Oběhová soustava
Oběhová soustava
• latinským názvem angiologia, zajišťuje oběh tělních tekutin
• tělní tekutiny zajišťují buňkám tkání stálé optimální podmínky pro jejich specializované
funkce, tzn. stálost vnitřního prostředí (homeostáza)
• součástí oběhové soustavy je cévní soustava tvořena srdcem a hustou sítí cév a na ni
navazující lymfatický systém
Soustava krevní (organa cardiovasculare)
• skládá se z krve, krevních cév, jimiž je krev rozváděna a ze srdce, které pohyb krve
zabezpečuje
• cévy rozlišujeme na: tepny, žíly, vlásečnice
Tepny (artérie)
• vedou krev ze srdce
• postupným větvením vznikají tepny slabší, až přecházejí v tepénky (arterioly), které
vedou krev do sítě vlásečnic
• ve stěně tepen rozlišujeme 3 vrstvy:
a) vnitřní vrstva (tunica intima) – je to vazivo kryté plochými endotelovými buňkami a
je hladká
b) střední vrstva (tunica media) – nejsilnější, kruhovitě upravená hladká svalovina, ve
c) vnější vrstva (tunica externa) – řídké vazivo spojující tepnu s okolím, ve vazivu jsou
velkých tepnách je elastické vazivo
jemné pleteně vegetativních nervů – sympatikus
(zužuje), parasympatikus (rozšiřuje)
Přehled hlavních tepen
• srdečnice (aorta) – nejmohutnější tepna lidského těla, vystupuje z levé komory
– rozeznáváme z ní část vzestupnou (aorta ascendent) z ni věnčité
(koronární) tepny, aortální oblouk (arcus aortae) a část sestupná
(aorta descendes)
– z oblouku vystupují 3 větve: kmen hlavopažní (truncus brachio-
cephalicus), ten se dělí na pravou společnou krkavici a pravou
tepnu podklíčkovou; levá společná krkavice a levá tepna podklič-
ková
• společná krkavice (a. carotis communis) – vystupuje po obou stranách krku pod
zdviha-
čem hlavy a větví se na: vnitřní krkavici (a.
carotis interna) – vyživuje mozek a zrakové
čidlo; vnější krkavici (a. carotis externa) –
vyživuje krk a obličej
– v rozštěpu společné krkavice se nachází malý
chemorecepční orgán (glomus caroticum),
který je citlivý na změny kyslíku a CO2
v krvi
• tepna podklíčková (a. subclavia) – zásobuje celou horní končetinu, část hrudní stěny
a
některé útvary v krku
• na ruce (dlani) jsou 2 tepenné oblouky – hluboký (arcus profundus)
• hrudní aorta (aorta thoracica) – odstupují z ni tepny mezižeberní (a. intercostales) –
vy-
• břišní aorta (aorta abdominalis) – vystupují větvě pro stěnu břišní – párové nástěnné
(pro
– vstupuje do jamky podpažní – tepna podpažní (a.
axillaris)
– na paži přecházena tepnu pažní (a. brachialis), která
se v loketní krajině dělí na tepnu vřetenní (a. radialis
a loketní (a. ulnaris)
– povrchový (arcus superficialis)
žihují hrudní stěnu a větve k hrudním orgánům (např.
průdušky, jícen)
břišní a pánevní útroby)
– párové a nepárové útrobní, které jsou 3:
a) t. trojdílná (truncus celiacus) – jícen, žalude, slezina
b) t. okružní horní (a. mesenterica superior) – tenké
střevo a část tlustého střeva
c) t. okružní dolní (a. mesenterica inferior) – větší část
tlustého střeva
– párové útrobní jsou také 3 a vyživují nadledviny, led-
viny a varlata (vaječníky)
• společné tepny kyčelní (a. iliaca communis) – vzniká rozdělením břišní aorty před 4.
bederním obratlem
– ty se pak dělí na: vnitřní tepnu kyčelní
(a. iliaca interna) – pánevní stěna a pánev.
orgány a vnější tepnu kyčelní (a. iliaca
externa), která pokračuje jako tepna
stehenní (a.femoralis)
– v zákolenní jámě – tepna zákolenní (a.
poplitea), která se rozvětvuje přední
holenní tepnu (a. tibialis anterior) a zadní
holenní tepnu (. tibialis posterior)
Žíly (vény)
• odvádějí krev z vlásečnic do srdce, na vlásečnice navazují drobné žílky (venuly)
• podobná stavba jako tepny, pro menší tlak je jejich stěna tenčí (střední vrstva)
• vytváří kapsovité chlopně, zvláště na dolních končetinách, chlopně brání zpětnému toku
krve
• stěna žíly se může mezi chlopněmi vyklenout a vznikají křečové žíly (miestky, varixy)
• na končetinách jsou žíly hluboké, ty probíhají v doprovodu tepen
• žíly podkožní (odtok krve z pracujících svalů) jsou s hlubokými žílami spojené četnými
spojkami
• intravenózní injekce = odběr krve
• žíly obvykle po dvou doprovázejí tepny a mají i obdobné názvy
Přehled hlavních žil
• horní dutá žíla (véna cava superior) – vstupuje do pravé síně a sbírá krev z hlavy, krku,
– jediným jejím přítokem je žíla lichá (a. azygos),
horních končetin, hrudní stěny i břišní
která odvádí krev z žil mezižeberních (vv. inter-
– vzniká soutokem dvou hlavopažních žil (v. bra-
chiocephalica), které jsou tvořeny soutokem
costales)
vnitřní žíly hrdelní – obdoba krkavice (v. jugularis
interna) – je zde nižší tlak, při poranění hrozí tzv.
vzduchová embolie a žíly podklíčkové (v. subcla-
via)
četin, z pánve a břišních orgánů
postupuje za játry (kde přibírá jaterní žíly), prochází
bránicí → osrdečník → pravá síň
• dolní dutá žíla (v. cava inferior) – sbírá krev z podkožních i hlubokých žil dolních kon-
– vzniká spojením 2 společných žil kyčelních (vv. ilia-
cae communis), probíhá po pravé straně aorty, pak
– společné žíly kyčelní vznikají spojením zevní a vni-
třní žíly kyčelní
– dolní končetina má 2 výrazné podkožní žíly – velká a
Vlásečnice (kapiláry)
• jejich průměr je 5-25 μm a délka je 0,5 mm, jako celek však představují velké řečiště
• stěnu vlásečnice tvoří pouze endotel (je jednovrstevný)
• vlásečnice prostupují všechny tkáně (kromě zrohovatělých)
• mají výbornou regenerační schopnost a dochází zde k výměně dýchacích plynů, živin a
metabolismu
• drobné tepénky a žílky jsou spojeny vlásečnicemi, ale na mnohých místech je spojují
poměrně široké kanálky arteriovenózní anastomózy
• zvláštním druhem vlásečnic jsou sinusoidy – tenoučká stěna s buňkami schopné
fagocytární schopnosti (např. v kostní dřeni, játrech, slezině, …)
Činnost cév
• vázokonstrikce (zúžení cév), vázodilatace (rozšíření cév)
• řízení nervové (vegetativní nervy – sympatikus, parasympatikus), ústředí v prodloužené
míše
• řízení látkové: adrenalin (rozšíření cév u orgánů v klidu, u činných naopak)
malá skrytá žíla (v. saphena magna et parva)
vasopresin (vyvolává zúžení cév, působí delší dobu než adrenalin)
acetylcholin (rozšiřuje cévy jako histamin)
Krevní zásobárny
• jen část krve je v oběhu, zbytek je v zásobárnách (rezervoárech), ze kterých se vyplavuje
při zvýšené zátěži: játra (3⁄4 l krve), slezina (1/2 l), podkožní pleteně (1/2 l)
• zásobení orgánů je zabezpečeno více cévami, menší cévy probíhají stejným směrem jako
hlavní a jsou s ní spojeny a zásobují i stejnou oblast, tzv. kolaterály
• při poruše hlavního toku, se krev dostává do menších cév, časem rozšíří průsvit tak, že
nahradí přerušenou cévu, tzv. poboční nebo-li kolaterální oběh
Krevní oběh
• a) velký – mezi srdcem a tělem, rozvádí krev po celém tělu
– z levé komory aorta, do pravé síně horní a dolní dutá žíla
• b) malý – mezi srdcem a plícemi, v plících se krev obohacuje o kyslík a ochuzuje o CO2
– z pravé komory plícní tepna (truncus pulmonalis) vede krev neokysličenou do
plic, která se rozvětví na pravou a levou větev
– do levé síně plícní žíla (v. pulmonalis) vede krev okysličenou, vzniká spoje-
ním 2 plícních žil z každé plíce
• c) vrátnicový – krev obohacena živinami (z orgánů břišní dutiny – střeva, žaludek) se
sbírá do přítoků vrátnicové žíly (v. portae), její kmen vstupuje do jater,
tam se větví ve vlásečnice, které prostupují jaterními lalůčky a odevzdá-
vají vstřebané látky – z jater odtéká krev jaterními žílami do dolní duté ž.
Srdce (cor, cardia)
• je dutý svalnatý, nepárový orgán zajišťující nepřetržitou cirkulaci krve v cévním řečišti
• úder srdce je hmatný v pátém mezižebří vlevo
• je umístěno v hrudní dutině mezi pravou a levou plíci za hrudní kosti a uloženo ve
vazivovém pouzdře – osrdečníku (pericard)
• na průřezu rozlišujeme: vnitřní vazivovou výstelku srdce – vnitoblánu (endokard)
nad ní srdeční svalovina (myokard)
vnější vazivový jist na povrchu, který přechází i na začátek cév
(epikard)
• srdce je rozděleno podélnou přepážkou na pravou polovinu (krev odkysličená) a levou
polovinu (krev okysličená)
• každou polovinu tvoří síň (atrium) a komora (ventriculus) vzájemně od sebe oddělené
cípatými chlopněmi:
o mezi pravou síni a komorou je trojcípá chlopeň (valvula tricuspidalis)
o mezi levou síni a komorou je dvojcípá chlopeň (valvula dicuspidalis)
o z levé komory vychází aorta a z pravé komory plícní tepna, od komor jsou
odděleny poloměsíčitými chlopněmi (valvuli semilunaris)
• chlopně se otevírají
jednosměrně a cípy
chlopní jsou poutány
šlašinkami na Brdečkovy
svaly komor
• výživa srdce je
zajišťována věnčitými
(koronárními) tepnami
(aa. coronariae)
• činnost srdce je zajištěna
jeho neustálý rytmickým
smršťováním (systola) a ochabováním (diastola)
• projevy srdeční činnosti nazýváme ozvy:
a) systolická je způsobena stahem srdečního svalu a uzavřením síňokomorových chlopní
b) diastolická je způsobena uzavřením poloměsíčitých chlopní
• tepová frekvence je asi 70 za min, krevní tlak Ø 120/80
• tepový (systolický) srdeční objem 60-80 ml, minutový srdeční objem 5-5,5 l/min
• snížený tlak – hypotenze (95/60), zvýšený tlak (nad 160/95)
• prudce zvednutý tlak – tachykardie, prudce snížený tlak – brachykardie
• tlak měříme pomocí tonometru (hodnoty se udávají v mm Hg nebo kPa)
Srdeční automacie (převodní systém)
• srdce se řídí částečně samo, centrem je tzv. předsíňový uzlík
(nodus sinoatrialis)z něj vychází vzruchy k systolám síni,
vzruchy z předsíňového uzlíku zasahují síňokomorový uzlík
(nodus atrioventricularis), z něj vychází spojka tzv. Hisův
můstek
• v komorové přepážce se dělí na 2 ramena a ty se pak dělí na síť Purkyňových vláken
Soustava mízní (systema lymphaticus)
• má 2 složky mízní cévy a orgány, cévy tvoří spojku mezi tkáněmi a srdcem
• brání hromadění tkáňového moku a odstraňuje z něho zplodiny, které pro svou velikost
nemohou odstranit krevní vlásečnice
• tvoří samostatný uzavřený systém a odvádí mízu do žil
Míza (lympha)
• bezbarvá nebo mléčně zkalená tekutina, má podobnou skladbu jako krevní plazma, ale
má méně bílkovin
• vzniká z tkáňového moku, který se tvoří z krve v oblasti vlásečnicových sítí
Mízní cévy (vasa lymphatica)
• a) mízní vlásečnice – začínají slepě ve tkáních a vytvářejí rozsáhlé sítě, zpravidla o
ně
• b) míznice – odvádějí mízu z mízních vlásečnic, podobná stavba jako žílky, probíhají
• c) mízní kmeny – skladba jako větší žíly (stěna 3 vrstvy)
• do průběhu mízních cév je vloženo velké množství mízních uzlin (nodi lyphatici) –
tvar většinou kulovitý, více přívodných míznic než odvodných; na povrchu vazivové
pouzdro, dovnitř vazivové trámečky (buňky tohoto vaziva mají fagocytární schopnosti);
slouží jako filtry pro odtékající mízu a současně jsou místem vzniku lymfocytů; největší
nahromadění uzlin je na krku, v podpaží, tříslech
• mízu do žil přivádějí 2 mízní kmeny: hrudní mízovod (ductus thoracicus) a pravostranný
kmen (ductus lymphaticus dexter)
Slezina (lien)
• tvar kávového zrna, tmavočervený, nepárový orgán uloženy v dutině břišní pod levou
brániční klenbou
• její vnitřní prostor je vyplněn bílou a červenou dření (pulpou)
• bílá dřeň je tvořená drobnými uzlíčky mízní tkáně, složené z lymfocytů
• červená dřeň obsahuje červené krvinky
• ve slezině zanikají opotřebené červené krvinky (slezina není pro život důležitá)
co širší než krevní vlásečnice, stěnu tvoří endotel a je propustná i
pro vysokomolekulární látky
podél krevních cév