Podstata, znaky a vlastnosti podniku

Podstata, znaky a vlastnosti podniku

Podnikání – soustavná činnost, vykonávaná samostatně podnikatelem ve vlastním jménu a na vlastní

odpovědnost za účelem dosažení zisku

Podnikatel – FO realizuje podnikatelskou činnost, právní subjekt reprezentovaný jedincem

Podnikatel – PO (všechny obch.společnosti,družstva,společné podniky,banky,sdružení podniků) podniká

kolektiv podnikatelů

Podnik – organický soubor lidí a věcných prostředků, který je vytvořený na trvalé uspokojení cizích potřeb

za účelem zisku

Znaky podniku:

kombinace výrobních faktorů – práce,stroje,zařízení,zásoby se účelně kombinují z hlediska požadovaného

výstupu

princip hospodárnosti -maximalizace výstupu, minimalizace vstupu, optimalizace mezi vstupy a výstupy

princip finanční rovnováhy – schopnost podniku plnit svoje platební povinnosti

princip soukromého vlastnictví – převažující forma vlastnictví, majitel přímo či nepřímo řídí podnik

princip autonomie – svoboda a nezávislost podnikání bez zásahů státu (vztahy řízeny trhem)

princip ziskovosti – zisk = výsledek podnikání (maximalizace ve vztahu k vloženému kapitálu)

Specifická vlastnost podniku: dosahování nadprůměrných výsledků v určité oblasti

(rentabilita,rozvoj,inovace)

vnitřní atributy podniku – kompletní vedení, podpora každé podnik.aktivity,chápání člověka jako tvůrce

dokonalosti, vnitropodnikové podnikání, zákazník je kál, jednoduchá organizace a malý štáb

Image – pozitivní nebo negativní představy o podniku (zaměstnanci, okolí, zákazníci)

Úloha podniku – vyrábět výrobky a poskytovat služby na uspokojení lidských potřeb

2.Klasifikace a charakteristika podnikových cílů

Cíl podniku – veličina budoucnosti, vypovídá o budoucím stavu podniku, cílové chování podniku je

vyjádřené množinou podnikových cílů, ne pouze hodnotová orientace (zisk,produktivita),ale i etická

(chování ve vztahu k okolí)

interní zájmové skupiny – vlastníci (dominantní postavení),manažeři (profesionalita),ostatní zaměstnanci

(sledování vedení)

externí zájmové skupiny – zákazníci – odběratelé, dodavatelé (ovlivňují strategii), věřitelé, stát a

obce(prac.příl.,daně,veř.potř.)

Klasifikace cílů – podle obsahu

• výkonové – kvalitativní podoba, zobrazení objemu (obrat,objem,kapacita,zásoby,rezervy)

• finanční – finanční situace podniku (finanční zdroje,finanční investice,likvidita)

• výsledkové – zobrazují výsledek činnosti (zisk,rentabilita,tržby,náklady,produktivita)

Nejdůležitější ekonomické cíle- zisk, likvidita, hospodárnost (hodnocena náklady)

Minimální zisk- zabezpečuje přežití,měl by postačovat na reprodukci majetku, sociální výdaje ve prospěch

zaměstnanců a veřejnosti, průměrné příjmy vlastníků podniku

Sociální cíle – orientované na společnost (externí)-pracovní příležitosti,předcházení škodám na

živ.prostředí nebo na pracovníky (interní)-uspokojování potřeb zaměst., možnost vlastního rozvoje,stabilita

prac.míst,zlepšení mezilidských vztahů)

Strategické cíle (prioritní dlouhodobé cíle)

• existence podniku (kvalita vztahů k zaměstnancům, vlastníkům, veřejnosti, obci a státu)

• růst podniku (rostoucí podnik si buduje image prosperujícího podniku)

• hodnotové cíle (zisk, rentabilita,majetek,likvidita – s přihlédnutím na specifické vlastnosti podniku)

• cíle orientované na image (reklamní a distribuční aktivity,pěstování značky a ochr.známky,sponzorství)

Na základě vztahů mezi cíli existují 4 skupiny

identické cíle (stejný vliv na vrcholový cíl – růst obratu výrobku A vyvolá stejný ekonomický efekt jako růst

obratu výrobku B)

komplementární cíle (ve svých účincích se podporují – růstem produktivity práce se vytvoří podmínky pro

zvýšení mezd)

konkurenční cíle (protichůdně ovlivňují)

indiferenční cíle (navzájem nezávislé-zvýšení počtu zaměstnanců v údržbě neovlivní růst obratu výrobku A)

Z hlediska rozsahů- minimalistické (sledují přežití podniku) maximalistické (max.rozvoj,zisk)

3.Primární cíle podniku z hlediska klasického přístupu a současné hospodářské praxe

Vrcholovým cílem podniku je maximalizace zisku (tzv. klasický přístup),ROI(Return on Investment –

výnosnost investic),ROE (Return on Equity – výnosnost vlastního jmění),EPS (Earnings per Share – zisk na

akcii)

Dnes omezování zisku v zájmu vyšších cílů -ochrana živ.prostř.,zájmy veřejnosti,zaměstnanců a jejich rodin

Vliv rizika-čím vyšší dluh, tím je vyšší riziko podnikání

Maximalizace tržní ceny akcií – záleží na dividendové politice (kolik výnosů vyplaceno,kolik zadrženo na

reinvestici)

Růst ceny akcie závisí na těchto faktorech-projektovaném výnosu(zisku) akcie,časovém rozložení toku

výnosů,rizikovosti projektovaných výnosů,míře použití dluhů, dividendové police

Hodnota podniku = současná hodnota očekávaných budoucích zisků

Cílem max. tržní ceny akcií. V praxi ROE.Teoretikové míru finanční výkonnosti firmy považují cenu

akcií(ukazatele MVA, EVA)

Dnes cíl podnikání maximalizace hodnoty kapitálu vlastníků – tzv. shareholder ́s value.

Základem max. shareholder ́s value je max. hodnoty vloženého kapitálu pro vlastníky,

vyjádřenou v ukazatelích MVA a EVA.

Ukazatel MVA (market value added – tržní přidaná hodnota) MVA=tržní hodnota-celk.investovaný

kapitál

MVL (market value lost – tržní hodnota ztracená)

Ukazuje kolik peněz investoři do podniku vložili a kolik peněz mohou získat zpět prodejem svých akcií na

burze)

Ukazatel EVA (economic value added – ekonomická přidaná hodnota)

účetní zisk=výnosy-účetní náklady,

ekonomický zisk=celkový výnos kapitálu-náklady na kapitál(+oportunitní náklady)

4.Charakteristika základních fází životního cyklu podniku

• Založení a vznik podniku-vzniká zápisem do OR po splnění všech požadavků potřebných na zápis

zákl.otázky-v čem budu podnikat,jak silný je trh, je v oblasti podnikání silná konkurence, dostatek kapitálu,

co s prvním výdělkem,

Nutno vypracovat podnikatelský záměr, který v podstatě představuje ministrategii

Velký podnik rozsáhlejší strategie. „Dobrá strategie, základ podnikatelského úspěchu“.

Ministrategie-stručná analýza okolí (budoucí solventnost,pozor na vědeckotechnický pokrok),

analýza slabých a silných stránek(silná co dokážeme lépe, laciněji a rychleji, dobrá značka, slabé str.

analyzovat a zbavit se jich) formulace spec.předností(zaručuje dlouhodobou konkurence schopnost), vize

podniku(představa o potřebě finačních zdrojů, strat. rozhodnutí o tempu a kvalitě růstu, marketingový

průzkum trhu, zákl. předs. o organizačním uspořádáním) strategické vrcholové cíle(cíle týkající se trhu,

vytváření ekon. efektu, majetku podniku, pracovního kolektivu), strateg.operace(zakladatelský rozpočet-
návratnost, úroková míra)

• Růst a rozvoj podniku

interní = zvyšování objemu výroby, větší odbyt, změny, inovace, zkvalitnění

externí = jeden podnik získá jiný, nebo část,

fúze=splynutí dvou podniku,1 přestane existovat,2.pokračuje v činnosti, nebo vznikne nový

subjekt,horizontální fúze-podniky stejného odvětví,vertikální-za účelem zhotovení konečného produktu

Prosperita podniku=je úspěšný na trhu – výroba a prodej se zvyšuje, ceny se nemění, popř. mírně klesají

nebo stoupají, náklady se nemění(je v očekávaní konkurenčního boje), zisk má vzestupnou tendenci,

objevují se noví konkurenti(chtějí podílet na vysokém zisku),

Cílem podniku udržet prosperitu-nové distribuční cesty, na základě průzkumu okamžik snižování ceny,

zvyšuje užitkové vlastnosti a zavádí doplňkové typy, nové možnosti investování. Podnik, který chce

prosperovat volí ofenzivní strategii.Při rozšiřování výrobků-ofenzivní(útočná) strategie

• Stabilizace a rozkvět podniku – fáze zralosti, vyspělosti podniku, nutno určit v jaké je fázi a to

analyzovat zda –stupeň nasycenosti trhu., budoucí růst, počet konkurentů, loajalita zákazníků-kupní

návyky, stabilita tržního podílu

o Fungování podniku – přirozené strategie, predikce o vývoji, rozhodující vliv na systém

o Postavení podniku – tržní podíl(nejdůležitější ve stabilním podniku), struktura nákladů, dalšími

především interní faktory(odrážejí momentální silné a slabé stránky podniku)

o Pozice podniku- dominující(jen monopoly nebo silně chráněná technologická pozice), silná(strategie

podle vlastního výběru nezávisle na konkurenci), vhodná(neexistuje mimořádně silný konkurent), stálá,

slabá(z dlouhodobějšího hlediska nemohou přežít)

• Sanace, ústup, úpadek – sanace = opatření, které mají odstranit příčiny a následky nepříznivého vývoje,

příčiny – vnější(vývoj okolí) nebo vnitřní(chyby při založení)

Opatření na sanaci – podnik je překapitalizovaný(kapitál, kt. není podnikatelsky využitý se vrací

akcionářům), Podkapitalizovaný(při sanaci se zvětší vlastní nebo akciový kapitál,má ztrátu(rezervní

fond-někdy pomůže stát)

• Zánik, bankrot podniku – materiálně(uplynutí doby, smrt, rozhodnutí podnikatele nebo soudní, dohoda

společníků,konkurz-skončí hospod.čin) nebo formálně(fůze)… zaniká výmazem z obchodního rejstříku

Konkurz – dlužník ve finančním úpadku,majetek = konkurzní podstata, pohledávky za podstatou=odměna

správce konkurzní podstaty,na údržbu, daně, pojištění,pro zaměstnance.Zvlášť uspokojení věřitelů(pohl.

3.třídy) Formálně zaniká k.s. na s.r.o. Zvláštní formu právního zániku podniku představuje proces

restituce a privatizace.

5.Restrukturalizace podniku

Formy restrukturalizace

• expanze(fúze-spojení dvou a více jednotek v jednu, koupě-akvizice malá jednotka koupena velkou,

nabídka ke koupi-nabídka na odkoupení akcií, joint venture-jen části činnosti firmy a je uzavírána jen na

určitou dobu, každý z partnerů funguje jako samostatná firma a joint venture reprezentuje nově vzniklý

podnik, typický pro podniky se zahraniční kapitálovou účastí-spojení našeho a zahraničního podniku)

• výprodeje(zřeknutí se firmy, vzniká nová právní jednotka, jejíž akcie rozděleny akcionářům mateřské

společnosti v poměru k původním podílům, (prodejem části podniku 3.straně nevzniká nová právní

jednotka)

• získání kontroly nad společností(zpětný odkup-za cenu navýšenou o prémii, dohoda o klidu-vykoupení

akcionáři podepíší, že se znovu nepokusí o získání kontroly nad společností, opatření proti převzetí

–získání společnosti pod kontrolu, zlatý padák-náhrada managerů při ztrátě zaměstnání, zvyšování

procenta majority, supermajorita nad 80%)

• změny vlastnictví (výkup managementem, zpětný nákup, přímá výměna, zadlužený výkup)

Strategie prosperity – delfíní efekt-zachování dosavadního vedení, vytvoření kvalitního záměru, vyšší riziko,

jasná rozhodnutí, centralizace řízení, inovace, motivace zaměstnanců

Strategie sanace – klesají tržby, začíná ztráta, podnik přestává vykonávat svoji fci, opatření-výměna vedení,

snížení nákladů, podnik.záměr, centralizace řízení, jasná rozhodnutí, snížení zásob, odprodej nepotř.majetku,

zastavení investiční činnosti, zintenzivnění práce se zákazníky

Strategie znovuzrození – podnik v procesu bankrotu -stejné kroky, jako u sanace, ale intenzivnější

6.Struktura dlouhodobého majetku podniku, jeho oceňování a opotřebení

Struktura majetku lze zachytit pomocí bilance(rozvahy), AKTIVA na levé debetní straně- konkrétní složení

majetku(kt. disponuje) a na pravé kreditní straně PASÍVA vykazuje finanční krytí majetku-jeho zdroje

Dlouhodobý majetek(zařizovací, fixní, stálý, neoběžný) – na více než 1 rok – nespotřebovává se najednou,

ale postupně, přenáší se do nákladů formou odpisů (neodpisovatelné-pozemky, umělecká díla,sbírky,odpis.-

stroje,výr.zař.,DP,budovy,stavby)

Dlouhodobý hmotný majetek – movité,nemovité věci,cena je vyšší než 40 tis. Kč,životnost delší než 1 rok

Nehmotný dlouhodobý majetek- prům.vlastnictví,projekty,znalosti,cena vyšší než 60 tis.Kč

Dlouhodobý finanční majetek-nakoupené akcie,investiční papíry,hypotekární půjčky

Oceňování dlouhodobého majetku – pořizovací cena, vlastní náklady, hodnota nesplacené pohledávky,

reprodukční pořizovací cena(zvláštní předpis-oceňování staveb,pozemků a trvalých porostů), stanovená

cena pro dědictví nebo darování, hodnota technického zhodnocení, zůstatková cena(vstupní cena snížena o

odpisy)

Cena pořízení – neobsahuje náklady související s pořízením (náklady na dopravu,montáž,pojistné,clo…)

Opotřebení dlouhodobého majetku

o fyzické(materiální) ve výrobním procesu,kvalita pracovní síly,údržby, technologickým procesem

o ekonomické (morální) ztrácí hodnotu vlivem nepřetržitého růstu produktivity a rozvoje vědy a techniky

1.forma- nová zařízení, stejný výkon, nižší cena, 2. forma- lepší technické i ekonomické parametry nových

zařízení

Stupeň opotřebení = skutečný věk DM/doba životnosti DM

7.Modernizace a rekonstrukce dlouhodobé majetku,význam, výhody a nevýhody jednotlivých druhů

leasingu

Modernizace – zvyšování technické a organizační úrovně výroby, cílem je – mechanizovat a automatizovat

pracovní procesy, využít modernizované zařízení.Je efektivní,jestliže sníží výrobní náklady na

jednotku,ulehčí živou práci,zvýší kvalitu

Rekonstrukce – přestavba objektů a zařízení na vyšší technickou úroveň

Modernizuje se zpravidla při rekonstrukci. Rekonstrukce a modernizace má nižší dobu účinnosti než

nová výstavba.

Hlavní cíle rekonstrukce – udržet úroveň výroby, významně zvýšit objem produkce, rozšířit sortiment,

kvalitu,zvýšit technickou úroveň výroby, ulehčit podmínky realizace hotové produkce,pomoci řešit

ekologické a sociální problémy

Leasing – ekonomický pronájem – pronájem dlouhodobého majetku(stroje,auto) za dohodnutou cenu na

dohodnutý čas. Nájemce platí nájemné z provozních prostředků v rámci nákladů, produkuje bez vlastního

investování, ale nevytváří odpisy na obnovu majetku.

Výhody pro uživatele – tech.riziko má pronajímatel, 100%financování cizím kapitálem,ekonomické výhody

v době inflace, leas. splátky do nákladů,čímž se snižuje zisk a daň ze zisku, překlenutí úzkých míst,

Nevýhody pro nájemce – velké fix.náklady, vyšší koncová cena až o 25%,

Členění leasingu –

o operační (kdykoliv jde zrušit jakoukoliv stranou,krátkodobý nájem- pronájem auta,PC,TV)

o finanční (na dlouhodobý pronájem, během smluvně dohodnutého období nelze zrušit, různé druhy)

Model čisté výhody leasingu-používá se pro srovnání s koupí, potřebné zohlednit budoucí úspory na daních

z titulu vyšších odpisů při úvěrech a budoucí úspory na daních plynoucích ze zvýšení nákladů u leasingu

PC – pořizovací cena, Ln – výška leas. splátek v jedn. letech,

N – počet splátek(roky)T – daňová sazba On-odpis v n-tém roce

i – úroková sazba úvěru ČVL – čistá výhoda leasingu

Jestliže je ČVL záporná, je lepší využít úvěr.

Formy- přímý(účastní se dvě strany, 1.výrobce(pronajímatel) a 2.nájemce

nepřímý(1.výrobce, 2.nájemce, 3.leasingová společnost v roli kupujícího, u zahraničního leasingu ještě

4.garantující banka

subleasing-nájemce se souhlasem pronajímatele pronajímá dále najatou věc-nejběžnější tříčlenná

posloupnost, odpisy pouze pronajímatel, např. oblast pronájmu dopravních letadel

sale and lease back (majitel odprodá leasingové společnosti své již pořízené zařízení, zároveň ihned

pronajme zpět smyslem využít účetních a daňových výhod-u nás neomezeně

franchising (smíšená smlouva, kromě leasingové transakce poskytuje další služby-know how, školení

personálu, zajištění odbytu i vstupů; daň- každá položka samostatně(Mc Donalds, KFC)

leasing nemovitostí(u nás plně nerozvinut-nedostatečné předpisy,problémem vysoká zůstatková cena po 8

letech (73 %),případně neexistence nemovitosti při uzavírání smlouvy-zaměstnávání finančních i stavebních

odborníků

8.Transformační proces podniku, jeho podstata, činnosti a faktory

Posláním transformačního procesu je přeměnit vstupy na trhem žádané výstupy / vstup – podnik – výstup

Základní schéma členění transformačního procesu

Dodavatelé – zásobování(zdroje)– výroba – odbyt(prodej) – odběratelé

V rámci zásobování tyto zdroje–stroje(i budovy a pozemky), materiál(drobný hm. majetek do 40 tis), palivo,

pracovní síly, patenty, licence, informace, peněžní prostředky(vlastní nebo formou úvěrů)

Činnosti podnikového transformačního procesu – zásobování (nákup,leasing prostředků, materiálů,získávání

zaměstnanců), skladování(před výrobním procesem, hotové výrobky), výroba(přetváření surovin a materiálů

na výrobky a služby), odbyt (zkoumání odbytového trhu,jeho ovlivňování a prodej či pronájem podnikové

produkce), financování (mezi odbytem a zásobováním, za prodej výstupů peníze, není na koupi vstupů

=vypůjčování nedostatku a půjčování přebytku), řízení-(management)-vedení,plánování,organizace, kontrola

celého transformačního procesu

Výrobní faktory – práce-jako původní faktor(cílevědomá lidská činnost, která přetváří přírodní zdroje

na zdroje využitelné pro člověka), příroda(suroviny,voda,země,vzduch-ochrana), kapitál(reálný kapitál-
stroje,nástroje ulehčující práci) Od národohospodářských faktorů se liší podnikové výrobní faktory

ČVL=PC

N

∑ − +∑ = =

L T T O

.(1 ) .

n

1 1

n

(1 (1 ))

i T

+ −

N

n

n

podrobnější analýzou (konkretizace a členění).

Podnikové výrobní faktory – elementární(konkrétní práce,prostředky,materiál) nebo dispozitivní (řízení,

plánování)

9.Odpisy, jejich fce. a způsoby výpočtu- ekonomické vyjádření fyzického a morálního opotřebení

Odpisy jsou ekonomickým vyjádřením fyzického a morálního opotřebení dlouhodobého majetku.Představují

peněžní částku pořizovací ceny, která se přenáší v určitém časovém období do nákladu podniku.

Funkce odpisů-přenášení hodnoty dlouhodobého majetku do nákladů,zabezpečují tvorbu zdrojů na opětovné

pořízení dlouhodobého majetku,vyjadřují opotřebení dlouhodobého majetku, jako oprávky snižují hodnotu

podniku

Odpisové metody – lineární – po celou dobu životnosti se uplatňuje stejná roční suma odpisů O=(PC-PCz)/t

Kde:PC-vstupní cena v Kč, t-doba ekon. životnosti v letech, PCz-zůstatková cena aktiva při vyřazení-podnik

může od zdaňovacího období 1996 zahrnout zůstatkovou cenu při vyřazení do nákladů)

degresivní- výše odpisů se v průběhu doby životnosti snižuje.Metoda zrychleného odpisování-k největšímu

opotřebení dochází v počátečním období užívání,proto nejvyšší odpisy v 1. roce a pak se snižují Zrychlené

odpisování přináší podnikům daňové úspory a tím dřívější a větší cash flow potřebný pro nové investice

progresivní –na rozdíl od degresivní vychází z toho, že efektivnost využívání se postupem času zvyšuje.V

tržním hospodářství ojediněle

10.Reprodukční efekt odpisů – Domarův efekt

V praxi dochází k odchylkám mezi objemem odpisů a objemem dlouhodobého (ne)hmotného majetku.

Potřeby obnovy dlouhodobého majetku(DM) bývají většinou nižší než objem vyprodukovaných

odpisů(nízká inflace)

Odpisy mohou být použity k dalšímu investování do dlouhodobého majetku, a tím určeny k další tvorbě

odpisů, čímž vzniká přebytek = Domarův efekt(reprodukční efekt odpisů). Předpokládá existenci nesouladu

mezi odpisy a obnovou za jeden z atributů ekonomického růstu.

Předpoklady – životnost m let pak vyřazen, lineární metoda, každý rok odpis 1/m, stejná životnost celého

majetku m, R obnovovací investice rostou relativní roční mírou r neměnná po m, odpisy každého DM

prováděny ke konci roku stávají se zdrojem pro financování investic v následujícím roce, investice určitého

roku budou uvedeny do provozu ve stejném roce, jsou tedy zároveň přírůstkem DM v tomto roce, likvidace

každý konec roku jeho náhrada se tedy provádí počátkem následujícího roku,

/m, kde: Dj-objem odpisů v libovolném roce, DMj-celková hodnota DM, 1/m-odpisová sazba

Dj=DMj

m

∑= − +

DMj=

i j m

( 1)

než m lety byl již vyřazen před rokem j.

11.Význam a rozdíly mezi ekonomických a daňových odpisů

Účetně se majetek odpisuje podle sazeb, stanovených interním předpisem.Odpisy vyjadřují průběh

používání DM tak, aby zajistily odpovídající zatížení nákladů, reprodukci prostředků, reálné ocenění

v zůstatkových cenách.

Odpis se stanoví procentem ze vstupní ceny nebo podle měřitelného výkonu: odpis=(užitek v roce * vstupní

cena)/max.užitek

Daňové odpisy – slouží ke stimulování investiční činnosti podnikatelů, hodnotovým základem je cena,

rovnoměrné a zrychlené odepisování (nelze měnit v průběhu)

5 skupin doby odpisování-

– auta,autobusy PC, software 4 roky – náklaďáky, trolejbusy, letadla,traktory 6 let

– lokomotivy, vozový park kolejové dopravy 12 let – žel. svršek,visuté dráhy, potrubí, dřevěné

budovy20 let

– tunely, mosty, dálnice, žel. spodek, budovy 30 let

Odpisy při leasingu- u pronajímatele-1.klasický způsob(zatřídí do odpisové skupiny a odpisuje rovnoměrně

nebo zrychleně

2.leasingový způsob(umožňuje rychlejší odpisy, lze uplatnit jen u finančního leasingu dlouhodobého

hmotného majetku

Odpisy u nájemce-1.odpisuje nájemce po dobu trvání smlouvy, pokud zahrnuje movité i nemovité věci

využívané pro zajištění příjmů po celé zdaňovací období jako celek, 2. technické zhodnocení na základě

písemné smlouvy, pokud vstupní cena není zvýšena o tyto výdaje.

I

i

, pořizovací cena DM je souhrn investic (I) za uplynulých m let.veškerý pořízený DM před více

12.Oběžný majetek (OM) podniku, jeho oceňování

Oběžná aktiva- ve věcné podobě – výrobní zásoby (suroviny, materiál), zásoby nedokončené výroby, zásoby

hotových výrobků v peněžní podobě – pohledávky, cenné papíry, jako peníze (v pokladně na účtu), náklady

na příští období (krátkodobé) Likvidita = schopnost přeměnit aktiva v peníze

Ceny zásob-se mění s kolísáním jejich tržních cen,pouze pro hotovost a účty-nominální=skutečné(reálná)

cena

Zásoby se oceňují – max. do výše pořizovací ceny – podle průměrných cen(cena jako aritmetický průměr

z pořizovacích cen všech dodávek), podle metody FIFO(dodávka, která přišla první do skladu, odchází

ze skladu první-při klesání cen výhodné) a LIFO(nejdříve se spotřebuje poslední dodávka-při růstu cen

výhodné, protože zmírňuje dopad inflace na zisk- náš zákon o účetnictví nedovoluje)

Pohledávky se oceňují v nominální účetní hodnotě, která se někdy snižuje o rezervy na nedobytné

pohledávky . Ve vztahu k bilanci, kalkulacím a výpočtům nazýváme oběžný majetek provozním

kapitálem.Co nejvyšší obrat!

Doba obratu-co nejkratší, aby se peníze proměnily co nejdříve Do=(s.d)/Ob…s-průměrný stav oběžného

majetku, d-počet dní ve sledovaném období, Ob-obrat(průměrná spotřeba, průměrné náklady, průměrná

hodnota v cenách)

Počet obrátek-kolikrát se za rok uskuteční koloběh oběžného majetku Ro=Ob/s

Koeficient vázanosti oběžného majetku-poměr průměrného stavu OM k realizované produkci, tedy kolik

OM váže podnik na 1Kč realizované produkce Kv=s/Ob nebo Kv=1/Ro

13.Kapitálová struktura podniku, její členění a optimalizace

Kapitálová struktura = zdroje z nichž vznikl majetek podniku(vlastní+cizí kapitál)

Velikost kapitálu záleží – na velikosti(čím větší, tím větší), vstupní mechanizaci(vyšší,vyšší), rychlosti

odbytu(vyšší,nižší), organizaci odbytu(z vlastní prodejní sítí-větší kapitál), Podnik by měl mít tolik

kapitálu, kolik potřebuje.Podnik může být překapitalizován(dlouhodobým kap.kryt oběžný majetek),nebo

podkapitalizován(v období expanze podniku,rozšiřování výroby–růst aktiv-zadlužování-může být začátek

konce

Vlastní kapitál – patří majiteli, hlavní nositel podnikatelského rizika – základní kapitál(tvoří peněžní a

nepeněžní vklady společníků do společnosti.

Vlastní kapitál obchodní společnosti tvoří: základní kapitál-u akciovky Akcie, které mají hodnotu

o jmenovitá(nominální)hodnota je uvedena na akcii,

o vnitřní hodnota-dána podílem vlastního kapitálu připadajícího na 1 akcii

o kurzovní hodnota-za ni se prodává na burze

Emisní ažio-rozdíl mezi tržní a nominální hodnotou akcií

Rezervní kapitál – pojistka, slouží ke krytí ztrát a nepříznivého průběhu podnikání.V ČR u a.s. 10% ze

základního kapitálu+5% z čistého zisku nejméně 20% zákl. kapitálu, nerozdělený zisk-část zisku po odvodu

daní, kt. se rozděluje mezi akcionáře a slouží k dalšímu podnikání.Ani peníze, není k dispozici pro žádné

platby

Cizí kapitál- krátkodobý – bankovní úvěry(kontokorent), dodavatelské úvěry(dodání zboží na úvěr), zálohy

dodavatelů, zálohy odběratelů(k dispozici do doby dodávky, i zúročené), částky dosud nevyplacených mezd

a platů, nezaplacený daně, výdaje příštích období

dlouhodobý – úvěry bank-hypotekární úvěr, lombardní úvěr(zástava cenných papírů), vydání podnikové

obligace(emisní půjčka), dlužní úpisy(úvěrový úpis není cenným papírem)

Cizí kapitál není zadarmo, ale je levnější než vlastní.Krátkodobý levnější než dlouhodobý, nejdražší získaný

emisí akcií- není však nikdy splatitelný=nejméně riskantní .Důvody pro použití cizího kapitálu-nedostatek

vlastního, přechodný nedostatek na nákup strojů, cizí kapitál levnější

Náklady na cizí kapitál NCK=úroková míra*(1-sazba daně), cizí kapitál zvyšuje zadluženost podniku,

obtížnější získat další dluh je i dražší, omezuje jednání managementu, nebezpečí bankrotu, další emise

snižují pravomoci původních vlastníků, leasing-ekonomický pronájem, factoring-odkup krátkodobých

pohledávek, forfaiting-banka nakupuje střednědobé a dlouhodobé pohledávky.

Poměr mezi cizím a vlastním kapitálem: odvětví(průmysl. podnik vl. kapitál, obchodní 50:50, peněžní cizí

kap.) na struktuře majetku(čím vyšší podíl DM, tím vyšší podíl vlastního), na subjektivním postoji, na

úrokové míře bank, na výnosnosti podniků, na stabilitě tržeb a zisku

Optimální zadluženost

WAAC(kc)=kd.(1-t) C

D

E

k

e + .

C

WAAC(kc)-

Cizí kapitál je levnější než vlastní, s růstem zadluženosti roste i úroková míra, roste požadavek akcionářů na

dividendy,zlevnění nákladů na celkový kapitál

Optimální rozdělení – přebytek oběžného majetku nad krátkodobým cizím kapitálem, uspokojivá výše

pracovního kapitálu je jedním ze znaků dobré finanční situace

14.Oceňování podniku

Podněty k oceňování:jako základu pro rozhodnutí(koupě, fúze, přijetí vystoupení společníků), nalezení

ceny aniž existuje volnost rozhodnutí(dědictví,povinné vyrovnání),ostatní podněty(vstup do pojistných

smluv,solventnost)

Celková hodnota podniku se odvíjí především v závislosti na nekvantifikovatelných položkách a vnitřní

(organizace,financování,odbyt) a vnější(zapojení do mezinárodních obchodních uskupení)struktuře podniku

Na burze – součin tržní ceny jedné akcie * počet akcií

Ke stanovení celkové hodnoty (ceny) podniku existují následující metody:

substanční = metoda oceňování podstaty podniku, cena stanovena na základě reprodukčních cen

majetkových složek, metoda neodhaduje budoucí výnosy, proto nelze použít při koupi podniku.Lze použít

jako pomocnou při výpočtu budoucích výnosů, samostatně použít při fúzích, pro potřeby obchodních soudů,

při likvidaci podniku, pro potřeby pojišťovacích společností

výnosová = metoda posuzování volného diskontovaného peněžního toku, pracuje z hodnotou volného cash

flow(VCF)

VCF = EBIT(1 – t)+odpisy – investice (náklady na investici) (EBIT(1-t))-čistý výnos pro investory, (EBIT)

-zisk před úroky a zdaněním, se vylučuje vliv způsobu financování. Nejslabším bodem metody-odhad

budoucích výnosů, jen jako odhad analýzou výnosů z minulosti

metoda střední hodnoty = metoda praktiků, pro hodnotu podniku důležitá substanční hodnota (S), hodnota

budoucích výnosů (VCF), hodnota podniku pak H=(S+VCF)/2, goodwill (g)=VCF – S, lze přepsat vztah

na H=S+0,5.g, tato metoda počítá s polovičním g je to riziková přirážka, nelze použít pro podniky s malým

základním kapitálem a vysokými výnosy(realitky, reklama, cestovky)

metoda goodwillu = tato metoda H=S+g, goodwill je nadhodnota podniku nad substanční věcnou hodnotou,

zahrnuje faktory zvyšující hodnotu, která se projeví v budoucích ziscích, ale i všechna rizika, kt. mohou

vést ke ztrátám. Parametry pro výpočet: budoucí výnos, úroková míra kapitalizace, trvání goodwillu.

Z mat. hlediska(g)=současná hodnota doplňkové renty budoucích zisků=trvale očekávané výnosy

převyšující přiměřené zúročení substance.Přiměřené zúročení je nejmenší očekávaný výnos z investovaného

kapitálu.Trvání goodwillu 3-8let

metoda burzovního ocenění vychází z posuzování tržní hodnoty akcií, tj. budoucích výnosů,které investoři

očekávají.Zcela dokonalý trh je takový, na kterém je v každém okamžiku cena každé akcie(cenného papíru)

rovna její investiční hodnotě

metoda EVA pro stanovení hodnoty podniku vychází z předpokladu, že kapitál není zadarmo a že pro

stanovení hodnoty podniku je podstatné kolik výnosů (hotovosti) generuje, pro praktické řízení vhodnější

EVA=(ROCE-WACC)*IC

ROCE-Return On Capital Employed-rentabilita celkového vloženého kapitálu

WACC-Weighted Average Capital Cost-vážené průměrné náklady na kapitál

IC-Invested Capital-investovaný kapitál

tři oblasti se řídí aby se zvyšovala hodnota podniku-rentabilita kapitálu(zvyšovat), náklady

kapitálu(snižovat), celkový investovaný kapitál(optimalizovat). K dosažení vyšší ROCE 6 postupů-zvýšení

fyzického objemu prodejů, zvýšení ceny(snížení poskytované slevy), snížení variabilních nákladů, zlepšení

portfolia zákazníků, zlepšení portfolia výrobků BALANCED SCORES(BSC)-skutečná finanční situace

podniku nejen finanční výsledky, budoucí výkonnost většinou v nefinanční oblasti, 3 nefinanční perspektivy

BSC-zákaznická perspektiva interních procesů, učení a růst.

Nefinanční ukazatele plní 2 funkce-předvídat budoucí vývoj finančních ukazatelů, tedy i hodnoty

společnosti, dovolují stanovit smysluplné cíle i na nižších úrovních organizace

15.Cash flow jeho koncepce a způsoby výpočtu

Zobrazuje pohyb a příčiny peněžních toků, brutto cash flow (CF v nejširším pojetí)-souhrn všech peněžních

příjmů a peněžních výdajů za určité období-, netto cash flow (CF v užším významu)-rozdíl mezi běžnými

peněžními příjmy a běžnými peněžními výdaji za určité období (příjmy,výdaje z pravidelné provozní

činnosti, nezahrnují nepravidelné a jednorázové pohyby peněž. prostředků-příjmy z akcií, obligací,prodej

výrobních zásob)

Koncepce cash flow vychází-z rozdílu mezi pohybem hmotných prostředků a jejich peněžním

vyjádřením(koupím stroj na úvěr), z časového nesouladu hospodářských operací (výplata mezd),různé účetní

metody (odpis DM,oceňování zásob)

Vznik rozdílu mezi náklady a výdaji a výnosy a příjmy=mezi ziskem a cash flow

Zjišťování cash flow(výkaz o cash flow)-peněžní fondy=zásoby peněz v jakékoliv formě, zdrojem

fondů: růst dluhů a vlastního kapitálu(půjčka je přírůstkem fondů), snížení aktiv(prodej zásob, strojů

přináší peníze), užití(spotřeba)fondů: snížení dluhů nebo vlastního kapitálu(splátkou se fondy snižují), růst

aktiv(nákup zásob snižuje fondy)

Cash flow zjišťujeme metodou:přímá (částky CF zjišťujeme jako celkové sumy všech příjmů a výdajů) a

nepřímá (vycházíme z čistého zisku a přičteme další výdaje,odečteme další důchody),obě metody tři činnosti

podniku provoz (výroba a prodej výrobků a služeb),investice(změny DM a jeho zdrojů),finance(splátka

dluhu,dividenda)

16.Charakteristika faktorů přímého a nepřímého okolí podniku a jejich vliv na činnost podniku

Podnik je technickou, sociální a hospodářskou jednotkou, jejímž úkolem je uspokojovat cizí potřeby na

základě samostatných rozhodnutí, na svůj účet a na vlastní riziko, relativně uzavřený systém, ale ovlivňován

okolím Podstatou okolí podniku je množina vazeb s nejdůležitějšími prvky vyššího hospodářského celku

2 skupiny – přímé okolí a nepřímé okolí-faktory působí přímo nebo nepřímo

Přímé okolí-konkurenti(ovlivňují všechny činnosti podniku), dodavatelé(ovlivňují náklady, pružnost

reakcí na měnící se potřebu), věřitelé(ovlivňují finanční situaci), zákazníci(zaměření a obrat podniku), trh

práce(kvalifikace)

Nepřímé okolí-politické(legislativa), ekonomické(inflace, kupní síla), sociální(lidské hodnoty, životní styl),

technologické(nové technologie, vědecké poznání)

Aby byl podnik úspěšný, absorbuje ze svého okolí vědecko-technické poznatky, získává dobré

spolupracovníky, suroviny a informace.Podnik zase na druhé straně ovlivňuje okolní svět výrobní, finanční a

personální činností.

Vertikální (vazby státy, obce, podniku, veřejnosti) a horizontální vazby (vazby na jiné podniky)

17.Strategické řízení podniku, jeho poslání a tvorba strategie, význam situační analýzy v procesu

strategického řízení

Úkolem strategického řízení je racionální a kvalifikovaná koordinace složitých vztahů uvnitř podniku i

vztahů s okolím, tedy důsledné řízení podniku jako celku.Jeho prostřednictvím management rozhoduje o

dlouhodobých strategických cílech, určuje stavy podniku, jichž má být v budoucnu dosaženo, a formuluje

strategické operace, jimiž má být těchto cílů dosaženo.

Strategické řízení- manažeři zavádějí strategie k dosažení cílů, strategie formuluje poslání a dlouhodobé cíle

nezbytné činnosti pro dosažení záměrů, i tvorba metod, životaschopnost současně se měnícími podmínkami

nástroje strategického řízení – analýza a zhodnocení výchozího postavení podniku(situační analýza-silné

slabé stránky, analýza okolí, vyjasnění konkurenceschopnosti), formulace strategie(stanovení vize poslání,

tvorba variant strategií, volba strategie), implementace strategie(realizace zvolené strategie, výběr řídícího

systému), hodnocení a kontrolování strategie(hodnocení výsledků, posouzení správnosti průběhu všech

předchozích fází) řešení všech fází,a ne izolovaně,úvodní fáze-strategické plánování analýza současné a

budoucí situace

Analýza a zhodnocení výchozího postavení podniku- strategická situační analýza(hrozba okolí, silné a slabé s

Diagnóza výchozího postavení podniku- reálné pozice podniku,další možnosti prodeje

výrobků,podnikatelských výsledků,informace o přímém okolí potencionální zákazníci(rozdělit na

informace,b týkat celého podniku a dílčí

Analýza interního prostředí – odhalení slabých a silných stránek podniku, specifických předností,

relativní porovnání s konkurencí. Analýza zdrojů(existující, vývoj podnikových)-finanční zdroje,

hmotné, lidské, organizační(informační systémy), technologické(know how, kvalita, značka)),Analýza

schopností(vztahy mezi základními činiteli a vliv na tvorbu hodnot umožňuje tzv. Porterova analýza

strategického pole(hodnotových řetězců) Primární aktivity-vstupní a výstupní podniková logistika,

výroba, marketing a prodej(reklama a podpora prodeje, určování ceny), služba zákazníkovi Sekundární

aktivity-pořizovací(potřebuje vstup, tak proto sekundární), rozvoj technologií(výzkum, vývoj), personální

management(plánování, výběr, vzdělávání), podniková infrastruktura(jeden z rozhodujících činitelů,

zahraniční styky, souvisí s celým podnikem ne primární)

Analýza silných a slabých stránek by měla vyústit do stanovení specifických předností

Analýza externího podnikatelského prostředí – základní strategické činitele hrozby(nebezpečí vnějšího

prostředí-ekonomická situace, nárůst konkurence, legislativní omezení) a příležitosti(vznik nových trhů,

daňové úlevy, podpora podnikání) Zkoumání vlivu externího prostředí na postavení podniku Porterova

analýza označována…

Model 5 sil-konkurence, hrozba vstupu nových konkurentů, hrozba substituce výrobků a služeb,

vyjednávající síla dodavatelů, vyjednávající síla kupujících

Analýza konkurence – skuteční i potencionální konkurenti–obránci(zlepšení kvality určitých výrobků),

vyhledávači(soustřeďují se na inovaci, růst efektivnosti), analyzátoři(dvě odvětví, dva trhy- jeden efektivnost

druhý inovace) , útočníci(chybí strategie, reagují podle momentální situace, jsou nepříjemnými konkurenty)

SWOT analýza silných slabý stránek, příležitostí, ohrožení. Matice TOWNS porovnání vnějších hrozeb

a příležitostí s vnitřními silnými a slabými stránkami podniku a umožňuje systematičnost strategického

výběru Implementace-je programový proces, kterým se strategie uvádí do činnosti (uskutečňuje se)

18.Vrcholové řízení, taktické a operativní řízení, jejich odlišnosti a nástroje

Strategické (vrcholové) – racionální a kvalifikovaná koordinace vztahů uvnitř podniku i vztahů

s okolím; vrcholoví manažeři formulují a zavádějí strategie (zhodnocení výchozího postavení,formulace

strategie,implementace s.,hodnocení a kontrola s.)

Taktické resp.operativní – úkolem je stanovit postupy a prostředky, které doplňují strategické řízení

Všechna rozhodnutí musí být ve vzájemné návaznosti a propojenosti, vrcholové vedení provádí,

nejdůležitější rozhodnutí, důležitá je časová synchronizace jednotlivých operací

Taktické řízení – jsou prostředky pro dosažení strategických cílů, zařizuje realizaci operací-v oblasti

nákupu, výroby, prodeje, přípravy výroby, probíhá na střední úrovni managementu, slouží ke konkretizaci

strategických cílů, základní součástí je plánování- slouží k určení pravidel a taktiky při realizaci strategie,

výsledkem je plán.

Plánování je východiskem pro všechny manažerské funkce, poskytuje racionální přístup k dosažení předem

zvolených cílů, plán ale není a nemůže být neměnný

operativní řízení–vychází z konkrétních podmínek provozu má za úkol stanovit postupy,vedoucí

k efektivnější realizaci strategických cílů,konkrétní detaily v krátkém čas.horizontu,nástrojem operativní

vnitropodnikové plán

Úkoly operativního plánování jsou orientovány na řízení výnosů, nákladů a zisku, zákl. nástroji jsou normy,

limity,kalkulace,rozpočty.Úzká vazba mezi operat. plánováním a oper.controllingem,řízení firmy na max.

zisku

19.Podnikatelský plán, jeho úloha, obsah vzájemné vazby mezi dílčími plány

Podnikatelský plán = základní dokument taktického plánování,rozpracovává představy,tj. původní záměry

podnikatele do konkrétní formy. Definuje podnikatelské cíle a prostředky k jejich dosažení,implementuje

strategie.

Úlohy – základní funkce podnikatelského plánu:

– podnik promýšlí každý aspekt podnikání a posuzuje založení nebo rozvoj podniku

– poskytuje informace pro rozhodnutí o financování pro investora nebo spoluvlastníka

– průvodce podniku při rozběhu a při zabezpečení chodu podniku

– přesvědčuje budoucí investory o jasné představě podniku,tzn. umí odhadnout rizika podnikání

Sestava podnikatelského plánu-přesvědčí o vážném a seriozním přístupu srozumitelný,pravdivý, stručný,

logický

Externí (pro okolí-nástroj komunikace investoři,věřitelé) nebo interní (úloha nástroje řízení podniku)

Obsah podnikatelského plánu (konkretizuje podnikovou strategii, sleduje vývoj, definuje vstupy

o Shrnutí a zákl.východiska projektu-název podniku, historie, současný stav, základní cíle, charakteristika

výrobků(služeb), finanční situace, poslání. Úkolem podat přesvědčivý obraz poslání, výstižnost a stručn

o Popis výrobků, služeb-fce výrobků, celkový stav odvětví základní rysy, char. současného a budoucího

vývoje, charakt. výrobního programu, odhad vývoje, konkurence,trendy, zastarání výrobků, cyklus výr.

o Plán marketingu-měl by zahrnovat – popis cíl.trhů, plán prodeje, plán tržeb, tržní podíl, marketing.mix,

plánovaná cena, distribuce, plánování marketingového průzkumu. Vychází z něj plán výroby, kapacity

o Plán výroby a služeb, plán výzkumu a vývoje,organizace řízení,dopad na životní prostředí,finanční plán –

plánovanou výsledovku,cash flow,rozpočty,přílohy.Informace dostatečně podrobné, ne techn. Detaily

o Plán výzkumu a vývoje-vyplývá z péče podniku a inovace, příprava nových výrobků, technický rozvoj,

design. Impuls z analýzy trhu konkurence. Bezprostřední dopad na úspěšnost podniku

o Dopad na životní prostředí-vliv výrobního procesu, pokud škodí-uvádí se v plánu opatření na eliminaci

o Finanční plán-závěr, očekávané finanční výsledky, protože podnik převážně z cizích fin. zdrojů-

velmi důležitá část plánu, podíl DM a oběžného majetku, vývoj fin. situace, maximalizace tržní

hodnoty, rozpracovaný podnik-finanční informace za minulé období. Finanční plán obsah-plánovaná

výsledovka(náklady, výnosy), plán peněžních toků(CF-příjmy a náklady), plánovaná rozvaha(stav

majetku, tok fin. prostředků), rozpočty peněžních příjmů a výdajů(až do denních rozpočtů), investiční

rozpočet, rozpočet externího financování,

o Přílohy-obsahuje doklady podporující to, co bylo doposud uvedeno. Souhr průzkumu trhu,články, které

podporují potřebu navrhovaného výrobku, fotografie výrobku,kopie prospektů,nájemní,cenové smlouvy

20.Význam controllingu v řízení podniku a jeho činnost, hlavní zásady uplatnění strategie JIT

Controlling je zvláštní metodou orientovanou na tvorbu zisku,jde o způsob takového řízení podniku,aby

manag. ještě před objevením krize mohl zavčas reagovat a tak zachovat a obnovit podnikovou vitalitu,

jedním z nástrojů zvyšování konkurence schopnosti, metoda řízení budoucnosti, žádný silný podnik

neobejde.

Controlling-považujeme za subsystém řízení, aplikované uplatnění základní aspekty jsou řízení – regulace –

kontrola Použitelnost jako vrcholová metoda finančního, respektive ekonomické řízení

Controllingové kolečko plán(prognóza, koordinace)-kontrola(analýza), lepší plán, kontrola, ještě lepší plán

atp…

Kroky controllingu

oSestavení plánů a rozpočtů dle cílů, které chce podnik dosáhnout –ke splnění účelnosti C musí mít

vytčené cíle, které jsou vymezeny: velikost(v Kč,h,km,tkm), limity(max. nákladů či minima výnosů, i

průběžných časů a konečných termínů splnění), příslušná vůle(toleranční rozpětí-adekvátní pružnost)

oOvěřování skutečností, zda a jak jsou vytčené cíle v transformačním procesu podniku dosahovány-jak

jsou plány plněny,v praxi podklady v účetnictví vnitropodnikovém – nákladové, porovnání předsevzetí –

skutečnost

ekonomické hledisko – univerzální body(plnění plánu po kvantitativní a kvalitativní stránce), speciální

požadavky(nové výrobky,zvýšení odbornosti personálu, mimořádné dění-zvýšení cen vstupů), do jaké

hloubky členění, metody pro zjištění – průběžné, intervalové(stejně jak 1. ,ale sledová není plynulé)

konečné

oAnalýza odchylek-zjišťujeme odchylky od daných limitů, zjišťujeme:příčiny odchylek, trvalé nebo

dočasné, kladně působící nebo záporně.Normová metoda-hl.metoda oper. řízení pomocí odchylek od no

oRozpracování a naplánování opatření k nápravě, ukázat na příčiny vzniku odchylek,harmonogram s cíly

oStanovení nových plánových hodnot vypracování nových upravených výrobních plánů a rozpočtů, ale

pokud nelze krok 4. ,odhad budoucího průběhu cestou prognózování,

o Sdělování výsledků -controller předává informace managerovi, s kterým musí spolupracovat, manager

podporuje controllera, dále musí koordinovat různé subsystémy, umět srovnat skutečný stav s chtěným

JIT-v Toyotě, nejnáročnější výrobní systém z hlediska projektování

Přísná kontrola kvality(nej úspora u prověřeného zboží, dodavatel úzce spolupracuje z odběrateli),

pravidelné a spolehlivé dodávky(denní dodávky jediná možnost jak předcházet hromadění zboží, spolehlivá

doprava), telekomunikace(automatické systémy komunikace)info o kapacitách a cenách v reálném čase,

tlak na dodavatele vůči ceně), stabilní výrobní plány(dodávky přesné a v daném množství, které požaduje

zákazník), jediný zdroj(dodavatele, kterému je možno důvěřovat), angažovanost dodavatele (dodavatel je

odborní je možno ho přizvat k účasti na projektování), vzájemné vztahy(na dodavatele se pohlíží jako na

pracoviště, které je vzdálené od místa výrobce, dopravní náklady rostou, pečlivě vybírán dodavatel(musí být

přizpůs změnám v trhu)

21.Vztah mezi výnosy, náklady a hospodářským výsledkem podniku, faktory ovlivňující velikost tržeb

podniku

Výnosy-peněžní částky za určité účetní období, bez ohledu na to zda došlo k jejich úhradě, tím se odlišují od

příjmů neboť se realizují v okamžiku vyskladnění zboží, poskytnutí služby.

• hlavní výnosy výrobního podniku jsou tržby získané prodejem výrobků, zboží a poskytnutím služeb

• obchodního podniku – obchodní rozpětí(rozdíl mezi prodejem a kupní cenou)

• bankovního podniku – rozdíl mezi úroky

Náklady podniku jsou částky, které podnik vynaloží na získání těchto výnosů, rozdíl mezi výnosy a náklady

je hospodářský výsledek podniku

Vztahy mezi výnosy náklady a hospodářským výsledkem:

Provozní výnosy

tržby,změna zásob, aktiva ostatní materiálové, osobní(mzdy, pojištění), odpis +provozní zisk

+ + +

Finanční výnosy

Z jiných činností,z účasti z fin. investic, úroky Úroky, finanční náklady +finanční zisk

+ + +

Mimořádné výnosy – Mimořádné náklady =

= = =

Výnosy – Náklady =

Tržby-částka, prodejem výrobků zboží a služeb

Ovlivněno-fyzickým objemem výroby(ovlivněno poptávkou,

nabídkou), změnou produkce na skladě(taktika

v odbytových záměrech), cenou(produktem trhu),

změnou struktury výroby, způsobem fakturace a úhrad

(určen předpisy), kurzem měny(export)

Q=f©, T=c.Q, Tm=dT/dQ=a-2bQ z c=a-b.Q

22.Rozdíl mezi manažerským a účetním pojetím nákladů

Náklady podniku = peněžně vyjádřené účelné a účelové vynaložení zdrojů ekonomického růstu

Manažerské pojetí nákladů

• pracuje s ekonomickými (skutečnými) relevantními náklady, zahrnuje i tzv. oportunitní (alternativní)

náklady, počítáme i s úroky z kapitálu při zavádění nového výrobku musíme počítat s oportun. náklady

o Oportunitní náklady – částka peněz, která je ztracena, jestliže zdroje (práce, kapitál)nejsou použity

na nejlepší možnou alternativu

o Explicitní-podnik je platí ve formě peněžních výdajů za nakoupené zdroje,za použití cizího ka

o Implicitní-nemají formu peněžní, těžko se vyčíslují, k jejich měření používáme oportunitní

náklady.Implicitními náklady může být ušlá mzda,kt. by podnikatel dostal v zaměstnání, úroky

• při každém rozhodnutí bere v úvahu přírůstkové náklady(náklady, kt. jsou tímto rozhodnutím ovlivněny,

ostatní náklady jsou pro managera irelevantní(utopené-sunk cost) máme možnost prodat volnou

kapacitu strojovny za 40Kč/hod… 1hod strojového času-25Kč a režijní náklady 30Kč celkem(55) –

prodej se jeví jako ztrátový, ale z hlediska přírůstkových nákladů výhodné, neboť relevantní jsou pouze

přímé výrobní náklady, protože režijní budou vznikat, i když nebudu nic vyrábět

• rozlišuje krátkodobý(některé činitele neměnné-fixní, stroje a některé variabilní náklady na suroviny na

mzdy) a dlouhodobý(veškeré náklady variabilní-neexistují fixní náklady) pohled na náklady

23.Rozdíl mezi krátkodobými a dlouhodob nákladovými fcemi, pro která rozhodnutí se používají.Metody

Krátkodobá nákladová fce (používají manageři v běžném-operativní řízení) a dlouhodobá (strategické

plánování)

Char.průběh nákladů v krátkém období(období ve kterém lze měnit jen některé výrobní

činitele).Fixní(kapacitní-absolutní výška se mění při změnách v rozsahu kapacit)náklady tvoří jednu

z důležitých rezerv snižování nákladů.

Absolutně fixní-odpisy budov, mzdy některých pracovníků, náklady na patenty, licence, technický rozvoj

jednorázové(co nejvyšší rozsah produkce aby se využily)-záběh nové výroby

průběžné(lze snížit co nejvyšším časovým využitím kapacity)-závislé na času(mzdy, odpisy)

Relativně fixní-měnící se skokem, jednorázové zvýšení na odstranění úzkých profilů, převažují celkově

Dlouhodobé nákladové fce-delší období, lze měnit všechny činitele-vybudovat nové výrobní kapacity,

změnit technologie, nejsou fixní náklady – pouze průměrné celkové a marginální, je složena z krátkodobých

Provozní náklady

–

(neprovozní) náklady

–

Provozní výsledek

=

-provozní ztráta

Fin.(nepr.) výsledek

=

-finanční ztráta

Mimořádný výsledek

+mimořádný zisk

Hospodářský

výsledek(zisk,ztráta) před zdaněním

– Daně

Hospodářský výsledek(zisk,ztráta) po zdanění

+ Čerpání z rezervní fondů

– Příděly rezervních fondů

+ – Zisk, ztráta z min. roku

Bilanční zisk (+), zt. (-)

fcí. Manažeři využívají dlouhodobé nákladové funkce při rozhodování o velikosti podniku, druhu

výr.zařízeni, počtu a výkonu, druhu technologie,

Stanovení nákl.fcí-používá se klasifikační analýza-průběh variabilních nákladů(logické třídění celkových

nákladů na fixní a variabilní-pracovník, který zná problematiku), regresní a korelační analýza doplněná

grafickou metodou(stanoví lineární i nelineární nákl. fce. změří spolehlivost, odhadne chyby. Postup:

stanovení čas.jednotky(měsíc nebo týden za období 1-3 roky)

sběr údajů – empirických hodnot

výběr fce – lineární(statisticky spolehlivá-upřednostňujeme) můžeme testovat F-testem, určujeme podle měr

korelace PC-speciální pro, nelineární, kubická

Metody – nejmenších čtverců(předpoklad přímkový průběh nákladů potom výše fixních a variabilních

nákladů určena řešením normálových rovnic), grafická(bodový diagram, osa x-rozsah výroby, osa y-hodnoty

nákladů, středem bodů přímka-průběh celkových nákladů, průsečík této přímky a s osou y při nulovém

využití kapacity-fixní náklady, ze sklonu přímky(tangenty)-variabilní náklady) metoda dvou období(hrubý

odhad nákl. fce., 1.období velký rozsah produkce,2.období malý rozsah- dvě rovnice, použití hrubý odhad

lineární nákl. fce, využití pro hodnocení variat např. technol), technologická – inženýrská metoda (náklady

spojené se spotřebou paliv, surovin,práce-vztahy se ocení peněžně, nikoli pro nájemné, pojistné, apod.)

24.Základní nástroje pro řízení nákladů a možnosti snižování nákladů

Technickohospodářské normy-nezbytné množství výrobních činitelů na vymezenou jednici výkonu,

nezbytné množství určitého druhu zásob(v hmotných nebo čas.jednotkách). Vycházejí z konkrétních

výrobních podmínek

podle předmětu normování – spotřeba materiálu, práce, kapacitní normy, odpisy, zásoby, normy jakostních

tříd

podle účelu, pro který jsou určeny – operativní normy, plánované normy

podle předmětu spotřeby-individuální, souhrnné,aj

Zdroje a prostředky snižování nákladů – zdroje snižování nákladů představují rezervy, správné rozmístění

podniků, orientování investiční výstavby, mezinárodní dělba práce, specializace, kooperace

Úspora spotřeby materiálu=úspora ve spotřebované práci, zkrácení výrobních časů = rozšíření kapacity,

zmenšená spotřeba materiálu=úspory ve spotřebě paliva, mazadel, el. energie, hlavně i úspory v dopravě

Ostatní činitele-rozsah produkce, produktivita práce, kvalita výrobků, využívání výrobní kapacity, ceny,

typ, standardizace technologie.Prostředky ke snížení nákladů-zavádění moderní techniky,organizace

práce,vzdělávání

Snižování přímých nákladů – přímé a materiálové mzdové náklady

Snížením obsahu základního materiálu v zhotoveném výrobku(změna konstrukce) zvýšení stupně využití

materiálu(minimalizace odpadu),spotřeba materiálu sn=H/(100-Po).100 H-hm. výrobku Po-procento odpadu

Snížení pořizovacích nákladů – správný materiál, dodavatel,pokles vedlejších pořizovacích

nákladů(vykládka,ztráta)

Snižování nepřímých nákladů – náklady na údržbu, dopravu, odpisy, mzdy řídících pracovníků.

Uplatňováním technického rozvoje klesá podíl jed. mezd a vznikají režijní mzdy-způsobuje to pokles

pracnosti a růst nákladů na obsluhu, které zahrnujeme do režijních nákladů

25.Význam kalkulace nákladů v podnikové činnosti, druhy kalkulací

účelem kalkulace je stanovit náklady, které v podniku vznikají na jednotlivé výkony, výrobky(kalkulační

jednice) a zároveň poskytuje aktuální podklady pro vnitropodniková rozhodnutí např.:

• zjištění vlastních nákladů, jako podklad pro stanovení ceny pro trh

• vyčíslení dolní hranice ceny pro prodej (odbyt), jenž může být ještě únosná

• vyčíslení horní hranice ceny únosné při nákupu

• vyčíslení vlastních nákladů a jejich položek pro určení výhodnosti

• rozhodování mezi zakázkami, dodávkami, nákupem zařízení či leasingem

Všeobecný kalkulační vzorec používaný podniky v ČR 1.přímý (jednicový) materiál 2.přímé (j) mzdy

3.ostatní přímé (j) náklady 4.výrobní (provozní) režie-vlastní náklady výroby 5.správní režie-vlastní náklady

výkonu 6.odbytové náklady-vlastní náklady výkonu 7.zisk(ztráta)-výrobní cena 8.obchodní a odbytové

přirážky a srážky

Druhy kalkulací (kalkulační systém)

Z hlediska doby – předběžná(před provedením kalk. výkonu), operativní(velmi podrobná),

základní(nástrojem kontroly), plánová, propočtová(náklady na nový výrobek), výsledná(určí výši nákladů na

provedení),

Z hlediska struktury(ve stupňovité výrobě) – postupnou(polotovary vlastní výroby-vlastní náklady na výrobu

polotovarů předcházejících stupňů), průběžnou(polotovary se uvádějí v členění podle položek kalkulačního

vzo)

Z hlediska úplnosti (jak se promítají nepřímé náklady)– s úplnými(kalkulují veškeré náklady přímé i

nepřímé) nebo neúplnými náklady(kalkulace přímých lépe variabilních N a příspěvek na úhradu fixních

nákladů a zisku)

26. Význam rozpočetnictví, hlavní úkoly, třídění rozpočtů, základní postupy stanovení rozpočtů

Rozpočetnictví – zaměřeno na stanovení budoucích nákladů, výnosů, výdajů, příjmů, hospodářského

výsledku, které vyplývají z dlouhodobých i krátkodobých cílů podniku (nástrojem finančního a

vnitropodnikového řízení)

Rozpočet je plán jehož pomocí zjišťujeme náklady a výnosy podniku nebo vnitropodnikových útvarů na

jejich plánovanou činnost v určitém období. Jeho funkcí je:

ukládat úkoly v N jednotlivým útvarům, kontrolovat hospodárnost, poskytovat podklady pro stanovení sazeb

Třídění rozpočtů: 1:podle období na které se sestavují(dlouhodobé, roční, krátkodobé) 2.podle stupně

řízení(základní, souhrnné) 3. podle rozsahu zachycovaných nákladů a výnosů – všechny náklady a výnosy

nebo jen část nákladů a výnosů(obvykle režijní náklady, náklady pomocných a vedlejších výrob) 4. Podle

počtu variant – pevné(pro jednu variantu plánu výkonů), pohyblivé, pružné, variantní (pro více variant plánů

výkonů)

Základní postupy stanovení rozpočtu

1. na základě ostatních částí podniku (globálně) 2. vypracují se rozpočty útvarů a pak sumarizací rozpočet

za celý podnik (a)prvotní náklady,(b) rozpočty středisek hlavní výroby, (c)sečtení nákladů ve formě křížové

tabulky sloupce-střediska, řádky-nákladové položky)

U nás se sestavuje pevný rozpočet-ten však nepřihlíží k existenci fixních a variabilní složky režijních

nákladů Pohyblivý bere v úvahu různá množství výrobků vyráběná v jednotlivých obdobích (jestliže dochází

k výkyvům)

27. Analýza bodu zvratu a její využití v podnikové činnosti

Pomocí analýzy bodu zvratu můžeme zkoumat vzájemné vztahy mezi základními ekonomickými veličinami

podniku, tj. ziskem náklady, rozsahem výroby, ceny produkce a tržbami také vyřešíme tyto hlavní otázky:

• minimální množství výroby, jenž zabezpečí rentabilitu výroby

• minimální využití výrobní kapacity, kdy není výroba ztrátová

• maximální výrobní náklady výrobku, aniž by byl ztrátový

• objem, kdy podnik dosahuje maximálního zisku

a) analýza bodu zvratu při neměnné ceně a lineárním vývoji nákladů

při neměnné ceně tržby T=P.q a náklady při lineárním vývoji N=NF+nv.q, dále platí Z=T-N Podnik je

ziskový, pokud T větší než N, obráceně ztráta. Kritické množství výroby T=N(bod zvratu, kritický bod

rentability)

b)analýza bodu zvratu při měnící se ceně a nelineárním vývoji nákladů

s růstem nabídky určitého výrobku jeho cena klesá současně s růstem rozsahu výroby může dojít

k nelineárnímu vývoji nákladů. Existuje bod zvratu, ale i bod ve kterém je dosaženo maximálního

zisku(teoreticky bod zvratu od kterého je výroba ztrátová. Tady čím víc se vyrábí tím větší je zisk neplatí,

platí u lineárního vývoje nákladů.

Stanovení bodu zvratu celkové tržby Tc=P.q a jednotková cena p=a-b.q, celkové náklady průběh

Nc=NF+nv.q2

28.Charakterizujte základní metody tvorby cen

Dle nákladů – nákladově orientovaná tvorba cen

Cena je výsledkem nabídky a poptávky, ale náklady tvoří spodní limit ceny, pod který by neměl výrobce jít

• Metoda analytická-zaměřeny na určení minimální ceny při kterém daný podnik nedosahuje žádný zisk,

ale taky není ztrátový Cmin=NF/Q+nv, Cmin -minimální cena, NF-fixní celkové náklady, Q-daný rozsah

výroby, nv-jednotkové variabilní náklady(součet variabilních a fixních nákladů)

• Přirážková(kalkulační)-nejčastěji používané(nejjednodušší)-vyčíslení nákladů na jednotku produkce

(náklady+zisk=cena).Odlišnosti metod jsou ve způsobu vyčíslování(kal.) N na jednotku.Cenotvorba:

o přirážka zisku k nákladům, vyšší přirážka bývá u sezónních, speciálních druhů+ovoce

cena=jednot.náklady*(1+koef.přirážky)

o přirážka zisku určená z ceny-musíme vypočíst přirážku, cena potom …

cena=jed.N/(1-koeficient požadované výnosnosti ceny)

o oceňování na zákl.cílové výnosnosti kapitálu investovaného majetku

cena=jed.nákl.+(plánovaná výnosnost*investovaný kapitál)/(plánovaný rozsah prodeje)

Dle poptávky-za základ ceny se bere zákazníkem vnímaná, očekávaná hodnota výrobku nebo intenzita

poptávky

• Metoda cena jako vyjádření hodnotového systému zákazníka-jak vnímá cenu kupující

• Metoda cena založená na psychologickém oceňování-cenu jako ukazatele kvality – snížení(zvýšení)

=dojem nižší (vyšší) kvality, záleží na zákazníkovi, době nákupu, regionu, množství,

Dle konkurence (cena – zisk = náklady) vzniká mimo podnik, je dána trhem

Zvláštní případy stanovení ceny-komplementární výrobky(základní výrobek levný, ale příslušenství drahé),

substituční výrobky(vývoj cen konkurence,ale pozor nekonkurovat sobě), náhradní díly(dostupnost od

ostatních)

29.Význam a funkce zásobování podniku, druhy zásob a náklady na zásoby

Zásobování je nejdůležitější podniková činnost, je začátkem transformačního procesu, úkolem zajišťovat-
suroviny a materiál(součást vyráběných materiálů), energie, voda, polotovary a díly, stroje a zařízení(pro

modernizaci), obchodní zboží(výrobky které prodává bez dalšího zpracování svým odběratelům), informace

Zásoby ve třech skupinách: výrobní zásoby(používané a náhradní díly, nástroje, obaly), zásoby rozpracované

výroby(nazýváme nedokončené výrobky), distribuční zásoby(hotové výrobky)

Nejdůležitějším obsahem tvorby zásob je rozpojování materiálového toku mezi jednotlivými články log.

řetězce, rozpojení může mít dva důvody: vyrovnání časového nebo množstevního nesouladu mezi procesy,

tlumit náhodné výkyvy

druhy zásob

• rozpojovací-obratové (běžné)- dopravy v dávkách, kt. jsou vyšší než okamžitá spotřeba, pojistné(tlumí

náhodné výkyvy),zásoby pro předzásobení(předvídané výkyvy),vyrovnávací zásoby

• v logistickém kanálu-dopravní zásoba(zboží na cestě-od doby, kdy je zásilka připravena k naložení po

uskladnění u adresáta), zásoby rozpracované výroby(materiál ve výrobě-od výdeje materiálu do předání

zakázky)

• strategické zásoby-mají zajistit přežití, při nepředvídatelných kalamitách, pohromy(ropa po ropné krizy)

• spekulační zásoby-docílit přídavný zisk výhodným nákupem,očekávání budoucího zvýšení cen

(předčasné)

• zásoby bez funkce-s malou nebo nulovou spotřebou,zabránit dalšímu doplňován

náklady na zásoby

objednací náklady – při nákupu(příprava umístění objednávky, jednání, uskladnění),výrobě(admin. práce)

náklady na držení zásoby – náklady na úroky(z fin prostředků vázaných v zásobách jsou přímo úměrné

hodnotě průměrné zásoby, krátkodobě-úroková míra, dlouhodobě-rentabilita kapitálu), náklady na

skladový prostor a na správu zásob(provozování skladu-do určité míry závislé na velikosti zásoby),

náklady z rizika(možná budoucí neprodejnost nebo nepoužitelnost, důvody: zkažení zestárnutí, vyjití

z módy, změna v poptávce, odhad jako určité % z hodnoty průměrné zásoby), náklady z deficitu- zpravidla

obtížně odhadnutelné, velká zásoby-náklady na držení, ale malá zásoba náklady z deficitu – nesplněním

zakázky, zrušení zakázky zákazníkem

30.Řízení zásob-podstata, úkoly, nástroje, modely, objednací systémy a další metody pro řízení zásob

Úkolem řízení zásob je udržování na úrovni, která umožňuje kvalitní plnění jejich fce, výkyvy,log. propojení

Operativní řízení zásob-udržování konkrétních druhů zásob v takové výši a struktuře, odpovídají potřebám

vnitropodnikových výrobních i nevýrobních spotřebitelů, ale z minimálním vynaložením nákladů na

pořizování

Strategické řízení zásob-soubor rozhodnutí o výši finančních zdrojů,které podnik vyčlení na krytí

zásob,vhodné rozčlenění

okamžitá zásoba-v určitém čas. okamžiku, firma ji musí znát při realizaci řízení Z a při potvrzování

objednávek

fyzická zásoba(skutečná zásoba ve skladu) a dispoziční zásoba(fyzická zásoba-velikost uplatněných,ale ještě

nesplněných požadavků na výdej a + velikost umístěných, ale ještě nevyřízených objednávek, průměrná

zásoba- sledování a analýza vázanosti prostředků, aritmetický průměr denních stavů fyz. zásoby na dané

období součet běžné a pojistné zásoby Zc=Zb+Zp, Zb=Q/2, Q-velikost objednací dávky, běžná zásoba je

velikost potřeby, doba obratu zásoby to=365/no, doba po kterou postačí průměrná zásoba krýt průměrnou

průměr na začátku a na konci období, rychlost obratu-kolikrát se průměrná zásoba spotřebuje no=P/Zc

spotřebu, Výpočet pojistné zásoby s průměrnou kontrolou běžné zásoby Z1=sd.td sd-předpokládaná denní

spotřeba, td-předpokládaná doba spotřeby/dny Z1-objednací hladina, s periodickou kontrolou bilanční zásoby

Z2=sd.(td+a.tk)+Zp, a-koeficient podíl času, ve kterém bude kryta spotřeba(0,5-0,7) tk-interval kontroly stavu

zásob Z1-(pro zásoby s velkou četností spotřeby-skupina A) Z2-(řízení zásob z menší četností spotřeby-
skupiny B a C)

Charakteristika modelů zásob-základní charakteristika řízení zásob je charakter poptávky deterministická-

v rámci určitého časového období pevně daná, stochastická,(pravděpodobnostní)- není pevně daná za určité

časové období, dá se odhadnout s určitou pravděpodobností.

Pro optimální výši zásob je nezbytné predikovat průběh čerpání zásob, zásoby podle charakteru: nezávislá

spotřeba(náhodný průběh-stochasticky propočítat optimální pojistnou zásobu), závislá spotřeba(předikovat

podle norem), podle časového průběhu: rovnoměrná(probíhá trvale, optimální podle průměrné roční

spotřeby), nárazová spotřeba(skupinová výroba-zadávání v dávkách v periodě, nezbytné znát velikost dávky

i periodicitu

Při řízení zásob se musí brát v úvahu pořizovací lhůta dodávky-čas, který uplyne od vystavení a odeslání

objednávky na danou zásobu od okamžiku než je zásoba přijata na sklad, stochastická i deterministická

Objednací systémy-klesne-li hladina pod určitou hladinu-objednací úroveň musí být vystavena objednávka

Objednací úroveň(bod objednávky) musí být stanovena tak, aby s max. spolehlivostí pokryla skutečnou

poptávku během pořizovací lhůty, skládá se z dílčích činností: 1.doba reakce na signál, určení objednacího

množství 2. vyhotovení a doručení objednávky 3. dodací lhůta 4. doprava do skladu 5. přejímka a kontrola

dodávky 6. uskladnění dodávky a zaevidování do skladu

varianty okamžiku vydání signálu-ihned(jakmile dispoziční zásoba klesne pod objednací úroveň (Bo),systém

Bo aktuální evidenci zásob, ŘZ(řízení zásob) s omezeným počtem položek a velkou hodnotou ročního

prodeje(spotřeby), velká pracnost ŘZ vystavena periodicky(dispoziční zásoba se porovná s objednací

úrovní-interval o předem stanovené délce Bk.Bk pro ŘZ s menší hodnotou ročního prodeje nebo spotřeby

hodně položek

Varianty objednacího množství – objednává se předem stanovené množství(Q)(univerzální), nebo

proměnlivé množství(rozdíl mezi předem určenou cílovou úrovní(S) a velikosti dispoziční zásoby-
nepravidelná poptávka)

Systém Bo,Q- systém s očekávaným časovým průběhem zásob, odpovídá spojité poptá. průběh zásoby tvar

úseků přímek, dispoziční zásoba kontrolovaná průběžně, množství zboží neměnné Bo=p.tp+Zp, tp-pořizovací

lhůta

Systém Bo,S-skutečný časový průběh zásoby, diskrétní požadavky na kolísající množství v náhodných

časových odstupech, m-neměnné S=p.tp+Zp+Q=Bo+Q, p-očekávaná velikost poptávky za dané období

Systém Bk,Q- očekávaný časový průběh zásob, spojitá poptávka, periodická kontrola zásob,m-neměnné

Bk=p.(tp+0,5.tk)+Zpk tk-kontrolní interval, Zpk-norma pojistné zásoby

31.Výrobní činnost podniku, její členění, řízení výroby, plánování výrobního programu a plánování

výrobního procesu

Výroba ovlivňuje efektivnost podniku a konkurenční schopnost jeho výrobků, rozhodujeme o snižování

výrobních nákladů o zkracování dodacích lhůt, zvyšování užitečnosti a šíři sortimentu-věnujeme max.

pozornost

Pojem výroba chápeme ze tří hledisek:

• jako kombinaci výrobních faktorů-výroba v širším pojetí-zahrnujeme do ní všechny podnikové činnosti,

jako pořízení výrobních faktorů, pracovníků, finančních prostředků a jiné(doprava, skladování, odbyt)

• k výrobě přiřazujeme pouze získávání složek výroby-získávání surovin, zhotovování výrobků,

zpracování surovin,poskytování služeb,pojem výroba v tomto případě obsahuje základní fce

(zásobování,dopravu,skladování a poskytování služeb+řízení těchto fcí.) nezahrnuj odbyt a financování

• výroba se shoduje s pojmem zhotovování-výroba v nejužším pojetí-rozumíme zhotovení hmotných

výrobků, resp. poskytování služeb(NE obchodních, bankovních, pojišťovacích, nezahrnuje odbyt a

financování

Členění výroby- podle výrobního programu: hlavní, vedlejší(polotovary, náhradní díly),

doplňková(zpracování odpadů z hlavní a vedlejší), přidružená(nesouvisí s výrobním programem), ve

strojírenství výrobní proces v etapách: předvýrobní etapa(technik. příprava výrobku), výrobní(proměna

surovin-kvašení), odbytová etapa

Kromě základních výrobních procesů probíhá v podniku řada pomocných procesů(údržba strojů, budov, E) a

obslužných procesů(skladování, doprava, balení, kontrola), je to náplní výrobního managementu(ŘV)

Typy výrobních činnost:í na zakázku(podle přání zákazníka, kusově), hromadná(vysoce standardizovaná,

plynulý odběr výrobků, pro masovou spotřebu), pružná(jeden druh výrobku, který se přizpůsobuje přání

zákazníka, např automobilka), plynulá(vysoce automatizovaná, přerušení jen opravy, 24 hod.denně-papír,

mléko, investičně nár)

Výrobní program- tři základní otázky (co vyrobit, jak vyrobit-plán výroby) a (komu prodat-plán odbytu)

Plánování výroby: plán výrobního procesu, programu, zabezpečení dalších faktorů(doprava, zásobování)

Výrobní program tvoří všechny činnosti, které podnik realizuje, určení VP-jaké výrobky vyrábět nebo

nabízet, na rozdíl od programu odbytu, který obsahuje všechny činnosti, které podnik nabízí

výrobní program se shoduje s programem odbytu(v praxi ojediněle)výrobní program je větší než

odbyt(nabídka výrobku převyšuje tržní poptávku, podnikové plánování vychází z plánování odbytu), výrobní

program je menší než odbyt(požadavky trhu(odbytu) vysoké, omezením pro podnik výrobní kapacity,

vychází z plánování výroby

výrobním programem rozumíme skladbu a rozsah výroby, které se mají v daném období vyrábět, stálá

obměna

Plán odbytu(obsahem hledat volná místa na trhu)-v dlouhodobém plánu(zásadní změny výrobního

programu, novou technologii, velké fin. prostředky), krátkodobém plánu(existující výrobní kapacity,

konstrukce a design)

Optimální plánování výroby, benchmarking-neustálé zlepšování výrobků-soustavné hodnocení

výrobků,služeb a postupů ve srovnání s konkurencí a nej.podniky v odvětví TQM-total quality management-
komplexní řízení kvality

Plánování výrobního procesu-vycházíme z informací, co a kolik má podnik v plánovaném období vyrobit,

jak a jakou technologií z jakých surovin, aby náklady co nejnižší=štíhlá produkce=JIT, použití lineárního

programová

Naše podniky ze vstupem do EU musí zvyšovat ekologičnost, jedním z cílů podniku, k jeho dosažení tzv.

environmentální manažerské systémy: součásti plánování výrobního procesu-stanovení velikosti výrobní

dávky, sestavení lhůtového plánu, sestavení výrobních kapacit

Výrobní dávka je soubor výrobků vyráběných v těsném sledu za sebou s jednorázovým vynaložením

nákladů

Optimální velikost výrobní dávky- takové výrobní množství při němž jsou náklady min. (min. výrobní

dávky)

Minimální výrobní dávky-ekonomicky možné využití výrobního zařízení

Lhůtové plánování výroby je stanovení začátků a konců výroby jednotl.zakázek liší se od typů(ks,sériová,

hrom.)

Výrobní takt-časový interval mezi odvedením dvou po sobě následujících výrobků nebo součástí

Průběžná doba výroby-doba od předložení požadavku na jeho výrobu k do jeho expedice k zákazníkovi

32.Výrobní kapacita podniku, činitele ovlivňující stanovení výrobní kapacity a její využití

Výrobní kapacita je schopnost podniku realizovat určité výkony za časový úsek, max. dosažitelný rozsah

produkce výrobních faktorů při plném využití, určená: výrobní prostředky, prac. silou, organizací, čas.

úsekem

Kapacitu můžeme třídit druh(technická-výkon, který nelze překročit, hospodárná-náklady na jednotku min.,

většinou 75-90%), objem (max-nemůže být překročena, min-zařízení vyrábějící E), výkon(průměrná-po

dobu delšího období, nominální-za normálních podmínek, efektivní-skutečná kapacita) obecně kapacita

výrobní jednotky=výsledek výkonu a doby, po kterou je v činnosti, dobu činnosti vyjadřujeme pomocí

časových fondů

Výkon výrobního zařízení-max.výrobnost za jednotku času, při normované kvalitě a dodržování techn.

postupu

Časový fond-je plánovaný počet dni činnosti za rok, zvláštnosti jed. odvětví, sezónnost výroby, vícesměnný

provoz: kalendářní časový fond-(dán počtem dní v roce), nominální-(odečteny nepracovní dny+celozávodní

dovolená), využitelný-(nominální-plánované prostoje)

Stanovení výrobní kapacit- a)výroba 1.druhu výrobku, nebo výrobků na sebe převoditelných=výrobní

kapacitu naturálních jednotkách Qp=Tp.Vp, Qp-výrobní kapacita v naturálních jed., Tp-využitelný časový

fond, Vp-výkon v naturálních jed./hod b) kapacitní norma pracnosti(strojírenské výroba) tk=t/(k1.k2), t-
norma pracnosti, k1-koeficient plnění norem, k2-koeficient progrese(růst produktivity práce) Qp=Tp/tk

c) výrobní kapacita výrobních ploch Qp=M/m.Tp/dv M-výrobní plocha, m-kapacitní norma plochy, dv-
normovaná doba výroby

Zvyšování výrobní kapacity-extenzivní cestou-zdokonalení organizace práce, intenzivní cestou-snižování

pracnosti, zkrácení časů, zvyšování kvalifikace pracovníků, stupeň využití podřízen cíli podniku

33.Definujte hlavní úkoly finančního managementu podniku a způsoby financování podniku

Význam finančního procesu -věcná stránka transf.procesu-pořizování výrobních činitelů(získávání

pracovníků, nákup dlouhodobého majetku, pořizování materiálů a jeho skladování) finanční stránka

transformačního procesu-pohyb finančních zdrojů, jejich získávání, efektivního alokování do jednotlivých

složek, působí ch. kon

Dochází k vzájemnému ovlivňování, zahájení jakékoliv podnikatelské činnosti potřebujeme nejdříve

finanční zdroje, aby bylo možné získat výrobní činitele, neznamená to ale že peníze jen zprostředkovávají

pohyb produktů, peníze mají svůj samostatný pohyb, podniky platí daně-ty do státního rozpočtu-pak

nevýrobní sféra(školství, zdravotnictví), úspory obyvatelstva se přesouvají formou úvěrů do podniku

4 hlavní úkoly fin.managementu

• získávat kapitál pro běžné i budoucí potřeby a rozhodovat o jeho struktuře(získávání úvěrů, emise akcií)

• rozhodovat o alokacích fin.zdrojů(vývoj nových výrobků,investice do pozemků,akcií,fin.běžné čin.pod)

• rozhodovat o rozdělení zisku(použití jako kapitál, vyplatit formou dividend)

• zaznamenávat, analyzovat kontrolovat a řídit hospod.stránku podniku(rozvaha, výsledovka,fin. analýza)

každé financování a finanční řízení je ovlivňováno dvěma faktory a to časem a rizikem

faktor času-současné peníze mají větší hodnotu než budoucí, to jakou hodnotu budou mít v budoucnu

rozhodujeme v současnosti vhodným investováním.Budoucí hodnotu peněz vypočítáme pomocí

úrokování(jednoduché-úročíme jen původní částku, nebo složité-úročíme i úrok BH=SH*(1+i)n BH-
budoucí hodnota peněz, SH-současná hodnota peněz, i-úroková míra, n-počet let úročení, (1+i)n

finančních výpočtech zjišťujeme BH peněz odúročením(diskontováním) SH=BH.1/(1+i)n

faktor rizika-větší riziko tím větší výnos, ale riziko tvoří nebezpečí, že očekávané výnosy nebudou získány,

nebo kapitál ztracen, riziko lze snížit rozložením investovaného kapitálu(portfolio), rezervní fondy, pojištění

fin. rozhodnutí: taktická-vyžaduje malé částky a nemění čin. podniku(nákup stroje, zásoby),

strategická- velké částky peněz,velká změna v čin.podniku(strategická dlouhodobá investiční a finanční

rozhodnutí(nákup akcií, obligací))

Druhy financování-běžné(běžný provoz podniku, nákup materiálů, paliva, mzdy, nájemné, závazky,

převážně financování oběžných aktiv, jejich souhrn=hrubý provozní kapitál(viz otázka 36)) a

mimořádné(zakládání podniku, rozšiřování, spojování nebo sanaci, likvidaci)

tři způsoby financování podniku:vlastní(interní-emisí akcií, podíly, věcné vklady) nebo cizí kapitál(externí-

bankovní úvěry, půjčka od zaměstnanců, obligacemi-dlužní úpisy, zálohami, leasingem, faktoringem,

zerobondy(půjčky z nulovým kuponem), futurem(předkupní smlouvy), opce(právo na povinnost na

koupi nebo prodej-akcií, valut, futures), samofinancování(interní-ze zisku, odpisy, z dlouhodobých

rezerv,vnitřními zdroji

-úročitel, ve

34.Vysvětlete pojem provozní kapitál, jeho financování, co ovlivňuje jeho velikost

v případě běžného (krátkodobého) fin. sloužícího pro fin. oběž. majetku(oběž. aktiv)=řízení provozního

kapitálu

provozní kapitál dělíme na: hrubý provozní kapitál-veškerá oběžná aktiva, používaná v podniku), čistý

provozní kapitál(rozdíl mezi hrubým provoz. kap. A sumou krátk. pasiv(závazků)

čistý provozní kapitál=oběžný majetek-krátkodobý cizí kapitál, v praxi výraz provozní kapitál=čistý

provozní k.

změna výše položek aktiv a pasiv závisí na obratovém cyklu peněz: obratový cyklus peněz-doba mezi

platbou za nakoupený materiál a přijetím inkasa za prodej, charakterizuje dobu, kdy fondy vázány

v provozním kapitálu, dělíme na:

1.doba obratu plateb-je doba mezi nákupem materiálu a prodejem výrobků(platbou za ně) = 365/

(tržby/průměrná zásoby) 2.doby obratu pohledávek(inkasa)-doba,kt.uplyne od fakturace do dne inkasa

pohledávky/(tržby/365)

3.doby odkladu plateb-doba mezi nákupem materiálu a práce a platbou za ně,snižuje dobu obrat.cyklu peněz

tři přístupy financování provozního kapitálu: 1. umírněný přístup-slaďující živnost aktiv a živnost pasiv,

tj. dobou splatnosti, budovy dlouh. úvěrem hypotekárním třicetiletým (životnost budov 30 let), stroje

s životností 5 let úvěrem pětiletým atd. 2.agresivní přístup-k fin. trvalých oběžných aktiv krátkodobý dluh

(úvěr), protože krátkodobý kapitál je levnější než dlouh., levnější ale riskantnější fin. 3. konzervativní

přístup-využívá dlouhodobý kapitál k financování trvalých aktiv(fixních a trvale potřebných oběžných aktiv)

+ pro dočasná (sezónní) oběžná aktiva, krátkodobě jen pro „špičkové“ požadavky

35.Způsoby financování krátkodobých potřeb podniku

formy krátkodobého financování vyplývají ze strany pasiv a představují:

1.nevyplacené mzdy nezaplacené daně+ další oddálené platby, podnik má oddálením např.o 14 dní větší

fin. prostředky, tyto jsou označovány za stálá pasiva 2.dluhy u dodavatelů-při dřívější platbě nižší cena,

platíme co nejdéle je to možné(poslední den), ale nevyplatí se přetáhnout tuto dobu(zaniká sleva-diskont)

3.bankovní půjčky- získává od komerčních bank, v rozvaze v položce bankovní úvěry spolu s dlouholetými

úvěry a)úvěry na odvolání-rámec úvěru do kterého se smí čerpat-kontokorentní, lze i ovedraft=přečerpání

kontokorentního účtu, lze jen na dohodu, při solidním splácení b)úvěry termínované(lhůtní)-pro neznámé

firmy nedostupné, zde úvěry akceptační(banka provádí akcept směnky=zaručuje se že ji splatí, firma platí

směnkou), eskontní(nákup směnky bankou, klient dostane peníze), další dlouhodobé úvěry-lombardní(proti

movité zástavě), hypoteční(proti nemovité zástavě), rembouzní(v zahr. obchodě na kvalitně zajištěné

obchody), investiční(na konkrétní podnik, kt. bude prokazatelně výnosný), bankovní úvěr umožňuje větší

rozvoj podniku než samofinan.

4.krátkodobé obchodní papíry a jiné zdroje-na peněžním trhu můžeme obchodovat s několika druhy cených

papírů, vzhledem ke krátkodobé splatnosti všechny úvěrový ch. patří sem-pokladniční poukázky(emituje

vláda i místní orgány, k osobě emitenta zajištěna prvotřídní kvalita a likvidita, emitovány s platností do 12

měsíců, v praxi převažují směnky s kratší dobou splatnosti, komerční a finanční papíry- a)krátkodobé cenné

papíry emitované firmou-prodejem krátk. úvěr, dobře obchodovatelné komerční papíry velkých společností,

blízké finanční papíry v USA, stejná splatnost 1-6 měsíců, b)depozitní certifikáty-poukázka banky o přijetí

částky s krátkou lhůtou splatnosti c)splatné cenné papíry a kupóny-dluhopisy, vydává stát

36.Vysvětlete postup finanční analýzy, základní druhy ukazatelů, jejich srovnání a vzájemné vazby

Finanční analýza (z hlediska záměru)-analýza finančního postavení podniku (globální), dílčí analýzy-při

specifických případech

Zdroje pro fin. analýz.jsou – interní výkazy-rozvaha, cash flow, výkaz zisků a ztrát, výroční zprávy.

– externí údaje- o jiných podnicích (statistické ročenky)

Elementární metody fin.analýzy-přímo z účet. Výkazů nebo rozbor absolutních ukazatelů – při němž se

provádí analýza stavových ukazatelů(aktiva, pasiva) a analýza rozdílových a tokových ukazatelů ( analýza

zisků a ztrát, anal. Cash flow)

Obsahem fin. analýzy jsou poměrové charakteristiky zkoumající aktiva, způsob jejich financování,

ziskovost, solventnost, likviditu. Fin. an. Je důležitý nástroj mezipodnikového srovnání.

Postup (etapy) fin. an.-Výpočet poměrových ukazatelů za podnik

– srovnání poměr. ukazatelů s odvětvovými průměry(komparativní an.)

– hodnocení poměrových ukazatelů v čase(trendová an.)

– hodnocení vzájemných vztahů mezi poměrovými ukazateli

– návrh na opatření (analýza odhalí slabá a silná místa)

komparativní an. – srovnání podniku s konkurenty

benchmarking – srovnání poměrových ukazatelů s konkurencí

5 skupin ukazatelů:

-ukazatele likvidity (likvidita – schopnost podniku získat prostředky na úhradu závazků přeměnou majetku

na hotovost) a) rychlá likvidita = hotovos t + pohledávky (0,9 – 1,1)

rychlá likvidita ukazuje momentální platební schopnost krátkodobé závazky (dluhy)

b) pohotová likvidita = oběžný majetek – zásoby (1 – 1,5)

pohot. likv.- schopnost plnit krátkodobé závazky krátkodobé závazky

c)běžná (celková likv.)= oběžný majetek

krátkodobé závazky

standardní hodnota 2,5, postačující 1,0 až 2,0.

Peněžní likvidita= provozní cash flow / krátkodobé závazky (0,5)

Ukazatele vyjadřují, jaká část oběžných aktiv je kryta zdroji podniku.

-ukazatele aktivity – efektivnost hospodaření podniku s aktivy, hodně aktiv – zbytečné náklady, málo –

přichází o tržby

1) obrat zásob= tržby/zásoby nebo náklady na prodej/ zásoby (měřítko hospodaření se zásobami) jsou to

ukazatele rychlosti obratu zásob- čím nižší –tím více přebytečných zásob

2) průměrná doba inkasa= pohledávky/ denní tržby (průměrné čekaní na platbu od odběratelů) hodota by

měla být menší než 30 dní.

3) obrat fixních aktiv = tržby/ fixní aktiva v zůstatkové ceně (nižší než odvětvový průměr, malé využití

výrobních kapacit)

4)obrat celkových aktiv = tržby/ celková aktiva (čím vyšší hodnota, tím lépe) dobré 1,6 až 1,9

-ukazatele zadluženosti – kolik majetku je financováno cizím kapitálem

a) z rozvahy: zadluženost = celkový dluh/ celková aktiva 0,3 až 0,5 dobré nad 0,7 riziko

pákový ukazatel=( dluhy/ vlastní kapitál) +1 = aktiva/ vlastní kapitál ukazuje, kolikrát převyšuje celkový

kapitál velikost vlastního kapitálu

b) z výsledovky: krytí nákladů na cizí kapitál ziskem před úroky a zdaněním (EBIT)

krytí úroků = EBIT/ úroky ukazuje, kolikrát se může snížit zisk, aby byl podnik ještě schopen platit náklady

na cizí kapitál. Dále je ukazatel krytí fixních plateb, ukazatel krytí finančních potřeb peněžními příjmy (cash

flow)

-ukazatele ziskovosti – vyjadřují rentabilitu a výnosnost, ukazují vliv likvidity, řízení dluhů a aktiv a jejich

vliv na hospodářský výsledek.

Ziskovost vloženého kapitálu( ROI) = hospodářský výsledek/ vložený kapitál

Dělí se na: ziskovost vloženého kapitálu ROA = hospod. výsledek/ celková aktiva (15% – velmi dobrá

výnosnost, méně než 8% špatná)

Ziskovost vlastního kapitálu ROE = hospodářský výsledek/ vlastní kapitál

Výjádření významu dlouhodobého investování ukazatel typu ROCE=hosp. výsl/dlouh. kapit.

EBIT= hospodářský výsledek před zdaněním / vložený kapitál více než 0,15 – velmi dobré

EBT- hospodářský výsledek před zdaněním

PAT – hospodářský výsledek po zdanění

Finanční páka je poměr ziskovosti vlastního kapitálu k ziskovosti celkového kapitálu

-ukazatele tržní hodnoty vyjadřují, jak je trhem hodnocena minulá činnost podniku, je výsledkem všech

předchozích typů ukazatelů.

Hodnotí se ukazatele: Dividenda na akcii (DPS), Hospodářský výsledek po zdanění na akcii (EPS),

zisková výnosnost (E/P), poměr tržní ceny akcie k hospodářskému výsledku po zdanění na akcii, čistý zisk

připadající na 1 akcii, Dividendový výnos, poměr tržní a účetní hodnoty akcie.

Trendová analýza – analýza směru vývoje jednotlivých finančních ukazatelů

Pyramidová soustava finančních ukazatelů – rozklad vrcholového ukazatele na ukazatele dílčí a určení jejich

vlivu na ten vrcholový.

37.Odbytová strategie podniku, její prvku, nástroje, východiska a plánování

Odbyt (prodej) je akt směny na trhu, odbytová teorie – funkční(vychází ze základních úloh odbytu-dodávka

zboží, v požadovaném množství(kvantitativní), kvalitě(kvalitativní), na požadované místo(prostorová

funkce) se správnou komunikací mezi odběratelem a dodavatelem(komunikační)) nebo nástrojová odbytová

teorie- nástroje marketingového mixu- cenová, výrobková, komunikační, distribuční politika podniku.

Hlavní činnosti spojené s prodejem:Tvorba strategie a plánování prodeje, příjem zakázek, kontakt se

zákazníky, analýza prodeje, fyzická distribuce, řízení zásob, balení a adjustace, předání příkazu k fakturaci.

Odbytová strategie-východisko odbytové politiky, realizace nástrojů marketingového mixu, odbytová

strategie-do budoucnosti, navíc potřebuje prognózu -předběžný odhad budoucího stavu

Prvky odbytové strategie podniku-odbytový proces= využití nástrojů odbytové strategie, optimální

kombinace nástrojů slouží k zabezpečení určité požadované úrovně prodeje, maximalizaci prodeje

Nástroje odbytové strategie-kontrakční činnost, činnost při dotváření výrobku jako obchodního zboží,

komunikační činnost podniku, distribuční činnost podniku.

-cílem je zjistit tržní údaje, zjištění názorů a motivů potencionálních zájemců o zboží

Průzkum trhu: Analýza trhu- určitému časovému okamžiku, sledování trhu-dlouhodobé

Průzkum trhu – průzkum potřeb, konkurence, odbytových cest.

Úloha průzkumu potřeb -poznávat potřeby, stupeň předpokládaného uspokojení. Potřeby dělíme na výrobní

a konečné.

Faktory motivující spotřebu výrobku se mohou lišit podle-charakteru odvětví, velikosti a typu spotřebitelů,

čas.období spotřeby, charakter spotřeby, dále je nutno znát chování spotřebitele a celkově je jej identifikovat,

znát jeho charakteristické znaky, znát faktory ovlivňující spotřebu a potřebu výrobků.

Metody realizace průzkumu potřeb -rozhovory, otázky,prodej na zkoušku, průzkum na výstavách, ankety,

dotazníky

Průzkum trhu-musí být plánovaný-nejprve cíl průzkumu, vlastní provedení, zpracování výsledků a návrh

doporučení.

Plánování odbytu podniku- stanovuje rozsah budoucí produkce. Plán odbytu dělíme: plán prodeje, plán

odbytových nákladů, akviziční plán-vychází z aktivit, které chce podnik vyvíjet na trhu. Patří sem ještě Plán

odbytových zásob, podobá se problematice řízení výrobních zásob.

38.Cenová politika podniku, postup při stanovení ceny nového výrobku

Kontrakční činnost podniku – obchodní politika podniku

Jeden subjekt – monopol, několik subjektů – oligopol, atomistická nabídka- hodně subjektů

Jak získat zákazníka-2 způsoby-přesvědčit, že jeho výrobky se liší od ostatních (značkové výrobky) nebo

využít netransparentnosti trhu.

Značkové výrobky-vlastní postavení, pomocí trhu, reklamy, obalů…

Homogenní výrobky-hodně konkurence, ceny dány standardem

Nabídkový oligopol-několik podniků nabízejících homogenní výrobky na jednom trhu

Stanovení ceny nového výrobku- definování cílů cenové politiky, určení poptávky, zjištění nákladů, rozbor

cen, výrobního programu a chování konkurence, výběr metody stanovení ceny, rozhodnutí o výši ceny.

-cíle podniku a jeho cenové politiky-maximalizovat zisk, prodávat za přiměřenou cenu, nebýt obviněn

z monopolu, dosáhnout určité tempo růstu tržeb, vyhnout se bankrotu, nepostavit proti sobě veřejné mínění,

vyhnout se konfliktu se zaměstnanci, zvýšit prestiž firmy.

Orientace na přežití – na trhu mnoho konkurentů, Orientace na maximalizaci běžného zisku, nebo dosažení

co největšího tržního podílu.

Dvě strategie na tvorbu ceny: -stanovení vysoké ceny – výrobek se liší od konkurence

– stanovení nízké ceny- ceny výroby jsou závislé na počtu vyrobených kusů.

Cena a výrobková inovační politika – nejdůležitější nástroj konkurenční strategie.

-určení poptávky: vztah mezi cenou a poptávkou vyjadřuje poptávková křivka (funkce), na základě odhadu

poptávky lze stanovit maximální cenu.

-zjišťování nákladů: vlastní náklady – dlouhodobá minimální cena, variabilní náklady – krátkodobě

udržitelná cena.

Mark up Pricing – cena se stanový podle vlastních nákladů s připočtením určitého zisku.

Maximální zisk – marginální příjmy= marginálním nákladům

-Rozbor cen, výrobního programu a chování konkurence :před porovnáním výrobků musí být stanovena

technická porovnatelnost

-výběr metody stanovení ceny: Základní metody tvorby cen-tři skupiny:

a) nákladově orientovaná tvorba cen- náklady jsou spodním limitem ceny a dělí se na dvě skupiny: 1)

analytické( metoda analýzy bilance nákladů a výnosů) 2)metody přirážkové – nejčastější- náklady + zisk =

cena

b)poptávkově orientovaná tvorba cen: tvorba ceny podle zákazníkem vnímané hodnoty výrobku nebo

podle intenzity poptávky. Nejpoužívanější metody: 1) cena jako vyjádření hodnotového systému zákazníka-
základem je, jak vnímá výrobek kupující, pokud je předpokládaný zisk dostačující, pokračuje se v projektu.

2) cena založená na psychologickém oceňování. ( vnímání vyšší ceny, jako záruka kvality)

c)konkurenčně orientovaná cena: vychází se z cen konkurence

-zvláštní případ stanovení ceny: doplňkové zboží, díky němuž výrobek slouží má podstatně vyšší ziskovou

marži než základní výrobek – u komplementárních výrobků

-rozhodnutí o výši ceny- započtení do ceny i pojistné o dopravné

-cenové změny- snížení ceny pro lepší odbyt, lepší využití kapacit, reagovat na konkurence, zvýšit tržní

podíl a vytlačit konkurenci

Další obchodní podmínky: rabaty, dodací podmínky, platební podmínky, financování odbytu.

39.Význam výrobkové politiky, jako procesu dotváření výrobků na obchodovatelné zboží a její nástroje

Přizpůsobení produktu měnícím se potřebám zákazníků, vyvíjí se nové výrobky, mění se vlastnosti výrobků,

Výrobková politika-dotváření výrobků na obchodovatelné zboží: vývoj a uvádění nových výrobků na trh,

přizpůsobování nabízeného množství reálným potřebám, přizpůsobení výrobku odběrateli a jejich potřebám.

Užitečnost výrobku-míra jakou uspokojuje určitou potřebu, základní užitek(auto jezdí), vedlejší

užitek(kvalitnější přinese společenskou prestiž), vedlejší účinky-estetické cítění, ocenění-vážnost ve

společnosti

Naléhavost spotřeby-dělitelná potřeba -spotřebovat po částech nebo nedělitelná potřeba- najednou (či

vůbec).

Sledování četnosti výskytu potřeb: intrapersonální četnost- vztah k jedné osobě, Interpersonální – sleduje se

podíl z celkového počtu lidí a dělíme je – potřeby periodické nebo běžné, – aperiodické potřeby, singulární

potřeby.

Intrapersonální četnost lze zvyšovat reklamou nebo umělým stárnutím = konzumenismus

Nástroje tvorby výrobku:Tvorba výrobku-dotváření výrobku jako zboží, jde o tvorbu jeho užitku, tj o snahu

dosáhnout maximální přizpůsobení vlastností výrobku požadavkům spotřebitelů-zákl. i vedl.užitek

Účinky obalu při tvorbě výrobku: – v obalových výkonech (usnadnění přepravy a skladování), -v motivaci

(reklamní účinek), -ovlivnění výsledku prodeje (použití obalu po spotřebování zboží, správný počet zboží

v obalu)

Sortimentní politika-výsledek tvorby výrobků, celá škála výrobků jednoho podniku

40.Význam komunikační a distribuční činnosti pro odbyt podniku

Komunikační činnost podniku – reklama a další formy podpory prodeje a styku s veřejností

Reklama –cílevědomé komunikační působení na potencionální odběratele

Funkce reklamy-podpora prodeje, vytváření image podniku,informovanost o výrobku, důležité správné

načasování. Tří základní požadavky na reklamu:Působivost, pravdivost, hospodárnost

Členění reklamy: podle stupně intenzity: -dominantní reklama, -vedlejší reklama,podle sledovaných cílů: –

zaváděcí, – udržovací ,– rozšiřovací reklama, podle objektu: -reklama výrobku ,– činností podniku, – firmy

jako celku, podle počtu oslovených: -zaměřená adresně, – zaměřená na anonymní masu, podle způsobu na

adresáta: -přímá a nepřímá reklama

Prostředek reklamy: -Grafické – inzeráty plakáty, světelná reklama, katalogy, obal, -reklamní akce –

přednášky, přehlídky, televizní vysílání, -reklamní vybavení obchodů, -Reklamní pomoc prodeje, slevy,

služby zákazníkům.

Služby zákazníkům-také dotvářejí image podniku. Dělíme je na:

Technické povahy-uvedení do provozu, technická prohlídka, náhradní díly

Obchodní povahy-dodávka do domu, poradenské služby, právo na výměnu, dárkové balení

Poradenství, instalace, servis

Distribuční činnost-jak dostat výrobek ke spotřebiteli, výběr metody odbytu

Typy prodejních systémů: Vlastní prodejní systém, společný prodejní systém, cizí prodejní systém.

Odbytová cesta- organizace pohybu výrobků ze dvou etap:expediční(sklad do převzetí dopravcem) nebo

přepravní. O volbě cesty rozhoduje – charakter výrobků a spotřeby, spotřeby, skladovatelnost, rozložení

dodavatelů, způsob dopravy: přímé nebo nepřímé (skladové) dodávky.

Zákl.typy obchodních podniků-velkoobchodní, maloobchodní. Využití obou = dvojstupňový obchod,

zahraniční obchod trojstupňová forma.

Franchaising – podnik poskytuje právo prodeje výrobků jinému podniku pod svou značkou.

Odbytové riziko- čím větší riziko, tím větší tendence realizovat přímý prodej = vysoké fixní náklady a nízký

podíl variabilních nákladů.Fáze životního cyklu výrobku: -uvedení na trh – růst prodeje –fáze zralosti – fáze

nasycenosti trhu. -fáze útlumu prodeje.

41. Hodnocení investic, jeho podstata a postup

Rozhodování o investicích patří k nejdůležitějším dlouhodobým rozhodováním v podniku, neboť jde o

budoucí tvář podniku. V praxi se bere na dobu min. 1 roku.

Investice = celkové náklady vynaložené na výstavbu, modernizaci a rekonstrukci nebo obnovu majetku.

Finanční teorie chápe investice jako vynaložení zdrojů z účelem získání užitků, které jsou očekávány

v delším budoucím časovém období.

3 základní skupiny investic:

Finanční investice – nákup cenných papírů, obligací, akcií, uležení peněz v bance, půjčení peněz

investičním a jiným společnostem za účelem získání úroků, dividend či zisku

Kapitálové (věcné hmotné fyzické) investice – vytvářející nebo rozšiřující výrobní kapacitu podniku.

Rozumíme jí celkové náklady vynaložené na výstavbu, modernizaci, rekonstrukci nebo obnovu majetku

jde vždy o skutečnou (fyzickou kapitálovou tvorbu (pořízení DM…)

Nehmotné (nemateriální) investice – nákup konw how, výdaje na výzkum, vzdělání, sociální rozvoj …

Zdrojem financování jsou: Vlastní zdroje – odpisy, nerozdělný zisk, tržby z prodeje a likvidaci HM, nově

vydané akcie… Cizí zdroje – investiční úvěr, prodej obligací, nepřímo i krátkodobý úvěr, splátkový prodej,

leasing … Podnik však musí brát v úvahu, že investice si „musí na sebe vydělat“.

Rozsáhlejší investice vznikají v procesu = investiční výstavba. Nejčastěji má tyto účastníky: investor –

organizace, podnik pro které se investice uskutečňuje, projektant – vypracovává projekt včetně rozpočtu,

dodavatel – uskutečňuje výstavbu, dovozce – zajišťuje pro výstavbu dodávky z dovozu

Investiční výstavba musí být zabezpečena po technické, organizační i ekonomické stránce. To zajišťuje

dokumentace staveb. Vyhláška O dokumentaci staveb č. 43/1990 Sb. už nepředpisuje povinnost

vypracovávat podrobnou dokumentaci staveb. Dokumentaci uvažuje dvoustupňovou, která se člení na

projektovou přípravu a zadání a projekt.

PLÁNOVÁNÍ INVESTIC Má stránku: věcnou – jde o rozhodování o technické a provozní stránce,

finanční – jde o rozhodování o zdrojích, ze kterých bude investice hrazena a jaká je její efektivnost při

použití různých investičních variant

Rozhodujícími kritérii je u investic: výnosnost (rentabilita) – vztah mezi výnosy, které investice za dobu

své existence přinese, a náklady, které její pořízení a provoz stojí, rizikovost – stupeň nebezpečí, že nebude

dosaženo očekávaných výnosů, doba splatnosti investice – doba přeměny investice zpět do peněžní formy

= stupeň likvidity investice

HODNOCENÍ EFEKTIVNOSTI INVESTIC základní hlediska:Výnosy , Riziko , Stupeň likvidity

Charakteristika všech 3 aspektů je uvedeno v „Plánování investic“. Tyto tři aspekty se však navzájem

potlačují.

Podstatou hodnocení investic je porovnávání nákladů na investici s výnosy, které investice přinese. Jde

v podstatě o rozpočtování jednorázových (investičních) nákladů a ročních výnosů investice.

Výnosem investice je přírůstek zisku a odpisů, které se vrací podniku v realizované ceně produkce.

Souhrnně tyto 2 položky nazýváme cash flow. (Uvažujeme však čistý zisk, tj. po zdanění.)

POSTUP PŘI HODNOCENÍ INVESTICE: určení nákladů na investici, odhadnout budoucích

výnosů, které investice přinese, popř. rizika, určení „nákladů na kapitál“ podniku (dopravní

organizace), výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů (cash flow)

Určení nákladů na investici – odhad je většinou přesný na nákup strojů a zařízení. Náklady do stavebnictví

či výzkum a vývoj nebývají tak přesné. Celkové náklady na investici zohledňují vliv času a oportunitní

I I

náklady.

kapitál); Zj

roky výstavby investice

Odhad budoucích výnosů a rizik – základem je odhad budoucích tržeb, jejich cen a nákladů, a to

v rozdělení na náklady fixní a variabilní. Oportunitní náklady se připočítávají, jak již bylo uvedeno,

k nákladům. Rozdíl mezi přírůstkem provozních ak-tiv a přírůstkem provozních pasív je změna čistého

provozního ka-pitálu; je-li kladná, ukazuje to, že jsou nutné dodatečné finanční zdroje. Sestavení cash flow

je základním nástrojem finanční analýzy investice. Zachycuje veškeré, tj. záporné i kladné peněžní toky.

Záporné toky hotovosti – investiční náklady, tj. veškeré potřebné náklady na výstavbu, náklady bez

odpisů, splátky bankovních půjček, daň ze zisku…; pracovní kapitál, který se používá ke krytí zásoby

surovin, materiálů a rozpracované výroby.

t

∑=

c Z j

= +

j

1 Ic

= ztráty z ušlého výnosu kapitálu po dobu výstavby; t = doby výstavby investice; j = jednotlivé

= celkové investiční náklady; I = rozpočtové investiční náklady (vč. nákladů na

Kladné toky hotovosti – kapitálové zdroje financování realizace investice. Zachycuje veškeré zdroje

podniku (bankovní půjčky, obligace, akciový kapitál, investiční dotace…) a výnosy z tržeb během doby

života investice.

Určení nákladů na kapitál – kapitál stejně jako ostatní výrobní činitele něco stojí = má své náklady. S těmi

se musí počítat při hodnocení investice. U a. s. jsou kapitálovými složkami základní kapitál, preferenční

akcie, různé druhy dluhů a zadržený zisk ( = pasiva).

Průměrné kapitálové náklady – WACC = vypočteme jako vážený aritmetický průměr podle vzorce:

k

= Wd

(l – T) + Wp

k

d

míra pro nové úvěry před zdaněním, T – procento zdanění podnikových příjmů,k

a

na zadržený zisk a základní jmění (ve výši dividend ze společných akcií),Wd

nákladů podniku.

Výpočet současné hodnoty očekávaných výnosů – Očekávané výnosy z investic plynou – na rozdíl od

jednorázových nákladů – řadu let. Časová hodnota peněz se mění, „hodnota dnešních peněz je cennější než

jejich hodnota v budoucnu“. Vzhledem k tomu, že výnosy vznikají v delším období, musíme je přepočítat

na stejnou časovou bázi, kterou bývá rok pořízení in-vestice.

42. Metody hodnocení ekonomické efektivnosti investic

K hodnocení investice můžeme použít několik metod. V podnikové praxi se nejčastěji používají tyto:

Metoda výnosnosti investice – Return on Investment – ROI, Metoda doby splácení (návratnosti) –

Payback Metod, Metoda čisté současné hodnoty – Net Present Value of Investment – NPV, Metoda

vnitřního výnosového procenta – Internale Rate of Return – IRR

U posledních dvou metod se musí vycházet z určitých předpokladů kapitál je půjčován i vypůjčován

za stejnou úrokovou míru všechny peněžní toky se uskutečňují na začátku nebo konci období, nikoliv

nepřetržitě v průběhu období výnosy jsou jisté = bez rizika.

Metoda výnosnosti – RI

investici

Při výpočtu výnosnosti můžeme použít i dílčí ukazatele měřící vliv obratu investice a rentability tržeb na

výnosnost investice: IN

Metoda doby splácení DS – je taková doby, za které proud výnosů = cash flow přinese hodnotu, která se

rovná původním nákladům na investici: flow

Čím kratší je doba splácení, tím je investice lepší. Při posuzování dvou variant investic vybereme vždy tu,

jejíž DS je kratší.

Metoda čisté současné hodnoty investice ČSHI – představuje rozdíl mezi současnou hodnotou

očekávaných výnosů (cash flow) a náklady na investici: ČSHI = SHCF – IN = – IN

SHCF = současná hodnota cash flow v období t; k = kapitálové náklady na investici (diskontní sazba);

t = 1 až n; n = doba životnosti investice

Jestliže budujeme investici během delšího časového období, je třeba diskontovat i investiční náklady. Za

těchto podmínek můžeme vyjádřit rovnici pro výpočet ČSH takto (diskontujeme k začátku investování):

ČSHI = t = jednotlivé roky investování; T = doba výstavby investice

ČSHI se doporučuje jako metoda prvotní v hodnocení efektivnosti investice. Metoda bývá doplněna i tzv.

indexem rentability (výnosnosti) – IR, který vychází z poměru nákladů na investici a současné hodnoty cash

flow ( v čase t). IN

Metoda vnitřního výnosového procenta – je založena též na koncepci současné hodnoty. Spočívá v nalezení diskontní míry, při

které současná hodnota očekávaných výnosů z investice (cash flow) se rovná současné hodnotě výdajů na investici:

k

p

+ Ws

(%) k

k

s

– průměrné kapitálové náklady podniku (diskontní podniková sazba), k

a

– náklady na preferenční akcie,k

p

,Wp

,Ws

– úroková

d

– náklady

s

– váhy jednotlivých kapitálových

RI

r =

Z

IN

Zr = průměrný čistý roční zisk plynoucí z investice; IN = náklady na

RK = × =

T

IN

Z

Z

T

T = roční tržby

DS =

náklady

na

roční

cash

investici

SHCF

IR =

= IN uvedený vztah můžeme zapsat i takto:SHCF – IN = 0

Protože k = diskontní sazba je číslo, které hledáme, musíme postupovat metodou pokusů a omylů

(iterativně) a postupně rozdíl levé a pravé strany rovnice snižovat tak dlouho, až se rovnají, nebo-li až je

jejich rozdíl nulový. Metoda je v praxi oblíbená, protože udává předpokládanou výnosnost investice, kterou

můžeme porovnávat s požadovanou výnosností (s tou jsme počítali u před-cházející metody); rozdíl je

mírou jistoty a rizika – je-li pří-liš velký, je jistota malá a riziko velké.

Uplatnění metody vnitřního výnosového procenta VVP jako kritéria pro rozhodnutí o přijetí nebo zamítnutí

investice je jednoduché. Podnik by měl investici realizovat, jestliže VVP je vyšší než diskontní sazba. U

použití VVP není nutné znát přesnou diskontní sazbu. Nevýhodou VVP je, že VVP investice nemůže nabýt

více hodnot.

43. vliv inflace na efektivnost investic. Stanovení investičního rizika

Investice s delší dobou životnosti jsou ohroženy byť i malou mírou inflace, která má citelný vliv zejména na

peněžní příjmy a tím i na VVP a ČSHI. Kumulativní efekt inflace je velmi výrazný. Vlivem inflace dochází

k růstu kapitálových výdajů. růst pořizovací ceny investice, ocenění OM …

Inflace ovlivňuje i peněžní příjmy z investic růst cen výrobků, služeb, zboží, materiálů, mezd…

Celkový důsledek inflace může být různorodý. Pro zjednodušení se přepokládá, že růst cen realizace a růst

cen vstupů je stejný = neutrální inflace.

Inflace ovlivňuje i růst diskontní sazby. Vzniká rozdíl mezi nominální a reálnou úrokovou sazbou. Při

propočtech ČSHI je možné zobrazit vliv inflace:

a) s použitím nominální diskontní sazby – je třeba vyjádřit peněžní příjmy také v nominální podobě, tj.

včetně očekávané inflace

b) s použitím reálné diskontní sazby – je třeba vyjádřit také příjmy v reálné hodnotě, tj. nominální příjem

snížit o vliv inflace

nominální peněžní příjmy – diskontované nominální úrokovou sazbou

reálné peněžní příjmy – diskontované reálnou úrokovou sazbou

Je-li toto pravidlo dodrženo, výsledek pomítání inflace do stanovení ČSHI je stejný.

V praktických propočtech musíme brát v úvahu, že % inflace se každý rok mění. Tuto různou inflaci

musíme pak zohlednit i při výpočtu ČSHI

ČSHI =

CF1…n = nominální peněžní příjmy z investice v jednotlivých letech životnosti; k1…n = nominální úroková

sazba v jednotlivých letech životnosti k = [(1+r)(1+I)]; r = reálný úrokový koeficient; I = koeficient inflace;

IN = investiční náklady

V této souvislosti je důležité též průměrné tempo inflace, zobrazující různou míru inflace v jednotlivých

letech.

Průměrné tempo inflace = n

Ve skutečnosti však nemusejí být všechny příjmy ovlivňovány stejně. Teorie však vychází z neutrální

inflace.

INVESTIČNÍ RIZIKO Každé vynakládání kapitálu s sebou nese riziko. Riziko investování spočívá

v tom, že se dopředu neví, jak investice dopadne, zda investovaný kapitál přinese zisk nebo bude ztracen.

Např. zavedení nového výrobku je daleko riskantnější než výroba již zaběhnutého výrobku. Riziko proto

charakterizujeme jako pravděpodobnost možných výsledků, tj. šancí, že určitý výsledek nastane. Součet

pravděpodobností musí být 100 %.

OCHOTA RISKOVAT Závisí na podnikateli, resp. na tom, kdo rozhoduje. Někdo nemá rád riziko, proto

vyhledává bezpečnější akce, jiný spíše riskuje, další pak je k riziku lhostejný. „V podnikání převládá

vyhýbání se riziku.“ Pro praktické použití bylo vypracováno několik metod, které mají pouze napomoci!!!

V konečném rozhodování.

Metoda maximini – podle ní vybíráme největší (nejlepší) hodnotu z nejmenších (nejhorších) hodnot.

Používají ho ti manažeři, kteří mají obzvláště velký odpor k riziku

Metoda minimaxi – oportunitní ztráty vybereme nejnižší hodnotu rozdílu mezi alternativami. Používají

ho ti manažeři, kteří se snaží minimalizovat své ztráty vzniklé z chybného rozhodování

Minimalizace pravděpodobné oportunitní ztráty – bereme v úvahu i pravděpodobnost

vynásobením pravděpodobnosti vypočteme očekávané oportunitní ztráty. Používají ji ti kteří chtějí zvýšit

pravděpodobnost lepších výsledků vynaložením dostatečných nákladů

.

n I .I ….I

1 2

n = počet let; I1…n = index inflace

44. Význam investičního portfolia, výpočet výnosnosti a rizika portfolia

Portfolio = souhrn podnikatelských aktivit

Portfolio = kolekce tržních akcií a ostatních aktiv držených individuálním investorem

Snahou každého podnikatele je mít takové složení portfolia, aby jeho výnosnost byla co největší a riziko co

nejnižší. Investor se proto řídí těmito pravidly:

– ze dvou akcií se stejným rizikem je lepší ta s vyšší výnosností

– ze dvou akcií se stejnou výnosností je lepší ta s nižším rizikem

– ze dvou akcií – jedné s vyšším rizikem i výnosností – vybere tu, která více vyhovuje jeho vztahu k riziku

– pokud lze snížit riziko bez snížení výnosnosti, je třeba to udělat

Výnosnost portfolia – rpf

zahrnutých do portfolia:

– vypočteme jako vážený aritmetický průměr očekávaných výnosů akcií

rpf = w1r1 + w2r2 + ….wnrn =

= je očekávaná výnosnost individuálních akcií; wi

ri

n = počet různých akcií v portfoliu.

Riziko portfolia – není aritmetickým průměrem individuálních rizik akcií, ale je obvykle menší, což je

dáno nestejným vývojem výnosnosti různých akcií (výnosnost jedněch roste a druhých klesá). Představíme-
li si portfolio sestávající z akcií dvou společností, z nichž výnosnost druhých klesne, že jejich vztah

(korelace) je obráceny (negativní). Výsledné riziko portfolia je nulové. Naopak kdyby byl jejich vývoj

zcela shodný (pozitivní korelace), riziko by bylo stejné jako u individuálních akcií. Těsnost tohoto vztahu

se měří korelačním koeficientem.

Při úplné negativní korelaci má korelační koeficient hodnotu -1. Při úplné pozitivní korelaci +1. V praxi se

hodnota dvou náhodně vybraných akcií pohybuje mezi hodnotami 0,5 až 0,7, což sice neodstraňuje riziko,

ale stačí to k jeho snížení.

Riziko portfolia se snižuje, když počet akcií zařazených do portfolia roste. Při koeficientu korelace –1 nebo

hodnotě tomuto číslu blízké, lze vypočítat takové složení portfolia, při kterém je celkové riziko nulové:

Korelační koeficient Kovriance se počítá podle vzorce

= podíl individuálních akcií v portfoliu;

cov =

k =

Pokud jsou obě akce negativně korelovány, můžeme proto počítat takové složení investic (portfolia), aby

riziko bylo nulové. Hledané podíly investic označíme w1 a w2. Z teorie statistiky lze odvodit , že platí:

w1 R1 = w2 R2 , z čehož rpf = w1 R1 – w2 R2

Pro riziko portfolia je důležitý vztah vývoje výnosnosti ak-cií v portfoliu k vývoji výnosnosti celkového trhu

akcií (ta je měřena různými indexy, např. Dow Jonesovým indexem průmyslových akcií, nebo indexem

Newyorské burzy aj., V ČR index burzy PX 50, PX GLOB, Index RM-S PK30). Vztah se měří koeficien-
tem beta, který je mírou změny výnosnosti akcie ke změně výnos-nosti celkového trhu akcií. Je-li přírůstek

výnosnosti akcií stejný jako celkový přírůstek výnosnosti trhu akcií, pak je b = 1 a riziko akcie je stejné jako

celkové riziko. Je-li

b = 0,5, pak změna je pouze poloviční (např. při růstu nebo pok-lesu celkového indexu o 10% výnosnost

sledované akce vzroste nebo poklesne o 5%) a i riziko je poloviční. Naopak při b = 2 je změna výnosnosti

i riziko dvakrát větší. Koeficienty beta odvodíme něk-terou z metod stanovení regresní přímky (jsou totiž

směrnicí této přímky). Koeficient beta portfolia vypočteme jako vážený aritme-tický průměr koeficientů

beta individuálních akcií obsažených v portfolii. Pro manažery z toho vyplývá důležitý poznatek: jest-liže

do portfolia zařadíme další akci s koeficientem beta vyšším než je průměrná hodnota portfolia, pak riziko

portfolia vzroste, zařadíme-li akcii s koeficientem beta nižším, pak riziko pokles-ne.

1 2 1 2 ∑(r .r ).p − r r