Nebuněčná, prvobuněčná a jednobuněčná forma života

Nebuněčná, prvobuněčná a

jednobuněčná forma života

říše: Nebuněční (subcellulata)

oddělení: Viry (vira)

• jsou nebuněčné formy života organismů, jde o struktury mnohem menší a jednodušší

než u buňky

• jejich velikost je přibližně 15-390 nm (viditelné pouze elektronovým mikroskopem)

• schopny se rozmnožovat pouze v hostitelské buňce, nemají vlastní metabolismus, jde

o tzv. nitrobuněčné parazity

• nejsou schopné syntézy bílkovin, protože nemají ribozomy ani t-RNA

• jednotlivé virové částice nazýváme viriony, který je složen:

z jedné či více molekul nukleové kyseliny (NK) (vždy buď RNA viry – většinou

rostlinné, nebo DNA – živočišné viry)

kolem nukleové kyseliny je bílkovinný obal – kapsid, který NK chrání a

případně zprostředkuje vazbu viru na buněčnou stěnu hostitelské buňky

některé viriony obsahují také enzymy, potřebné k zahájení reprodukce (množení)

Rozmnožování

• virová infekce buňky probíhá v několika fázích:

• formy virové infekce:

virus přilne na povrch buňky, celý virion nebo pouze NK proniká do hostitelské

buňky

NK vyvolá v buňce podle svých genů syntézu bílkovin (enzymů), které jsou

nutné k rozmnožování

buňka pak na základě enzymů replikuje z vlastních zdrojů virovou NK a

syntetizuje bílkovinu kapsidy viru

sestaví se nové viriony, které se z buňky uvolňují a mohou napadat další buňky,

viry mohou opustit buňku aniž by ji zničily nebo způsobí její zánik, tzv. lýzu

buňky

NK virů se někdy včleňují do chromozomů hostitelské buňky a takovýto

chromozom je pak předán dceřinným buňkám – provirus

vir pronikne do buňky, aniž by se v ní množil, tzv. stadium persistence

vir se množí pomalu, tzv. latentní infekce

virový genom se začlení do genomu buňky – virogenie a změní ho –

transformace

Dělení viru

• podle typu NK, kterou obsahují, rozlišujeme: RNA viry, DNA viry, diplo-RNA viry

(obsahují dvoušroubovici RNA)

• podle hostitele rozlišujeme bakteriofágy, viry fytopatogenní, zoopatogenní a mykoviry

• zvláštním typem jsou retroviry – RNA viry, které donutí hostitelskou buňku přepsat

svou RNA na DNA, a tato DNA se včlení do chromozomů DNA buňky (virus HIV)

Virová onemocnění

• rostliny – mozaikové onemocněné tabáku

• zvířata – kulhavka, slintavka, vzteklina, mor u drůbeže

• člověk – spalničky, opary, rýma, chřipka, žloutenka, bradavice, zánět mozkových

blan

říše: Prvobuněční (protocellulata)

oddělení: Bakterie

• jednobuněčné prokaryotické organismy o velkosti 0,3 – 2 μm

• jsou významnými dekompozitory (odbourávají odpadní produkty a mrtvá těla

organismů)

• některé druhy se využívají v průmyslu, např. klasické kvasné výrobě sýru, octu, atd.

nebo při výrobě různých látek (kys. octové, citronové, antibiotika)

• některé bakterie jsou patogenní, napadají a rozrušují tkáně,vylučují jedovaté látky –

toxiny, způsobují např.:

střevní onemocnění – choleru, tyfus, salmonelózu

onemocnění dýchací soustavy – angínu, spálu, zápal plic, tuberkulózu

pohlavní nemoci – kapavka, syfilis

hnisaní ran – způsobeno především stafylokoky

dále boreliózu, tetanus nebo mor

• na povrchu mají často slizovité pouzdro a někdy bičíky umožňující pohyb nebo

fimbrie

• podle stavby buněčné stěny rozlišujeme:

a) grampozitivní bakterie – buněčná stěna tvořena peptidoglykanem

(mureinem),

b) gramnegativní bakterie -nad vrstvou mureinu mají vnější membránu tvořenou

• existují různé tvary bakterií:

je barvitelná, neodbarvuje se organ. rozpouštědly

proteiny, lipoproteiny, barvivo se vymývá

a) kulovité, tzv. koky (např. diplokoky, tetrakoky, řetízky – streptokoky, hrozno-
vité útvary – stafylokoky)

b) tyčinkovité, tzv. bacily

c) zakřivené, např. vibria (lehce zakřivené), spirily (zvlněné) nebo spirochety

(šroubovicové)

Rozmnožování

• většinou příčným dělením – chromozomy se zdvojují, buňka se protáhne, obě molekuly

DNA putují k opačným pólům buňky, buňka se rozdělí (po

rozdělení mohou bakterie zůstat spojeny a vytvářet chara-

kteristická uskupení)

1) podle metabolismu

oxidace anorganických látek

paraziticky – živé organismy

2) podle potřeby kyslíku

3) podle vztahu k dusíku

a) autotrofní – zdroj uhlíku je CO2, fototrofní – sluneční záření, chemotrofní –

b) heterotrofní – zdroj uhlíku je organická látka, saprofyticky – odumřelé org.,

a) aerobní – kyslík potřebují

b) anaerobní – kyslík nepotřebují

c) fakultativně aerobní – kyslík využívají, ale nepotřebují ho

a) nitrogenní bakterie – váží dusík z půdy a přeměňuje ho na organické látky

b) nitrifikační bakterie – aerobní bakterie přeměňují amoniak na dusičnany

c) denitrifikační bakterie – opak předchozího

oddělení: Sinice

• prokaryotní, autotrofní organismy, obsahují chlorofyl a další barviva, např. β-karoten,

fykocyanin nebo fykoerytrin, jejich zásobní látka je škrob

• patří k nejodolnějším organismům, vyskytují se např. v horkých pramenech, ledovcích

• většinou se nachází v planktonu, při přemnožení tvoří povlak na povrchu stojatých

vod, tzv. vodní květ, stavba sinice – na povrchu tvoří slizové pochvy

• sinice často vylučují do vody toxické látky, které mohou u některých lidí vyvolat

alergie

říše: Jednobuněční (protozoa)

• jejich tělo je tvořeno jedinou buňkou zajišťující všechny životní potřeby

• jsou většinou rozšíření po celé zemi (kosmopolitně)

• mají zásadní význam pro existenci života, protože stojí na počátku potravního řetězce

• jejich tělo tvoří eukaryotická buňka, cytoplazma je rozdělena na vnější ektoplazmu a

vnitřní endoplazmu

• specializované organely:

1) opory a ochrany – pelikula (pevná a pružná blanka na povrchu bičíkovců,

výtrusovců), schránky (chitin, CaCO3, SiO2 – kořenonožci), cysty (klidová stádia

vytvářena za nepříznivých podmínek)

2) pohyblivé – kromě pohybu slouží k získání potravy, jsou to bičíky, panožky, brvy

3) trávicí – endoparazité (přijímají potravu celým tělem), ostatní prvoci mají trávicí

vakuoly, buněčná ústa (cytostom), buněčná řiť (cytopyge)

4) vylučovací a osmoregulační – pulzující vakuoly odstraňují rozpustné odpadní látky,

přebytečnou vodu a udržují stálý osmotický tlak

5) smyslové – reagují n podněty z vnějšího prostředí, např. světločivná skvrna stigma,

brvy a bičíky (hmatová funkce)

6) rozmnožování – nepohlavní rozmnožování (je běžnější)

– pohlavní rozmnožování

a) dělení (podélné – bičíkovci, příčné – nálevníci)

b) pučení (nově vznikající jedinec postupně dorůstá a oddělí se,

např. nálevníci)

a) kopulace -2 jedinci splývají, vzniká zygota, dále se rozmnožují

sporogonií (tvoří spory), např. kořenonožci, bičíkov.

b) konjugace (spájení) – 2 buňky se dočasně spojí a vymění si

část hmoty malého jádra, dále se množí

dělením, např. nálevníci

kmen: Praprvoci

podkmen: Bičíkovci (flagellata)

• na povrchu pelikula, pohyb zajišťuje bičík – flagellum

• rozdělujeme: a) živočišní – zooflagellata, živí se hetotrofně, nemají chlorofyl

• trypanosoma spavičná – štíhlé tělo, 1 bičík, undulující membrána, přenašečem je

moucha tse-tse, parazituje v krevní plazmě člověka, způsobuje spavou nemoc (horečky,

nespavost, ochabnutý organismus)

• bičenka poševní – způsobuje trichomoniázu (infekce močových cest a pohlavních

orgánů), přenáší se pohlavním stykem a přenašečem je muž

• lambie střevní – způsobuje záněty tenkého střeva (horečku, průjmy)

podkmen: Kořenonožci

• mění tvar přeléváním cytoplazmy, tvoří panožky – parapodia (pohyb, příjem potravy)

třída: Měňavky

• netvoří schránky

• měňavka úplavičná – střevní parazit, vniká do sliznice tlustého střeva a způsobuje

vředy (znečištěná voda výkaly), způsobuje úplavicí – krvavé průjmy a horečky

třídy: Krytenky, Slunivky

• mají schránku z chitinu nebo SiO2

kmen: Výtrusovci

• všichni jsou endoparazité, jsou původci těžkých onemocnění člověka a zvířat

• ve vývoji střídají hostitele a generace pohlavní a nepohlavní

třída: Krvinkovky

• napadají červené krvinky

• zimnička – původce malárie (střídaní teplot a zimnice), přenašečem je samička komára

Anopheles (rozmnožuje se v slinných žlázách), účinným lékem byl dříve chinin, dnes

antimalarika

třída: Kokcidie

• napadají střeva, játra, ledviny i jiné orgány obratlovců

• kokcidie jaterní – způsobuje hnisavé záněty jater a žlučovodů králíků a zajíců

• toxoplasma gondii – parazituje na bílých krvinkách, přenašečem je kočka, způsobuje

toxoplasmózu (dlouhodobé teploty, bolestí kloubů a svalů, únava), j nebezpečná pro

těhotné ženy a vyvíjející se plod

kmen: Nálevníci

• nedokonale vyvinutí prvoci, mají složitější stavbu

• mají 2 jádra – makronukleus a mikronukleus, tělo je obrvené, mají dobře vyvinuté

organely na zpracování potravy

b) rostlinní – fytoflagellata, mají chlorofyl, živí se autotrofně

• trepka velká – indikátor znečištěné vody, vyskytuje se ve stojatých vodách, nepříznivé

podmínky přežívají ve formě cysty