Podpora vědy a výzkumu v EU

Evropský výzkumný prostor, rámcové programy vědy a výzkumu. Proč dochází k zaostávání rozvoje vědy a výzkum v EU ve srovnání s USA a dalšími světovými konkurenty? Jaké jsou příčiny a možnosti řešení?

Co se týče Evropské unii, podpora vědy a výzkumu spadá pod sdílené kompetence mezi členskými státy a EU. Nejedná se tedy o samostatnou evropskou politiku, ale o snahu koordinovat národní politiky výzkumu a vývoje a ustavovat společné nástroje na podporu výzkumu a vývoje.

Opatření podporující výzkum a technologický vývoj přijalo Společenství až v polovině 80. let. Hlavním podnětem byl ve srovnání s USA a Japonskem prohlubující se rozdíl v dynamice inovačního procesu a zaostávání odvětví a oborů, jež jsou závislé na rozvoji vědy a výsledcích výzkumu. Byly to především informační technologie, biotechnologie a výroba nových materiálů, v nichž se země Evropské unie staly silně závislé na dovozu. To svědčilo o relativně zastaralé struktuře průmyslu. Proto se společenství rozhodlo společnými kroky posílit vědecké a technické základy průmyslu a podpořit tak jeho mezinárodní konkurenceschopnost.

Hlavní problém Společenství nespočíval ani tak v nedostatečném vědeckotechnickém potenciálu, jako v jeho racionálním využívání. Hlavními důvody byla národní roztříštěnost výzkumu, paralelní výzkumy zvyšující výdaje a nekoordinovaný přístup k řešení klíčových vědeckovýzkumných úkolů. Až do poloviny 80. let 20. století probíhal výzkum v členských zemích samostatně, což bránilo v realizaci projektů, které přesahovaly finanční a kapacitní možnosti jednotlivých zemí.

Jednotný evropský akt, který poprvé kodifikoval výzkum a technologický rozvoj jako samostatnou politiku Společenství, byl začátkem koordinovaného postupu ve výzkumu a technologickém vývoji. Maastrichtská smlouva mluvila o tom, že Společenství považuje za svůj cíl posilovat vědecké a technologické základy evropského průmyslu a rozvíjet jeho mezinárodní konkurenceschopnost a podporovat všechny k tom nezbytné výzkumné činnosti.

Základním nástrojem pro podporu výzkumu a vývoje na evropské úrovni jsou rámcové programy ES a Euratomu, které existují od r. 1984 a jsou i ve smlouvách ustavujících obě Společenství. Od 1. ledna 2007 byl vyhlášen Sedmý rámcový program, který disponuje částkou 54,585 mld. euro a pokrývá léta 2007 – 2003.

Přehled rámcových programů

Rámcový program	Doba trvání	Rozpočet v mld. Eur
Rámcový program	1984 – 1988	3,75
Rámcový program	1987 – 1991	5,396
Rámcový program	1990 – 1994	6,6
Rámcový program	1994 – 1998	13,215
Rámcový program	1998 – 2002	14,96
Rámcový program	2002 – 2006	17,883
Rámcový program	2007 – 2013	54,585
Rámcový program	2014 – 2020	Odhadem 80

• rámcový program (1984 – 1988)

• cílem prvního rámcový program si kladl za cíl překonat absenci společné politiky v oblasti vědy a výzkumu a byl zaměřen na 7 oblastí a to: podpora konkurenceschopnosti zemědělství a průmyslu; zlepšení využívání zdrojů surovin a zdrojů energie; lepší životní a pracovní podmínky a zlepšení účinnosti vědeckého potenciálu společenství.

• rámcový program (1987 – 1991)

• tento rámcový program stanovil osm prioritních oblastí a to: kvalita života; informační společnost a jednotný trh; modernizaci průmyslu, vědy o materiálech a materiálových technologiích; biotechnologie; energie; věda a technologie ve službě vývoji; využití mořského dna a mořských zdrojů.

• rámcový program (1990 – 1994)

• byl veden snahou zajistit kontinuitu pro dlouhodobé výzkumné aktivity. Priority navržené EK musely být v souladu s požadavky Rady EU, alokaci rozpočtu schvaloval Evropský parlament. Byly znovu nastoleny otázky, zda výzkumné aktivity EU přinášejí „evropskou přidanou hodnotu“ či zda jde pouze o rozšíření aktivit národních. 3 RP pokrýval následujících 6 aktivit: informační a komunikační technologie; průmyslové a materiálové technologie; životní prostředí; vědy o živém a biotechnologie; energie a řízení intelektuálních zdrojů.

• rámcový program (1994 – 1998)

• následoval bezprostředně po Maastrichtské dohodě. Se 4. RP běžel paralelně program EURATOM (zaměřený na řízenou jadernou fúzi a bezpečnost jaderného štěpení, programy FUSION a NSF2). Čtvrtý RP sestával ze sedmi témat: informační a komunikační technologie; průmyslové technologie; životní prostředí; vědy o živé přírodě a biotechnologie; energie; doprava; socio-ekonomický výzkum. Všechny uvedené aktivity byly řízeny prostřednictvím 13 oborových programů a současně byly také posíleny horizontální aktivity díky 3 horizontálním programům, které se zaměřovaly na spolupráci se 3. Zeměmi, na inovace a také na zvýšení mobility evropských výzkumníků a zavádění systémů postgraduálních studijních pobytů (Marie Curie Fellowship).

• rámcový program (1998 – 2002)

• přípravy na 5. RP počaly již po zahájení 4 RP. V EU se prohlubovala nezaměstnanost a díky prováděným studiím se prokázalo, že v USA jsou pracovní příležitosti vytvářeny mnohem rychleji a to především díky inovacím. Evropská komise tak definovala 3 důležité principy, na nichž musí být politika v oblasti výzkumu a vědy založena a to: vědecká a technologická dokonalost; relevance pro ostatní politiky EU a zvyšování evropské přidané hodnoty. Samotný 5 RP sestával z 5 tematických a 3 horizontálních programů. Tematické programy byly zaměřeny na věcné okruhy, které chce EU řešit, horizontální pak na způsoby a struktury, prostřednictvím, kterých se budou jednotlivé priority řešit.

• Tematické programy 5. RP: kvalita života a zacházení s živými zdroji; uživatelsky přátelská informační společnost; konkurenceschopný a udržitelný růst; energie, životní prostředí a udržitelný rozvoj; výzkum a vzdělávání v oblasti jaderné energie (EURATOM)

• Horizontální programy 5 RP: posílení mezinárodního významu evropského výzkumu; podpora inovací a účasti malých a středních podniků; zlepšování lidského výzkumného potenciálu a sociálně-ekonomické znalostní základny.

• rámcový program (2002 – 2006)

• 6. RP byl do velké míry ovlivněn zasedáním na Rady na nejvyšší úrovni, které stanovila cíl „vytvořit z Unie nejdynamičtější a světově konkurenceschopný hospodářský prostor založený na poznání – hospodářský prostor, který bude schopen dosáhnout trvalého hospodářského růstu s více a lepšími pracovními příležitostmi a vyšší sociální soudržnosti.“ Byly také definovány slabiny EU v oblasti výzkumu a to: příliš nízké a nekoordinované investice do výzkumu i vývoje (např. v r. 1999 investovala EU do výzkumu o 76 mld. euro méně než USA), nedostatečné lidské zdroje v oblasti výzkumu (podíl vědeckých pracovníků v EU činil 5,3/1000, v USA 7,4/1000 a v Japonsku 8,9/1000), omezená schopnost převodu vědeckých objevů do inovovaných a konkurenceschopných výrobků a služeb (počet patentů na milion obyvatel v USA činil 49, v Japonsku 88 a v EU 32) a nekoordinovanost evropské politiky výzkumu (z tohoto důvodu navrhla EK vytvoření Evropského výzkumného prostoru). 6 RP stanovil sedm prioritních témat, které měly pomoci jednotlivé problémy odstranit a to: genomika a biotechnologie ve zdravotnictví; technologie pro informační společnost; nanotechnologie, inteligentní materiály a nové výrobní postupy; letectví a kosmický výzkum; bezpečnost potravin a zdravotní rizika; udržitelný rozvoj a globální změny; občané a veřejná správa v evropské znalostní společnosti.

• rámcový program (2007 – 2013)

• Sedmý rámcový program je uzpůsoben potřebám růstu a zaměstnanosti v EU. Po rozsáhlé konzultaci s veřejností byly určeny čtyři hlavní cíle, které odpovídají čtyřem zvláštním programům, jež mají strukturovat evropský výzkum.

 

4 hlavní zvláštní programy

• Program Spolupráce = podporuje spolupráci a posiluje vazby mezi průmyslem a výzkumem v nadnárodním kontextu. Cílem je, aby Evropa získala a upevnila vedoucí postavení v klíčových oblastech výzkumu. Součástí tohoto cíle je 9 témat, která budou spravována samostatně, ale budou se doplňovat z hlediska realizace: zdraví; potraviny, zemědělství a biotechnologie; informační a komunikační technologie; nanovědy, nanotechnologie, materiály a nové výrobní technologie; energetika; životní prostředí (včetně změny klimatu); doprava (včetně letectví); sociálně-ekonomické a humanitní vědy; bezpečnost a vesmír.
• Program Myšlenky = má posiluje oblast hraničního výzkumu, tj. objevování nových znalostí, Evropská rada pro výzkum bude podporovat nejambicióznější a nejinovativnější projekty. V rámci této nové struktury stojící v čele evropského výzkumu bude fungovat vědecká rada, která bude nezávisle určovat priority a strategie. Cílem je posílit excelenci evropského výzkumu podporou konkurence a podstupování rizik.
• Program Lidé = vyčleňuje značné finanční zdroje na zlepšování kariérních vyhlídek evropských výzkumných pracovníků a na přilákání většího počtu kvalitních mladých výzkumníků. Program navazuje na úspěch „akcí Marie Curie“, které již několik let nabízejí evropským výzkumným pracovníkům možnost mobility a odborné přípravy.
• Program Kapacity = poskytuje výzkumným pracovníkům účinné nástroje ke zvyšování kvality a konkurenceschopnosti evropského výzkumu. Jde především o větší investice do výzkumné infrastruktury v nejméně úspěšných regionech, do vytváření regionálních výzkumných klastrů a do výzkumu pro malé a střední podniky. Tento program má také odrážet význam mezinárodní spolupráce ve výzkumu a úlohy vědy ve společnosti.

Kromě toho bude ze 7. rámcového programu financována přímá činnost Společného výzkumného střediska a činnost v rámci rámcového programu Euratom v těchto oblastech: výzkum energie z jaderné syntézy a jaderné štěpení a radiační ochrana.

• rámcový program – Horizon 2020 (2014 – 2020)

• Od zahájení 7 RP, se ekonomický kontext EU dramaticky změnil – recesí vyvolaná finanční krizí v r. 2008. Výzkum a inovace se prokázaly jako jedinečné při vytváření pracovních míst, prosperity, kvality života a tak proto byly také umístěny v centru strategie Evropa 2020, která si kladla za cíl do této oblasti navýšit výdaje na 3 % HDP do r. 2020. Horizon 2020 spojuje všechny stávající oblasti výzkumu a vývoje a má řadu nových funkcí, které usnadňují podporu růstu a řešení společenských problémů, jako např. jednotný soubor pravidel nebo jednotný přístup pro účastníky.

• Horizon 2020 bude soustřeďovat zdroje do třech různých, ale vzájemně se podporujících priorit, které jasně vytváří přidanou hodnotu unie a to:

• Vynikající věda: tato priorita by měla navýšit úroveň excelence vědy evropské základy a zajistit EU dlouhodobou konkurenceschopnost (zde spadá např.: podpora kreativních a talentovaných jedinců, podpora spolupráce ve výzkumu či zajistit výzkumný pracovníkům vynikající odbornou přípravu)

• Průmyslové vedení: cílem je učinit z EU atraktivnější místo pro investice do výzkumu a inovací (zde spadá např. budování vedoucího postavení v základních i průmyslových technologiích, usnadnění přístup k rizikovému financování či podporovat v rámci celé EU inovace v malých a středních podnicích)

• Společenské výzvy a problémy: tato priorita odráží politické priority strategie 2020 a zaměřuje se na řešení problémů občanů EU (do této priority patří např.: zdraví, bezpečnost potravin, zelená a integrovaná doprava nebo bezpečné, čisté a účinné energie).

 

Evropský výzkumný prostor (ERA) – diskuze o vytvoření společného výzkumného prostoru v Evropě započaly v době příprav 6. RP, který nadefinoval hlavní příčiny zaostávání EU za ostatními zeměmi, přičemž jednou z nich byla nekoordinovanost evropské politiky výzkumu. Z toho důvodu navrhla EK vytvoření Evropského výzkumného prostoru. Tento návrh schválila jak Rada, tak Evropský parlament. Oblast evropského výzkumu (ERA) byla koncipována s cílem zvýšit soudržnost a účinnost evropské výzkumné činnosti. Pro zahájení existence ERA vydala Komise dokument nazvaný „ERA se stává realitou: Směrnice pro výzkumné činnosti EU“, který rovněž napomohl při přípravě Šestého rámcového programu pro výzkum. ERA je založena na 5 klíčových principech a to:

• Účinnější národní výzkumné systémy
• Optimální mezinárodní spolupráce a konkurence
• Otevřený trh práce pro výzkumné pracovníky
• Rovnost žen a mužů
• Optimální cirkulace poznatků a přístup k nim

ERA zahrnuje tři koncepty:

vytvoření „vnitřního trhu“ ve výzkumu, oblasti pro volný pohyb znalostí, výzkumníků a technologií, restrukturalizace výzkumného prostředí v Evropě, zejména zlepšení koordinace národních výzkumných aktivit, rozvoj evropské politiky výzkumu a jejího financování

 

V dubnu 2007 předložila Evropská Komise Radě Evropské unie dokument Zelená kniha – Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy, ve kterém EK hodnotí dosavadní aktivity a vytyčuje nové perspektivy a oblasti, ve kterých by mělo dojít k pokroku, tak aby ERA plnil efektivněji svůj účel.

Více o ERA: http://ec.europa.eu/research/era/pdf/era-communication/era-presentation_en.pdf

Zaostávání EU za USA a dalšími zeměmi

Postavení EU je sice v mnoha technologiích poměrně vysoko, nicméně vedle klasických rivalů, jako jsou USA a Japonsko, se nyní objevují i rozvíjející se ekonomiky, které mohou postavení EU ohrozit. Zatímco členské státy EU investují v souhrnu 1,84% hrubého domácího produktu do výzkumu a vývoje (2005), USA, Japonsko nebo i Jižní Korea mnohonásobně více. Vedle nízkých investic je problémem i neschopnost přetransformovat výsledky vědecké činnosti do praxe, tj. zejména reagovat na potřeby high-tech průmyslu. Tuto inovační mezeru se snaží EU překlenout integrovaným přístupem k evropskému výzkumu tak, aby byl zahrnut do všech relevantních evropských politik od státní pomoci k ochraně duševního vlastnictví nebo od vzdělání po koordinaci daňových pobídek. Mezi další příčiny patří např. již výše uvedené příliš nízké a nekoordinované investice do výzkumu i vývoje (např. v r. 1999 investovala EU do výzkumu o 76 mld. euro méně než USA), nedostatečné lidské zdroje v oblasti výzkumu (podíl vědeckých pracovníků v EU činil 5,3/1000, v USA 7,4/1000 a v Japonsku 8,9/1000), omezená schopnost převodu vědeckých objevů do inovovaných a konkurenceschopných výrobků a služeb (počet patentů na milion obyvatel v USA činil 49, v Japonsku 88 a v EU 32) a nekoordinovanost evropské politiky výzkumu.

 

Skutečné příčiny problému

 

Samotná roztříštěnost a neexistence skutečné evropské vědecko-výzkumné politiky je jistě vážným problémem, nikoliv však jediným. Stalo se poměrně běžnou praxí považovat za jeden z významných problémů evropské vědy a výzkumu jejich podfinancování v porovnání s USA nebo Japonskem. Je však poněkud sporné považovat toto podfinancování za příčinu problému. Zdá se být dokonce mnohem logičtější považovat jej za symptom problému. Zvlášť patrné je to především při pohledu na podnikový výzkum a vývoj.

Zaostávání EU v intenzitě podnikového výzkumu a vývoje je tedy způsobeno spíše bariérami pro nové inovativní firmy v rychle se rozvíjejících oborech. Je třeba se komplexně zaměřit na fungování evropského inovačního systému a další systémové otázky, které dají odpověď třeba na to, proč EU zaostává v oboru IT.

V oficiálních dokumentech k ERA je patrná jistá snaha více přitáhnout soukromý sektor, neboť jeho podíl na financování výzkumu a vývoje v EU není příliš vysoký. Vyšší zapojení soukromých peněz by mělo celou řadu pozitivních efektů, především by vedlo k vyšší efektivitě výzkumu. Bude tedy vyžadovat takové podmínky, které pro něj budou výhodné.

Klíčovým problémem evropských univerzit je slabá vazba na podnikový sektor, která se projevuje v zaměření výzkumu a jeho následné efektivnosti. EU produkuje oproti USA relativně více kvalifikovaných vědců, ty však není schopna využít a oni následně odcházejí mimo vědu, kde se jim dostává lepších podmínek. Problémem je také nízká mobilita lidských zdrojů mezi univerzitami a podniky.

HLAVNÍ PŘÍČINY ZAOSTÁVÁNÍ JSOU:

• provádění výzkumu evropskými firmami v USA,
• na rozdíl od unitárních USA je výzkum a vývoj v EU předmětem činů jednotlivých členských států,
• přetahování vědeckých pracovníků ze států mimo EU, zatímco vědečtí pracovníci – občané EU odcházejí,
• v měřítku EU podfinancování výzkumu a vývoje (na národní úrovni velké rozdíly),
• zaostávání EU v intenzitě podnikového výzkumu a vývoje,
• nedostatečná spolupráce univerzit a podniků, neschopnost udržet si své absolventy