Obraz současného člověka ve světové literatuře 2.pol. 20.století
- neorealismus: směr v 40.,50. letech ve filmu a v próze; až drsné vykreslení soudobého života; sociální tématika; jednoduchý a jasný jazyk
- Alberto Moravia
- vlastním jménem Alberto Pincherle
- italský prozaik, dramatik, esejista, literární kritik, novinář
- veřejně vystupoval proti fašistickému režimu; pocházel z židovské rodiny; téměř nemohl publikovat a musel se skrývat
- spory s církví, hodně cestoval
- ovlivněn neorealismem, surrealismem, Sigmundem Freudem, existencionalismem, klade důraz na sociální tématiku: úpadek rodinného života, odcizení, vliv nudy
- romány: Lhostejní, Maškaráda, Pohrdání, Římanka, Horalka, Konformista, Nuda, Já a On, Voyeur aneb muž, který se dívá
- povídky: Římské povídky
- drama: Život je hra
- Horalka: (1957, La Ciociaria)
- neorealistický román; román s válečnou tématikou; drží se historických událostí; vykreslení psychiky a charakterů postav; autobiografické rysy
- hlavní myšlenky: odpor k válce, válka dělá z lidí divou zvěř
- film, režie Vittorio de Sica, hlavní postavu hraje Sophia Loren
- magický realismus: literární směr, prolíná se reálné s iluzemi: mýty, halucinace; děj se odehrává v reálném prostředí, ale vstupuje do toho, co tam nepatří – co není reálné: magické rysy; vše se otáčí dokola; zrcadlení minulosti a přítomnosti (podobný postup i Mistr a Markétka)
- Gabriel García Márquez
- představitel magického realismu, představitel jihoamerické literatury
- kolumbijský spisovatel, novinář
- jeho inspirací ve vyprávění byl jeho dědeček a pověrčivá babička
- 1982: Nobelova cena za literaturu
- novinářská zkušenost na Kubě, přítel Fidela Castra, příznivce revolučních skupin v Jižní Americe
- hlavní témata: láska, smrt, samota, stárnutí, čas neplyne a nekončí, jen se točí pořád dokola
- dílo: Sto roků samoty (1967); Láska za časů cholery (zfilmováno); Kronika ohlášené smrti; Generál ve svém labyrintu: téma války
- postmoderna/postmodernismus: prvek plurality názorů; nový směr ve 20. století; zachycuje mnohoznačnost, prolínání a míšení různých stylů a žánrů; dílo se nadá vykládat pouze jedním způsobem; důležitější úlohu má čtenář, který dílo interpretuje a dotváří smysl díla, než sám autor; interpretace je individuální = dílo není nikdy definitivně dokončeno
- Umberto Eco
- představitel italské literatury a postmodernismu
- italský prozaik a novinář; profesor sémiotiky (nauka o symbolech); věnoval se středověké filozofii
- dílo: Jméno Růže (1980): filozofická, detektivní, teologická a historická rovina, prolínání žánrů, popisy okolí, proroctví, historické záznamy, symboly; film: režie Jean-Jacques Annaud
- Baudolino, Tajemný plamen Loany
- beatnici = beat generation: prošla americkou literaturou (podobně v Anglii: Mladí rozhněvaní muži: Kingsley Amis): beat = „ubitá generace“: unavená, vyčerpaná, uvláčená, zmožená, plně na dně; nelíbila se jim situace ve společnosti, nechtěli podléhat konvencím; chtěli se vyčlenit a mít svobodu; kritický postoj ke konzumní a materiální společnosti – kult tuláctví
- jejich následovníky byly hippie
- Allen Ginsberg: Kvílení; William Burroughs: Nahý oběd; Neal Cassidy; Lawrence Ferlighetti
- Jack Kerouac
- jeho rodina pocházela z Francie, otec byl tiskař, silné pouto k matce
- studoval Kolumbijskou univerzitu v New Yorku: odešel
- poté nastoupil do námořnictva USA, ale vyhodili ho
- poté žil v New Yorku: zde vzniká základ beat generation
- umírá pravděpodobně na následky alkoholu
- inspiroval ho jazz, zenbudhismus, východní kultura a náboženství
- próza: autobiografické rysy, čerpá z vlastního života ( mění jména); básně: haiku
- Maloměsto a velkoměsto (velký úspěch); Podzemníci; Dharmový tuláci: haiku; Mag; Satori (= osvícení, probuzení, poznání) v Paříži: návštěva Paříže, pátrá po svém původu; Vize Geparda; Maggie Cassidyová
- Na cestě
- cestování po USA, psal si deník, který zpracoval jako román, vyšel roku 1957
- velká spíše negativní kritika: bez odstavců, bez zápletky bez vyvrcholení, bez závěru, bez děje, vychvalování protispolečenského chování
- u mladých čtenářů měla ale kniha úspěch; náhlá sláva se mu stala osudnou: utíká k alkoholu, drogám, vede nespoutaný život
- existencionalismus: předchůdci: James Joyce, Fjodor Dostojevský, Franz Kafka; představitelé Jean-Paul Sartre, Albert Camus; filozofický román; člověk moderní doby: pocity marnosti, úzkosti z totálního osamocení, odcizení společnosti, vědomí absurdnosti lidského života; příběhy bez emocí; otázka víry: přestává věřit
- Albert Camus
- představitel francouzské literatury a existencionalismu
- francouzský spisovatel, publicista, dramatik, filozof
- 2. světové války: odboj; získal Nobelovu cenu za literaturu roku 1957
- zahynul při automobilové nehodě
- rozpor mezi pocitem absurdnosti, lhostejnosti, odevzdanosti, rezignace, revolty a vzbouření
- próza: Mor, Cizinec: děj se odehrává v Alžíru (patřil Francii), hrdina prochází životem vnímá realitu kolem sebe jako by to byl film; pohřeb matky prožívá bez emocí
- povídky: Exil a království
- dramata: Caligula, Nedorozumění, Spravedliví
- filozofické eseje: Mýtus o Sysifovi; Člověk revoltující
- ruská literatura
- kvůli politické situaci nemohli někteří autoři vydávat svá díla
- samizdat: původně ruské slovo; díla vycházející neoficiálně, mimo oficiální nakladatelství, bez vědomí a svolení úřadů
- Boris Pasternak
- ruský prozaik, básník, překladatel (z francouzštiny: Paul Verlain, němčiny: Rilke, Wolfgang Goethe: Doktor Faust, a angličtiny: William Shakespeare)
- roku 1958 získal Nobelovu cenu za literaturu, nepřijal ji z politických důvodů (nakonec ji dodatečně přijal jeho syn)
- mimo umělecké proudy; pro něj literatura vyjádření vnitřního světa, nikoli služba veřejnosti
- poezie: Lyrika; Moje sestra má život: důležité dílo ruské poezie 20. století: futurismus, symbolismus; Modrý host; Blíženec v oblacích; Rok 1905
- próza: Doktor Živago (1957 v ruštině v Itálii, dála v mnoho jiných jazycích): hrozilo mu i vyhnanství na Sibiři, do roku 1987 nemohlo být vydáno; autobiografické rysy; historický román: obraz 40 let v Rusku; er-forma, úryvky z deníku doktora Živaga
- zpívaná poezie = autorská píseň
- zpívající básníci: pracují s běžným/hovorovým jazykem, odpor k válce a násilí
- ruská písničkářská tvorba: počátky v 50. a 60. letech na půdě vysokých škol v Moskvě a Leningradě (dnes Petrohrad)
- Bulat Okudžava
- žil v SSSR, gruzínský autor
- otec popraven, matka internována na Sibiři v době stalinistických čistek
- přihlásil se ve svých 18 letech do armády jako dobrovolník; druhou světovou válku strávil na frontě – těžce raněn
- po válce studoval filosofii v Tbilisi, pak pracoval jako učitel na venkově či novinář a začal psát, od roku 1955 také veřejně zpívat.
- proslavily ho především jeho lyrické písně, mimo nich však psal také historické romány, novely, básnické sbírky.
- jeho texty jsou známy a rozšířeny po celém světě, v Česku přeložené texty zpívá např. Jaromír Nohavica.
- Vladimír Vysocký
- vyrůstal u otce a nevlastní matky po válce v Německu; prostředí malého města: přetvářka, povrchnost, kariérismus: nerad mluví o svém dětství; 1949 zpět do Moskvy
- studium na divadelní fakultě při divadle MCHAT
- zaměstnání: avantgardní divadlo na Tagance (Hamlet, Galileo)
- „nestudoval“: neuznávám ani jako básník ani jako zpěvák, pouze jako herec; obdivovatelé ve všech vrstvách
- 3x ženatý: poslední žena francouzská herečka ruského původu Marina Vlady
- nahrávky s jeho písněmi se šířili kopírováním magnetofonových pásků, poté co se oženil a vycestoval do západní Evropy: nahrávky ve studiích či z jeho koncertů po Evropě
- problémy s alkoholem, později experimentoval s drogami
- témata: písně o vězních, horolezcích, sportovní, komické, satirické, válečné, o přátelství
- překlady: Milan Dvořák, Jaromír Nohavica
- absurdní drama: obraz nepochopitelného a chaotického světa; postavy se nepozastavují ani nebouří proti nepřiměřeným, nevysvětlitelným situacím; neznáme blíže psychiku ani původ postav; neznáme ani čas ani místo děje; komunikace: zmatená, nemožnost dorozumění
- Eugéne Ionesco: Plešatá zpěvačka
- Friedrich Dürrenmatt: Návštěva staré dámy
- německy píšící autor, původem Švýcar
- vystudoval teologii, filozofii a literaturu; dramatik, malíř a grafik
- Edvard Albee
- americký dramatik; spojován s absurdním dramatem, ale považuje se za realistického autora
- od útlého mládí se věnoval literární tvorbě; 3x získal Pulitzerovu cenu
- témata: lži přetvářka, lhostejnost, lidská samota
- dramata: Americký sen, Stalo se v zoo, Pískoviště
- Kdo se bojí Virginie Wolfové? (1962; film 1966)
- hlavní postavy: manželé George a Marta, manželé Drahunka a Nick
- první pár pozve druhý na oslavu, opijí se a prozradí na sebe věci, které by radši nikdy neřekli, postupně se obnažují traumata a charaktery jednotlivých postav
- hrají kruté a ponižující hry, mstí se navzájem
- objevují se zde stinné stránky postav, které i když se milují, tak si ubližují
- Samuel Beckett
- představitel absurdního dramatu; irský prozaik a dramatik; autor píšící anglicky a francouzsky, kterou přijal za literární jazyk
- jedna z určujících osobností literární avantgardy 20. století; významný tvůrce absurdního dramatu
- studoval práva a filozofii
- po smrti svého otce: deprese, krátce v psychiatrické léčebně
- v roce 1939 emigrace do Francie, během druhé světové války: francouzský odboj, jde po něm gestapo
- po druhé světové válce žije v Paříži, svá díla píše francouzsky
- roku 1969 získal Nobelovu cenu za literaturu (za Čekání na Godota)
- povídky: Novely a texty pro nic
- romány: Murphy (zaměstnanec psychiatrické léčebny); Co?: nebyli úspěšné
- experimentální románová trilogie: Molloy, Malone umírá, Nepojmenovaný: obraz nemohoucího, bloudícího a stále hledajícího člověka
- dramata: Konec hry; Poslední páska; Šťastné dny; Hra; Krok; Čekání na Godota
- Čekání na Godota: první inscenace v Theatre de Babylone (1953); divadla odmítala hru – bála se reakce publika; hlavní postavy: Vladimír, Estragon; nejčastější otázka: Co budeme dělat? –Čekat na Forota
- německá literatura
- Günter Grass:
- Skupina 47: autoři se začínají scházet v roce 1947; autoři spojeni odporem k nacistické minulosti Německa, snaží se s ní vyrovnat; další: Heinrich Böll
- narodil se do polsko-německé rodiny: jeho otec byl Němec, matka Polka
- válka, prošel sovětským zajetím; po válce vysídlen do západního Německa
- psal divadelní hry, básně, studoval na umělecké škole, vystavoval grafiky a plastiky
- v šedesátých letech si dopisoval s Pavlem Kohoutem
- roku 1999 získal Nobelovu cenu za literturu
- Plechový bubínek: vyšel roku 1959, zfilmováno
- vyprávění Oskara Matzeratha: nadané a talentované dítě, ve třech letech si sám způsobil úraz, protože nechtěl vyrůst, v ústavu vypráví svůj příběh ošetřovateli
- autor se vyrovnává s německou nacistickou minulostí;; používá různé druhy řeči
- Vladimír Vysockij: Pravda a lež
- inspirace Vysockým: Jaromír Nohavica: Divoké koně (Vysocký: Koně k nezkrocení); Karel Plíhal: Provazochodecká (Vysocký: Provazochodec); Radůza
- Bulat Okudžava
- Vojenské boty, Modlitba pro Francoise Villona
- francouzský autor: Jacques Prévert
- renesanční osobnost: básník, výtvarník, scénárista, režisér: spolupráce s režisérem Jeanem Renoirem
- báseň: Jak namalovat portrét ptáka
- beatnici: Allen Ginsberg: Kvílení a jiné básně; Lawrence Ferlighetti
Mohlo by vás zajímat...