směru pozitivním i negativním – ukazatel Z je v intervalu 1,21 – 2,89

 

 

• situace bankrotu – ukazatel Z je menší než hodnota 1,2

 

 

 

1. Modifikace prvního uvedeného modelu pro hodnocení finančního zdraví podniku pro naše podmínky, s cílem stanovit index důvěryhodnosti podniku (I.a I. Neumaierovi, 1995) využívá soustavy šesti ukazatelů a váhy poměrových ukazatelů jsou stanoveny pro jednotlivá odvětví české ekonomiky; IN = v1 * aktiva / cizí zdroje   +   v2 * EBIT / úroky   +   v3 * EBIT / aktiva   +              +   v4 * tržby / aktiva   +   v5 * oběžná aktiva / krátkodobé závazky a            krátkodobé úvěry   +   v6 * závazky po lhůtě splatnosti / tržby  koeficienty v2 = 0,11 koeficientů následující: * zpracovatelský průmysl         v2 = 0,24     v3 = 7,61   V4 = 0,48       V6 = 11,20 * textilní a oděvní                             0,23            6,08             0,43                12,73 * dřevozpracující                              0,24         18,73             0,41                11,57   * chemická výroba                            0,21            4,81             0,57                17,06 * stavebních hmot                             0,20            5,28             0,55                28,05 * výroba strojů a přístrojů                 0,28         13,07             0,64                6,36       * výroba doprav.prostředků             0,23         29,29             0,71                7,46         Pramen: I.a I.Neumaierovi, Vaše finanční zdraví očima druhých, Terno, ročník I,           Stejně jako tomu bylo v Altmanově modelu i tato modifikace uvažuje s významnou funkcí rentability aktiv. Do soustavy ukazatelů je však zařazen prvek, který ve standardním tržním prostředí není významný, ale v transformaci české ekonomiky má své opodstatnění – poměr závazků po lhůtě splatnosti k celkovým tržbám subjektu.   Meze, které autoři stanovili pro hodnocení podniku:
9.                         číslo 5, 1995
10.          ———————–
11.        * elektrotech.a elektron.pr.              0,27            9,50             0,51                8,27
12. * kovovýroba                                    0,24         10,55             0,46                9,74
13. * výr.z gumy a plast.hmot                0,22            5,87             0,38                43,01
14. * papíru a celulózy                            0,23            6,07             0,44                16,99
15. * kožedělný                                      0,24            7,95             0,43                8,79
16. * potravinářský                                 0,26            4,99             0,33                17,38
18.                    v5 = 0,10     platí pro všechna odvětví; pro vybraná odvětví jsou hodnoty
19. koeficienty v1 – v6 (váhy) byly stanoveny tak, aby vyjádřily odvětvová specifika;
20.  
21.  
22.  

• výborné finanční zdraví podniku – ukazatel IN dosahuje hodnoty vyšší než 2

• prostor pro hodnocení neutrální – ukazatel IN je v intervalu mezi hodnotou 1 a 2

• ohrožení bankrotem – ukazatel IN je menší než 1

 

 

 

 

 

1. Zkušenosti německých finančních analytiků doporučují soustavu čtyř ukazatelů finanční analýzy a bodovací metodu pro jejich jednoduché a rychlé testování. Výsledná známka představuje prostý průměr známek dle stupnice hodnocení; podle konkrétních potřeb podniku je možné přiřadit jednotlivým ukazatelům váhu a hodnotu výsledné známky vypočítat jako vážený průměr;

Hodnocení                  velmi dobrý           dobrý                 střední                  špatný          ohrožení

                                                                 1                         2                       3                         4                     5

 

       vlastní kapitál/celkový kapitál         větší než 30%           větší než 20%         větší než 10%           menší než 10%         menší než 0

 

           cash flow/celkový kapitál                   větší než 10%           větší než 8%           větší než 5%             menší než 5%         menší než 0

 

           rentabilita celkového kapitálu           větší než 15%           větší než 12%           větší než 8%           menší než 8%         menší než 0

 

doba splácení dluhů                          méně než 3roky       méně než 5 let         méně než 12let         více než 12let         více než 30let

 

 

Hodnocení podle výsledného průměru:

 

 

• dobrá finanční situace – interval od 1 do 2,5

• neutrální situace – interval od 2,6 – 3,9

• krizová situace, bankrot – interval 4 – 5

 

 

1. Navrhovaný klasifikační model hodnocení „míry životaschopnosti“ využívá     propracovaných modelů syntetického hodnocení a dříve zpracovaného finančně ekonomického hodnocení průmyslových podniků. Považuje za významný prvek

• možnost souměřitelnosti výsledků analyzovaných subjektů

 

• nestanovuje pro jednotlivé finančně ekonomické ukazatele jejich normální hodnoty vzhledem k tomu, že podnikatelský subjekt je pružným a mnoho faktorovým prostředím, ve kterém normotvorná funkce nemá místo. Stanovuje referenční hodnoty formou prostoru (s využitím výsledků získaných analýzou podniků strojírenství a elektrotechniky a charakteristikami uváděnými v mezinárodních porovnáních).

 

• pro ukazatele produktivity podniků stanovuje bodové hodnocení pouze na základě hodnocení vývojových trendů nikoliv absolutní úrovně ukazatele (vzhledem k její závislosti na předmětu produkce

 

 

 

Struktura modelu a doporučený hodnotící klíč jsou uvedeny v následující tabulce. Klasifikace uvažuje ukazatele:

 

• ekonomické bonity (ukazatele 1-4)

• finanční stability (ukazatele 5-7)

• podnikatelské aktivity (ukazatele 8-10)

• produktivity (ukazatele 11-13): 

 

1.  

1. míra vlastního kapitálu (jak dalece je majetek zkoumaného subjektu kryt vlastními zdroji; poměr vlastního a celkového kapitálu by neměl klesat pod 0,5)

 

1. míra zadluženosti (vyšší míra zadluženosti činí subjekt finančně závislý na bankovním kapitálu a odčerpává velký podíl vytvořeného provozního zisku; poměr mezi využívanými bankovními úvěry a vlastním kapitálem by se mohl pohybovat kolem 0,35, vyšších hodnot by mohl dosahovat pouze ve vazbě na významně vyšší dosahovanou rentabilitu vlastního kapitálu ve srovnání s běžnou úrokovou mírou);

 

1. rentabilita vlastního kapitálu (charakterizující úroveň zhodnocování vloženého kapitálu podnikáním); poměr hospodářského výsledku účetního období (tj. po zdanění) a vlastního jmění by měl být vyšší než běžná úroková míra; u průmyslové výroby se za přijatelnou považuje hodnota kolem 0,15 pokud jde o neinflační prostředí;

 

1. doba samoreprodukce (vyjadřující schopnost podnikatelského subjektu obnovit vlastní jmění vytvořeným hospodářským výsledkem a odpisy nehmotného a hmotného investičního majetku); optimální prostor pro průmyslové podnikatelské subjekty je charakterizován mezi 3 až 7 roky, je však třeba počítat s vlivem charakteru technologických zařízení užívaných pro výrobu; počítá se jako poměr vlastního jmění a součtu zisku po zdanění zvýšeného o odpisy;

 

1. běžná likvidita (poměr mezi oběžnými aktivy s výjimkou zásob a celkovým krátkodobým kapitálem ); optimální rozpětí 1,0 – 1,5

 

1. celková likvidita (poměr mezi aktivy, která lze využít na pokrytí krátkodobých závazků, tj. oběžná aktiva spolu s finančními investicemi, a krátkodobým kapitálem ); optimální rozpětí 1,5 – 2,0;

 

Ukazatele likvidity charakterizují finanční rovnováhu podniku.

 

1. doba splacení úvěrů (charakterizující za jak dlouho by se splatily přijaté úvěry pokud by se k tomu využily všechny dostupné disponibilní zdroje); ekonomicky přijatelný interval se uvádí mezi 4 – 8 let; jde o poměr cizího kapitálu sníženého o likvidní prostředky (oběžné prostředky snížené o zásoby a zvýšené o finanční investice) k přírůstku resp. úbytku peněžních toků (cash flow)

 

1. doba obratu zásob (charakterizující počet dní, kdy jsou oběžné prostředky neproduktivně vázány v zásobách); čím delší je tato doba, tím více oběžného kapitálu podnik potřebuje; ve zpracovatelském průmyslu se za přijatelný považuje interval 100 – 200 dní; počítá se jako poměr zásob a celkové       denní tržby

 

1. doba inkasa pohledávek (udávající počet dní neproduktivního vázání prostředků v pohledávkách); za optimální se považuje doba okolo 30 dní, výjimečně 90 dní; počítá se jako poměr hodnoty pohledávek za odběrateli a celkové denní tržby

 

1. míra tržeb – poměr celkových tržeb a hodnoty pasiv (charakterizující schopnost podniku uplatnit na trhu svůj ekonomický potenciál); celkové roční tržby by měly být minimálně dvakrát vyšší než celková pasiva; pokles ukazatele nebo dosahování nízkých hodnot jsou vážným varováním pro budoucí existenci podniku a to i za předpokladu příznivých výsledků dosahovaných v současné rentabilitě;

 

1. průměrné roční tržby (vývoj podílu tržeb za prodej zboží a vlastních výrobků a služeb na jednoho pracovníka za poslední dva roky)

 

1. průměrná roční přidaná hodnota (vývoj podílu celkové roční přidané hodnoty vč. obchodní marže na jednoho pracovníka za poslední dva roky)

 

1. průměrná produktivita práce (vývoj podílu celkové roční výroby na jednoho pracovníka za poslední dva roky)

 

U ukazatelů 11 – 13 je do hodnocení započítáván vývojový trend ukazatele, nikoliv

jeho absolutní   hodnota;   získání bodového hodnocení je povoleno pouze při růstu

ukazatele.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Váhy jednotlivých kategorií (při dosažení maximálních hodnot hodnocení ukazatelů) jsou v bodovém vyjádření reprezentovány poměrem 36 : 24 : 28 : 12 (ekonomická bonita : finanční stabilitě : podnikatelské aktivitě: produktivitě).

 

 

Celkově lze získat 0 až 100 bodů s tím, že

 

• bodový zisk 20 a méně bodů znamená nejvyšší ohrožení podniku

 

 

• bodový zisk mezi 20 – 30 bodů charakterizuje špatnou finančně ekonomickou situaci podniku

 

 

• bodový zisk mezi 30 – 50 charakterizuje průměrný podnikatelský subjekt

 

 

• bodový zisk 50 – 80 bodů dává charakteristiku dobrého podnikatelského subjektu

 

 

• bodový zisk 80 a více bodů charakterizuje podnikatelský subjekt s vysokou životaschopností vč. vytváření dlouhodobých komparativních výhod pro budoucí existenci

 

 

 

 

Požadované vstupní informace o podniku pro hodnocení a jejich definice vč. čísla příslušného řádku resp. sloupce rozvahy a výkazu zisků a ztrát jsou uvedeny v následující tabulce. Podnik musí doplnit údaje o

• závazcích po lhůtě splatnosti
• počtu pracovníků
• cash flow.