Ověření metodiky identifikace stavu životaschopnosti firmy v potížích
Ověření návrhu metodiky je zpracováno s využitím údajů dvou podniků střední velikosti:
- podnik A (lze podle charakteru převažující výroby zařadit do odvětví elektrotechnického průmyslu), počet zaměstnanců cca 290
- podnik B (lze zařadit do odvětví kovovýroby), zaměstnává 810 pracovníků.
Znalost odvětvové příslušnosti byla nezbytná pro výběr koeficientů v modelu pro výpočet koeficientu IN. Podnik A poskytl údaje za rok 1998, 1999, podnik B za rok 1998 a 1999.
Model navržený v kapitole II.1 (propočet připravený v tabulkové formě v Excell) byl ověřen na údajích obou podniků. Za základ pro hodnocení byly použity údaje za rok 1998 a 1999. Vlastní porovnání úrovně obou analyzovaných podniků bylo založeno na
- propočtu ocenění životaschopnosti uvedených firem před případným procesem restrukturalizace;
- porovnání výsledků finančně ekonomická analýzy poskytující základní orientaci v ekonomických a finančních problémech podniků;
- úroveň poměrových ukazatelů a zejména jejich trend umožňují postupně formulovat kritická místa ekonomické situace podniku, na která by se měla další analýza zaměřit při posuzování možností restrukturalizace v případě, že výsledné hodnocení životaschopnosti podniku dává možnost o restrukturalizaci uvažovat.
Výsledné propočtené hodnoty jsou uvedeny v následující tabulce.
V prvním kroku je třeba hodnotit trend ve vývoji základních charakteristik podniku, např. výše aktiv a jejich základní struktury:
- podnik A charakterizuje růst aktiv v letech 1998 – 1999 o 8,1%; podíl vlastního kapitálu na celkovém, kapitálu se zvýšil ze 41% v roce 1998 na 42,7% v roce 1999.; podnik má nízkou úroveň běžných úvěrů (i když mírně rostoucí) a dosahuje čistý zisk;
- podnik B vykazuje klesající hodnotu aktiv d(o 14% v letech 1998 – 19); klesá podíl vlastního kapitálu ( z 54,8% v roce 1998 na 49,5% v roce 1999); vysoká úroveň běžných úvěrů má mírně klesající trend; zisk v roce 1998 (velmi malý – cca 300 tis.Kč – ve srovnání s velikostí kapitálu i tržeb) nahradila vysoká ztráta (vysoce převyšující hodnotu odpisů).
V hodnocení dalších ukazatelů dosahuje podnik B vždy horších hodnot resp. trendů než podnik A: mírný pokles tržeb za prodej vlastních výrobků a služeb v podniku A, výrazný pokles v podniku B; růst pohledávek z obchodního styku v podniku A, pokles v podniku B; stagnace ve vývoji celkových výkonů v podniku A, výrazný pokles výkonů v podniku B; mírný pokles přidané hodnoty v podniku A, výrazný pokles v podniku B.
Celkové bodové hodnocení podniku A v roce 1998 (68 bodů) i v roce 1999 (58 bodů) umísťuje podnik do kategorie „dobrého podnikatelského subjektu“.
Bodový zisk podniku A se snížil o 10 bodů. Snížilo se bodové hodnocení ve skupině ukazatelů charakterizujících ekonomickou bonitu podniku: zvýšila se míra zadluženosti a snížila rentabilita vlastního kapitálu. Je třeba další analýzou zjistit příčiny tohoto vývoje (může jít o projev dočasného zhoršení ukazatelů v důsledku přípravy investičního záměrů s dlouhodobým tržním efektem). Ve skupině ukazatelů charakterizujících podnikatelskou aktivitu došlo k prodloužení doby inkasa pohledávek téměř na dvojnásobek. Rovněž tuto skutečnost je třeba podrobit analýze.
Podnik A dosahuje vysokou úroveň ukazatelů ekonomické bonity (získané bodové hodnocení činí 89% možného bodového zisku), 71% bodový zisk u podnikatelské aktivity, 66% bodový zisk u finanční stability. Ukazatele produktivity jsou však pouze na úrovni 33% možného bodového hodnocení.
Výsledné hodnocení životaschopnosti podniku A potvrzuje podle indexu důvěryhodnosti podniku (koeficient IN); vzhledem k výši koeficientu 5,6 v roce 1998 i 4 v roce 1999 je podnik A v obou letech charakterizován jako podnik s výborným finančním zdravím.
Celkové bodové hodnocení podniku B se pohybuje kolem hranice 20 bodů, tj. mezi hodnocením podniku se špatnou finančně ekonomickou situací (24 bodů v roce 1998) a podnikem v nejvyšším ohrožení (14 bodů v roce 1999). Nízké bodové hodnocení v roce 1998 se ještě snížilo v důsledku zhoršení všech ukazatelů charakterizujících ekonomickou bonitu: poklesl podíl vlastního kapitálu na celkovém kapitálu, zvýšila se míra zadluženosti, rentabilita vlastního kapitálu klesla pod hodnotu 0, doba samoreprodukce vykazuje hodnotu rovněž menší než O. Všechny ukazatele likvidity upozorňují na finanční nestabilitu podniku. Doba splácení úvěru vykazuje hodnotu menší než 0 (tj. dluh narůstá). Nulové bodové hodnocení má podnik v ukazatelích produktivity v roce 1998 i v roce 1999, u všech ukazatelů se projevuje zhoršující trend – klesají tržby, přidaná hodnota i výkony na pracovníka.
Index důvěryhodnosti, který v roce 1998 činí 1,51 klesl v roce 1999 na hodnotu menší než 0 (-0,53) potvrzuje hodnocení podniku ohroženého bankrotem.
Výsledky hodnocení potvrzují, že soustava ukazatelů umožňuje hodnotit ekonomickou situaci podniku, charakterizovat směr základních trendů ve vývoji nosných charakteristik. Potvrzují rovněž nejnižší úroveň bodového zisku pro hodnocení životaschopnosti podniku.
Hranici bodového zisku 15 – 20 bodů lze pro úvahy o poskytnutí pomoci pro realizaci restrukturalizačních programů podniků doporučit pouze ve výjimečných případech, tj. např. v situacích regionů s vážnými sociálními problémy aj. Jde o to, že v tak rozsáhlé krizové situaci se musel projevit rozpad základních vazeb podniku směrem k trhu, odběratelsko-dodavatelských vztahů, řídící úrovně a organizace v míře, která vyžaduje spíše nově vybudovat s využitím specielních režimů (likvidace, konkurz a vyrovnání) než restrukturalizovat v běžných podmínkách.
Proces restrukturalizace a změn bude muset probíhat ve všech kategoriích podniků, to vyplývá z potřeby pružného reagování na proces změn probíhající v okolí podniků. Bez poskytnutí pomoci však proces restrukturalizace nebudou moci realizovat podniky, které se v důsledku vybraných problémů dostaly do špatné finančně ekonomické situace (bodové hodnocení 20 – 35 bodů).
Přístup k rozhodování o restrukturalizaci, jejich formách a způsobech financi příp. finanční pomoci však vyžaduje další kroky:
- na finančně ekonomickou analýzu bude nezbytné navázat při odhadu nákladů na restrukturalizaci a stanovení požadavku na zdroj a výši finanční podpory ; tuto část už však není možné zpracovat pro anonymní firmy. Potřebné informace o projektu navrhované restrukturalizace by mělo zajistit projektové fišé. Studie proveditelnosti (feasibility study) by měla poskytnou údaje pro hodnocení přínosů projektu a výši nákladů na realizaci restrukturalizace/revitalizace. Lze hovořit o vstupních informacích pro rozhodování o projektu a případné formě financování resp. spolufinancování (z národních, veřejných a privátních zdrojů). Taková struktura informací bude vyžadována i u projektů, které se budou ucházet o spolufinancování ze zdrojů strukturálních a regionálních fondů (resp. v nejbližší době z předstrukturálních fondů ).
- návratnost poskytnuté podpory musí být jedním z rozhodujících kritérií pro rozhodování o poskytnutí formy pomoci; její reálnost bude přímo úměrná rychlosti realizace strategických záměrů a míře reakce podnikatelského subjektu na potřeby trhu . V této fázi bude reálnost strategických záměrů nezbytné posuzovat z hlediska vytváření dlouhodobých komparativních výhod pro úspěšné a perspektivní působení v náročném konkurenčním prostředí:
- jak se bude měnit výrobek a výrobková struktura podniku ve vazbě na požadavky trhů
- jaké předpoklady budou vytvořeny v rekvalifikaci pracovníků pro zvládnutí kvalitativně vyšší úrovně techniky a technologie
- jaké předpoklady se vytváří aplikací nových výzkumných a vývojových řešení v rozvoji výrobku a jeho modifikací
- jestli jsou navrhovány změny v organizaci a řízení podniku v souladu se strategickými záměry.
- reálnost a úspěšnost návrhu restrukturalizace každého podniku bude do značné míry závislá na tom, jestli uvažuje o všech změnách pouze na základě svého hodnocení anebo na základě svého porovnání se záměry konkurentů. Návrh terapie nelze podniku vnutit; pouze součinnost subjektů žádajících o pomoc a orgánů rozhodujících o přidělení pomoci může vést k tomu, že pomoc bude využita správným směrem. Vzhledem k vymezenému rozsahu finančních zdrojů na restrukturalizaci průmyslových podniků nelze očekávat, že provedení restrukturalizačních záměrů v krátké době změní řádově hodnocení našich firem v potížích. Restrukturalizace patří k nejobtížnějším a finančně vysoce náročným změnám v podnikatelských subjektech, vzhledem k tomu, že k těmto řešením dochází opožděně. Riziko, že dlouhodobý charakter přípravy a realizace těchto změn spolu s nepružností v rozhodování o přidělení finančních zdrojů může znamenat , že poptávka po produkci na trzích výrazně poklesne, je vysoké.
Cíle, zásady a pravidla průmyslové politiky České republiky by měly nejenom respektovat Evropskou dohodu a aplikovat principy průmyslové politiky Evropské Unie, tj. vyloučit resp. omezit státní intervence do průmyslu. Měly by podpořit konkurenční prostředí a umožnit podnikům pružně reagovat na změny tržních podmínek (daňové podmínky, podmínky pro rozvoj podnikání a výrobní kooperaci, stabilita měny, aj.). Měly by vytvořit prostor pro vznik průmyslového potenciálu, tedy podniků, které budou schopny podílet se na tvorbě hrubého domácího produktu s efektivností a produktivitou souměřitelnou s průměrem EU. Ekonomiku i podniky je třeba restrukturalizovat.