Operační management

Operační management

Podstata

Produkovat daný produkt včas za min. nákladů, využití kapacity, kvalita a spolehlivost

produktů, včasné dodávky, flexibilita

Proces

Transformace vstupů na výstupy pomocí transformačních úloh (formulace celkové operační

strategie-návrh a vývoj produktů-návrh operačního systému-plánování a řízení provozu)

úkoly

Operace, kvalita operací, produktivita a kvalita, mezinárodní konkurence (kvalita a

efektivnost), nové op. technologie a systémy, znalost op. procesů, produkovat kvalitní

produkty, prodávatelné za konkurenční ceny

Charakteristika

Důležitý pro výrobní podniky i firmy poskytující služby, důležité znát, jaké procesy ve firmě

probíhají, aby se mohla posunout dál a vyrábět ještě lepší produkty nebo snížit náklady,

zvýšit objem prodeje atd. Zaměření na oblast produktivity a kvality.

Operační strategie

– věcné, prostorové a časové sladění činitelů účastnících se operačních procesů nebo

operační procesy ovlivňujících (pracovníků, provozních prostor, nezbytných operačních

zařízení, surovin, polotovarů, energií, rozpracovaných produktů, finančních prostředků,

informací i odpadů).

– velkou roli sehrává otázka vzájemných priorit cílů – liší se v podmínkách jednotlivých

podniků,v čase, atd.

Vlastnosti operační strategie

– explicitní vyjádření návaznosti na nadřazenou obchodní strategii i na související

– záruka zajištění potřebných produkčních kapacit, popř. slučitelnosti zamýšlené

– identifikace problematických oblastí a určení úkolů pro zlepšení stávajícího stavu

vytyčení:

– investiční politiky a technického rozvoje v oblasti produkční základny

– koncepce řízení operací a principů plánování produkce

– přístupu k řízení objemu produkce s ohledem na řízení Nf a Nv

– opatření k zajištění průběžných dob a dob odezvy podle potřeb zákazníků

– přístupu k časovému uspořádání operačního procesu a řízení zásob

– stabilizačních faktorů, přístupu k eliminaci rizik

– přístupu k řízení kvality v oblasti operací

– přístupu k zajišťování pracovní síly, motivaci pracovníků v oblasti produkce a

– principů organizace operací

– principů ekonomického řízení operací

• Specializace – 1 výrobek/výrobní proces

funkční strategie, cíle řízení operací, jejich priority a kritéria hodnocení

produkce s existující produkční základnou

řešení základních problémů v oblasti podnikové kultury

− velké riziko => častější je specializace na uspokojování konkrétní potřeby než na

konkrétní výrobek.

• Kmenová orientace – diverzifikace do dalších odvětví, ovšem koncentrace na 1 (core

business)

− diverzifikace má však často za následek odliv lidské kapacity a finančních prostředků.

• Růst do hloubky:

− zvyšování podílu na trhu (snižování cen nebo lepší vlastnosti výrobku),

− horizontální rozšíření nabídky – rozšíření na další cílové skupiny,

− vertikální rozšíření nabídky – rozšíření u stávající cílové skupiny.

Operační strategie ve vazbě na konkurenční výhodu

• strategie „nákladového vedení“ (cost leadership) – nejdůležitější konkurenční

zbraní firmy jsou nízké ceny, které si firma může dovolit díky svým nízkým

nákladům. Vysokou prioritu mají náklady a rychlost).

• strategie „diferenciace“ (differentiation) – firma konkuruje především díky

specifickému charakteru svých výrobků a služeb. Vysokou prioritu má

pružnost a kvalita – snaha být na trhu se svým (ve srovnání s konkurencí

velmi odlišným a pokud možno unikátním) výrobkem vždy první.

Standardizace

• systematický proces účelně usměrňující a redukující diverzifikaci od návrhu výroby

přes výrobu po distribuci

• redukce rozmanitých variant, tvorba standardního řešení

• eliminace zbytečné rozmanitosti

Výsledek standardizace = standard (norma, normativ)

Standardy/normy = nástroj vyjadřující jednotný, časově relativně stabilní, závazný předpis

− vlastností výrobních činitelů,

− jejich funkcí,

− míry jejich množství

− a jejich vztahů, kombinací a způsobů fungování ve výrobním procesu.

Efekty ze standardizace:

1. Jednodušší a rychlejší vývoj výrobků

2. Předpoklady pro zhromadnění výroby

3. Lepší využití výrobního zařízení

4. Snižování fixních nákladů

5. Snižování zásob

6. Jednodušší plánování a řízení

7. Jednodušší/transparentní evidence

8. Zvýšení produktivity práce

9. Možnosti vyšší automatizace, atd.

Limity:

1. Konstrukce výrobku musí být skutečně dokonalá.

2. Předvýrobní etapy jsou složité a nákladné.

3. Snižuje možnost uspokojení netypických zákazníků.

Typy standardů

• naturální (fyzické) standardy – vyjadřovány

ve fyzikálních jednotkách (spotřeba materiálu, práce, energie, technické ukazatele

jakosti výrobků aj.),

• hodnotové standardy – vyjadřovány v peněžních jednotkách nebo v tzv. poměrných

ukazatelích (ukazatele produktivity práce, náklady, tržby, ukazatele rentability, likvidity

aj.),

• programové standardy – vyjadřují zpravidla termíny časových harmonogramů při

uskutečňování projektů nových výrobků, při reorganizaci podniku, při řešení krizových

situací aj.,

• cílové standardy – představují (zpravidla pouze ve verbální formě vyjádření)

zejména strategické cíle, případně vize organizace, bývají předmětem strategické

kontroly.

Fáze standardizace

• Standardizace řídícího procesu – organizační normy;

• Standardizace věcných vstupních prvků výrobního procesu;

• Standardizace činností a způsobů přeměn ve výrobním procesu;

• Standardizace vztahů ve spotřebě a využití výrobních činitelů;

• Standardizace kombinací při operativním řízení výroby;

• Standardizace výstupních prvků výrobního procesu.

1. Standardizace řídícího procesu

A. Základní organizační vztahy firmy

• statut a jednací řády řídících orgánů, organizační řád, podpisový řád, pracovní řád,

platový řád – mzdový předpis, spisový a skartační řád, apod.

B. Dílčí činnosti

• činnosti spojené s řízením výroby – nárokování, příjem a výdej materiálu, nářadí

a nástrojů; směrnice související s kontrolou jakosti; metodika evidence výroby; oběh

dokladů (vč. způsobů vyplňování, zpracování, archivace); postup při přijímání

a vystavování objednávek; změnové a odchylkové řízení; organizační uspořádání

provozů, dílen, pracovních skupin a pracovišť; atd.

C. Principy kódování a číselníky

• materiálu, nářadí, nástrojů; strojů a zařízení; pracovníků; pracovišť; organizačních

jednotek; technologických postupů; dílů, součástí a hotových výrobků.

2. Standardizace věcných vstupních prvků výrobního procesu

Vytvoření:

materiálového standardu

standardu strojů a zařízení

standardu nástrojů, nářadí a přípravků.

Podstata = nalezení optimálního výběru činitelů výrobního procesu tak, aby odpovídal

posledním poznatkům výzkumu nákupního trhu a stavu techniky a technologie na straně

jedné a požadavkům na hospodárnost při nákupu, skladování a užití na straně druhé

Tvorba aktuálně platných závazných seznamů pro práci marketingových pracovníků, ale

zejména konstruktérů, technologů, nákupčích, pracovníků logistiky, financování a dalších.

3. Standardizace činností a způsobů přeměn ve výrobním procesu

Standardizace:

pracovních metod/postupů

montážních postupů

technologických postupů (vlastní výroba, výroba nářadí, obalů apod.)

logistických postupů (organizace, řízení a realizace materiálového toku)

kontrolních a zkušebních metod a postupů.

Součásti technologického postupu:

A. Materiálová část – jednoznačné určení materiálu a polotovarů z hlediska druhu, typu,

rozměru a jakostní normy jak jsou obecně identifikované nákupem, případně pomocí

podnikového výkresu.

B. Výkonová část – postupný popis jednotlivých operací/úkonů, s uvedením doby trvání

(operační čas i čas přípravy a zakončení) – včetně označení provádějícího pracoviště,

zařízení, profese a předpokládané kvalifikace provádějícího pracovníka, specifikace nářadí a

přípravků

4. Standardizace vztahů ve spotřebě a využití výrobních činitelů

Především limity spotřeby jednotlivých činitelů výrobního procesu

a jejich požadované využití.

Normy času práce

normy spotřeby materiálu a energie

normy kapacit

a dále normy týkající se výše

výrobních zásob

nedokončené výroby

hotových výrobků

Patří sem i normy technologicky nutných ztrát, normy škod na zásobách, apod.

5. Standardizace kombinací při operativním řízení výroby

Soustava standardů sloužících k věcnému i časovému uspořádání, plánování a řízení

výrobního procesu.

Velikost výrobních dávek

výrobní takt a rytmus

průběžná doba výroby

výrobní předstih

zásoba rozpracovaných výrobků

podíl jakostních tříd výrobků

standardní plán práce výrobní linky

6. Standardizace výstupních prvků výrobního procesu

Standardizace vlastní součástkové základny i finálních výrobků

na základě:

typizace – typová řada výrobků (určení hlavních charakteristik tvořících rámec pro

jednotné konstrukční řešení na určité řadě typů předmětů – rozměry, hmotnost, atd.);

unifikace – zaměnitelnost součástí (výběr nejvhodnějšího technického řešení ze

všech užívaných);

dědičnosti – použití součástí z dříve vyráběných výrobků

stavebnicového řešení.

Metody tvorby norem

Metody zajišťující nejpřesnější výpočet normy na základě úplných podkladů –

nejpracnější z hlediska nároků na čas i získávání podkladů (opakovaná výroba, velká

spotřeba materiálu, materiál z omezených zdrojů apod.):

− Propočtově analytické – rozbor operace na dílčí pracovní úkony (pohyby) a stanovení

spotřeby času pro tyto složky pomocí normativů času (na základě přesných podkladů

konstrukční a technologické přípravy výroby, optimalizačních metod z oblasti

lineárního programování apod.).

− Pokusně analytické – místo normativů času se čas pro jednotlivé složky operace

stanoví pomocí snímkování – časových studií (snímek operace, snímek pracovního

dne) – pozorování a měření.

Metody s určitou tolerancí nepřesnosti na základě neúplných podkladů – tam, kde

určení norem spotřeby předchozími metodami je nemožné nebo neúčelné.

− porovnávací charakter – u tvarově podobných a technologicky shodných výrobků

určujeme normu času jednotlivých složek operace porovnáním s obdobnými časy

daných složek operace výrobků různých velikostí, pro které byla dříve stanovena

norma některou z předchozích rozborových metod.

Metody méně přesné bez základních podkladů – materiál s malým podílem na celkové

spotřebě, hodnotově nevýrazný, příp. pouze orientační propočet s předstihem před

dokončením technické přípravy výroby (potom upřesněn jinými metodami):

− Statistické – průměrná spotřeba času na pracovní operaci dosahovaná za určité

časové období.

− Odhadové a expertní – sumární odhad spotřeby času je založen pouze na

zkušenostech normovače. Problém je v tom, že odhad vychází ze stávající praxe

(včetně ztrát a nedostatků) – slouží jen pro orientační účely.