Politika ochrany spotřebitele
Formující trh. Má definovány své cíle, díky Maastrichtské smlouvy <začlenění do primární legislativy>, předtím jí pozornost věnována nebyla v rámci společenství.
Zaměření na ochranu zdraví, ochrana bezpečnost a zájmů spotřebitelů, podpora sdružování spotřebitelů, harmonizace, zůstal zachován princip minimální harmonizace = členské země musí splňovat minimální podmínky, které na ně tato politika klade, ale není jim bráněno v zesílení těchto opatření na jejich území, ale musí být slučitelná se smlouvami EU = musí tyto kroky oznamovat Komisi.
Je snahou, aby podmínky v rámci EU byly nastaveny stejně.
Lisabonská smlouva tuto problematiku nijak znatelně nezměnila, pouze zvýraznila skoro beze změny.
V každé zemi existují specifické národní formy této politiky, které naplňují „heslo: společně v rozmanitosti“.
Dnes je tato politika brána vážně, zatímco na počátku 90. let byla v pozadí zájmu s fatálními následky.
Spotřebitelské organizace, které umožňují v rámci vnitřního trhu tuto ochranu zajistit. Různá poradenská sdružení, která jsou podporávana z různých evropských programů.