Opěrná soustava rostlin a živočichů včetně člověka
Opěrná soustava rostlin a živočichů
včetně člověka
Buňka
– Základní ochranou a oporou každé buňky je cytoplazmatická membrána
– Každá eukaryotická buňka obsahuje cytoskeletální systém – tvořen vlákénky (mikrofilamenty) a trubičkami
(mikrotubuly) => tvoří svazky (natahováním a zkracováním se buněčná cytoplazma pohybuje)
– Navíc pomáhají při tvorbě dělícího vřeténka při dělení buňky (mitóze)
– Mikrofilament táhne organelu po mikrotubule
– Obrannou a opěrnou soustavou rostlinných buněk je buněčná stěna => zcela propustná pro výměnu látek (= ne
chemická ochrana), chrání a zpevňuje buňku mechanicky
– Brání buňce v dalším růstu (starší buněčná stěna již prošla procesy impregnace a inkrustace, mladší je pouze
z celulózy) => fixní poloha a velikost
– R – buničina (celulóza), H – chitin, prokaryota – murein
– Buněčné stěny rostlin obsahují navíc dřevovinu (lignin)
– V buněčných stěnách jsou plazmodezmy = otvory, můstky, mezery
Rostliny
– Fixní poloha – dána povahou buněk (chráněné tvrdou buněčnou stěnou)
– Buněčná stěna je zpevněna ligninem (dřevovinou)
– V půdě rostlinu udržují kořeny
– Pletiva rostlin – existují různé druhy a více či méně se podílejí na opoře rostliny
– K opoře slouží především sklerenchym (ztlustlé buněčné stěny) => mechanická opora (odumřelé buňky)
– Vodivá pletiva – kromě rozvodu látek mají funkci i opornou a zpevňovací
– Cévní svazky – tvořené dřevem (xylem) a lýkem (floem)
– Na opoře se podílí především dřevěná složka
– Cévice (tracheidy) – protáhlé, ztloustlé stěny
– Cévy (tracheje) – trubicovité útvary vzniklé spojením protáhlých buněk nad sebou, ztloustlé stěny
– V buněčných stěnách jsou plazmodezmy = otvory, můstky, mezery
– Část dřevní vede vzhůru minerální roztoky, část lýková vede dolů roztoky zásobních látek
Typy cévních svazků:
– kolem cévních svazků jsou mechanická pletiva – jako výztuž a ochrana
1) PARENCHYM
2) SKLERENCHYM
3) KOLENCHYM
4) PROSENCHYM
soustředné (KONCENTRICKÉ) -lýkostředné (jednoděložné)
paprsčité (RADIÁLNÍ)-dřevní a lýkové části se pravidelně střídají
(kořeny cévnatých rostlin)
bočné (KOLATERÁLNÍ)-dřevo a lýko za sebou, dřevo nejčastěji na vnitřní
straně (stonky, listy semenných rostlin)
dvoubočné (BIKOLATERÁLNÍ) – dřevo mezi 2 lýkovými částmi (lilkovité)
– oválné buňky,tenké BS,INTERCELULÁRA
=> jako pletivo základní (asimilační-fotosyntéza,zásobní,vodní,vzdušné)
– oválné buňky, buněčná stěna stejnoměrně ztloustlá, bez intercelulár
=> jako mechanické pletivo, zpevňuje, zabraňuje poškození
– oválné buňky, buněčná stěna ztloustlá v rozích(rohový kolenchym), bez intercelulár
=> jako mechanické pletivo,opěrné,výstužné
– protáhlé buňky v jednom směru, tenká buněčná stěna, bez intercelulár
=> tvoří vodivá pletivná (cévní svazky) a pokožku
* na povrchu prýtu je KUTIKULA – ochranná vrstva proti ztrátě vody
-dřevostředné (kapradiny)
1
Živočichové
Prvoci – mají organely opory a ochrany – např. pelikula bičíkovců, schránky kořenonožců
– Ochranné zařízení = cysty => při nepříznivých podmínkách
– Na povrchu těla je ochranná vstva pelikula
– Někteří tvoří schránky – jednodušší z CaCO3 (dírkonožci) nebo složitější z SiO2 (mřížovci)
Mnohobuněční živočichové
– Umožňuje pohyb = úpon svalů k vyztužené části těla
– Na povrchu mohou mít ochrannou kutikulu – např. hlísti
– Bezobratlí
– Mají vnější kostru (členovci) = exoskelet
– Bývá obvykle z chitinu (organická látka), někdy např. z vápence
– Ne jeden díl – článkovaná kostra (pohyb) => „kloubní“ spojení (upnutí svalů přes kloub)
– Příčně pruhovené, antagonistické svaly se upínají zevniř => pohyb
– Kostra vznikla často až evolucí, někteří ji nemají vůbec (žahavci), nebo mají jen ochrannou kutikulu, u
některých došlo k sekundární redukci (hlavonožci)
– Tělo mohou chránit také schránky – ulita (plži), lastura (mlži), sépiová kost (sépie)
– Karapax = krunýř => např. u raka
– Omezení velikosti – max 70 cm
– Obratlovci
– Vnitřní kostra = endoskelet
– Z vápenatých solí (anorganické látky)
– Základem je chorda dorsalis = struna hřbetní, evolucí byla zatlačována kostrou
– Svaly se upínají zvenčí přes kloub, jsou antagonistické
– Osní kostra => postupná diferenciace (ryby – pouze trup a ocas; savci oddíl krční, hrudní, bederní, křížový,
ocasní) + vytvoření hrudního koše (k dýchání) s přechodem na souš (tzn. u plazů)
– Jednotlivé kosti do sebe zapadají = přes kloubní spojení (jamka + hlavice) => větší nosnost, větší vzrůst
– Kostra lebky:
a) Část obličejová – vznikla přeměnou žaberních oblouků (velký vývoj u suchozemských obratlovců)
– Pevné schránky mívají býložraví, primitivní živočichové => není nutnost rychlého pohybu
– Proto došlo k redukci u hlavonožců => rychlí lovci
=> původně kostra chrupavčitá (paryby, jeseteři), postupné kostnatění (osifikace)
b) Část mozková – ochrana mozku a smyslových orgánů (u vyšších obratlovců pohyblivě spojená s páteří
– 2 způsoby zakloubení lebky:
– Ptáci – pneumatizované (odlehčené) kosti => létání
– Místo morku je v dlouhých kostech vzduch ve výběžcích vzdušných vaků
– Redukce ocasní páteře (její funkci přebírají ocasní pera)
– Mohutná prsní kost – s hřebenem pro úpon létacích svalů
– Savci – podobná stavba jako u člověka
– Příjem potravy
– Mimika => komunikace
– Sídlo smyslových receptorů
=> dokonalejší využití smyslových orgánů)
1. Lebka monokondylní – 1 týlní hrbol (plazi, ptáci)
2. Lebka bikondylní – 2 týlní hrboly (obojživelníci, savci)
Člověk
2
– Základem je vnitřní kostra
– Pevná opora těla, dává mu tvar
– Pasivní hybní aparát (místo úponu svalů)
– Ochranná pouzdra pro orgány (mozek, srdce, plíce,…)
Ontogeneze
– Vzniká od 5. týdne zárodečného vývoje = základ opěrné soustavy
– Při narození asi 350 kostí
– Postupná redukce (srůstání) na asi 206 kostí
Např.: Srůsty z kosti: kyčelní 2x
sedací 2x
stydké 2x Pánev
křížové (5 obratlů)
kostrče (4-5 obratlů)
Růst kostí
– V dětství – pevná, pružná kost (mnoho kolagenních vláken) => časem převládají minerální látky (tvrdé,
křehké)
= proces osifikace = kostnatění
– Ukládání Ca2+
– Převod z krve do kosti – hormon thyreokalcitonin ze štítné žlázy
– Vitamin D => zabudování Ca2+ do kostí => 97% vápníku v kostech, 3% v krvi
Chrupavka sklovitá (hyalinní) ——Ca2+
Vazivo ——Ca2+
solí do kosti
——› náhradní kost
——› krycí kost (křehké, lámavé) = kost klíční, kosti lebeční klenby
Z vaziva = desmogenní osifikace
– Vazivo tvarem odpovídá budoucí kosti => vznik např. obličejových kostí
– Švy po 30. roku osifikují
Z chrupavky = chondrogenní osifikace
– Dlouhé kosti – růst na rozmezí diafýzi a obou kloubních konců (epifýz) v chrupavčité části kosti => cca do 18
let
– Místa růstu = růstové chrupavky => změna na kost (osifikací)
– Růst stimuluje hormon somatotropin (růstový hormon) z hypofýzy (nepřímo – prostřednictvím růstového
faktoru somatomedinu z jater)
Proces: Do chrupavky vniknou cévy,podél nich se vytvoří osteoblasty => z krve přijmou rozpustné Ca2+ soli a
vysrážejí je => jádro kostní tkáně (osifikační centrum), ze kterého osifikace postupuje k okrajům
– hormon ze štítné žlázy THYREDKALCITONIN zajišťuje a upravuje propustnost Ca2+
– D vitamin působí jako katalyzátor při zabudování Ca2+
– mezi diafýzou a epifýzou jsou růstové epifyzární chrupavky => růst kosti do délky (vytváří se již v 5.měsíci
těhotenství,okolo 18-20 roku kostnatí a růst se tak zastavuje)
– růst kostí do šířky – okostice (vnitřní vrstava obsahuje kostitvorné buňky) – přirůstání nových vrstev kostních
lamel
– růst do délky – růstové epifyzární chrupavky (mezi epifýzou, diafýzou)
– v dětství – podoba neosifikované chrupavčité ploténky
– osifikace ♀ – cca okolo 16 roku
– Osifikace ♂ – 18 – 20 let
Složení kostí
– Tkáně
– Tuhá pojiva tvoří opěrnou soustavu
solí
solí do kosti
– Vazivo (vazy, šlachy) = tela fibrosa
– Vazy spojují jednotlivé kosti
– Šlachy připojují ke kostem svaly
– Vazivová tkáň je spíše měkká, elastická, proměnlivá => prokrvená, nejméně anorg. látek
– Aktivní buňky = fibroblasty (vyrábí látku kolem sebe, uzavřou se v dutině)
3
=> zralé buňky fibrocyty (ukončený vývoj)
• Řídké kolagenní vazivo
– Fibrocyty = vazivové buňky + mezi nimi vlákna z bílkovin (kolagen, elastin)
– Rosolovitá mezibuněčná hmota
– Výskyt: na povrchu orgánů => osrdečník, okostice, svalové pasie
• Husté kolagenní vazivo
– Husté uspořádání kolagenních vláken
– Výskyt: na povrchu kostí (okostice), na povrchu chrupavek (ochrustavice),
• Tukové vazivo
– Základem jsou tukové buňky (tvoří se v dětství)
– Výskyt: podkožní tukové vazivo, ochrana orgánů = tepelná izolace
• Retikulární = síťovité vazivo
– Tvořeno hlavně z hvězdicovitých buněk, často jako výplň
– Výskyt: kostní dřeň (výplň těla dlouhých kostí), mízní uzliny (mandle)
šlachy, hlasivky, vazy
– Chrupavka = cartilago
– Pokrývají styčné plochy kostí v kloubech, spojují některé kosti, tvoří meziobratlové ploténky
– Chrupavčitá tkáň je tuhá, bez schopnosti regenerace, neprokrvená
– Tvoří ji buňky chondrocyty v lakunách = základní jednotka chondron
• Elastická chrupavka
– Tlustší vlákna z elastinu => pružné
– Výskyt: ušní boltec, hlasivkové vazy (= chrupavky v hrtanu)
• Vazivová chrupavka
– Buňky + kolagenní vlákna => nejpevnější
– Výskyt: disky (meziobratlové ploténky) a menisky (chrupavčité destičky
v kolenním kloubu)
• Sklovitá = hyalinní chrupavka
– 2-3 buňky chondrocyty v lakunách + vláknaa
– Mezibuněčný prostor = rosolovitá hmota
– Výskyt: zárodečná (embryonální) kostra, spona stydká, mečíkovitý výběžek na
hrudi, fontanely, špička nosu, hrtanové chrupavky
– Kost = os
– Kosterní tkáň je tvrdá, pevná, má dobrou schopnost regenerace
– Opěrná funkce
– Organické látky (osein) + anorganické látky
– Základem jsou kostní buňky = osteocyty s vlákny z bílkoviny oseinu, které tvoří síť
– Mezibuněčný prostor je vyplněn anorganickými solemi (vápenec, hydroxyapatit)
– Základní stavební jednotkou kosti je osteon = středem prochází céva, okolo jsou kruhové
lamely z osteocytů => prostor z vláken osteocytů slouží k ukládání minerálních látek
• Kost hutná (kompakt)
– Těsné uspořádání osteonů
– Diafýza, povrchová vrstva kostí plochých a krátkých
• Kost houbovitá (spongiosa)
– Netěsné (porézní) uspořádání osteonů
– Podoba kostních trámců => křížením vzniká síť (rozložení tlakových sil)
– Epifýza, vnitřek plochých a krátkých kostí
=> pevnost
– Chemické složení
55% anorganické soli Ca2+
25% organické látky – bílkoviny
20% voda => pružnost
– Části
a) Buňky – kostní buňky (osteocyty):
Osteoblasty – vytvářejí kostní hmotu (ukládání Ca2+
Osteocyty – stavební součást kostí
Osteoklasty – obměňování kosterního materiálu („kostižerné“)
– Uloženy v komůrkách zvápenatělé mezibuněčné hmoty
do mezibuněčné hmoty = osifikace)
=> 3x – 4x za život dojde k obměně
b) Vlákna – bílkovina osein => zpevnění
c) Mezibuněčná hmota – tuhá, pevná => povaha celé kosti
4
– Organická složka
– Anorganická složka
– Glykoproteiny (amorfní, rosolovitá hmota) – polysacharidy a bílkoviny
– Vlákna – kolagen (pevné), elastin (pružné) – oboje glykoproteiny (nejrozšířenější
bílkoviny v těle 30-40% bílkovin)
– Mikrokrystaly na povrchu kolagenních vláken
– 65% hmotnosti kosti
– S minerálními látkami => inkrustovaná (tvrdost kosti)
Složení minerálních látek: 85% hydroxyapatit 3 Ca3(PO4)2 ● Ca(OH)2
10% vápenec CaCO3
– Zásobárna vápníku v těle
5% jiné soli Mg2+
, Na+
, K+
Stavba kosti
Epifýza = hlavice
Kost houbovitá = spongiosa
– Porézní uspořádání osteonů
Růstová chrupavka => prodlužovací růst (dělením buněk)
– Výrazný růst – v 1. roce života (cca 50% za jeden rok)
– V 6-7 letech
– V pubertě (♀ 12-15 let, ♂ 14-17 let) – potom chrupavka mizí
Kost hutná = těsné uspořádání osteonů
Diafýza = tělo
Okostice = periost = obal kosti = tuhé kolagenní vazivo
– Ochrana kosti
– Přechází do šlach – úpon svalů
– Tloustnutí kostí (apozicí = přikládáním)
– Inervace (nervy jsou pouze v okostici, do kosti nevstupují)
– Cévní zásobení (v okostici i uvnitř kosti)
Kostní dřeň = morek
– Červená = probíhá krvetvorba
– 2*1011
– V dětství a dospívání ve všech kostech X v dospělosti pouze
v plochých kostech
– Žlutá = vyplněná tukem v dospívání
– Šedá = vysychá u starých lidí
Ery, 1*1010
Leu, 4*1011
Tro
– Dlouhá kost: střed a konce kost hutná, vnitřek konců kost houbovitá
– Krátká kost: tenká vrstva hutné kosti, uvnitř kost houbovitá
– Plochá kost: uvnitř spongióza, na povrchu kompakta
Spojení kostí
a) Pevné spojení = spojení vazivem, chrupavkou nebo kostní tkání
– Vazivo – švy na lebce
a) Šev věnčitý (korunový) = kost čelní a temenní
b) Šev šípový = kosti temenní
c) Šev lambdový = kosti temenní a kosti týlní
d) Švy šupinové = kosti temenní a spánkové
– Chrupavka – spona stydká, meziobratlové ploténky
– Kostní tkáň (srůst kostí) – křížové obratle, kostrč, pánevní kosti
5
b) Pohyblivé spojení = dotykem => pomocí kloubů (spojení dvou a více kostí dotykem na styčných plochách)
– Krátké široké pouzdro z vazivové tkáně
– Uvnitř olejovitá tekutina = kloubní tekutina
– Kosti kryty chrupavkou
– Tekutina s chrupavkou zmírňují tření
– Část jamka (vyhloubená) a hlavice (vypuklá)
– Typy kloubů:
a) Dělení podle složitosti
Kulový kloub:
b) Dělení podle tvaru
1) Jednoduché – ze dvou kostí (nejpohyblivější =
ramenní kloub, 6 pohybů)
2) Složené – 3 a více kostí, nebo jsou mezi kosti
vsunuty pohyblivé chrupavčité destičky
(nejsložitější = kolenní kloub – 3 kosti + 2 menisky)
1) Kulovitý – ramenní, kyčelní
2) Kladkový – loket, koleno
3) Čepový – atlas, axis
4) Sedlový – přikloubení palce ruky
5) Ploché – zápěstní kůstky
Kostra
6
– Celkem přes 200 kostí, dělíme ji na 4 části:
1) Kostra trupu
2) Kostra hlavy
3) Kostra dolních končetin
4) Kostra horních končetin
Kostra Hlavy
– Lebka (cranium)
a) Část obličejová (splachnocranium)
/3 lebky
b) Část mozková (neurocranium)
o spodina lebky (lebeční báze)
/3 lebky
týlní)
o klenba lebeční
– menší než mozková část – 1
– 14 kostí + jazylka
– horní čelist (maxilla)
– párová, největší kost obličejové části
– dolní okraj vybíhá v podkovovitý výběžek (vsazeny zuby)
– dolní čelist (mandibula)
– dásňovitý výběžek pro zuby – zubní lůžka
– bradový výběžek
– kloubně spojena se spánkovou kostí
– kost lícní (zygomaticum)
– párová, má 2 ramena, která vybíhají na 2 výběžky
– přední je pro úpon spánkového svalu
– zadní výběžek s hlavičkou je zasazen do jamky čelistního kloubu kosti spánkové
– kost slzní (os lacrimale)
– párová, vnitřní část kostěnné očnice
– prohloubena v jamku (slzní váček)
– kost nosní (os nasale)
– párová, podklad hřbetu nosu
– kost radličná (vomer)
– nepárová, tvoří část nosní přepážky
– kost patrová (os palatium)
– párová, zadní část tvrdého patra a stěny nosní dutiny
– jazylka (os hyoideum)
– tvar rozevřeného písmene U
– zavěšená vazy na bodcových výběžcích kosti spánkové
– je na ní zavěšen hrtan + začínají na ní některé krční svaly
– kostěnné pouzdro mozku, 8 kostí, 2
– klenba (kalva) z plochých kostí, spojených švy
– je členitá
– kost týlní (os ocipitale)
– týlní otvor (navazuje na páteřní kanál)
– 2 výběžky (kondyly) se připojuje k prvnímu obratli – atlasu
– kost spánková (os temporale)
– párové
– jejich součásti jsou kosti skalní (os petrosum) – nejtvrdší kosti v těle, v dutině je vnitřní ucho
– jařmový oblouk
– kost klínová (os sphenoidale)
– jamka turecké sedlo – podvěsek mozkový (hypofýza)
– v mozkové části lebky hlavní kost – připojení většiny dalších kostí (kosti čelní, temenní, spánkové,
– kost čichová (os ethmoidale)
– členěna skořepami
– strop nosní dutiny
– kost čelní (os frontale)
– strop očnic (orbita), kostěnný podklad čela
– stůstem 2 kostí (metopický šev)
– fontanela (kojenci)
– kost temenní (os parietale)
– párová, vrchol lebeční klenby
= sluchové a rovnovážné ústrojí
– šev (sutura) = nepohyblivé spojení kostí lebky, u dětí jsou nápadnější, v dospělosti pevný srůst
Kostra trupu
7
– tvary kostí:
o obratel = kost drobná
o kost hrudní = kost plochá
o žebro = kost plochá
– 2 části:
a) Páteř (columna vertebralis)
– pevná, pružná, ohebná – při záteži se zkrátí o 3 – 5 cm
– skládá se z 33 – 34 obratlů
– prostoupena páteřním kanálem (páteřní mícha)
– tvar páteře:
– při narození obloukovitá => pasením koníčků se tvoří krční lordóza => sezením a stáním se páteř
dotvaruje => trvalá fixace v 5.-6. roce života (zpevnění zádových svalů a vazů)
– v dospělosti dvojesovité prohnutí páteře
– patologické tvary páteře:
Zdravý tvar Obloukovitý tvar Plochá záda Prohnutá záda Skolióza = bočitost
= dvojesovitý = kulatá záda = málo vyvinuté = nadměrné posilování = jednostranná
zádové svaly zátěž
problémy: zhoršené dýchání, bolestivost
– vyhřeznutí meziobratlových plotének = ischias = houser
– obvykle mezi L5 a S
– prevence – zvedání z pokrčených nohou
– deformace => časem nutno vyměnit operačně
– slabé místo páteře
– obratle:
– celkem 34 obratlů, 24 volných
– C + Th + L = volné
– stavba:
– obratel má 7 výběžků
– mezi obratli – meziobratlové ploténky (disci intervertebrales)
• 7 krčních C1 – C7 (vertebrae cervikales)
– ledvinité tělo obratlové (corpus vertebrae)
– oblouk obratlový (arcus vertebrae)
– otvor obratlový (foramen vertebrae) = tvoří páteřní kanál => průchod míchy
– výběžek trnový (processus spinosus)
– 2x příčný výběžek (processus transverzus)
– 2x horní kloubní výběžek (processus articularis superior)
– 2x dolní kloubní výběžek (processus articularis inferior)
– vazivová chrupavka => nejpevnější
– je jich 23 – pod každým volným obratlem kromě prvního
– podložka mezi obratli – kulovitý tvar => kývání všemi směry
/3 – 1⁄4 páteře = výška
1
–
– ve stáří vysychá => zkracování páteře (výšky), ztráta pružnosti
– nízká těla
– obvykle rozvětvené výběžky (až na 7. – ten nápadně silný, vyčnívající)
– atlas (nosič) – nemá tělo – oddělilo se a má ho axis
– kloubní plošky spojeny s týlní kostí – kývavé pohyby hlavy
– 2 oblouky – kývavý pohyb
– velký otvor = široká mícha
– axis (čepovec) – tělo vybíhá v čep (zub)
– kloubně spojen s atlasem
– otáčivý pohyb hlavy
– menší otvor
• 12 hrudních Th1 – Th12 (vertebrae thoricicae)
8
– dlouhé, špičaté, trnové výběžky
– výběžky se postupně sklápějí
– 12 párů žeber – spojeny na příčných výběžcích, jamkami
– objemná, vysoká těla
– trnové výběžky mají tvar čtyřhranných destiček
– připojení ke kostem kyčelním
– 4 páry otvorů pro výstup nervů
b) Žebra (costae)
c) Hrudní kost (sternum)
Hrudní koš:
• 5 bederních L1 – L5 (vertebrae lumbales)
• 5 křížových S1 – S5 (os sacrum) – srostlé v kost křížovou = nepohyblivé
• 4-5 obratlů kostrčních Co1 – Co4/5 (os coccygis) – srostlé v kostrč
– protáhlé, obloukovité kosti
– zadní konce se 2x koubně připojují k obratlům (k tělu obratle a příčnému výběžku)
– 12 párů žeber
• pravá – připojují se na hrudní kost chrupavkou; 7 párů
• nepravá – připojují se na hrudní kost přes chrupavku 7. páru žeber; 3 páry
• volná – volně zakončená ve svalovině, bez připojení; 2 páry
– plochá kost
– části:
• tělo kosti hrudní (corpus sterni)
• rukojeť kosti hrudní (manubrium sterni)
• mečovitý výběžek (processus xiphoideus)
– žebra spolu s hrudní kostí a hrudními obratli tvoří hrudní koš
– funkce: ochrana orgánů (srdce, plic), úpony svalů
– patologické tvary hrudníku:
Zdravý Astenický Soudečkovitý
(fixace při výdechu) (fixace při nádechu)
Kostra horních končetin
– pletenec lopatkový + volná horní končetina
9
– jemné svalstvo – jemná motorika
a) Pletenec lopatkový
b) Volná horní končetina
– lopatka (scapula)
– trojúhelníkovitý tvar, ukotvená ve svalovině
– kost plochá
– ventrálně dutá, dorzálně vyklenutá
– klíční kost (clavicula)
– esovitě prohnutá – zakřivení kopíruje tvar trupu => zpevnění
– vznik osifikací vaziva = kost krycí
– připojení ke kostře trupu
– kost pažní (humerus)
– předloktí = dlouhé kosti, kloubně spojené s kostí pažní a kloubními kůstkami
– dole je hlavička, která spojuje kosti vřetenní s kloubním diskem (odděluje ulnu od zápěstních kůstek)
– umožňují rotaci ruky a přeloktí – pronace (ruka dlaní dolů) X supinace (dlaň nahoru)
– spolu jsou spojeny silnou vazivovou blánou
– kost loketní (ulna)
– k malíku
– horní konec – 2 loketní výběžky
– od sebe jsou odděleny vkleslinou (incizura trochlearis) => skloubení s kostí pažní
– kost vřetenní (radius)
– –k palci
– horní konec – miskovitá hlava –dotýká se hlavičky kosti pažní
– tělo s distálně rozšiřuje
– dole k ulně je konklávní jamka (incisura ulnaris)
– kůstky zápěstní (ossa carpi; carpus)
– 8 kůstek, ve 2 řadách po 4
– kůstky záprstní (ossa metacarpalia)
– 5 kostí, podklad dlaně
– články prstů (phalanges)
– 14 článků – palec 2 články, ostatní prsty 3 články
– olecranon = vyvýšenina lokte
– processus cronoideus = výběžek nesoucí kloubní plošku pro radius, na vnitřní straně vyčnívá
Kostra dolních končetin
– pletenec pánevní + volná dolní končetina
a) Pletenec pánevní
10
– připojení dolní končetiny k trupu
– pánev = 2 kosti pánevní, kost křížová, spona stydká (u žen od 45. roku chrupavčitá), kostrč
– ženská pánev = nižší, širší
– kost pánevní (os coxae)
– párová, vznik srůstem
• kosti kyčelní (os ilium)
• kosti sedací (os ischii)
• kosti stydké (os pubis)
b) Volná dolní končetina
– symphysa – spona stydká
– stehenní kost (femur)
– dolní konec rozšířen ve 2 kloubní hrboly (hlavice kolenního kloubu) ̈
– na horním konci velká kulovitá hlavice
– slabé místo (u vrchní hlavice) – často zlomenina u starých lidí
– holenní kost (tibia)
– 2 kloubní hrboly na horním konci
– nepoměr v zakřivení hrbolů – vyrovnávají menisky
– na palcové straně, dolní konec tvoří vnitřní kotník
– lýtková kost (fibula)
– malíková strana
– tenká
– dolní konec tvoří zevní kotník
– zánártní kůstky (ossa tarsi)
– 7 kůstek
– nártní kůstky (ossa metatarsalia)
– 5 kůstek, pomáhají tvořit nožní klenbu
– články prstů (phalanges)
– 14 článků (palec 2 články, ostatní 3)
– kost patní
– kost hlezenní
– čéška (patella)
– zabraňuje ohybu nohy po jejím natažení
– šlacha – lepší ohyb, vedení
+ klenba – u nohy = pérování při našlapování, nevyvinutím vzniká plochá noha
Klouby horní končetiny
Název Typ Kosti Pohyby
11
Ramenní articulatio
humeri kulový
kost pažní
lopatka
humerus
scapula
Loketní
=> složitý
= ze 3 kostí,
vzájemně
spojeny 3
klouby
Obrázek F:
1. Kulový kloub
articulatio
cubiti
kladkový
kulový
válcový
kost pažní
kost vřetenní
kost loketní
humerus
radius
ulna
předpažení X
zapažení
upažení X
připažení
kroužení
– vnitřní
– vnější
ohnutí X
natažení
překřížení X
souběžnost
(kosti předloktí)
flexe
extenze
abdukce
addukce
rotace
flexe
extenze
pronace
supinace
=> proximální řada zápěstí
2. Sedlový kloub
– zápěstí (kost trapézová) + záprstí palce
3. Kladkový kloub
– záprstí + proximální článek
4. Válcový kloub
– spojení mezi články prstů
Klouby dolní končetiny
Název Typ Kosti Pohyby
Kloub kyčelní arcticulatio
coxae
kulový
kost pánevní
(= pánev)
kost stehenní
coxa
femur
přednožení X
zanožení
unožení X
přinožení
kroužení
– vnější
– vnitřní
flexe
extenze
abdukce
addukce
rotace
Kloub kolenní articulatio
kladkový
genus
kost holenní
čéška
kost stehenní
2 menisky
– medialis
– lateralis
tibia
patella
femur
meniscus
ohnutí
X
natažení
flexe
X
extenze
Onemocnění kostí
Artritidy:
o Dna – příčinou je nadměrná konzumace potravin obsahujících puriny (vznik kyseliny močové)
o Osteoartritida – vzniká opotřebováním kosti věkem (obvykle u namáhaných kloubů)
o Revmatická artritida – zánět membrány potahující kloub
– hromadění krystalků kyseliny močové u kloubů, vznik zánětu (bolesti)
– léčení dietou
– rozpad chrupavek => tření kostí o sebe => bolest, omezení pohyblivosti
– zánětem vzniká hnisavá tkáň, která se zajizvuje, tvrdne a zarůstá s kloubem
– příčinou jsou viry a chybná imunitní reakce (infikované bílé krvinky tkáň kloubu považují za nepřítele)
12