Postavení banky v ekonomickém systému

Banka – finanční instituce.

Finanční zprostředkovatel, jenž umožňuje transformaci relativně volných zdrojů do místa jejich momentální potřeby.

Základní formou finančního zprostředkování je nákup vkladů a prodej úvěrů.

Principy zprostředkování:

– princip návratnosti – banka uzavírá s klienty obchody vždy na dobu určitou. Při prodeji chce získat zpět částku

+ cenu za tuto půjčku. Při nákupu vkladu se zavazuje, že v předem stanoveném termínu splatí částku i úrok

– princip ziskovosti – banka požaduje ze svých aktiv výnos, protože při nákupu vkladů platí úrok

úrokový výnos – úrokový náklad = úrokový zisk (hlavní zisk banky, ceny za půjčky jsou vyšší než náklady na nákup

Legislativní úprava podnikání

1. vstup do bankovního odvětví –cílem je, aby nevstupovali podnikatelé, kteří mají sklon k morálnímu hazardu

(jedná v rozporu se zájmy jiného subjektu a způsobí mu ztrátu. Půjčím si úvěr, tyto prostředky mi banka

poskytne na úvěr a já místo haly si poletím na cestu kolem světa. Znamená to ztrátu pro banku). Nežádoucí

výběr – situace, kdy banka podcení nebo neodhadne výši rizika a způsobí jí to ztrátu. (banka úvěruje klienta

a zařadí ho do kategorie A jako úvěr téměř bezrizikový a subjekt dostane minimální rizikovou přirážku.

Banka však podcenila riziko a proto bude mít nižší výnosy, než jaké by měla, kdyby ho zařadila do skupiny

s vyšší mírou rizika). Reguluje se to úvěrovými limity, což jsou maximální objemy úvěrů, které může prodat.

Kritéria autorizace – jsou základní podmínky, které musí žadatel splnit, chce-li podnikat jako banka:

– minimální zakladatelský kapitál – ztráty se nesmí přenášet na věřitele, u nás je to 500 mil. Kč

– obchodní a finanční plán na období 3-5 let, přičemž tyto plány musí být reálně podloženy

– odbornost a bezúhonnost manažerů – v současnosti se sleduje majetkové propojení manažerů banky

na podniky, které již zanikly. Snaha o vyloučení střetu zájmů

– odpovídající prostory – bezpečnost, vizitka firmy a především důvěryhodnost banky

– kontrolní, úřední a zabezpečovací systém – banka musí evidovat obchody, propracované kontrolní systémy

(odstranění úmyslných chyb). Princip čtyř očí – každý obchod je realizován pracovníkem banky a je

kontrolován nezávislou osobou.

2. úprava činnosti obchodních bank – pravidla stanovená regulátorem, jejich nedodržování vede k postihů.

Je zde snaha o harmonizaci předpisů upravujících bankovní podnikání. Již není obtížné vstoupit na zahraniční

trh. Musí zasílat pravidelně (např. měsíčně) hodnocení o plnění daných ukazatelů

3. CB v roli věřitele poslední instance – jsou zpracovány systémy, kdy CB může poskytnout nouzové úvěry.

Lze uplatnit pouze 2 kritéria a to teoretická kritéria (úvěr pouze bance, která je nelikvidní. Úvěr nesolventní

bance přijde velmi draho, levnější je krach. Vykazuje ztrátu) a praktická kritéria (kromě likvidity a solventnosti

se posuzuje, zda krach banky může způsobit systémové riziko. Krach banky by vzbudil nedůvěru mezi

bankovními klienty a ti se zachovají tak, že budou hromadně vybírat vklady, čímž se dostanou do problémů

i ty zdravé). U nás roli nouzových úvěrů plní lombardní úvěry.

Legislativní úprava bankovního podnikání v ČR vstup do odvětví

– zákon 21/1992 Sb. ve znění aktuálních předpisů

– banka pouze jako a.s.

– musí k výkonu činnosti získat licenci

– výkon činnosti vykonává pouze v rozsahu licence. Může podat žádost o rozšíření licence, ale může podat žádost

i o zúžení licence.

– žadatel předkládá žádost o licenci – vyhláška ČNB 166/2002 Sb. Jsou zde uvedena všechna kritéria

– platí princip jednotné bankovní licence pro EU (lépe pro Evropský hospodářský prostor patří zde i Island,

Norsko, Lichtenštejnsko). Bankovní subjektu je vydána domovským regulátorem jedna licence, která mu

umožňuje provádět licencované činnosti na území domovského státu i na území hostitelské země bez

povolení orgánu regulace v hostitelské zemi.

– Banka může v EU působit i bez pobočky pouze v případě konzultační formy a dočasné formy.

Legislativní úprava činnosti v ČR

– zákon 21/1992 Sb. ve znění aktuálních předpisů

– vymezuje obecně základní oblasti bankovní činnosti (likvidita, rezervy, pojištění vkladů…)

– opatření ČNB či vyhlášky ČNB řeší podrobněji (metodiky) základní oblasti činnosti banky

– nedodržování opatření vede k postihům tj. pokuta, nucená správa (banka pracuje ve zvláštním režimu, kdy jsou

pozastaveny činnosti představenstva a manažerů a banku vede nucený správce určený ČNB, max. 24 měsíců

a zapisuje se do Obchodního rejstříku), částečné odnětí licence nebo úplné odnětí licence (banka nezaniká

jako a.s. ale jako banka)

BANKOVNÍ SYSTÉMY Z HLEDISKA FUNKCÍ

Může mít národní i nadnárodní charakter.

Jednostupňový – mikro a makro funkce soustředěny u obchodních bank,

– vymezuje kompetence (práva a odpovědnosti) jednotlivých úrovní (národní, nadnárodní),

– všechny banky mají právo emitovat peníze a zároveň provádět podnikatelskou činnost, spíše formální

záležitost.

Dvoustupňový – hierarchické uspořádání systémů – centrální banka s makroekonomickými funkcemi

a obchodní banky s mikroekonomickými funkcemi => dochází k oddělení mikro a makro funkcí:

1. úroveň CB (makroekon. fce -> měnová fce <=> emisní monopol)

– má nástroje k tomu, aby řídila měnovou politiku

2. úroveň – mikroekon. fce

OB1, OB2, OB3, OB4, OB5 (ostatní obchodní banky jsou existenčně závislé na výsledcích své ekonomické

činnosti)

DVOUSTUPŇOVÉ BANKOVNÍ SYSTÉMY Z HLEDISKA LEGISLATIVNÍ ÚPRAVY

= jaké činnosti obchodní banky ze zákona mohou vykonávat.

1) Univerzální systém

– spojení obchodů komerčního (platební styk, úvěry..převažují) a investičního typu (nákup a prodej CP,

směnárenské obchody, správa portfolia, výnosové provize..) v jedné bance.

2) Oddělený systém

– institucionální oddělení komerční a investiční činnosti => banky, které mohou provádět jen obchody

investičního typu a nesmí provádět komerční typ obchodů a naopak,

– vznik díky velké hospodářské krizi v USA (kolaps celého bankovního systému, lidi přestali věřit svým bankám) =>

banky začaly používat vklady svých klientů na burze, aby eliminovaly ztráty => nenávratné investice

– v řadě zemí pak bylo institucionálně ustanoveno oddělení obchodů => ochrana klienta, snižování rizika

pro klienta..

– krátce to vydrželo, ale přelévání kapitálu je velmi výrazné => banky svou oddělenost začaly cítit jako nevýhodu

vůči bankám s univerzálními systémy (mohou obsloužit klienta ve všech sférách, mají daleko větší objem

a kvalitu informací, mohou více diverzifikovat portfolio a jeví se jako stabilizační)

3) Smíšený systém

– má některé prvky z univerzálního systému a některé z odděleného,

– banky s licencí na obchody komerčního typu mohou zakládat investiční společnosti (mít majetkový podíl

v jiných společnostech) např. v Maďarsku, Itálii.

TYPY BANK V BS Z HLEDISKA SPECIALIZACE

=> do jakých oblastí bude investovat

Komerční banky – orientace na klientelu

– retailové bankovnictví – FO, nepodnikatelé + drobná podnikatelská klientela

– trh s velkým potenciálem, je růstový

– např. v ČR orientace bank není tak vyhrazená na podnikatelskou klientelu => komerční banka je spíše

orientovaná na retailovou klientelu

Spořitelní banky – Česká spořitelna výrazně orientovaná na retail

Zemědělské banky – financování zemědělství a venkova, nyní nemáme žádnou takovou banku

Hypoteční banky – financování nemovitostí, v ČR je hypoteční banka

Banky se speciálními funkcemi – zpravidla neziskový charakter (ostatní jsou ziskové)

– vlastnická forma je buď státní, nebo se státní účastí

– s cílem rozvoje určitých oblastí NH – ziskové kritérium je až druhořadé

rozvojové banky: předmět – podpora určitého odvětví nebo regionu (např. zemědělství)

exportní banky – podpora exportu, Česká exportní banka

konsolidační banky – mají za úkol konsolidovat určitá odvětví, které jsou na tom špatně

Investiční banky – financování rozsáhlých investičních celků, ztrácí význam – podnikatelská orientace

– začaly podnikat na konci 19. stol. po průmyslové revoluci => potřeba investic do nových strojů, lodí.

Začaly vznikat banky soukromého typu, financovaly rizikovější projekty formou primárních emisí, pak začaly

upadat a po 2. sv. válce opět nabyly účinnosti, potom zase ztratily význam…

– v ČR není

TRŽNÍ PROSTŘEDÍ

Model dokonale konkurenčního prostředí

– absence státních zásahů do fungování trhu => všechno co by bylo jen záležitostí nabídky a poptávky,

– dokonalá informovanost subjektů, neexistuje asymetrie informací,

– neexistují bariéry vstupu do odvětví,

– relativně velký počet bank nabízejících bez dominantního vlivu jednotlivce či skupiny,

– tržní úroková sazba je výsledkem konkurence, všechny banky jsou cenovými příjemci

– všechny banky nabízí veškeré bankovní služby, neexistuje licence k bankovnímu podnikání.

Reálné tržní prostředí v bankovnictví

vliv ekonomických faktorů – fůze a aktivace vedou k dominantnímu postavení určitých skupin bank,

– specializace bank oslabuje konkurenční prostředí,

– nabídka alternativních produktů ze strany nebankovních produktů.

vliv administrativních faktorů

– ustanovení emisního monopolu CB,

– regulace vstupu do bankovní sféry a regulace činnosti bank.

Oligopolní charakter bankovního prostředí

Bariéry vstupu do odvětví – bankovní licence

Administrativní regulace podnikání

too big to fail (příliš velký pro úpadek) – v případě, že má banka problémy, tak regulátor zkoumá dopad krachu

banky na celý systém a regulátor se rozhodne, buď banku zachránit nebo ne s ohledem na náklady

Proces koncentrace v bankovnictví

koeficient koncentrace je konsitutován různě např. seřadí se banky podle bilance, vezmou se 3 banky a jejich vliv

na bankovní systém..

∑=

A

∑

Záruční a rozvojová banka

( )

5

A

Herfinadahlův index tržní konkurence – suma kvadrátů tržních podílů jednotlivých bank na celkovém systému

∑=

2

i H s

VÝVOJOVÉ TRENDY V BANKOVNICTVÍ

Globalizace a její dopad na bankovních trzích

Globalizace = spolupráce na celosvětové úrovni

– propojování ekonomik, určitá forma integrace s tím, že integrační procesy existovaly už dříve

– proces propojování jednotlivých národních bankovních trhů, který vede k vytvoření celosvětového trhu

(rostoucí integrace v ekonomické, kulturní i technologické oblasti),

– znakem procesu je, že existující svět (i přes svoji regionální a národní samostatnost) se chová jako součást

jednoho trhu, reaguje ve stejných okamžicích na stejné podněty např. burza a nebo obchodování

na světových trzích se službami, ropou, komoditami..

– stejný proces probíhá v oblasti finanční a bankoví sféry, globalizace na bankovních trzích je součástí

celosvětového globalizačního procesu, tedy

Faktory globalizace ve finančnictví a bankovnictví

Změny v ekonomickém prostředí (výrazně od 70. let 20. stol.)

Růst inflace úrok. sazeb, obtížná predikce vývoje /požadavky na informace o očekávaném vývoji)

Pokles zhodnocení a růst rizikovosti finančních investic vlivem vysoké volatility úrok. sazeb, které reagují

na investiční prostředí.

Vznik finančních inovací – fin. produkty a technologie (deriváty, které původně měly zajišťovat riziko, sekuritizace

aktiv, požadavky na technologie)

Tendence k umisťování finančního kapitálu do jiných zemí (požadavky na redukci bariér)

Liberalizace a deregulace i v bankovnictví – nejvíce se to projevuje v oddělených systémech

Rozvoj a využití informačních technologií

Přenos informací v krátké době umožňuje reakce bankovních investorů na vnější změny prakticky v tomtéž čase.

Snížení asymetrické informace (ne každý má stejné množství informací), snížení efektů z jejího působení, bankovní

trhy tendují k efektivitě.

Důsledky globalizace

Změny ve charakteru bankovního konkurenčního prostředí

Růst konkurence:

– odstranění administrativních bariér vstupu

– procesem harmonizace regulace a dohledu (když dojde k přelévání kapitálu do jiných zemí, aby ty podmínky

byly všude stejné – z hlediska výše a metodiky a aby každý byl vystaven srovnatelné výši rizika,

– vlivem substitučních produktů nebank. subjektů (jak se vyvíjí trh, tak firmy nabízejí více produktů, propojování

produktů.. např. životní pojištěn, rizikové pojištění..)

Faktory konkurence:

– cenová konkurence – je limitována náklady bank a samotným klientem (ne všichni klienti jdou jen po ceně),

je velmi krátkodobá (klienti se brzo dozví o snížení cen a ceny sníží i ostatní banky => výnosy z cenové

konkurence jsou velmi krátkodobé, banky hledají jiné faktory, které jsou dlouhodobé např. poskytování

kvalitních služeb, které souvisí s kvalitním řízení banky i kvalita bankovních pracovníků)

– tvorba hodnoty pro klienty => subjektivně vnímaná veličina mezi tím, jaká je kvalita služby a mezi tím, co za tu

službu klient zaplatí (nadbytečný užitek = hodnota je vyšší než cena, kterou za službu zaplatí x jakmile zjistí,

že jiná banka mu může nabídnout lepší služby za nižší cenu, tak nemá problém změnit banku..)

Konsolidace bankovních sektorů:

= pokračující proces integrace ve větší celky

– jejím projevem je to, že klesá počet bankovních i finančních institucí, rostou finanční tlaky, změna jejich formy

a zvyšování bilanční sumy společností

– snižování počtu bank (fůze, akvizice)

– vznik silných nadnárodních společností – holdingy

– pokles potu zaměstnanců v bankovnictví

– integrovaný dohled

Změny v řízení bank

Orientace na klienta

– změny v marketingové koncepci – CRM => změna orientace z produktu na klienta, proces dlouhodobého

udržení klienta, klient je zdrojem zisku, nikoliv produkt

– změny organizačních struktur – tržně orientované struktury, reorganizace obchodně provozních procesů =>

sektor retailové klientely, sektor firemní klientely, sektor VIP..

Změny v přístupech k hodnocení výkonnosti bank

=> finanční analýza je nedostačující pro hodnocení výkonnosti banky

– tržně orientované ukazatele EVA

– rizikově upravené ukazatele RORAC, RAROC(kvantifikuje se rizikový kapitál, na základě rizikovosti portfolia

a zisk banky se vykazuje nikoliv na účetní kapitál, ale na ten rizikový kapitál)

VKLADOVÉ BANKOVNÍ OBCHODY

Klasifikace a význam pasivních bankovních obchodů a faktory ovlivňující jejich strukturu

Pasivní obchody (zahrnují všechny typy obchodů, kterými banka získává zdroje => mezibankovní vklady od

jiných bank=> Pribid(nakupuji vklad od jiné banky) a nebo můžu nakoupit i úvěr od CB nebo od jiných bank

=>Pribord)

Vkladové obchody ( zahrnují jen některé typy obchodů, kterými banka získává zdroje)

Primární vklady = vklady od nebankovních subjektů

Sekundární vklady = vklady od jiných bank u naší banky – byly už jednou vykoupeny

Bilanční struktura bankovních zdrojů

Zdroje vlastní

Zdroje cizí = pasivní bankovní obchody

– vklady primární (nebankovní veřejnosti)

– zdroje od cizích obchodních bank (vklady sekundární + úvěry z MBT)

– zdroje od CB (úvěry)

– Emise dluhopisů (obligace, HZL…)

Odlišná právní úprava, tvorba PMR, Obchodovatelnost na sekundárních trzích

Pasivní bankovní obchody

Zdrojová základna banky – financování bankovních aktiv

Nositelé úrokových, neúrokových a provozních nákladů

Nositelé bankovních výnosů (provize, poplatky z nich plynoucí)

Struktura zdrojů je ovlivněna:

– dostupností a cenou zdrojů => může nastat situace, kdy je pro banku nějaký zdroj nedostupný např. když má

banka problémy s likviditou( nemá možnost si půjčit na bankovním trhu, protože jí nikdo nepůjčí z důsledku

velkého rizika), nemá dostatek finančních prostředků na nákup zdrojů, dostupnost zdroje je také dána

organizační strukturou banky, banka nemá u nás licenci k emisi hypotečních zástavních listů, protože

nesplňuje podmínky pro získání

– specializací banky

– obchodní strategie banky

Vkladové produkty z hlediska jejich dělení

Časové hledisko

krátkodobé

střednědobé

dlouhodobé

Ovlivňuje úr. sazbu a tedy úr. náklady

Ovlivňuje likviditu banky a její řízení – např. termínovaný vklad, když ví, že je na dlouhou dobu s přesnou lhůtou

splatnosti, jestli je možná opce na předčasný výběr..

Klientské hledisko

častěji uplatňováno než hledisko časové

vklady domácností (vklady občanů)

– tvoří největší podíl (60 – 70%), tvoří hlavní zdrojovou základnu bank. např. – vklady občanů podle příjmů

domácností, podle pohlaví…

vklady firem

– jsou tvořeny převážně vklady na běžných účtech – transakční vklady, podle vkladů a úr.sazeb

– dělí se např. podle odvětví, podle výše tržeb (ročního obratu), podle doplňkových produktů..

vklady municipální – výše vkladů je dána rozpočtem obcí

vklady státní – vklady ministerstev, ovlivňuje je příjem – jak jsou podporovány veřejné finance

Vkladové portfolio je ovlivněno strategickou orientací na klientské segmenty, na koho je banka orientována

Právní hledisko

Vklady na vkladních knížkách – smlouva o vkladu, Občanský zákoník, par. 778 a dále dokladem je bankou vydaná

vkladní knížka

Vklady na běžných účtech – smlouva o BÚ, Obchodní zákoník, par. 708-715

Vklady termínované či s výpovědí – smlouva o vkladovém účtu, Obchodní zákoník, par. 716-719

Depozitní směnky – směnka vlastní vystavená bankou jako doklad o přijetí peněz, zákon směnečný a šekový 191/

1950 Sb.,

Vklady na běžných účtech

Hlavní cílem uzavírání vkladů jsou transakce, slouží k tomu, aby byl prostřednictvím nich realizován platební

styk, vykazují bankám denně proměnlivé zůstatky. Poměrná část těchto vkladů zůstává téměř vždy k dispozici –

vkladová sedlina (v Německu kolem 80%). Velká část těchto vkladů trvale leží na účtech banky a banka je může využít

k bankovním obchodům. Jsou to vklady likvidní ihned, proto je sazba velmi nízká.

Občan překládá občanský průkaz, rodný list, cestovní pas,

cizinci předkládají cestovní pasy, případně další doklady např. potvrzení o pobytu.

Uzavírá je občan starší 18 let, ale jde i v nižším věku – studentské účty

Firma – výpis z obchodního rejstříku, živnostenský list, občanský průkaz toho, kdo zastupuje firmu, oprávnění,

o uzavření a disponování účtu – prokura.

Podpis smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu, musí být písemná a součástí musí být obchodní podmínky.

Obvyklé záležitosti smluv:

– podpis obou stran

– odvolání na zákon, podle kterého vzniká

– den ke kterému se vklad zřizuje a den, od kterého je majitel oprávněn disponovat s prostředky na účtu

– číslo účtu

– další podmínky, které tam musí a nemusí být např. jestli je tam fixní nebo pohyblivá sazba (to může být uvedeno

v obchodních podmínkách), odkaz na sazebník platných úrokových sazeb – musí být dostupný na stránkách

banky a musí být vyvěšen na pobočkách bank

– jak jsou jednotlivé služby zpoplatňovány – odkaz na aktuální sazebník poplatků

– jakým způsobem a jak často jsou zasílány výpisy o stavu na běžném účtu, jaká je frekvence připisování úroků,

poplatků a provizí a odkaz na obchodní podmínky

Pokud dochází ke změnám podmínek, tak veškeré změny musí být řešeny pomocí písemného dodatku a musí být

podepsán a odsouhlasen oběma stranami.

Dispoziční právo spojené s účtem – má majitel účtu, ale má právo určit další osoby, které mohou disponovat s penězi

na účtu, ale musí být o tom písemný záznam formou založení podpisových vzorů.

Pokud nejsou sjednány podmínky připisovány úroků, není to stanoveno ani v obchodních podmínkách, tak je to

automaticky čtvrtletně – čtvrtletní úrokovací období.

Výpovědní lhůty:

Majitel účtu může vypovědět účet kdykoliv bez udání důvodu.

Banka může vypovědět s účinností ke konci kalendářního měsíce následující po měsíci, ve kterém byla majitelem

výpověď bance doručena.

Spořící účty – doplňková služba k bankovnímu účtu

Kombinují v sobě dva typy produktů – výhody bankovního účtu a termínovaného vkladu – zachovává likviditu

a umožňuje vyšší zhodnocení.

Je možné ho realizovat pomocí trvalého příkazu (k nějakému předem specifikovanému datu jsou z běžného účtu

převáděny určité částky na jiný účet) nebo automatického převodu (alternativa trvalého příkazu, kde nejde

o termín transakce, ale transakce je provedena při splnění určité podmínky např. zůstatek na BU je 50 000,

tak nadlimitní částka je automaticky převedena na spořící účet, aby se nám ty prostředky lépe zhodnocovaly,

minimální limit si může každý nastavit podle sebe).

Vklady termínované

– nejsou určeny pro platební styk, ale pro zhodnocení dočasně volných peněžních prostředků.

– vklady znějící na stanovenou částku, s předem určenou lhůtou splatnosti

– vklady na krátkou dobu, střední nebo dlouhodobou

vklady pevné – pevná částka na pevnou lhůtu splatnosti

vklady na otevřeném účtu – na ten vklad uložím určitou smluvně uloženou částku, ale mám možnost

pravidelně nebo nepravidelně provádět tzv. přívklady, ale není možné vybírat!!

vklady revolvingové – typ termínovaného vkladu, který když není klientem ve stanovený termín vypovězen,

tak se automaticky obnovuje za smluvně nastavených či aktuálních podmínek – např. úroková sazba, může

být stanovena jako pohyblivá, vázána na nějakou referenční sazbu a pak se změní podle toho, jak se mění ta

referenční sazba, podle toho jak je nastavena.

Vklady na vkladních knížkách

– typy vkladů, proti nimž je banku vystaven doklad nebo vkladní knížka nebo alternativy – vkladní list nebo

depozitní certifikát

– dispozice s tímto vkladem je možná pouze o přeložený příslušného dokladu (vkladní knížka)

– u nás jsou upraveny občanským zákoníkem, patří sem např. i stavební spoření

– je možné stanovit pouze vkladní knížku na jméno a na heslo ne na doručitele (ten kdo ji přinese, tak může

požadovat vklad), je to opatření proti praní špinavých peněz

– jestliže vkladatel 20 let s knížkou nenakládá, automaticky se ruší vkladový vztah – nepřipisují se nám úroky..,

avšak nezaniká majiteli nárok na výplatu částky

– z hlediska likvidity – vkladní knížky bez výpovědní lhůty a vkladní knížky s výpovědní lhůtou, která je uvedena

přímo ve smlouvě

– poplatky a provize – mají vkladní knížky výhodu, protože je zde vyšší čisté zhodnocení – nejsou poplatky

– už jsou spíše historické, např. Česká spořitelna je vede

– výherní vkladní knížky, kde je úročení nízké, ale jsou také spíše na ústupu

Depozitní směnka

– vkladový produkt, alternativa k bankovním účtům jak pro FO, tak pro PO

– požadována minimální částka, většinou se jedná o částky zaokrouhlené

– nejsou u nás vydávány jako směnky diskontované, ale jako směnky vlastní s diskontovanou doložkou –

banka se zavazuje, že zaplatí částku na směnce – částka nominální + částka úroku

– krátkodobý instrument, uzavírá se do doby 1 roku, používá se jednoduchého úročení, úroky se vypočítávají

jednorázově

– směnka nepodléhá pojištění vkladů, ale je tam trošku vyšší úročení než u termínovaných vkladů

– dá se převádět na jinou osobu, tím může majitel směnky pokrýt svůj závazek vůči věřiteli

– rekta doložka – čímž se zakazuje převoditelnost směny indosamentem – banka ji vyplatí pouze tomu, kdo je

1. majitel na směnce, kdo je uveden na té směnce => na řad

POJIŠTĚNÍ VKLADŮ (DEPOZIT)

Význam a důsledky pojištění vkladů

Sociální funkce – aby alespoň určitá část vkladů bude nahrazena klientům v případě krachu banky

Stabilizační funkce – snížení rizika hromadných výběrů při úpadu banky a tím stabilizovat systém

Opatření proti důsledkům:

morálního hazardu

– záměrné investování do rizikových obchodů s cílem maximalizovat okamžitý bankovní zisk, ohrožuje vyrovnání

závazků vůči vkladatelům

– úmyslné porušování podmínek s cílem ublížení protistraně

nepříznivého výběru bank

– v důsledku asymetrických informací na reálném trhu banka podcení rizikovost investice, což může mít negativní

dopad na likviditu banky a tím za vyrovnání závazků k vkladatelům

– vystaveny jsou tomu banky v procesu úvěrování např. banka špatně odhadne bonitu klienta a přidělí úvěr

v situaci, kdy by vůbec neměl být poskytnut a nebo má banka špatně nastavené hodnocení bonity klienta –

nedokáže dobře odhadnou míru rizika spojenou s určitými produkty a klienti dostávají nižší úrokové sazby –

k bance utíkají méně bonitní klienti)

Ekonomické důsledky pro banky:

Zvýšení nákladů bankovního podnikání – relativně vysoké náklady příležitosti v bankovnictví, možnost promítnutí

nákladů do ceny bankovních produktů

Povinné pojištění depozit

Povinné pojištění depozit

Souvisí s existencí státní (nestátní) instituce pro pojištění depozit, do níž banky povinně odvádějí pojistné

Regulátor stanoví legislativní úpravy:

– typy depozit a sazby, z nichž je pojistné odváděno

– typy depozit, které jsou pojištěny – ze kterých je odváděno pojištění nemusí být vždycky identické s předmětem

pojištění, všechny depozita nemusí podléhat odvodům, mohou se měnit

– způsob a výše náhrady z pojištění depozit

Varianty výše pojištěných depozit

– neomezená výplata vkladů v plné výši, když splňují podmínky pojištění

– neomezená výplata určitého podílu vkladů (např. 50 % z částky)

– výše 100% pojištěných vkladů je limitována (např. 1mil PJ)

– výše pojištěných vkladů je limitována, výplata určitého podílu z limitu (např. 90%, max 25 000 EUR)

U nás je povinný systém pojištění vkladů z hodnoty průměrného zůstatku vkladů za minulé období a odvádí 1/10 %

z hodnoty vkladů, které jsou předmětem (stavební spořitelny odvádí 0,05%) – fond pojištění vkladů a vztahuje

se na všechny typy primárních depozit, která jsou adresná

Způsob náhrady v současnosti‚ 100%, max. do výše proti hodnoty 50 000 EUR.

Dobrovolné pojištění depozit

založeno na existenci:

– soukromých pojišťoven, do nichž banky na smluvním základě odvádějí pojistné

– soukromých pojistných fondů vytvořených bankami na dobrovolném smluvním principu

Systém pojištění vkladů v ČR

U nás je povinný systém pojištění vkladů z hodnoty průměrného zůstatku vkladů za minulé období a odvádí 1/10 %

z hodnoty vkladů, které jsou předmětem (stavební spořitelny odvádí 0,05%) – fond pojištění vkladů a vztahuje

se na všechny typy primárních depozit, která jsou adresná

Způsob náhrady v současnosti‚ 100%, max. do výše proti hodnoty 50 000 EUR.

– systém povinného pojištění vkladů bank se sídlem v ČR

– pobočky zahraničních bank mohou vklady pojistit v systému platném v domovském státě při zajištění

srovnatelnosti náhrad v obou systémech

– Fond pojištění vkladů je zřízen dle zákona 21/1992 Sb., zákona o bankách

– pojištěny jsou veškeré pohledávky z výše uvedených vkladů včetně úroků v české a cizí měně

– systém pojištění se nevztahuje na směnky aj cenné papíry

– roční příspěvek banky do Fondu činí 0,1% z průměrného objemu pojištěných vkladů (včetně úroků) za minulý

rok (stavební spořitelny mají sazbu 0, 05% z průměrného objemu vkladů)

STAVEBNÍ SPOŘENÍ

Podstata stavebního spoření

– kolektivní způsob financování nemovitostí a jejich vybavení

– uzavřený systém financování – účastníci SS jsou vkladateli i dlužníky. Nemohu si půjčit, pokud nebudu vkládat.

– vkladatelé tvoří fond stavebního spoření, dlužníci čerpají z fondu akumulované finanční prostředky

– úvěrové financování je vždy účelové – na bytovou výstavbu

Právní úprava SS zákon 96/1993 Sb.

– v období 1. republiky nebyla v ČR založena žádna stavební spořitelna

– vymezuje systém SS a podmínky účasti

– vymezuje působnost stavebních spořitelen

o uzavřený systém financování

o účelové čerpání úvěrových prostředků

o účastník – fyzická i právnická osoba

o stavební spořitelna musí vlastnit bankovní licenci

o předmětem její činnosti je pouze stavební spoření a další uvedené činnosti podle 96/1993 Sb.

o v důsledku specializace je diverzifikace rizika omezená

Fáze stavebního spoření

– fáze spořící

– fáze poskytnutí a čerpání úvěru

– fáze splacení úvěru

Fáze spořící

Na začátku je písemná smlouva o stavební spoření. Její obsah:

– smluvní strany (zákonný zástupce)

– cílová částka (struktura). Je zde zahrnuta: cílová částka, úroky z vkladů, státní podpora, úroky ze státní

podpory a úvěr

– úroková sazba – je pevná po celou dobu (možná jednostranná změna po 6leté platnosti smlouvy – novela

z roku 2003)

– podmínky na získání nároku na úvěr ze SS (úrokové rozpětí mezi úrokovou sazbou z vkladu a úrokovou sazbou

z úvěr je maximálně 3 procentní body)

– prohlášení o státní podpoře

– minimální spořící částka

– podmínky pro změnu cílové částky, prolongace smlouvy aj.

Důležitá poznámka:

Uspořenou částku nelze ve fázi spořící převést na jinou osobu (výjimka – dědické vypořádání)

Fáze poskytnutí a čerpání úvěru ze SS

– splnění čekací doby na úvěr, ze zákona nesmí být kratší než 24 měsíců (všichni budou čerpat a nikdo nebude

vkládat, může vzniknou nedostatek zdrojů)

– naspoření stanoveného podílu z cílové částky, stanoveno v obchodních podmínkách – obvykle 40% – 50%

z cílové částky

– dosažení hodnotícího (ohodnocovacího) čísla, konstrukce a výše v obchodních podmínkách (zásluhy klienta na

tvorbě fondu SS) (suma úroků/cílová částka. Obvykle má 3 parametry:

o výkonnostní faktor = naspořená částka/minimální požadovaná částka SS

o číselný hodnotící faktor = rychlá varianta (rychlost splácení úvěru, což znamená vyšší splátky,

volíme si i vyšší podmínky při zkoumání bonity klienta)

o parametr hodnocení

– prokázání úvěruschopnosti žadatele – jeho příjmy nedosahují toho, aby mohl realizovat splátky (možnost

splácení dluhu 3. osobou)

– čerpání úvěru – jednorázové či postupné

– financování bytových potřeb dlužníka i osob blízkých (příbuzní v řadě přímé, manželé a sourozenci)

– účelovost úvěru je sledována stavební spořitelnou, v případě rekonstrukce jsou prostředky převáděny na účet

investora, pracovník SS může docházet na místo výstavby nebo rekonstrukce a obhlížet zda postup odpovídá

výši vyčerpané částky. V případě, že SS zjistí, že nějaká částka byla použita jinak má 2 možnosti: vrácení

částky, která byla čerpána jinak, nebo může odstoupit od smlouvy a musím úvěr splatit hned.

Splácení úvěru ze SS

– základním modelem splácení je měsíční anuitní splácení

o a = D*u a…výše měsíční anuity

D…výše úvěru ze SS

U…umořovatel

i

m

u

=

1

1 (1 )

− +

i

n

m

Státní podpora stavebního spoření

Státní podporu může získat (podle novely)

– občan ČR (státní příslušnost)

– občan s trvalým pobytem v ČR a přiděleným rodným číslem

– občan země EU, kterému bylo vydáno povolení k pobytu na území ČR a přiděleno rodné číslo

– max. výše činí 15% z ročně naspořené částky, max. z částky 20 000 Kč

– může být využita (připsána) na více smluv 1 vkladatele, ovšem při splnění předchozí podmínky

Před novelou Po novele (1.1.2004)

– státní podpora 25% z ročně naspořené částky – 15% z ročně nasp. částky

– max. z částky 18 000 Kč – max. z částky 20 000 Kč

– podpora pouze na 1 smlouvu – podpora na více smluv

– doba vázanosti 5 let pro nárok na vyplacení – doba vázanosti 6 let

státní podpory

Spoření bez úvěru ze stavebního spoření

– písemná smlouva o stavebním spoření

– odlišná struktura cílové částky = vklady + státní podpora + úroky z nich

– právní nárok na státní podporu má pouze FO (ne podnikatelé)

– pokud chce klient získat státní podporu, nesmí s vkladem nakládat nejméně 6 let a pak může prostředky

využít k jakémukoli účelu. (je to pouze v ČR, ve světě je to provázáno na účelové použití úvěru)

Překlenovací úvěry v systému SS

– možno čerpat v případě, že klient nesplňuje podmínky na úvěr ze SS

– vzniká uzavřením samostatné smlouvy, jejíž podmínky jsou odlišné od úvěru SS (úroková sazba,

způsob splácení, zajištění apod.)

– max. výše překlenovacího úvěru = cílová částka – (vklady + státní podpora + úroky z nich)

cílová částka = 600 000 Kč

z překlenovacího úvěru platím pouze úroky. Současně s tím mi běží fáze spoření. Musím mít naspořené 50%,

což je 300 000 Kč.

Vklady 300 000 Kč

Úvěr 300 000 Kč

Ve chvíli, když přestanu splácet úroky, začnu splácet anuitně.

– Klient splácí pouze úroky z PU a pokračuje ve spořící fázi až do získání nároku na úvěr ze SS

– Po získání nároku dojde k refinancování PU úvěrem ze SS

ROA v bankovním systému ČR a sektoru stavebního spoření

Zisk = provozní marže, finanční marže, úroková marže, nákladová marže

Úroková marže u SS klesá, neboť klesá úroková marže ze SS, pohybuje se v záporných číslech. Stavební spořitelny

mají fixní sazby (novela to změnila), klient změnil své chování, spoří u SS a úvěry čerpal z levnějších zdrojů (hypotéky).

U bankovního faktoru se pohybuje po celou dobu kolem 2,4%. I nákladová marže dokazuje, že SS jsou progresivnější.

Provizní marže v bankovním sektoru rostou, u SS kolem 2002, 2003 jednorázově narostly

(naúčtování „neoprávněných“ poplatků a provizí).

ÚVĚROVÝ TRH V ČR

Michal Široký

• Úvěr je nejstarší bankovní operace, která funguje již staletí.

• Cenou úvěru je zpravidla úrok. Úroková sazba se udává jako roční úroková sazba (p.a.). Ve většině případů

se úroková sazba odvíjí od mezibankovní sazby PRIBOR, a k té se připočítává komerční marže.

• Různé nebankovní společnosti rádi uvádějí úrokové sazby na měsíční nebo i nižší bázi.

Základní parametry úvěrového obchodu

• Každý bankéř si musí být vědom toho, že obchoduje s cizími penězi a ne vlastními.

Se svými prostředky mohu hazardovat jak chci, nikoliv ale s penězi akcionářů a střadatelů.

• Každý úvěr představuje riziko. Někdy vyšší, někdy nižší. Riziko musí být akceptovatelné,

a mělo by být vyvážené cenou úvěru.

Likvidita banky

• Příběh banky je vždy příběh o důvěře. Na jedné straně důvěra vkladatelů, na druhé straně důvěra bankéřů

v klienty.

• Poskytnuté úvěry nesmí nikdy ohrozit, nebo narušit likviditu banky, tj. schopnost okamžitě vyplatit závazky

na požádání vůči svým střadatelům a věřitelům. Jinak hrozí tzv. run na banku.

Run na banku

• Velmi čtivou formou je popsán run na banku v knížce Penězoměnci, od Arthura Haileyho.

• Pokud nastává nervozita střadatelů banky, je nezbytné především zachovat klid, a maximálně spolupracovat

s klienty a být informačně otevřený.

• Pozn. V dnešní medializované době může být jakákoliv banka ohrožena mediální kampaní, která naruší

důvěru vkladatelů.

Problémy hypotéční krize v USA a její dopady

• UBS bank vykázala rekordní ztrátu 12,5mld švýcarských franků

• Commerzbank prodělala 0,6 mld EUR

• J.P.Morgan Stanley bank propouští 1000 zaměstnanců, opouští britský hypoteční trh

• Credit Suisse odepsala 2 mld. EUR aktiv

• Deutsche Bank odepsala 2 mld. EUR aktiv

Příčiny hypotéční krize v USA

• 100% hypotéky

• Hypotéky i pro zaměstnance s nižšími příjmy a se špatnou platební morálkou

• Pokles ekonomiky USA přinesl propouštění a zvýšený objem nesplácených hypoték

• Důsledky

• Dlužníci se stávají bezdomovci. Trh s nemovitostmi nefunguje. Lidé neplatí daně. Roste zločinnost –

např. Cleveland.

Problémy Northern Rock

• 5. největší poskytovatel hypoték ve Velké Británii, problémy se získáváním kapitálu

• Banka hledala 5 měsíců nového vlastníka, který by zvýšil kapitál banky

• Vláda se rozhodla dočasně banku znárodnit, aby nebyl destabilizován celý bankovní sektor Velké Británie

Konkurence na úvěrovém trhu v ČR

banka=klasická struktura, kde je jedna centrála, pod to spadá pobočková síť popř. nějaké reprezentace

pobočka = patří pod banku

reprezentace= kolem 10 lidí, menší než pobočka, zabývá se speciální činností např. investičním bankovnictví,

financováním obcí a měst..

komerční bankovnictví – všechny banky, které známe, financování FO, bankovního sektoru..

investiční bankovnictví – mají 5 – 10 zaměstnanců, vytypovávají různé podniky, které by se daly koupit

a propojit..bývali součástí komerčních bank, dnes jsou odděleny, zabývají se čistě jen investiční aktivitou

např. invest credit AE

• Na českém trhu působí 38 bank nebo poboček.

• Dále zde působí 28 zastoupení (reprezentací).

• V ČR působí zhruba 210 finančních institucí, které nemají v ČR svoji pobočku.

• V ČR působí 19 družstevních záložen.

• V ČR působí ca. 75 registrovaných finančních institucí zabývající se leasingem, factoringem, či splátkovým

prodejem.

Největších 5 bank ovládá 64% aktiv trhu k 31.12.2008.

• Česká spořitelna a.s.

• Komerční banka a.s.

• UniCredit bank

• ČSOB

• GE Money Bank

Jenom úvěry tvoří úvěrový trh?

V roce 2008:

• Leasingem bylo profinancováno za 95,5 miliard Kč majetku (bez DPH). Leasing nemovitostí 11,5 miliard Kč

• Factoringové společnosti v roce 2007 profinancovali ca. 134 miliard Kč.

• Splátkové firmy – CETELEM, Home Credit, Multiservis atd. půjčily ca. 54 miliard Kč

Finanční substituty vs. úvěry

• Rychlost

– leasing trvá hodiny max. dny

– factoring trva dny max. týdny

• Cena

– Klient je díky rychlosti servisu ochoten akceptovat vyšší cenu

• Zajištění

– Nebanky nepožadují často tak rozsáhlé zajištění jako banky

Klasifikované úvěry v ČR

– nestandardní úvěry, jsou problematické např. nezaplacení (posplatnost) do 30 dnů, do 90, do 180 dnů a více

– může být i subjekt, u kterého nemáme finanční výkazy o firmě, přesto splácí řádně úvěr ale jeví se jako

problematický

• Klasifikované úvěry v ČR k 31.12.2006 činily ca. 154,4 miliard korun (pouze k nebankovním subjektům).

• K 31.12.2008 činily ca. 155,3 miliard.

• zdroj www.cnb.cz

ZÁKLADNÍ TYPY ÚVĚRŮ

Makro hledisko, časové hledisko, účelové hledisko

makro

• Úvěry státům a vládám

• Úvěry bankám a finančním společnostem

• Úvěry nefinančním společnostem – klasická výrobní firma, která něco vyrábí a s něčím obchoduje

• Úvěry domácnostem

časové hledisko:

• Úvěry krátkodobé – se splatnosti do

1 roku. Kontokorenty, provozní úvěry.

• Úvěry střednědobé – se splatností do

4 let. Většinou účelové úvěry.

• Úvěry dlouhodobé – se splatností do 15ti let. Investiční na pořízení dlouhodobého majetku.

účelové hledisko

• Úvěr kontokorentní –nejoblíbenější u klientů. Jeden z nejrizikovějších pro banky, nemusí tam být žádné

zajištění, jen formou mzdy u občanů a u firem je to zajištění formou pohledávek – banka profinancovává

pohledávky ve splatnosti, protože je tam nejmenší riziko, že nebudou zaplaceny, potom stále riziko stoupá,

hlavě u pohledávek po splatnosti (max 30 dnů)

• Úvěr účelový – oblíbený bankami (banka chce mít kontrolu nad tím, co klient s penězi udělá a jestli je dokáže

splatit a vrátit), méně klienty (nemůže to použít na cokoliv), je levnější, je tam nižší riziko než u bezůčelového

• Investiční úvěry – na pořízení investičního majetku např. nemovitosti, stroje

• Lombardní– na zastavení movitých věcí např. obrazy, CP, stroje, licence, autorské práva, software

• směnečný úvěr (eskontní) – odkup směnky před její splatnosti s určitým diskontem

• Víceúčelová linka – kreditní rámec na sílu a bonitu firmy a stanoví kterou část může čerpat jakým způsobem,

kombinace více úvěrů např. stavební firma potřebuje různé záruky na provozní financování, záruky na kvalitu,

investiční úvěry na výstavbu nemovitosti..nejrizikovější jsou kontokorenty a bezúčelové úvěry

• Rámec na záruky, Rámec na akreditivy – dokumentární akreditiv, platební instrument, kdy banka je ručitel

a zprostředkovatel

• Rámec na fix obchody (Treasury linka) – (spojeno s termínovaným obchodem forwardem)

pro domácnosti

• Kontokorenty (povolené debety na účtu)

• Spotřebitelské úvěry

• Hypotéky

• Platební karta – zastřešující skupina pro:

• Účelové úvěry

• Leasing

RPSN – roční procentní sazba nákladů

• Nevýhodou této zkratky je, že sice většina z nás o ní slyšela, nicméně je nepřehledná.

• Důvodem vzniku této sazby byl fakt, že se na trhu vytvořilo mnoho nabídek, které nebylo možné srovnat.

Proto vznikl požadavek na RPSN, tedy na celkovou sazbu ceny peněz vyjádřenou v roční úrokové sazbě.

V této úrokové sazbě jsou veškeré poplatky, procenta, provize atd. Je to finální cena produktu

JAK FUNGUJE V BANCE ÚVĚROVÝ PROCES

• Platí pravidlo Čínské zdi – klient je striktně oddělen od úvěrových analytiků, a neměl by je v průběhu

úvěrového řízení potkat.

• Platí pravidlo čtyř očí – min. 2 lidé z banky mohou mít právo rozhodnout o úvěru. Nikdy samostatně.

úvěrový proces 1

• Platí pravidlo Čínské zdi – klient je striktně oddělen od úvěrových analytiků, a neměl by je v průběhu

úvěrového řízení potkat.

• Platí pravidlo čtyř očí – min. 2 lidé z banky mohou mít právo rozhodnout o úvěru. Nikdy samostatně.

úvěrový proces 2

• Úvěrový analytik – zhodnotí dodané podklady od obchodníka, provede finanční analýzu, napíše doporučení

pro rozhodnutí. Úvěrový specialista by si vždy měl zachovat odstup, a s klientem se osobně nepotkat.

• Úvěrový analytik = Credit Analyst, Kreditspezialist, Risk manager, Risk analyst, Rizikomanažer

úvěrový proces v bance 3

• Kompetentní osoby rozhodnou, zda úvěr bude poskytnut, či nikoliv. Měl by platit princip 4 očí, tzn. rozhodují

vždy 2 lidé. A to vždy min. jeden z úvěrových analytiků.

• Kompetenztrager, Puvoirtrager, Underwriter, Riskmanager atd.

o Kreditní karty – schválen nějaký úvěr, možnost přečerpání

o Debetní karta – můžu čerpat jen do svého zůstatku, nemůžu do nějakého úvěru

úvěrový proces 4

• Po schválení úvěru připravuje speciální tým úvěrovou dokumentaci, kde jsou specifikovány podmínky úvěru,

způsob zajištění, termíny splátek apod.

• Po splnění zajišťovacích podmínek, je teprve úvěr vyplacen.

úvěrový proces 5

• Předcházejícími kroky úvěrový proces nekončí, naopak dochází k jednomu z nejdůležitějších procesů –

kontroly plnění podmínek, klient ještě nezaplatil, přehodnocuje se bonita klienta

• Kontroluje se platební morálka, zajištění atd. Pravidelně (min. ročně) se přehodnocuje bonita klienta.

• Úvěrový proces končí až zaplacením úvěru

Jak poznat seriozního potenciálního dlužníka?

„Přišel k nám do banky, říkal, že by chtěl půjčit 20 milionů korun. Jo a pak říkal, že je vrátí. Tak jsem mu je dal“ výrok

jednoho nejmenovaného brněnského bankéře.

Jak poznat seriozního firemního potenciálního dlužníka

• Pravidlo I. – z 90% takový dlužník nepřijde do banky sám, ale je aktivně osloven bankou.

• Pravidlo II. – mluví naprosto otevřeně, nic nezatajuje, nesnaží se udělat dojem.

• Pravidlo III. – příběh má logiku (selský rozum)

• Pravidlo IV. – předložené účetní výkazy společnosti jsou kompletní, předané s ústním nebo i písemným

komentářem, data můžou být ovlivněna např. nikdo nechceme platit daně – optimalizujeme zisky,

můžou tam být skreslené informace např. náklady příštího období, opravné položky -> potřebujeme

komentář od klienta

• Pravidlo V. – poznejte jeho business.

• Co prodává? Jaké služby nabízí? Za jaké ceny?

• Kdo jsou dodavatelé? Kdo odběratelé? Co když někdo z nich vypadne? Jaké jsou reference? Co konkurenti?

Jaká je pozice na trhu?

• Jaké jsou hrozby? Jaké jsou vize?

• Dává na všechny tyto dotazy jasné odpovědi?

• Pravidlo VI. – poznejte motivy úvěru.

• Proč chce peníze?

• Rozvoj firmy, produktu?

• Chce získat levnější zdroje?

• Nestíhá platit dodavatelům? Přitom ve výkazech je jen časový nesoulad, platí dobře závazky..

• Špatná platební morálka odběratelů?

• Proč sakra ten úvěr chce od nás? Byl v jiných bankách a tam neuspěl?

• Pravidlo VII. – jak chce klient úvěr splácet?

• Navýší se mu tržby díky našemu úvěru?

• Nebo sníží se mu splátky dosavadních úvěrů díky nižší úrokové sazbě?

• Nebo zrychlí se mu cash flow, a tím dosáhne lepší ceny u dodavatelů?

• Pravidlo VIII. – čím je klient ochoten ručit

• Nabízí nám ručení?

• Je nabízené ručení bonitní?

• Je ochoten ručit osobně?

Základní chyby při poskytování úvěrů

• Neznalost klienta – nedostatečná analýza jeho podnikání, branže, konkurence

• Nedostatečná analýza finančních výkazů – nevěřili jsme tomu, co je tam psáno. Uvěřili jsme klientovým

komentářům.

• Uvěřili jsme finančním výkazům, ale nijak jsme si je neověřili (ověření – auditorem, razítko podatelny FÚ

• Neprozkoumali jsme klientovu pověst v branži, i ve finančních institucích

Úvěrové defaulty

• V posledních letech se málokdy stane, že úvěr spadne z důvodu ekonomické povahy.

• Většinou úvěr spadne kvůli tomu, že vše bylo od začátku podvod a klient měl úmysl nás okrást od prvního

dne.

Příběh I. Nevěřte finančním výkazům

Obchodník se stavebními elementy –

Příběh II. – Nevěřte klientovi, kterého neznáte

Obchodník s dárkových předměty

Používané zajištění firemních úvěrů

• Bankovní záruka

• Korporátní záruka

• Notářský protokol o přímé vykonatelnosti

• Firemní směnka

• Osobní aval

• Zajištění nemovitostmi, movitostmi

• Zajištění existujícími pohledávkami

• Zajištění budoucími pohledávkami

• Výjimečně zajištění skladem

Zajištění osobních úvěrů

• Osobní směnka

• Ručení dalších osob

• Zástava majetku

• Zástava nemovitostí

• Zástava příjmů

Osobní bankrot – hrozba pro banky

• Od 1.1.2008 existuje možnost tzv. Osobního bankrotu. Dlužník – fyzická osoba se může oddlužit v podstatě

dvěma způsoby:

• Prodejem veškerého majetku, nebo splátkovým kalendářem. Po dobu 5 let na je dlužník na životním minimu.

• Návrh na oddlužení musí být podán písemně na insolvenční soud.

• Soud nemusí vyhovět, jestliže dlužník sleduje nepoctivý záměr.

• Tohoto instrumentu lze využít jednou za život.

• Pokud dosavadní výsledky dokládají lehkomyslný či nedbalý přístup dlužníka.

• Pokud by formou oddlužení byli nezajištění věřitelé uspokojení v částce nižší, než činí 30 % jejich celkové

pohledávky, pokud s tím tito věřitelé nesouhlasí.

Situace v ČR – shrnutí

• Vysoká konkurence bank

• Vysoký tlak na cenu úvěru

• Vysoký tlak na nižší zajištění

• Nestabilní loajalita klientů

• Rostoucí rizika možných defaultů

• U domácností díky neznalosti nevýhodné půjčky vedoucí k existenčním problémům

Jak tedy obstát v konkurenci?

Podle Jacka Welche (dlouholetý úspěšný generální ředitel GE, největší společnosti světa) je potřeba provést tyto

1) Vystoupit s „velkým trhákem“, chytrým, realistickým produktem, který získá udržitelnou konkurenční výhodu.

2) Zařadit správné lidi na správná místa, abyste prosadili velký trhák

3) Neúnavně hledat nejlepší praktiky, abychom dosáhli „velkého trháku“, upravovat je, a postupně zdokonalovat.

SMĚNKY

Směnky lze výhodně použít pro zajištění závazků. Jsou využívány stále více a znovu se s nimi setkávají i běžní občané.

Nesprávné vyhotovení směnky ale může způsobit její neplatnost a neuvážený podpis směnky a nedůsledná obrana

proti jejímu vymáhání vážné potíže!

Směnka je obchodovatelný cenný papír, který je využíván buď jako platební nebo zajišťovací nástroj.

V tržním hospodářství směnka představuje nejjednodušší a velice pružný způsob, jak získat potřebný úvěr, eventuálně

jak zajistit určitou peněžitou pohledávku. Směnky jsou běžně využívány podnikateli, bankami i dalšími finančními

institucemi, ale mohou dobře posloužit i běžným občanům – nepodnikatelům ke krytí drobných úvěrů. Někdy bývá

směnka sepsaná mezi nepodnikateli označována jako směnka „suchá“ či „selská“.

Náležitosti týkající se směnek, tzn. jejich vystavování, přijetí, splácení směnečné částky apod. upravuje samostatný

zákon. Jedná se o zákon směnečný a šekový č. 191/1950 Sb., ve znění zákona č. 29/2000 Sb.

Směnka je abstraktním cenným papírem, tzn. nezáleží na důvodu, pro který byla vydána. Pokud byla vydána např.

místo zaplacení při odběru zboží, pak je platná i tehdy, když zboží bylo zaplaceno, ovšem prodávající směnku mezitím

indosoval a nový nabyvatel směnky žádá u kupujícího její proplacení. Pak musí kupující platit i majiteli směnky,

i když platí podruhé. Toto plnění však může následně po prodávajícím žádat zpět.

Platební funkce směnky

Směnka má v praxi určitý právní, obchodní, ekonomický, společenský nebo jiný důvod. V případě, že je směnka použita

jako platební nástroj, je smyslem jejího vystavení, aby při její splatnosti skutečně došlo k zaplacení dlužné peněžní

částky. Dlužník se podpisem směnky zaváže zaplatit majiteli směnky (věřiteli), případně třetí osobě, v určitý den na

určitém místě dlužnou peněžní částku. Směnka tak věřiteli de facto nahrazuje hotové peníze, protože ji může „prodat“

i před datem splatnosti, a získat tak hotovost od třetí osoby (nového majitele směnky) kdykoli, i před splatností

směnky. Případně může směnku použít k placení jiných závazků či obchodování. Dlužník je pak povinen peníze zaplatit

novému majiteli směnky.

Zajišťovací funkce směnky

Směnka může sloužit i jako zajištění peněžitého závazku a je možno ji uplatnit poté, co povinnost na základě

původního peněžitého závazku nebyla splněna.

V praxi dnes asi pravděpodobně převažuje zajišťovací funkce směnky. Směnka, která plní funkci zajišťovací, je vlastně

dalším peněžním závazkem, ale samotné vystavení směnky dlužníkem v případě, že dlužník nemá dostatečné finanční

prostředky, okamžité uspokojení jeho věřiteli nepřinese.

Majitel takové zajišťovací směnky, představující určitou peněžitou pohledávku, buď takovou směnku vymáhá nebo ji

prodá a získá prodejem určité finanční prostředky. Tuto funkci plní směnka tehdy, kdy je vydána pro případ, že dlužník

svoji povinnost z mimosměnečného vztahu (např. kupní smlouvy) řádně nesplní. Oba vztahy, tzn. mimosměnečný

vztah a směnečný vztah, existují vedle sebe, mají samostatný a na sobě nezávislý režim.

Výhody a nevýhody směnek

Výhody:

Směnku lze uplatnit samostatně bez jiného právního důvodu. Výhodou směnek je zejména to, že jsou nesporným

závazkem, což znamená, že kdo má v dispozici originální směnku a legitimuje se jako její oprávněný majitel, platí,

že prokázal své právo na její zaplacení dostatečně; dlužník, který se hodlá své povinnosti směnku zaplatit bránit,

pak musí své důvody obrany nejen tvrdit, ale i prokázat.

Nevýhody:

Požadavky na formu a obsah směnek. Nevýhodou směnek je to, že musí být vystavena v zákonem předepsané

formě se stanoveným obsahem a pokud některá z jejich podstatných náležitostí chybí, pak se jedná o směnku

neplatnou.

Směnka vlastní a směnka cizí

V případě, že výstavce bezpodmínečně slibuje osobě ve směnce uvedené, že ji zaplatí v určité době na určeném místě

určitou finanční sumu, se jedná o směnku vlastní, tedy určitou formu dlužnického prohlášení.

příklad použití vlastní směnky:

V případě, že výstavce bezpodmínečně přikazuje třetí osobě, aby osobě ve směnce uvedené finanční sumu v určitém

okamžiku a na určitém místě směnku uhradila, se jedná o směnku cizí (třetí osoba, která má směnku proplatit, může

být např. banka, u které má výstavce směnky bankovní účet). Výstavce směnky cizí je vlastně dlužníkem majitele

směnky a zároveň věřitelem např. u příslušného peněžního ústavu, kde má veden účet. Vydáním cizí směnky se tak

vlastně platební vztah zjednoduší na placení mezi věřitelem výstavce, tzn. majitelem směnky a dlužníkem výstavce, tj.

příslušným peněžním ústavem.

příklad použití cizí směnky

Platnou variantou cizí směnky je:

• Cizí směnka na vlastní řad – na směnce vystupují pouze dvě osoby – směnečník a výstavce, který je současně

remitentem (směnka má potom znění „Za tuto směnku zaplaťte na řad můj vlastní“). Věřitel je iniciativní při

vystavení směnky a žádá její akceptaci po dlužníkovi. Důvodem k použití cizí směnky na vlastní řad je zpravidla

okolnost, že vlastní směnky jsou v obchodě méně váženy než směnky cizí.

• Zastřená směnka vlastní, kde vystupuje výstavce a směnečník jako jedna a táž osoba.

Základní náležitosti směnky

K tomu, aby byla směnka platná a umožnila tak jejímu majiteli uplatnění příslušných práv na uhrazení konkrétní

finanční částky, musí obsahovat některé základní náležitosti.

Náležitosti směnky cizí:

1. Označení, že jde o směnku pojaté do vlastního textu listiny a vyjádřené v jazyku, ve kterém je tato listina

sepsána. Označení slovem „směnka“ v textu má zabránit tomu, aby toto slovo nemohlo být na směnku

dopsáno dodatečně. Pro platné vystavení směnky se nevyžaduje žádný speciální tiskopis ani úřední ověření

podpisů. Směnka může být vystavena na listu jakéhokoli papíru nebo jiné hmoty. Může být napsána

rukou, psacím strojem, nebo se může použít i předtištěných směnečných tiskopisů, které se doplní

o předepsané údaje. Na platnost směnky nemají vliv pravopisné ani gramatické chyby. Pokud směnka

obsahuje zákonem požadované náležitosti a má „souvislý obsah vyjadřující vůli vyžadovanou pro právní

úkon“, je platná – i kdyby byla psána lámanou češtinou na kusu balicího papíru. Pokud

směnka naplní požadavky zákona, je platná, ať už je napsána na pivním tácku, kameni, dřevě, skle či jakémkoli

jiném materiálu, který trvale zachycuje písmo.V praxi se směnka píše na celém světě podle ustálených

a všeobecně respektovaných zvyklostí. Podle nich je vhodné použít směnečné formuláře o rozměrech 29 x 10

cm, na kterých jsou předtištěny předepsané údaje.

2. Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu. Částka, na kterou se směnka vystavuje, se do ní

vypisuje jak číslicemi, tak slovy, aby se zamezilo připsáním nuly zvýšit částkunapř. z 10 000 Kč na 100 000

Kč. Dluh je splatný v kterékoli konvertibilní měně, v kurzu platném v den splatnosti. Je-li směnečná suma

udána jak slovy, tak čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma vyjádřená slovy.Je-li směnečná suma udána

několikrát slovy nebo několikrát čísly a neshodují-li se tyto údaje, platí suma nejmenší.

3. Jméno toho, kdo má platit (směnečník).

4. Údaj splatnosti. Délka splatnosti směnky není zákonem omezena. Majitel směnky není povinen přijmout

platbu před splatností a současně ani nemůže proplacení směnky před datem splatnosti požadovat.

Podle data splatnosti existují čtyři typy směnky:

• fixní (nebo denní) směnka – splatnost je označena přesným kalendářním datem, např. k 31. 12. 2006,

přípustná je i formulace „na Svatou Annu“ nebo formulace „na začátku/uprostřed/na konci měsíce“.

Je-li splatnost určena na začátek, střed nebo konec měsíce, rozumí se tím prvý, patnáctý nebo poslední

den toho měsíce,

• datosměnka – splatnost je vyjádřena určitou lhůtou, např. se splatností za 3 měsíce od data vystavení,

• vistasměnka – splatnost „na viděnou“, tzn. kdykoli při předložení, nejpozději do jednoho roku

od vystavení,

• lhůtní vistasměnka – doba splatnosti je stanovena na určitý den po viděné, např. se splatností 3 týdny po

viděné.

• Pokud směnka neobsahuje údaj splatnosti, je splatná na viděnou. Je-li splatnost určena jiným způsobem

než stanoví zákon, je směnka neplatná. Tak by například byla neplatná směnka se splatností „třicet dnů

po obdržení zboží“.

5. Údaj místa, kde má být placeno.

6. Jméno toho, komu nebo na jehož řad má být placeno (remitent)

7. Datum a místo vystavení směnky.

8. Podpis výstavcův. Musí být umístěn v pravém dolním rohu směnky. Na rozdíl od směnky cizí, která může

být vystavena ve více (bezpečnostních) duplikátech, směnka vlastní smí být vždy pouze jedna, což je na ní

vyjádřeno slovy „zaplatím za tuto jedinou směnku“. Dlužníkovi (případně směnečníkovi, tzn. třetí osobě,

např. bance) musí být při požadavku na proplacení směnky předložen její originál, oproti jejímu zaplacení má

dlužník právo požadovat vrácení tohoto originálu. Jestliže směnku podepsala jako výstavce osoba, která se

nemůže směnečně zavazovat (např. 8-leté dítě), a tato směnka byla avalována nebo indosována způsobilou

osobou, pak je směnka platná a aval nebo indosant musí směnečnou sumu uhradit. Podpisy musí být vždy

perem, nelze je nahradit razítkem. Není nutné, aby podpis osoby, která směnku vystavuje (tzv. výstavce

směnky), byl notářsky ověřen, ale musí být vždy napsán vlastní rukou a umístěn pod textem směnky.

Směnka vlastní

neobsahuje údaj o tom, kdo má platit (je to vždy osoba výstavce), ostatní náležitosti směnky cizí a směnky

vlastní jsou stejné.

Je možné vydat nevyplněnou (ale podepsanou) tzv. blankosměnku, kde bude později majitelem doplněna

např. směnečná suma nebo datum splatnosti. Pokud bude tato část doplněna v rozporu s dohodou (např. místo 5000

bude dopsáno 500 000), směnka bude indosována na jiného, a tento nabyvatel nebude ve zlé víře nebo se nedopustí

hrubé nedbalosti, pak bude muset dlužník splatit celou sumu. Proto je vhodné přímo na směnku uvést podstatnou

část z dohody o tom, co může být doplněno, tím se snadněji prokáže, že nabyvatel směnky byl ve zlé víře a dlužník

tak nemusí platit.

Základní práva a povinnosti osob účastněných se směnečného vztahu

Majitel směnky

Základní práva:

• držba originálu směnky, eventuálně uložení směnky do banky

• možnost nabídnout směnku k odkupu

• možnost použít směnku k placení jiných závazků, k obchodování

Základní povinnosti:

• předložení směnky přímému dlužníkovi k proplacení

• pořízení protestu, kde je k výkonu některých práv ze směnky třeba

• přijetí částečného plnění na směnku

Dlužník směnky

Základní práva:

• aby mu směnka byla fakticky v místě platebním předložena v originále (v případě, že mu není předložen

originál, nemusí platit)

• oproti úplnému zaplacení směnky požadovat vrácení originálu směnky

Základní povinnosti:

• při předložení originálu směnky oprávněným majitelem směnku uhradit

Nepřímý dlužník

(tj. např. směnečný dlužník, avalista, jehož ručení za směnečného dlužníka vzniká na základě písemného prohlášení –

např. doložky „jako rukojmí“ a podpisem na směnce)

Základní práva:

• odmítnout placení směnky, která nebyla řádně předložena k placení přímému dlužníku (např. výstavci),

popř. nebyla-li včas a řádně protestována

Základní povinnosti:

• platit až v případě, kdy došlo k marnému předložení směnky k zaplacení přímém dlužníku

Vybrané operace se směnkami

Akceptace (přijetí) směnky

Přijetí směnky je směnečným úkonem, jež se vyskytuje u směnky cizí, neboť u směnky vlastní je osoba

výstavce a dlužníka totožná.

Přijetí směnky je úkon, kterým dlužník (směnečník), jemuž výstavce směnky cizí přikazuje zaplatit určité

oprávněné osobě určitou směnečnou sumu na určitém místě a v určitý čas, přijímá obsah směnky a svůj

souhlas písemně vyznačuje na směnce.

Jde tedy o úkon, který je pro směnečná práva vyplývající z cizí směnky zcela zásadní. Zákon kogentně

nestanoví, kde má být přijetí směnky na směnce vyznačeno, ani nestanovuje jednoznačný způsob formulace.

V praxi se používá formulace „přijato“, „přijal“, „akceptováno“, „akceptuji“. V případě, že se akcept

vyjadřuje na líci směnky, platí, že k přijetí stačí pouze podpis směnečníka a doložka o přijetí se nevyžaduje.

Je-li ale přijetí směnky vyjadřováno na jejím rubu, je nutno k podpisu směnečníka připojit ještě i akceptační

doložku. V praxi se lze nejčastěji setkat s akceptem směnky vlevo na lícní části listiny.

Akceptace směnky je úkonem bezpodmínečným, tj. směnečník není oprávněn vázat akcept na jakoukoliv jinou

(například obchodní) podmínku. Takový akcept je potom neplatný. Směnečník je však oprávněn omezit přijetí

směnky pouze na část směnečné sumy (tzv. částečný akcept. V akceptační doložce pak musí být toto omezení

uvedeno, například „přijato pouze 250 000 Kč“).

Směnečný aval

Ve většině případů však věřitel ještě vyžaduje, aby byla směnka zajištěna ručením třetí osoby, což výrazným

způsobem zvyšuje její kvalitu.

Vyžaduje tedy tzv. směnečné rukojemství neboli aval směnky. Směnečným rukojemstvím se avalista zaručuje,

že zaplatí směnku, pokud tak neučiní osoba, za niž se na směnce zaručil. Nejčastěji to bývá výstavce směnky

vlastní a akceptant směnky cizí. Zákon však nevylučuje, že to mohou být i ostatní osoby na směnce se

vyskytující, například indosanti. Směnečné rukojemství může být stanoveno na celý směnečný peníz nebo jen

pro jeho část. Směnečným rukojmím neboli avalistou může být třetí osoba nebo i ten, kdo se již na směnku

podepsal.

Nejžádanějším avalem v současnosti bývá ručitelský závazek komerčních bank. Ručitelský závazek

se nejčastěji vyjadřuje slovy „jako rukojmí“ nebo obdobnou doložkou stejného významu, například

„per aval za výstavce“ u směnky vlastní nebo „per aval za akceptanta“ u směnky cizí. Směnečný rukojmí

(avalista) je zavázán stejně jako ten, za koho se ve směnce zaručil. Plní-li avalista, tedy zaplatí-li směnku,

nabývá všech práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně

zavázáni.

Převod směnky (indosament)

Směnky jsou obchodovatelné cenné papíry a převádějí se tzv. rubopisem (indosamentem). Slovo rubopis pochází

od slov „na rubu psáno“, slovo indosament je pak odvozeno z latinského „in dorso“. Dosavadní majitel směnky,

tj. převodce, který směnku převádí, se nazývá indosant (rubopisec), nový majitel směnky, tedy její nabyvatel, je

indosatář (rubopisník). Podle ustanovení § 12 (čl.I.) musí být indosament bezpodmínečný a jakákoliv podmínka, na

níž byl učiněn závislým, platí za nepsanou. To ovšem neznamená, že by takový indosament sám o sobě byl neplatný

– neplatnými jsou pouze podmínky, ke kterým byl vázán, tj. nepřihlíží se k nim. Stejně tak nelze indosamentem

postoupit pouze část směnečných peněz – v tomto případě je ale indosament neplatný. Indosament se většinou

píše na rubovou část směnky (není to ale podmínka) nebo na přívěšek směnky. V závislosti na charakteru zápisu

indosamentu na směnku rozlišuje směnečný a šekový zákon několik druhů indosamentů:

• Blankoindosament – nevyplněný indosament, který spočívá v pouhém podpisu osoby, která je majitelem

směnky. Jde o indosament bez uvedení jména nabyvatele směnky, tedy indosatáře. Indosatář pak může

směnku (opatřenou blankoindosamentem) předat další osobě, aniž směnku fakticky sám indosuje, nebo může

samozřejmě doplnit indosament směnky svým jménem nebo jménem třetí osoby. Tak dojde k převedení

směnky na nového majitele.

• Vyplněný indosament – spočívá v podpisu osoby oprávněné k převodu práv a uvedení doložky, že se jedná

o indosament. Nejčastěji se setkáváme s indosační doložkou „za mě na řad“ nebo „za nás na řad“ a uvedení

jména nabyvatele směnky (indosatáře, v případě eskontu směnky názvu peněžního ústavu) a jména indosanta

a podpisů oprávněných osob.

• Rektaindosament – tímto indosamentem ručí indosant pouze svému bezprostřednímu indosatáři, tj.

tomu, na koho směnku převádí, nikoliv však už dalším majitelům směnky. Rektaindosament je nutno

opatřit doložkou „za nás (jméno indosatáře) nikoliv na řad (jméno indosanta a podpisy oprávněných osob)

“. (I v těchto případech však lze směnku převézt na nového majitele, nikoliv však už indosamentem,

ale na základě obecných ustanovení občanského zákoníku o postoupení práv.).

• Prokuraindosament – zmocňovací indosament nepřevádí vlastnická práva ze směnky, ale ten, na koho

je směnka zmocňovacím indosamentem převedena, je pouze oprávněn předložit směnku k proplacení

ve prospěch majitele směnky. Zákon v § 18 (čl.I.) uvádí výčet doložek, které se za zmocňovací indosament

považují, například „hodnota k vybrání“, „k inkasu“, „in prokura“, nebo připouští jinou doložku, ze které

bude zřejmé „jen“ zmocnění k právům ze směnky, nikoliv převedení směnky samotné. Nejčastěji bývají

k takovým úkonům zmocňovány peněžní ústavy, některé se na tuto činnost i specializují. V běžné praxi se

často setkáváme se zmocňovacím indosamentem v následujícím znění „za nás na řad (název peněžního

ústavu) hodnota k inkasu (jméno a podpis indosanta)“. Směnku již indosovanou lze znovu převádět, a to

bez omezení. Za řádného a aktuálního majitele směnky se považuje ten, kdo se může prokázat nepřetržitou

za sebou jdoucí řadou indosamentů. Poslední majitel směnky (indosatář) žádá v den splatnosti směnky

proplacení směnky přímo na směnečném dlužníkovi. Pokud mu tento dlužník nezaplatí, má právo žádat

o zaplacení směnky indosanty uvedené na směnce před ním, a to bez ohledu na jejich pořadí. Indosant, který

mu závazek ze směnky zaplatí, má tak opět právo žádat dlužníka nebo ostatní indosanty (bez ohledu

na pořadí) o zaplacení směnky. Tak se samozřejmě může situace opakovat dokud směnku nezaplatí skutečný

dlužník.

Indosament tedy plní převážně tři funkce:

Transportní – jsou jím převáděna práva na nového směnečného věřitele.

Záruční – spočívá v převzetí ručení za přijetí a zaplacení směnky jednotlivými za sebou jdoucími indosanty.

Legitimační – dokazuje a potvrzuje nepřetržitým řetězcem indosantů práva směnečného věřitele.

Placení směnek

Směnku splatnou v určitý konkrétní den nebo v určitý čas po datu vystavení musí majitel předložit k placení v den

platební nebo v jeden ze dvou následujících pracovních dní, a to buď výstavci vlastní směnky nebo směnečníkovi

u směnky cizí. Majitel směnky přitom není povinen přijmout placení před splatností a rovněž majitel směnky nemůže

požadovat proplacení směnky před datem splatnosti. Směnečník při placení směnky není povinen kontrolovat pravost

podpisů na směnce, pouze musí zkontrolovat, zda jsou rubopisy uvedené v nepřetržité řadě. Směnka nesmí být na

placení ve splátkách, musí se jednat o jednorázové plnění. Ovšem majitel směnky nesmí odmítnout částečné plnění,

i když v nesplaceném zbytku nastává prodlení a majitel směnky může požadovat splacení zbytku směnečné sumy od

výstavce, indosantů, avalů atd.

Směnečný protest

Odepření přijetí nebo neplacení směnky musí být zajištěno veřejnou listinou, tzv. směnečným protestem, který musí

být učiněn buď soudem nebo notářem nebo obecním úřadem. Ke směnečnému protestu jsou stanoveny určité lhůty

(např. v případě protestu pro neplacení musí být protest učiněn v případě, že je směnka splatná v určitý den, v některý

ze dvou pracovních dní následujících po dni splatnosti) a v případě, že tyto lhůty nejsou dodrženy, jsou některé

postihové nároky neuplatnitelné (např. vůči dalším osobám, které se na směnku podepsaly a které jsou směnečně

zavázané – tzv. nepřímí dlužníci).

V protestní listině je nutné uvést :

• jméno toho, pro koho a proti komu se protest činí,

• údaj, že ten, proti němuž se protest činí, byl bez výsledku vyzván k směnečnému plnění nebo že ho nebylo lze

zastihnout nebo že nebylo lze vypátrat místnost, kde provozuje svůj podnik, ani jeho byt,

• údaj místa a data, kde a kdy došlo k výzvě nebo k bezvýslednému pokusu o ni,

• požádá-li směnečník, jemuž byla směnka předložena k přijetí, aby mu byla ještě znovu předložena

v následující den, poznámku o tom,

• doslovný opis směnky (opisu) se všemi indosamenty a poznámkami,

• podpis protestního orgánu, úřední pečeť nebo úřední razítko.

V případě, že je na směnkách doložka „bez útrat“ nebo „bez protestu“, odpadá taková povinnost zajišťovat směnečný

protest pro zachování postihových práv, a proto je doporučováno na směnku vždy takovou doložku připojit a nechat

ji podepsat výstavcem a eventuálně dalšími osobami.

Směnečný platební rozkaz

V případě, že směnka není v termínu proplacena, a předloží-li žalobce originál směnky, o jejíž pravosti není důvod

pochybovat, a další listiny k uplatnění práva, např. protestní listiny, pokud na směnce není doložka „bez protestu“

nebo „bez útrat“, vydá na jeho návrh soud směnečný platební rozkaz, v němž žalovanému uloží, aby do tří dnů zaplatil

požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu

rozkazu namítá.

V případě, že žalovaný uvede ve stanovené lhůtě 3 dnů námitky, které by po uplynutí této lhůty chtěl doplnit, soud

takové dodatečně uplatněné námitky odmítne. Nelze-li návrhu na vydání platebního rozkazu vyhovět nebo podá-

li žalovaný včas námitky, nařídí soud jednání. Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný

platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku, tzn. že je exekučním titulem, který lze vykonat jedním ze způsobů

exekuce na peněžité plnění.

Věcně příslušnými soudy k projednání návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu jsou krajské soudy,

místně příslušnými soudy jsou obecné soudy žalovaného, tzn. soudy, v jehož obvodu má žalovaný bydliště nebo sídlo.

Vedle tohoto obecného soudu žalovaného je k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je platební místo směnky.

Eskont směnek

Eskont obecně znamená odkup dosud nesplacené pohledávky s určitým datem splatnosti po srážce úroku naběhlých

za dobu ode dne eskontu do dne splatnosti. Nejčastější je přitom eskont směnek obchodní bankou, o který muže

majitel směnky požádat. Je-li žádost přijata, získává majitel směnky finanční prostředky za nesplacenou pohledávku

ještě před dobou splatnosti. Banka, která směnku odkoupí (eskontuje), takto poskytuje majiteli půjčku známou jako

eskontní úvěr. Jeho zvláštností je, že poskytnutou půjčku nesplácí majitel směnky, který je současně žadatelem o úvěr,

ale třetí osoba – směnečný dlužník, nebo v případe cizí směnky na řad další osoby uvedené na seznamu majitelů

v poradí od konce seznamu. Jestliže ani směnečný dlužník ani žádný z majitelů nemohou dluh vyrovnat, zbývá tato

povinnost na toho, od něhož banka směnku eskontovala. Banka nejčastěji přijímá k eskontu cizí směnky nebo cizí

směnky na vlastní řad. Při eskontu směnky neproplácí jejímu majiteli celou směnečnou částku, nýbrž částku sníženou

o diskont odpovídající době mezi dnem eskontu a dnem splatnosti. Navíc banka obvykle účtuje eskontní provizi

udávanou v procentech ze směnečné částky.

Eskontní úvěr

Doba splatnosti je pevně daná. Cena úvěru je diskont, což je srážka z nominální směnečné částky. Forma peněžního

Pokud banky poskytují eskontní úvěry, uvádí všeobecné podmínky (typ směnky, které banka eskontuje,

obvykle směnky cizí nebo na vlastní řad. Dále je zde uvedena minimální a maximální délka úvěru. Minimální doba je

v průměru půl roku. Minimální směnečná částka).

Prověření bonity klienta, banka prověřuje žadatele o úvěr a směnečně závaznou osobu. Sepíše se úvěrová smlouva,

která obsahuje identifikaci směnky. Úvěrový rámec v jehož rámci klient předkládá směnky. Většinou se zde nevyžaduje

další ručení.

Splácení úvěru je vždy v den splatnosti banky. Směnku splácí směnečně závazný dlužník, pokud není schopen platit,

banka strhává peníze z účtu směnečného věřitele (žadatele). Nechce vymáhat úvěr, je to již dopředu sjednáno.

Jestliže ji věřitel splatí, dostane směnku a vymáhá dluh po směnečném žadateli.

V zahraničním obchodě je eskont směnky velmi častý (negociační úvěr). Dovozce žádá svou banku, aby

eskontovala směnky, které vystavuje zahraniční dodavatel – vývozce (věřitel), fungují zde směnky cizí na vlastní řad.

Pokud dodavatel vydá směnku, ale nedodá zboží, pak je na tom dovozci, aby dokázal, že zahraniční dodavatel zboží

nedodal. Dlužník samozřejmě nechce platit, pokud nedostal zboží a banka chce tuto směnku zaplatit.

Výpočet ceny směnky

Cena směnky C před dobou splatnosti je rovna její nominální hodnotě snížené o diskont.

C = NH – D

kde NH je nominální hodnota směnky, která je vždy uvedena přímo na směnce a D je diskont

Výši diskontu lze vypočítat podle vzorce:

D = NH . d . tz

kde d je diskontní míra a tz je zbytková doba splatnosti.

Dosadíme-li do předcházejícího vzorce, dostaneme vztah:

C = NH . (1 – d . tz)

Směnka znějící na částku 100 000 Kč a s datem splatnosti 19.10.2005 byla eskontována v bance dne 5.7.2005.

Jakou částku vyplatí banka držiteli směnky, je-li diskontní míra 5% p.a. a jestliže banka účtuje eskontní provizi 0,05% ze

směnečné částky? Při vypočtu použijte standard 30E/360.

Banka vyplatí držiteli směnky částku sníženou o diskont za dobu od 5.7. do 19.10., tj.

a dále sníženou o eskontní provizi, která v našem případe činí 50 Kč. Celkem tedy bude bankou vyplaceno 98 505,60

Eskont více směnek

Eskontuje-li banka více směnek s různými směnečnými částkami a různými splatnostmi najednou při stejné diskontní

míre, má dvě možnosti, jak při jejich proplacení postupovat. V prvním případe muže směnky proplatit hned v den

eskontu tak, že u každé směnky srazí příslušný diskont, v druhém případe počká s vyplacením až na tzv. střední den

splatnosti, kdy držiteli směnek vyplatí částku rovnou součtu nominálních hodnot. Výpočet vyplacené částky za více

směnek v den eskontu. V tomto případe bude u každé směnky stržen příslušný diskont z její směnečné částky za dobu

mezi dnem eskontu a dnem splatnosti. Při výpočtu diskontu použijeme úroková čísla a úrokového dělitele.

kde p je diskontní míra vyjádřená v procentech.

Firma eskontovala v bance k 23.11.2005 směnku A znějící na částku 105 000 Kč splatnou k 15.12.2005, směnku B na

částku 150 000 Kč splatnou k 2.12.2005 a směnku C na částku 85 000 Kč splatnou ke 12.12.2005. Jakou částku banka

vyplatila firmě při diskontní míre 6% p.a.?

Při výpočtu využijeme úroková čísla a úrokového dělitele. Postup výpočtu je naznačen v následující tabulce.

Směnka Nominální hodnota Datum splatnosti Počet dní Úrokové číslo

A 105000 15.12.2005 22 23100

B 150000 2.12.2005 9 13500

C 85000 11.12.2005 19 16150

∑ 340000 – – 52750

C = NH – D = 340 000 – 879,20 = 339 120,80

Banka firmě vyplatila částku 339 120,80 Kč.

Výpočet střední doby splatnosti

V tomto případe banka směnky proplatí ve střední den splatnosti, což je den, k němuž je současná hodnota všech

eskontovaných směnek rovna součtu jejich směnečných částek. Potom se však k tomuto dni musí vyrovnat součet

úroku ze směnek splatných před středním dnem splatnosti se součtem diskontu ze směnek, jejichž den splatnosti

nastane až po středním dnu splatnosti. Středí dobu splatnosti vypočteme podle vzorce:

Veličina tS se nazývá střední doba splatnosti a označuje období mezi dnem eskontu a středním dnem splatnosti.

Datum středního dne splatnosti pak určíme přičtením střední doby splatnosti k datu eskontu.

Firma eskontovala dne 3.11.2005 na banku tri směnky, viz následující tabulka. Určete střední dobu splatnosti a střední

den splatnosti, v němž banka vyplatí firmě směnečné částky. Diskontní míra je 10% p.a.

Směnka Nominální hodnota Datum splatnosti

A 100000 15.11.2005

B 150000 2.12.2005

C 80000 8.12.2005

∑ 330000 –

Střední dobu splatnosti vypočteme podle vzorce:

Střední doba splatnosti je 25 dní. Střední datum splatnosti určíme přičtením střední doby splatnosti k datu eskontu.

V našem případe bude střední datum splatnosti 28.11.2005.

HYPOTEČNÍ ÚVĚR A HYPOTEČNÍ TRH ČR

Hypoteční úvěry

Investice do vlastní bydlení je jedním z největších finančních rozhodnutí v lidském životě. Ne všichni jsou schopni

okamžitě financovat své bydlení z vlastních financí a musejí tak využít možnost financování z cizích zdrojů.

Jedním z nich je financování vlastního bydlení přes hypoteční úvěr.

Přestože může být i hypotečním úvěr úvěrem neúčelovým, je toto jeho využití tím nejčastějším.

Nejstarší, rizikově nejnižší a slouží k financování bydlení.

– úvěr zajištěný hypotékou a prostředky z něho jsou využívány k financování nemovitostí

– úvěr zajištěný hypotékou

Tyto dvě definice se liší účelem. Úvěr zajištěný hypotékou může být použít na cokoli, ten první je účelový.

Hypotéka:

– způsob zajištěný úvěru, umožňuje zástavnímu věřiteli krýt svoji pohledávku, v případě, že dlužník neplní své

závazky

– nebo označuje úvěrovou pohledávku

– označení pořadí zástavního práva – jedna nemovitost je opakovaně zastavena ve prospěch různých zástavních

věřitelů.

Forma zajištění:

– hypotéka – akcesoická forma zajištění, znamená, že hypotéka je vázána na konkrétní úvěrovou pohledávku

(smlouvu), se kterou vzniká a zaniká. Jakmile je dluh splacen, dochází k zániku smlouvy.

– Hypotekární (pozemkový) dluh – zastavuje se nemovitost, ale není zde věřitel. Není uvedeno ve prospěch,

jaké úvěrové smlouvy. To se zde doplňuje v situaci, kdy žadatel žádá o úvěr. Je to jednodušší a kratší doba.

Financování hypotečních úvěrů:

– depozitní financování (depozita – vklady klientů)

– emisní způsob – hypoteční zástavní listy, musí ovšem mít povolení na vydávání. Je to výhodnější.

Depozita jsou totiž krátkodobá a dlouhodobá, ale HZL jsou vždy dlouhodobé. I z hlediska úrokové sazby,

pokud banka dříve emituje, tak zná cenu zdroje a může tak odvinout cenu hypotečního úvěru.

Ve světě se využívají obě dvě formy.

pohledávkový způsob financování – nejdříve jsou prodány hypoteční úvěry a po prodeji se vyberou všechny

nebo určitá část a těmi se financuje emise HZL. Mezi prodejem a emisí jsou dočasné zdroje krytí (úvěry od

jiných bank). Objem emise HZL je stejný, ale dochází ke splácení úvěrů. Z toho se pak splácejí další investice

(dluhopisy, státní obligace…). Výhoda: vyberou se kvalitní úvěry, od který se očekává splacení. Nevýhoda je,

že pokud prodáme úvěry, zafixované na nějakou sazbu a ty začnou růst, musí HZL prodat dráž a marže je pak

menší než předpokládala. Tento způsob funguje u nás.

zástavní způsob financování – nejdříve dojde k emisi HZL a teprve následně jsou prodány hypoteční úvěry.

Výhodu je, že známe cenu zdroje a té přizpůsobíme cenu hypotečního úvěru. Problém může být, že část úvěrů může

být ztrátová a banka tam může mít problém s vykrytím pohledávek HZL.

Základní podmínkou poskytnutí hypotečního úvěru je jeho zajištění zástavním právem k nemovitosti.

Zastavovaná nemovitost může být přímo objektem úvěru (hypoteční úvěr je čerpán na její koupi, výstavbu či

rekonstrukci) nebo to může být jiná či jiné (v zástavě může být i více nemovitostí) nemovitosti (hypoteční úvěr

je čerpán jako neúčelový, tedy na cokoli) a musí nacházet na území ČR, členského státu Evropské unie nebo jiného

státu, tvořícího Evropský hospodářský prostor.

Na nemovitosti, která má sloužit pro zajištění hypotečního úvěru, nesmí váznout jiné zástavní právo třetí osoby,

s výjimkou zástavního práva, kterým je zajištěn úvěr poskytnutý např. stavební spořitelnou za předpokladu,

že stavební spořitelna s přednostním pořadím svého zástavního práva dali emitentovi HZL ke zřízení zástavného

práva v dalším pořadí předchozí písemný souhlas. V tomto případě lze pro účely krytí HZL zahrnout pohledávku

z hypotečního úvěru maximálně ve výši rozdílu mezi 70% zástavní hodnoty zastavené nemovitosti a pohledávkou

z úvěru poskytnutého stavební spořitelnou. Nemovitost musí být v zástavě celá, banky neakceptují např. polovinu

domu. Na nemovitosti také nesmí váznout žádné věcné břemeno bránící užívání.

Do zástavy lze dát i rozestavěnou nemovitost, která je jako rozestavěná zapsaná v katastru nemovitostí, a na níž

je čerpán úvěr. Stavbu lze jako rozestavěnou stavbu zapsat do katastru nemovitostí, pokud má postaveno alespoň

jedno nadzemní podlaží. Pokud je objekt úvěru a zástava totožná a jedná se o výstavbu, musí být v každém okamžiku

vyčerpané peníze z úvěru zajištěny nejméně na 143%, to znamená, že banka uvolňuje peníze postupně, podle toho jak

roste cena nemovitosti v důsledku její výstavby.

Dalším nástrojem zajištění, které banka vyžaduje je vinkulace pojištění zastavované nemovitosti ve prospěch banky.

Banka někdy také může požadovat uzavření životního nebo úvěrového pojištění žadatele a vinkulaci tohoto pojištění

opět ve prospěch banky. Banka může též vyžadovat další spoludlužníky či ručitele pro případ, že by klient nebyl

schopen úvěr splácet (nízká bonita, nebo vyšší věk klienta).

Výpočet měsíční anuity

Výši měsíční anuity lze spočítat podle následujícího vzorce:

kde ap.m. je měsíční výše anuity;

HU je výše hypotečního úvěru;

ip.m. je měsíční úroková sazba z úvěru;

n · 12 je doba splatnosti v měsících.

Ze vzorce je patrné, že výše anuity roste s rostoucí úrokovou sazbou, a naopak klesá s prodlužující se dobou splatnosti.

Vliv doby splatnosti na výši anuity se ovšem postupně snižuje (mezní snížení anuity v důsledku přírůstku doby

splatnosti klesá).

Závislost výše anuity a celkových úroků na době splatnosti úvěru (úvěr ve výši 1 mil., úroková sazba 10 % p.a.)

Každá anuita se skládá z úroku a úmoru, jejichž velikost se postupně mění: úroky se snižují, a naopak úmor roste.

Pokud budeme chtít určit jak velká část dané anuity připadá na úroky a jak velká na úmor, můžeme tak učinit na

základě následujícího vztahu. V anuitě placené v termínu Tr+1 za měsíční úrokové období od Tr do Tr+1 bude potom

připadat na úrok část anuity Ur+1 :

kde ap.m. je měsíční výše anuity;

HUr je nesplacená část hypotečního úvěru v čase r;

ip.m. je měsíční úroková sazba z úvěru;

n · 12 je doba splatnosti v měsících;

r je doba v měsících od poskytnutí úvěru do termínu Tr;

n · 12 – r je doba v měsících od termínu Tr do splatnosti úvěru.

Žadatel chce získat hypoteční úvěr na koupi rodinného domu s jednou bytovou jednotkou, jehož cena je 2 500 000 Kč.

Jak vysoké budou měsíční anuity při úrokové sazbě 10 % p.a., počítá-li, že úvěr splatí za patnáct let, poskytne-li banka

žadateli hypoteční úvěr ve výši 70 % z ceny kupované nemovitosti?

Banka poskytne hypoteční úvěr v maximální výši 70 % z ceny kupované nemovitosti. Klient tedy může tedy dostat,

splní-li všechny podmínky , úvěr v maximální výši 1 750 000 Kč.

Měsíční anuitu vypočítáme podle vztahu:

Měsíční anuity budou ve výši 18806Kč

Definování HÚ

Nový zákon o dluhopisech č. 190/2004 Sb., který vstoupil v platnost dnem našeho vstupu do EU, tj. 1.5.2004,

definoval nově hypoteční úvěry.

„Hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti,

i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva. Pro účely krytí

hypotečních zástavních listů lze pohledávku z hypotečního úvěru nebo její část použít teprve dnem, kdy se emitent

hypotečních zástavních listů o právních účincích vzniku zástavního práva k nemovitosti dozví.“

Zastavená nemovitost se musí nacházet na území ČR, členského státu Evropské unie nebo jiného státu,

tvořícího Evropský hospodářský prostor. Dříve bylo možné hypoteční úvěry poskytovat pouze na investice

do nemovitostí na území ČR, na jejich výstavbu či pořízení, a zajistit jeho splacení zástavním právem k nemovitosti.

Nyní již tato podmínka zákonem daná není a hypoteční úvěry jsou vlastně všechny úvěry zajištěné nemovitostí.

Výhodou pro klienty je to, že tyto úvěry díky zdrojům z vydaných HZL, mají lepší parametry než jaké mají

spotřebitelské úvěry. Blíží se tak více doposud poskytovaným hypotečním úvěrům (doba splatnosti, fixace úrokové

sazby, výše úrokové sazby, % zastavené nemovitosti). Přes toto všechno i nadále hypoteční banky nabízejí hypoteční

úvěry, které jsou účelově vázané na pořízení nemovitosti. Tyto hypotéky mají stále lepší parametry než neúčelové,

tzv. americké hypotéky. Ale i tak, nové znění zákona umožnilo jednu zásadní změnu, kterou je možnost poskytování

hypotečních úvěrů také na zajištění potřeb bydlení, které nebylo možno financovat klasickým hypotečním úvěrem

– na koupi družstevního bytu, složení členského podílu do bytového družstva, zaplacení odstupného dosavadnímu

uživateli družstevního bytu nebo zaplacení odstupného uvedeného v darovací smlouvě k nemovitosti, rekonstrukci

bytu v majetku obce nebo družstva s cílem získání užívacího práva k bytuapod.

I pro stávající hypoteční úvěry, které banky poskytují jako účelové k investicím do nemovitostí, platí,

že banka neposkytne tyto hypoteční úvěry na movité věci jako automobil, nábytek atd., ani na převzetí členského

podílu na družstevní byt.

Investicí do nemovitostí tak i nadále zůstává:

• koupě nemovitosti, stavebního pozemku

• výstavba nemovitosti

• rekonstrukce, modernizace či opravy nemovitosti

• splacení úvěru či půjčky použité na investice do nemovitosti

• případně získání vlastnického podílu na nemovitosti (např. vypořádání společného jmění manželů – SMJ,

vypořádání dědictví atd.)

Objektem hypotečního úvěru k investici do nemovitosti může být např.:

• stavební pozemek

• nemovitost sloužící k bydlení (např. rodinný dům či bytová jednotka)

• nemovitost sloužící k individuální rekreaci

• bytový dům, provozní dům

• nemovité příslušenství, které je součástí výše uvedených nemovitostí (garáž, bazén, sauna, terénní úpravy

pozemku atd.)

• případně podnikatelské objekty

O hypoteční úvěr může žádat:

• Fyzická osoba občan

• Podnikatelé

o právnické osoby

o fyzické osoby podnikatelé

• Obce a města

Rozdělení HÚ

• účelovosti,

• výše úvěru,

• možnosti kombinace s jinými produkty

• způsobu splácení.

Hypoteční úvěry lze v současné době rozlišit na dva základní typy a to dle účelu využití úvěru:

• účelové a

• neúčelové, tzv. americká hypotéka.

Účelové hypoteční úvěry může klient použít pouze na účely definované bankou. Většinou se jedná o účel,

kdy musí být hypoteční úvěr využit na investice do nemovitosti, objektu bydlenía to jak již u objektu v osobním

vlastnictví, tak také obecněji na zajištění potřeb bydlení, které nemusí mít klient v osobním vlastnictví.

Neúčelový hypoteční úvěr, americká hypotéka, nemá pro klienta žádná omezení, na co peníze z úvěru použije.

Může tak tímto úvěrem financovat i movité věci, jako je třeba automobil, studium dětí v zahraničí nebo třeba

zájezd kolem světa.

Ať již účelový nebo neúčelový úvěr, oba musí být zajištěny nemovitostí v osobním vlastnictví. Navíc většinou

účelové úvěry, kdy banka ví co je úvěrem financováno (na bydlení), mají lepší podmínky (nižší úrokové sazby)

než úvěry neúčelové.

Dle výše úvěru

Dále je možné hypoteční úvěry rozlišit podle maximální výše, kterou může klient získat. Tato výše je dána procentem

z hodnoty zastavené nebo pořizované nemovitosti. U neúčelových úvěrů se tato výše pohybuje kolem 60% ceny

obvyklé zastavené nemovitosti, u účelových úvěrů na bydlení se klient může setkat s úvěry do výše 70, 80, 90

nebo dokonce 100 procent.

Dle možnosti kombinace

Některé banky nabízí také hypoteční úvěry v kombinaci s jinými produkty. Jedná se především o kombinaci se

stavebním spořením,

životním pojištěním nebo

hypotečními zástavními listy.

Pro tyto varianty platí, že klient splácí bance například jenom úroky z hypotéky a následně jednorázově hypotéku

nebo její část splatí z peněz ze stavebního spoření, životního pojištění nebo HZL.

Dle způsobu splácení

Hypoteční úvěry lze také rozlišit podle způsobů splácení a to na splácení:

• Anuitní (klient celou dobu trvání úvěru platí stejnou výši měsíční splátky)

• Progresivní (klient ze začátku platí nižší měsíční splátky, které se mu postupně v průběhu let zvyšují)

• Degresivní (klient platí z počátku vyšší měsíční splátku, která se mu postupně snižuje)

Žádost o HÚ

Základní podmínkou pro poskytnutí hypotečního úvěru je prokázání žadatele o úvěr, že je schopen poskytnutý úvěr

ze svých příjmů splatit. Mezi základní doklady, které bude banka po zájemci požadovat patří:

• doložení výše příjmů (daňové přiznání, potvrzením příjmu od zaměstnavatele) žadatelů, případně

spoludlužníků či ručitelů,

• ocenění zastavované nemovitosti, výpis z katastru o zanesení zástavního práva + vinkulaci pojištění této

nemovitosti ve prospěch banky,

• další doklady: někdy též vinkulaci životního či úvěrového pojištění ve prospěch banky.

Pokud je úvěr použit nainvestici do nemovitostí, banka dále požaduje doklady o nemovitosti.

V případě koupě nemovitosti:

• kupní smlouva (smlouva o budoucí kupní smlouvě),

• výpis z katastru nemovitostí (zda nemovitost existuje, kdo ji vlastní a že na ní nevázne jiné zástavní právo

či věcné břemeno).

V případě výstavby, rekonstrukce, oprav apod.:

• stavební povolení (s nabytím právní moci),

• projektovou dokumentaci,

• rozpočet stavby,

• případně smlouvy s dodavateli,

• výpis z katastru nemovitostí (existence a vlastnictví stavebního pozemku či nemovitosti).

Čerpání HÚ

Čerpání hypotečního úvěru je možné pokud jsou splněny podmínky pro čerpání, které jsou uvedeny v úvěrové

smlouvě. Jednou z nejdůležitějších podmínek (v případě, že je úvěr schválen a je podepsána úvěrová smlouva)

je potvrzení o vkladu zástavního práva banky k zastavované nemovitosti do katastru nemovitostí, v současné době již

některé banky umožňují čerpat část nebo celý úvěr pouze na základě návrhu na zápis o vkladu zástavního práva, čímž

se klient k penězům dostane podstatně dříve.

Čerpání hypotečního úvěru se provádí bezhotovostně, při neúčelovém úvěru zasláním peněz na účet požadovaný

klientem, při účelovém úvěru většinou formou proplacení dodavatelských faktur, odesláním kupní ceny na účet

prodávajícího podle kupní smlouvy apod.

Čerpání může být buď jednorázové (většinou při koupi nemovitosti, nebo neúčelovém úvěru) nebo může probíhat

postupně (např. při výstavbě či rekonstrukci nemovitosti). V tomto případě jsou ve smlouvě o úvěru uvedeny

orientační termíny čerpání a konečný termín pro dočerpání.

Splácení HU

Splatnost hypotečního úvěru se obecně pohybuje od 5 do 30 let. Žadatelé by měli být po celou dobu splácení

hypotečního úvěru v produktivním věku. Pokud by délka splácení zasahovala do důchodového věku je obvykle

třeba k úvěru přibrat dalšího (mladšího) spoludlužníka. Čím je delší doba splatnosti úvěru, tím je nižší splátka.

Optimální doba na splácení hypotečního úvěru je 15 – 20 let, kdy je nejlepší poměr mezi výší splátky a náklady na úvěr.

Banky preferují dobu splatnosti v násobcích pěti let, ale akceptují i jiné doby splatnosti.

Splácení hypotečního úvěru závisí na způsobu jeho čerpání. Pokud je hypoteční úvěr čerpán postupně, splácí se

nejprve měsíčně pouze úrok z vyčerpané částky a to až do doby než je vyčerpán celý úvěr. Po ukončení čerpání

začne dlužník hypoteční úvěr splácet většinou anuitními splátkami, které jsou po celou dobu platnosti úrokové sazby

stejné a obsahují jistinu a úrok. Některé banky umožňují i jiné splácení než splácení anuitními splátkami. Jedná se

o degresivní nebo progresivní splácení tzn., že velikost splátek je v čase buď klesající (degresivní) nebo rostoucí

(progresivní).

Den splatnosti jednotlivých splátek je stanoven v úvěrové smlouvě. V termínu, kdy dochází ke změně úrokové

sazby (klient si volí v letech dobu platnosti úrokové sazby) může dlužník splatit předčasně část nebo celou výši

úvěru bez sankce. V případě mimořádné splátky ze strany klienta mimo tyto termíny si banky stanovují vysoké

sankce za předčasné splácení. V případě neúčelové hypotéky, která spadá pod režim zákona o spotřebitelském

úvěru (č. 321/2001 Sb.), lze kdykoli učinit mimořádnou splátku části nebo celého úvěru.

V rámci volby úrokové sazby má každý klient možnost fixace úrokové sazby. Spolu s výší úvěru a délkou splatnosti

je stanovení délky fixace zásadním rozhodnutím klienta, které nejvíce ovlivní cenu úvěru. Délka fixace úrokové

sazby hypotečního úvěru představuje dobu, po kterou banka nesmí změnit klientovi úrokovou sazbu. Délka fixace

se stanovuje při podpisu úvěrové smlouvy. Nejčastěji se setkáváme s fixacemi na 1, 3, 5, 10 a 15 let. Po jejím skončení

banka stanoví novou výši úrokové sazby v souladu s aktuálními tržními podmínkami. Tu nejvíce ovlivňují platné

úrokové sazby ČNB.

Daňové výhody

Částku zaplacenou na úrocích z hypotečního úvěru (i z úvěru ze stavebního spoření) na financování bytových potřeb,

u hypotečního úvěru sníženou o státní finanční příspěvek lze odečíst ze základu daně z příjmu fyzických osob a to až

do výše 300.000,- Kč ročně. Při placení úroků jen po část roku nesmí nezdanitelná částka překročit jednu dvanáctinu

této maximální částky za každý měsíc placení úroků. Odečet může provést osoba, jež je účastníkem úvěrové smlouvy,

je-li účastníků více odečet provádí jedna z nich, nebo každá z nich rovným dílem.

Katastr nemovitostí a list vlastnictví

Investice do nemovitosti je považována za vůbec největší investici v lidském životě. Z toho důvodu je třeba postupovat

velmi opatrně, neboť chybný krok způsobený spěchem či lehkovážností může stát statisíce. Při koupi nemovitosti

se lze setkat s následujícími nejčastějšími riziky:

1. Nemovitost právně neexistuje.

2. Nemovitost je zatížena věcnými břemeny nebo jinými omezeními vlastnického práva.

3. Nemovitost je ve špatném stavu.

4. Prodávající není vlastníkem nemovitosti.

5. Prodávající není jediným vlastníkem a nemovitost může prodat jen se souhlasem ostatních vlastníků.

Možnost výskytu těchto rizik lze snadno zjistíte jednak fyzickým prozkoumáním nemovitosti a jednak návštěvou

katastru nemovitostí a prostudováním listu vlastnictví.

Katastr nemovitostí je evidence nemovitostí, která je ze zákona veřejně přístupná. Každý má ze zákona nárok do něj

za přítomnosti pracovníka katastrálního úřadu nahlížet a pořizovat z něho pro svoji vlastní potřebu opisy. Slovo každý

v této souvislosti znamená kdokoli (nikoli pouze vlastník nemovitosti).

To je velmi důležité a každý kdo si pořizuje nemovitost by měl zmiňovaný úřad navštívit a zjistit si všechny údaje

o nemovitosti a o jejím vlastníkovi. Tím předejde mnoha případným rizikům spojeným s vlastní nemovitostí

a následným převodem. V katastru nemovitostí jsou klíčové informace o každé nemovitosti a jejím vlastníkovi uložené

na takzvaných listech vlastnictví. Právě výpis z těchto listů dává klíčové penzum informací.

List vlastnictví je považován za jeden z nejvýznamnějších dokumentů používaných při jednání klienta s hypoteční

bankou. Zmiňovaný doklad dokazuje existenci nemovitosti, osobu vlastníka a způsob nabytí a zároveň také práva

spojená s nemovitostí a závazky (věcná břemena).

Pro přehlednost je list vlastnictví členěn do několika částí.

Část „A“ listu vlastnictví dává informaci o osobě vlastníka a vlastnických práv s nemovitostí spojených.

V této souvislosti je třeba dávat pozor na institut spoluvlastnictví nebo bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

Bezpodílové spoluvlastnictví manželů se pozná podle zkratky BSM, která se uvádí před jménem manžela. Bezpodílové

spoluvlastnictví manželů je zákonnou formou majetkových vztahů mezi manželi. To znamená, že vše, co oba manželé

nabudou za trvání manželství, spadá do zmiňovaného BSM.

Část „B“ listu vlastnictví obsahuje podrobnou identifikaci nemovitosti. Jsou tady údaje o parcelním čísle,

čísle popisném, příslušnosti k části obce a o charakteristice nemovitosti. Bude-li v části „B“ uvedeno „vlastnictví

pozemku a stavby“ je vlastník uvedený v části A vlastníkem nejenom budovy, ale i pozemku, na kterém je postavena.

Pokud však tato část listu vlastnictví obsahuje „pozemek a stavba různého vlastníka“, jde o případ stavby na cizím

pozemku.

Do katastru nemovitostí potažmo listu vlastnictví se zapisuje také tzv. rozestavěná budova. Obvykle jsou do katastru

nemovitostí vkládány budovy schválené kolaudačním řízením, které nabylo právní moci a zároveň tato budova již

dostala číslo popisné. V některých případech souvisejících s financováním výstavby nemovitosti prostřednictvím

hypotéky je nutné do katastru vložit i rozestavěnou nemovitost. Té bývá využíváno jako zástavy za hypoteční úvěr.

K zápisu rozestavěné budovy je třeba na katastrální úřad doručit následující dokumenty:

• stavební povolení, které nabylo právní moci

• geometrický plán

• čestné prohlášení vlastníka, že se jedná o rozestavěnou stavbu.

V části „C“ listu vlastnictví lze najít případná omezení vlastnického práva, která se vážou k nemovitosti. Mezi ně patří:

• předkupní právo s věcnými účinky

• věcná břemena

• omezení převodu nemovitosti

• zástavní právo

Jestliže je v rámci kupní smlouvy dojednáno předkupní právo, znamená to, že při případném prodeji musí prodávající

nabídnout nemovitost ke koupi nejdříve tomu, v jehož prospěch zní toto předkupní právo.

Co se týče věcných břemen, tak ty v určitých rysech omezují vlastníka nemovitosti ve prospěch někoho jiného.

Tato věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele. To v praxi

znamená, že jakmile se změní vlastníci nemovitosti, zůstanou věcná břemena zachována.

Zástavní právo patří mezi věcná práva. Jinak řečeno to znamená, že koupí-li někdo nemovitost zatíženou zástavním

právem, pak ručí touto nemovitostí za uhrazení zajištěného závazku. Zástavní právo se tedy váže k pohledávce,

kterou zajišťuje a s jejím zánikem zaniká. To znamená, že zastaví-li někdo nemovitost za hypotéku, tak jakmile dojde

k jejímu splacení, dojde k zániku tohoto zástavního práva. Vzhledem k tomu, že je zástavní právo zapisováno v katastru

nemovitostí, musí být dán podnět k výmazu tohoto zástavního práva.

Část „D“ listu vlastnictví je vyhrazena v podstatě pouze pro poznámky a neobsahuje žádné zásadní informace.

Naopak část „E“ je poměrně důležitá, neboť obsahuje nabyvatelské tituly. Těmi jsou kupní smlouva, rozhodnutí soudu

o vypořádání dědictví, darovací smlouva, kolaudační rozhodnutí atd.

znak „P“ Pokud bude na listu vlastnictví uveden znak P – pak se jedná o takzvanou plombu. Ta znamená,

že k této nemovitosti byl podán návrh na vklad práva a je třeba vědět, o jaký vklad práva se jedná. Může se tedy

stát, že k této nemovitosti již byl podán návrh na vklad vlastnického práva a tato nemovitost je již vlastně prodána

někomu jinému. Smyslem této plomby je ochrana kupujících před nepoctivými prodejci, kteří by chtěli prodat jednu

nemovitost více zájemcům, což nelze. Jejich jednání je samozřejmě motivováno nekalými úmysly dostat za nemovitost

vícekrát zaplaceno. Pro kupující by tedy výraz P měl znamenat velkou opatrnost.

znak* Jestliže bude na listu vlastnictví znázorněna *, pak jde o nedořešený právní vztah. Znovu je důležité vědět,

z jakého důvodu je tento údaj uveden. Může kupříkladu znamenat nevyřešené vlastnické vztahy vázané k této

nemovitosti, což hraje velmi významnou roli a kupující by si tedy na to měl dát pozor.

Návrh na vklad do katastru nemovitostí

Při podávání tohoto návrhu je třeba vycházet především z § 4 odst. 3 a 4 zákona číslo 265/1992 Sb. o zápisech

vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. V třetím odstavci se dozvídáme esenciální náležitosti takového

dokumentu. Návrh na zahájení řízení tedy musí obsahovat :

• označení katastrálního úřadu, kterému je návrh určen,

• jméno a příjmení, trvalý pobyt a rodné číslo fyzických osob nebo název, sídlo a identifikační číslo právnických

osob, které jsou účastníky řízení,

• označení práv, která mají být zapsána do katastru.

Jedná se o určení účastníků řízení – tedy je třeba na jedné straně identifikovat konkrétní katastrální úřad, který bude

řízení provádět a na druhé straně samozřejmě žadatele o zápis. A dále návrh musí označovat práva, která budou

v katastru zapsána.

V odstavci čtvrtém se pak uvádí, co musí být přílohou takového návrhu :

1. listina, na základě které má být zapsáno právo do katastru, nebo její úředně ověřený opis (kopie) v počtu

o dva větším, než je počet účastníků řízení; jedná-li se o směnu nemovitostí evidovaných v obvodu více

katastrálních úřadů, v počtu ještě o dva větším pro každý další katastrální úřad,

2. plná moc, je-li účastník řízení zastoupen zmocněncem,

3. výpis z obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud je účastníkem řízení právnická osoba,

jejíž vznik je podmíněn zápisem do takového rejstříku, nebo úředně ověřený opis (kopie) takového výpisu,

4. listina prokazující oprávnění vlastníka nebo jiné osoby oprávněné z právního vztahu nakládat s předmětem

právního úkonu, jehož právní účinky nastaly před 1. lednem 1993, nebo úředně ověřený opis (kopie) takové

listiny,

5. úředně ověřený překlad listiny, na základě které má být zapsáno právo do katastru, pokud tato listina není

sepsána v českém jazyce.

Hypoteční úvěr v ČR

Legislativní úprava – zákon o dluhopisech 530/90. ve znění 84/95 Sb. a 19%/04 Sb.

– Fefinován HU a způsobu jeho zajištění

– definován HZL

– stanovení výše HU ve vazbě na hodnotu zástavní nemovitosti při financování HZL

– všeobecná pravidla pro poskytování HU

HU je úvěr, jehož splácení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné.

Nemovitost na území ČR i států EU, resp. EHP.

Nemovitost je pozemek a stavba spojená se zemí pevným základem

V ČR stavba není součástí pozemku.

Vznik zástavního práva – obecné podmínky

Písemná zástavní smlouva mezi bankou jako zástavním věřitelem a vlastníkem nemovitosti

Musí obsahovat:

– identifikaci zástavy (LV + popis zástav, nemovitosti),

– identifikaci pohledávky, kterou zajišťuje,

Vklad zástavního práva k nemovitosti (ObZ, par 152-172)

– provádí katastrální úřad na návrh vlastníka nemovitosti i zástavního věřitele (banky)

– provádí notář notářským zápisem do Rejstříku zástav vedeného notářskou komoru ČR, doporučuje se pokud

nemovitost není vedena v katastru nemovitostí, může se také celý soubor majetku zapsat do rejstříku zástav

a použije se k zajištění úvěru jako celek

Podmínky pro vznik zástavního práva banky při financování emisemi HZL

Zákon 190/04 Sb.

Na zastavení nemovitosti sloužící k zajištění HU nesmí váznout zástavní právo jiné osoby, které by bylo ve stejném

či přednostním pořadí před zástavním právem hypoteční banky (platí při financování HU emisemi ZHL).

Výjimky – předcházet může zástavní právo:

– kterým je zajištěn úvěr poskytnutý stavební spořitelnou.

– kterým je zajištěn úvěr poskytnutý na družstevní bytovou výstavbu.

Výše HU se v tom případě snižuje o hodnotu vedených úvěrových pohledávek. Jinou variantu zákon nepřipouští.

Vazba výše HU a hodnoty zástavní nemovitosti

Základní vztah v obecné rovině:

– pokud by došlo k realizaci zástavního práva, tak je potřeba pokrýt úroky a poplatky z hodnoty zastavené

nemovitosti.

– ceny na trhu nemovitosti kolísají a je tam nutno vytvořit finanční rezervu, když by došlo k poklesu hodnoty

zástavy, i když dlužník má povinnost doplnit hodnotu zajištění

– případ by byl řešen soudní cestou a že by se tam vyskytly pohledávky prioritních věřitelů (státu),

které by mohli být předem vyřešeny než pohledávky banky

Hodnota zástav nemovitostí je určující pro výši úvěru a je zpravidla vyšší než výše HU

– cílem je snížit riziko banky

– legislativní úpravu vztahu z důvodu ochrany investora do ZHL (v ČR hranice 70% z obvyklé ceny

a nemovitosti).

– cena obvyklá – cena, která by byla dosažena u stejného nebo obdobného zboží za standardních tržních

podmínek , nezohledňují se mimořádné okolnosti trhu, nebo stav tísně prodávajícího a kupujícího

– zástavní hodnota nemovitostí – vzniká transformací ceny obvyklé (CO) tím způsobem, že zohlední likviditu

dané nemovitosti na lokálním trhu např. prodat budovy v určitém místě a čase za požadovanou cenu

ZHN = CO(1-k)

– předpokládá se, že rozdíl mezi ZHN a CO bude různý podle míst, kde se nemovitost nachází

(např. Praha x Brno), od toho se pak odvíjí i riziko pro banku, pokud klient neplatí..

– např. cena nemovitosti = 2 000 000 -> CO = 1700 000, ZHN = 1530 000 => v případě CO musíme mít vlastních

zdrojů 300 000 Kč a u ZHN 470 000 Kč

V konkrétním úvěrovém případě je výše úvěru ovlivněna:

1. hodnotou zástavní nemovitosti stanovenou na tržním principu (tzv. cena obvyklá

2. bonitou klienta – jeho úvěru schopnost splatit úvěrovou pohledávku

3. výši nákladů na financování nemovitosti

např. hodnota zástavní nemovitosti je 3000 000, 70% = 2100 000 Kč (zástavní hodnota), dále banka musí zjistit

stálé příjmy, odečte běžné výdaje = disponibilní příjem

Prověření bonity žadatele a v výše úvěru

D = anuita / umořovatel

Díky tomuto může úvěr klesnout na 1500 000 Kč. Rozpočet na naši nemovitost je 1700 000 Kč. Teď je na naší

bance jak rozhodne, kterou výši úvěru poskytne. Většinou se rozhodne pro nižší částku. V tom případě zbývá buď

přesvědčit investora nebo někoho požádat o připojení k dluhu (dlužníci jsou si rovni).

Východiskem je určení disponibilního příjmu žadatele ( na měsíční základě)

Disponibilní příjem je horní hranicí pro stanovení výše měsíční anuity.

Konstanta. anuita je pravidelná měsíční splátka v níž se mění poměr úroku a úmoru.

Stanovení výše úvěru při znalosti konstantní anuity: D = a/ u

Umořovatel je určen parametry požadovaného HU (měsíční báze) u = i/l – (1+i) na –n

Financování hypotečních úvěrů

1. Depozitní způsob

2. Emisní způsob – podmíněn získáním licence k emisi HZL, Emise jsou účelové – zdroje mohou být využity pouze

k financování HU.

HZL je dluhopisy k jejich splacení využívá banka pouze pohledávky z hypotečních úvěrů.

Emise ZHL

Systém zástavní – vazba emise na hodnotu zástavních nemovitostí

Systém pohledávkový – vazba emise na hodnotu úvěrových pohledávek (v ČR)

HZL je dluhopisy, jejichž jmenovitá hodnota a výnos jsou kryty pohledávkami z HU a popřípadě náhradním krytím.

Součástí názvu dluhopisu je označení hypoteční zástavní list. Obchodují se za tržní cenu upravenou o alikvótní

úrokový výnos (část úroků, která naběhla od poslední výplaty úroků)

Obecné znaky HU na českém hypotečního trhu

– min. výše HU od 200 tis. až 300 tis Kč

– max. absolutní výše HU – variabilní (některé banky uvádí, některé ne)

– fixace úr. sazby 1,3,5,10 let až po celou dobu trvání HU

– min. délka splatnosti HU obvykle 5 let

– max. délka splatností HU 30 let

Kombinace HU s jinými produkty

1. HU s kapitálovým životním pojištěním

– klient po celou dobu trvání HU spoří formou KŽP

– splácí pouze úroky z HU

– zatížení klienta je vyšší než při normální anuitním splácení => splácíme celou dobu z částky,

která se nemění x při anuitním se částka snižuje

– úmor HU splatí klient jednorázově z částky KŽP

2. HU se stavebním spořením (rsp. s úvěrem se st. spoř.)

– možnost zajištění stejnou nemovitostí

– výše HU se snižuje o částku úvěru ze stavebního spoření

SPOTŘEBITELSKÉ ÚVĚRY

– převážná většina co do počtu jsou spotřebitelské úvěry neúčelové v nízkých úvěrových hodnotách

– úvěr poskytovaný FO či domácnostem k financování jejich spotřeby

– poskytují je jak banky tak nebankovní finanční instituce – k jejich poskytování není potřeba žádná zvláštní

licence

– mají standardizovaný postup => jsou nizkoobjemové, čím vyšší hypotéka, tím vyšší riziko z hlediska objemu,

tím si banka zvyšuje zajištění

– v rámci přípravné fáze probíhá zkrácené úvěrové hodnocení žadatele = scoring (např. někde přineseme

potvrzení o příjmu, některým stačí prohlášení, že máme příjem..) provozní náklady jsou velmi nízké,

ale úrokové sazby jsou jedny z nejvyšších – je tam vysoké riziko, které je zakomponováno ve výši úrokové

sazby

– když je srovnáme s firemními úvěry, tak při financování spotř. úvěrů je zdrojem běžný příjem spotřebitele,

u firemních je zdrojem financování CF

Právní úprava

• Zákon 321/2001 Sb. O některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona 64/1986

Sb.

• definuje spotřebitelský úvěr

• definuje spotřebitele a věřitele

• definuje RPNS

• definuje některé požadavky na smlouvu o spotřebitelském úvěru

Obsah a subjekty spotřebitelského úvěru

Spotřebitelským úvěrem se dle citovaného zákona rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba

např. ve formě půjčky, úvěru, za které je spotřebitel povinen platit (úrok či úplatu).

Spotřebitel je fyzická osoba, v jejích prospěch je úvěr sjednáván a která při uzavírání smlouvy o s.ú. nejedná

v rámci své obchodní či podnikatelské činnosti.

Věřitel je fyzická či právnická osoba, která poskytuje s.ú. v rámci své obchodní činnosti.

RPNS je % z dlužné částky, které je spotřebitel povinen zaplatit věřiteli za období 1 roku. V nabídce s.ú.

(např. reklamou)musí být RPNS uvedena nebo příklad jejího výpočtu. Měla by zahrnout poplatky i provize ( jenom

není nikde stanoveno jaké)

Některé požadavky na smlouvu o spotřebitelském úvěru

• Písemná forma smlouvy

• Stanovena RPNS

• Stanovení podmínek za kterých muže být RPNS upravena

• Stanovení výše a počtu splátek a jejich časové rozvržení

• Ustanovení o právu předčasného splacení

• Podmínky předčasného ukončení smlouvy

ORGANIZACE PLATEBNÍHO STYKU

1. Podstata platebního styku

2. Formy platebního styku

3. Platební systémy

4. Vybrané nástroje platebního styku

Podstata platebního styku

1. Systém organizovaný bankami a nebankovními institucemi, prostřednictvím něhož jsou realizovány převody

finančních prostředků mezi ekon. subjekty

2. Předmětem platebního styku jsou peníze (jak hotovostní tak bezhotovostní, depozitní)

3. Účelem platebního styku je vyrovnání závazků a pohledávek mezi ekon.subjekty

4. Převody peněžních prostředků lze provádět

– mezi klienty téže banky – vnitrobankovní zúčtovací centrum

– mezi klienty různých bank – mezibankovní zúčtování

Formy platebního styku

Telefonické zprávy

Faxové zprávy

SWIFT – Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci, založena 1973 v Bruselu.

Kolem 800 bank celého světa včetně českých

– komunikační počítačová mezibankovní síť, která informačně propojuje banky, které jsou v systému,

který není povinný, je to na rozhodnutí banky

– relativně bezpečný a rychlý systém přenosu zpráv – sekundy

– riziko je snižováno tím, že zprávy jsou šifrovány, šifry jsou měněny, vstup osob do systému je vázán heslem,

není umožněno vstoupit komukoliv do systému, je monitorováno kdo tam zrovna vstpuje

– zprávy odesílány dle priorit, prioritní zprávy jsou potvrzeny – příjemce zprávy potvrzuje přijetí zprávy,

zprávy v normálním režimu nejsou potvrzovány – jsou levnější než prioritní

– cena zpráv je určena náklady systému a prioritou zpráv

– organizace jejíž cílem není max. zisku, ale cena zpráv je taková, aby byly pokryty náklady toho systému ->

je levnější

Podle formy peněz

Hotovostní

Bezhotovostní – je dominantní => rychlejší, bezpečnější, náklady na hotovostní peníze jsou mnohonásobně

vyšší než náklady na bezhotovostní peníze – proto se likvidují nízké formy peněz, protože výroba mincí

je daleko dražší než jejich účel v systému=> v dnešních ekonomikách převažuje bezhotovostní forma

– snižuje riziko ztráty a znehodnocení peněz,

– snižuje náklady bank i státu,

– zrychluje transakce

Podle teritoria

Tuzemský

Zahraniční

Přeshraniční

Liší se

– Formou převodů

– cenou převodů,

– lhůtami pro převody

– příp.sankcemi za nedodržení lhůt převodů

Platební styk

Hotovostní plateb. styk

Ukládání hotovosti

– jakákoliv osoba bez omezení

– pokladní složenkou

Výběr hotovosti

– pouze majitel účtu a osoba zmocněná

– výběrním lístkem

– bankovní kartou

Bezhotovostní plat. styk

Převody depozitních peněz bankou pouze na základě příkazu klientů. Formy příkazů:

Písemně na příslušných formulářích

Na datových nosičích, na podkladě smluvního ujednání

Dálkovým přenosem dat, na podkladě smluvního ujednání

Platební systémy

Jde o institucionální organizaci mezibankovního platebního styku. Jeho cílem je zajistit převod platebních prostředků:

1. Clearingový platební systém

– realizován prostřednictvím clearingové banky, u níž mají účastníci systému vedeny své účty=>

banka je zůčtovatelem všech plat. styků

– pro potřeby zúčtování musí být zůstatky na účtech kladné, jinak není platba realizována, možnost využití

úvěru k překlenutí deficitu

– využíván v tuzemském i zahraničním platebním styku, existují i mezinárodní clearingové systémy např. CNB,

účastní se jich systémy různých zemí organizované centrálními systému organizované centrálními bankami,

avšak poslední dobou se objevují systémy i na soukromé bázi – mají podnikatelský charakter – vytvářet zisk

– banky komunikují pouze přes clearingový systém

– banka musí mít kreditní zůstatek, aby platba mohla proběhnout

2. Korespondentský platební systém

– historicky starší

– jde o vzájemné otevírání účtů mezi bankami, které vede k vytvoření řetězce tzv. korespondentských bank –

vytváření platebního styku

– v systému existují 2 typy bank – banky korespondenti a banky respondenti (vedou účty u korespondentů),

– korespondentské účty zpravidla nejsou úročeny, banky platí provize za služby spojené s převody

– Nostro a loro účty, možnost debetních zůstatků na těchto účtech – typy kontokorentních účtů

Nostro – vede naše banka u cizí banky, loro – cizí banky u nás

– systém je zpravidla spojen s dodatečnými službami bank

– Využíván v zahraničním platebním styku

– je zřejmé, že banka respondent nemá přímé spojení s jinou bankou – musí kontaktovat svého

korespondenta, ten musí také kontaktovat svého korespondenta a pak se to až dostane k té cílové bance

=> clearingový systém je rychlejší a může být i levnější přesto korespondentský systém má významné

místo hlavně v zahraničním styku:

o částky nejsou úročeny,

o zůstatek na účtu nemusí být kreditní, ale i debetní,

o poplatky a provize spojené s transakcí je zdroj příjmů pro banku

o jsou spojeny s dodatečnými aktivitami bank zejména bank repsondentů a korespondentů –

pokud některá banka v systému má rozsáhlý projekt a nemá dostatečné množství peněžních

prostředků, tak se spojí ostatní banky v to systému a vytvoří se syndikovaný úvěr, kterého se právě

účastní banky, které jsou v tom systému a znají se a jsou schopni spolu vést riziko

Přeshraniční platební styk

– platí od roku 2003

Přeshraniční převod (plateb. styk) je převodem peněžních prostředků z jednoho členského státu EU (nebo EHP)

do jiného členského státu EU (EHP)i možno v domácí měně kteréhokoliv státu EU až do výše protihodnoty 50 000 EUR.

Příkazcem není v případě přeshraničního převodu banka či nebankovní instituce realizující převod, ale přímo fyzická či

právnická osoba, která dává převádějící instituci příkaz

Den účinnosti příkazu – den, kdy jsou peníze odepsány z našeho účtu

Podmínky účinnosti příkazu, aby příkaz mohl být proveden – účet musí být krytý na tu částku a musí být vystaven

příkaz v náležité formě a s podstatnými náležitostmi

Platební systémy – zákon 124/2002 Sb.,o plat. styku.

Zákon upravuje:

Převody peněžních prostředků na území ČR v české měně a přeshraniční převody např. jaké jsou nutné

podmínky převodu, definuje co je to převod, definuje lhůty pro převody, postihy pro to, když ta banka

neprovede převod nebo ho provede špatně

Vydávání a využívání elektronických peněz – vydávání platebních karet, musí získat licenci, aby mohli tuto

činnost provozovat – kartový systém, u nás povolovací řízení dává ČNB, licenční řízení je velmi přísné,

je to skoro obdoba bankovní licence

Platební systémy

Platební systém zajišťuje převody peněžních prostředků, který je provozován na základě písemné smlouvy uzavřené

mezi všemi účastníky systému – dohody vzájemně mezi sebou nebo

mezi provozovatelem systému a ostatními účastníky, – banka to koriguje

Smlouva určuje pravidla platebního systému

provozovatele – kdo platební systém založí, kdo ho provozuje

podmínky účasti v systému – banky musí mít u provozovatele vedený účet, jaký je tam limit, povinný

zůstatek, možnost kontokorentu…

práva a povinnosti účastníků,

způsob zajištění likvidity účastníků – v situaci, kdy banka nemá na účtu dostatek prostředků, jakými způsoby

je banka schopná prostředky získat

způsob vypořádání vzájemných pohledávek a závazků (brutto systém – každá platba je zaúčtována zvlášť jak

příde, pokud jsou splněny podmínky všech náležitostí účtu, netto – proúčtovávají se jen salda – rozdíl mezi

závazky a pohledávkami určitých bank )

měna (měny) v nichž je systém provozován

Provozovatel = subjekt, který obdržel licenci k provozování platebního systému, může jím být pouze některý

z účastníků systému.

Žádost o licenci je zasílána ČNB – splnění licenčních podmínek (obdoba bankovní licence)

Účastníci platebního systému

Subjekty přijímající příkazy od klientů:

• Banky a pobočky zahraničních bank

• Úvěrní a spořitelní družstva

• Investiční společnosti

• Osoby oprávněné vydávat elektronické platební prostředky

• Zahraniční banky a účastnici na základě jednotné licence

Subjekty vypořádávající platby:

• Ústřední protistrana – přijímá příkazy účastníků a je výlučným prostředníkem mezi nimi

• Zúčtovatel – vede účty na nichž se účtují příkazy účastníků a UP a která může účastníkům poskytovat úvěr

• Clearingová instituce – provádí započtení vzájemných pohledávek a závazků plynoucích z příkazů účastníků

Pozn. Jeden subjekt muže mít všechny funkce

Systém platebního styku CERTIS

1. Jde o systém bezhotovostního mezibankovního pl. styku v ČR, prostřednictvím něhož banky převádějí peníze

z účtu plátce na účet příjemce

2. Provozovatelem je ČNB

3. Banky v systému provádějí převody na základě příkazů klientů, dále platby z karetních operací a operací na

burze

4. Převody mezi klienty téže banky je ději prostřednictvím zúčtovacího centra příslušné banky

5. Převody mezi klienty různých bank se dějí prostřednictvím platebního a zúčtovacího systému CERTIS,

provozovaného ČNB.

Základní principy systému CERTIS

Brutto zúčtování v reálném čase (tj. každá platba v reálném okamžiku)

Povinná účast všech obchodních bank v systému

Zúčtování probíhá na účtech mezibankovního platebního styku, které slouží současně jako účty PMR(

povinné minimální rezervy) – jsou likvidním prostředkem, aby banka mohla obnovit likviditu a jsou

součástí clearingového účtu banky, složí spíše k tomu, aby banka je mohla využít v případě, že nemá

na účtu dostatečné finanční zdroje k provedení plateb, tedy zůstatky na účtech jsou součástí PMR,

počítá se klouzavým průměrem – zvyšuje se průměrná hodnota na účtu PMR, tak banky mohou vybrat peníze

na použití mezibankovního styku, ale musí dodržet minimální průměr za tři týdny, který tam vždycky musí

zůstat, pokud banka nemá PMR, tak dostane sankci

neodvolatelnost příkazů, které byli převzaty tím systémem

Účty mezibankovního platebního styku nesmí mít záporná salda – banka si musí buť vypůjčit od ČNB

(jsou zajištěny převodem CP) nebo od jiných bank

Možnost bezúročného vnitrodenního úvěru ČNB obchodním bankám na překlenutí debetního salda účtu,

úvěr je zajištěn cennými papíry, v případě jeho nesplacení přechází na úročený úvěr „přes noc“

Nekryté platby nejsou odmítnuty, ale jsou „drženy ve frontě“

Všechny transakce jsou zpracovány v české měně zúčtovacím centrem ČNB

Lhůty pro převody

V rámci území ČR

Mezi různými bankami

– banka příkazce má povinnost připsat částku převodu nejpozději následující pracovní den po dni účinnosti

příkazu k převodu na účet banky příjemce – do 2. dne

– banka příjemce- zaúčtuje platbu nejpozději nasledující prac. den po dni připsaní částky na její účet od banky

plátce

V rámci banky

– převod na účet příjemce v den účinnosti příkazu k převodu, nejpozději v následující pracovní den není-li den

účinnosti příkazu k převodu dnem pracovním

Přeshraniční převody

Banka příkazce je povinna připsat částku převodu ve prospěch banky příjemce ze zákona nejpozději do 5 pracovních

dnů ode dne účinnosti příkazu, není-li dohodnuto jinak, přes korspondentský systém lhůty stanoveny nejsou,

je to o smluvním ujednání

PLATEBNÍ METODY V OBCHODNÍM STYKU

Platba předem – zaplacení celé kupní ceny před odesláním zboží dodavatelem(exportérem)

– riziko dodávky (r.klienta a země)

– zmírnění rizik ( b.záruka)

Placení po dodávce – zaplacení celé kupní ceny po odeslání zboží

– úvěrové riziko (r. klienta – nedodá zboží a země – z makroekonomického důvodu – změna politického režimu,

embargo nebo se změní legislativa dané země,)

– zmírnění rizika (b. záruka- akontační záruka, používá se na zálohové platby, pojištění úvěr.rizika, faktorin,

platba předem)

Dokumentární platby – zaplacení proti zboží, resp. dispozičním a legitimním dokumentům ke zboží, dokud všechny

dokumenty nepřídou, tak zboží nebude odesláno

Jde o kompromis – snižuje riziko obou smluvních partnerů

Účast banky

bankovní převod na základě příkazu klienta, banka realizací převodu nenese odpovědnost za rizika, banka jedná

pouze na základě žádosti klientů, ale nenese žádnou odpovědnost za zboží ve špatné kvalitě..

příkaz k úhradě,

příkaz k inkasu,

příp. šek

Banka se zavazuje podle podmínek dokumentárních plateb (nikoliv podle obchodní smlouvy) banka tady nese závazek

– dokumentární inkaso – má nepeněžní závazek, kde se zavazuje, že jakmile obdrží dokumenty, tak vyzve

odběratele k e splnění inkasní podmínky nebo akceptuje směnku

– dokumentární akreditiv – peněžní závazek, banka se zavazuje, že zaplatí, až budou dodány všechny

dokumenty, zkontroluje jejich formální správnost a zaplatí

Vybrané nástroje platebního styku

Bankovní převody

Dokumentární platby

Šeky

Platební karty

Bankovní převody

Bankovní převod je bezhotovostním převodem finančních prostředků z účtu plátce na účet příjemce, a to na

základě klientem vystaveného příkazu:

• Příkaz k úhradě – vystavuje plátce, majitel účtu

• Příkaz k inkasu – vystavuje příjemce, je možný pouze na základě smluvního ujednání mezi bankou a majitelem

účtu, v němž je stanovena oprávněná osoba a maximální hodnota příkazu k inkasu.

Náležitosti příkazů

• Bankovní spojení plátce a příjemce

• Částka a měna,

• Konstantní a variabilní symbol,

• Místo a datum vystavení příkazu,

• Datum splatnosti příkazu,

• Podpis oprávněné osoby

Pozn. v zahraničním platebním styku jsou příkazy označovány termínem hladký plat:

Hladké platy vyšlé

Hladké platy došlé

Šeky

Šekovník není šekově závaznou osobou – šek jdeme uplatnit přímo u šekovníka a banka nám oznámí, že šek není krytý,

nemáme žádný nárok vymáhat částku u šekovníka x pokud je krytý tak ano

Když banka v cizině, tak kvůli tomu nepojedeme do ciziny, tak si zvolíme inkasní banku v ČR, která má dohodnuté

spojení s bankou v zahraničí – banka v ČR se nazývá inkasní banka a ta také nenese závazek za proplacení šeku

Šek je splatný přímo při předložení

ŠEK je převoditelný cenný papíry, který obsahuje bezpodmínečný příkaz výstavce šeku šekovníkovi (bance),

aby vyplatila oprávněnému majiteli šeku uvedenou šekovou částku. Jsou použitelné

pro výběr hotovosti (šeky pokladní)

pro bezhotovostní převody na účet

Použití šeků v mezinárodním platebním styku se řídí zásadami Ženevské a Anglosaské konvence.

V ČR platí pro použití šeků zákon směnečný a šekový 191/1950 Sb.

Pro uplatnění šeků jsou rozhodující podstatné náležitosti šeku.

Podstatné náležitosti šeku

• písemná forma a jeden jazyk, v němž je šek sepsán,

• slovo šek v souvislém textu,

• bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou šekovou sumu,

• jméno šekovníka,

• šeková částka

• místo platební (domicil), není.li uvedeno, platí za místo platební sídlo šekovníka,

• datum a místo vystavení , pokud není místo uvedeno, platí za něj sídlo výstavce šeku,

• podpis výstavce v souladu s podpisovým vzorem na účtu

• Pozn. vzhledem ke skutečnosti, že šek může být vystaven na majitele není v podstatných náležitostech

uveden remitent

Účastníci šekové transakce

• Výstavce šeku

• Šekovník

• Majitel šeku

• Inkasní banka

• Soukromá osoba či banka přikazuje zaplatit z účtu výstavce šekovou částku

• Subjekt, obvykle banka, u něhož je šek proplacen, není šekově závaznou osobou (vyjma zaručených šeků)

• Šekový věřitel, uveden na šeku jmenovitě (šek na jméno) či neuveden na šeku jmenovitě, pak je vlastník šeku

pokládán za oprávněného majitele (šek na doručitele)

• Vystupuje v případě přijetí šeku k inkasu

Dokumentární platby

Klíčovou roli hrají dokumenty, platí se vždy proti dokumentům.

Dispoziční dokumenty zaručují právo disponovat se zbožím v nich uvedeným, majitel dokumentu je majitelem zboží

(námořní a říční konosament, warrant – skladištní list, který vlastní jednu část skladník a druhou část banka – >

vlastníkem zboží je majitel skladiště,

podmínky incoterm – které typy dokumentů jsou součástí dokumentární platby, zda jsou CP nebo zda mají

jen legitimační charakter, zda jsou jen dokladem o tom, že proběhla určitá transakce s tím zbožím nebo úkon o tom,

že zboží bylo pojištěno)

– na doručitele a nebo

– na jméno

Legitimační dokumenty – nepředstavují dispoziční právo ke zboží v nich uvedeném, jsou dokladem k přepravě

či odeslání zboží mezi příkazcem a dopravcem

– Banka se řídí podmínkami dokumentárních plateb, ale neřídí se podmínkami obchodí smlouvy

– DP představují způsob, kterým je možné zabezpečit aby si dodavatel (exportér) ponechal prostřednictvím

dokumentů kontrolu nad zbožím až po jeho zaplacení.

Obchodní

smlouva

Exporté

r

Importé

r

DI, DA

banka

Průběh DA

1. Stanovení akreditivních podmínek a lhůt (typy dokumentů, jejich obsah, lhůty pro jejich předložení…)

2. Otevření DA vystavující bankou na základě příkazu příkazce (dovozce)

3. Předložení dokumentů, jejich kontrola bankou

4. Čerpání DA beneficientem

viz schéma

Základní druhy DA

Podle charakteru závazku vystavující banky

• Odvolatelný – nepředstavuje skutečný závazek vystavující banky vůči beneficientovi, v praxi se de facto

nevyužívá

• Neodvolatelný – závazek vystavující banky zaplatit dle podmínek DA

Podle postavení bank v DA

• potvrzený – nepotvrzený

• avizovaný

Dokumentární akreditiv – definice a principy

Písemný závazek banky vůči beneficientovi (exportérovi), který je bankou vystavený na základě instrukcí příkazce

(dovozce), poskytnout peněžní plnění stanovené akreditivem do výše akreditivní částky proti předloženým

dokumentům podle podmínek a v době platnosti akreditivu.

– závazek banky (není vázán na jiný dokument)

– forma plnění je vždy peněžní

– plnění je vždy proti sjednaným dokumentům, příp. dalším sjednaným podmínkám

– závazek dokumentární povahy, tj. banka zkoumá pouze úplnost a formální správnost dokumentů

– akreditiv má stanovenou částku a platnost.

Účastníci DA (dle počtu a role bank)

• Kupující – dovozce

• Prodávající –exportér – má dvojnásobné zajištění

• banka dovozce – akreditivní banka, vystavuje akreditiv na žádost příkazce, má závazek

• Banka exportéra

• Další banka

• Příkazce akreditivu, tj. žadatel o DA – příkaz dává dovozce ( u inkasa je to vývozce)

• Beneficient, tj. oprávněná osoba

• otevírá (vystavuje) DA na žádost příkazce

• Může mít roli avizující či potvrzující banky

• Další avizující či potvrzující banka.

Průběh DI

1. Stanovení inkasních podmínek, lhůt a dokumentů

2. Otevření DA vystavující bankou na základě příkazu příkazce

3. Odeslání zboží a dokumentů inkasní bance

4. Předložení dokumentů inkasní bankou

5. Splnění inkasní podmínky dovozcem a převzetí dokumentů dovozcem

Viz schéma

Bankovní platební karty

• Standardizovaná plastiková karta pro výběr hotovostí a pro bezhotovostní platby

• Vydavateli jsou bankovní (ale i nebankovní) instituce

• Náležitosti karet jsou udány mezinárodně platnou normou ISO 3554:

– odpovídající materiál

– standardizovaný rozměr

– typizovaný obsah informací na rubu a líci karty

BANKOVNÍ ZÁRUKY

Právní úprava bankovní záruky

Bankovní záruka je zajišťovacím instrumentem. Má univerzální povahu. Zajišťuje rizika plynoucí ze závazkových

vztahů. Jde především o riziko prodávajícího spojené s platební neschopností či nevůlí kupujícího. Zajišťuje ovšem

také rizika kupujícího, jako například platbu za dodávku předem, kdy riziko kupujícího spočívá v tom, že dodávka

nebude dodavatelem vůbec realizována nebo kvalita zboží či služby nebude odpovídat podmínkám kontraktu. Zajišťuje

také rizika mimo oblast obchodu, např. v případě požadavku na složení soudní kauce. V bankovní praxi má bankovní

záruka dlouholetou tradici. Lze ji využít k zajištění úvěru, k zajištění dokumentárního inkasa, k zajištění hladkého platu,

případně jiných bankovních obchodů. S rozvojem mezinárodního obchodu a rizik z něj plynoucích má bankovní záruka

nezastupitelnou roli.

V ČR je obsah bankovní záruky upraven příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku v §313-322.

Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní

částky, podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné

podmínky stanovené v záruční listině.

Ustanovení obchodního zákoníku, týkající se bankovní záruky má kogentní povahu. Znamená to, že se při vystavení

bankovní záruky není možné od ustanovení Obchodního zákoníku žádným způsobem odchýlit.

Z ustanovení obchodníku zákoníku plyne, že:

• bankovní záruka má vždy písemnou formu, přičemž za písemnou formu se považují i moderní

telekomunikační prostředky (SWIFT, dálnopis, apod.),

• bankovní záruka je jednostranným závazkem ručící banky,

• bankovní záruka zajišťuje platební i neplatební závazky,

• jde vždy a pouze o peněžní závazek banky, a to i v případě, že zaručený závazek nemá povahu platebního

závazku (např. záruka za kvalitu zboží).

Tuzemská firma dodala zboží zahraničnímu odběrateli. Banka tuzemské firmy vystavila ve prospěch zahraničního

odběratele bankovní záruku zajišťující kvalitu zboží podle předepsaných norem uvedených v záruční listině. V případě,

že kvalita zboží bude shledána nevyhovující stanoveným normám, banka odškodní zahraničního odběratele částkou

uvedenou v záruční listině.

Z příkladu je zřejmé, že v tomto případě nejde o zajištění platebního závazku, nýbrž o záruku za kvalitu zboží a přesto

plnění ze strany ručící banky má peněžní formu. Jinou formu plnění obchodní zákoník neumožňuje.

Bankovní záruku lze považovat za kvalitní zajištění závazkových vztahů. Kvalita záruky závisí na dvou základních

faktorech:

• na bonitě a dobrém jménu ručící banky, kdy bonita je závislá na schopnosti banky dodržet přijatý závazek

a dobré jméno banky znamená, že banka má důvěru partnerů na trhu,

• na konkrétním obsahu záruční listiny

V mezinárodním obchodním styku je obsah a podmínky bankovní záruky jsou upraveny několika pravidly, z nichž

velmi využívanými jsou Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání (dále jen Jednotná pravidla) vydané

Mezinárodní obchodní komorou v Paříži v publikaci č. 458. Pravidla nemají závazný charakter a pokud se jimi obsah

a průběh bankovní záruky řídí, musí to být v záruce výslovně uvedeno (mohou se jimi řídit i tuzemské bankovní

záruky).

Hlavní zásadou Jednotných pravidel pro plnění z vydané bankovní záruky je předložení dokumentů, které dokladují

nesplnění závazku příkazce. Jde o písemné prohlášení beneficienta záruky, že příkazce nesplnil své povinnosti

a v jakém ohledu je nesplnil. V některých případech může být počet požadovaných dokumentů vyšší, nestačí jen

písemné prohlášení beneficienta.

Pro záruky, které podléhají Jednotným pravidlům platí:

• jsou vždy neodvolatelné, pokud není v textu výslovně uvedeno, že se jedná o odvolatelnou záruku,

• ručící banka vždy plní v peněžité formě,

• ručící banka má povinnost přezkoumat beneficientem předložené dokumenty a rozhodnout o plnění

ze záruky, záruka má tedy dokumentární charakter.

Subjekty bankovní záruky podle Obchodního zákoníku

V každém bankovním záručním obchodě se vyskytují:

1. Příkazce, tj. osoba povinná, jejíž závazek má být zajištěn. Příkazce dává příkaz k otevření záruky. Banka však

nesmí překročit meze dané příkazcem, neboť by za to sama nesla odpovědnost.

2. Beneficient, tj. osoba oprávněná, v jejíž prospěch je bankovní záruka otevírána.

3. Ručící banka. Banka vystavuje bankovní záruku na základě mandátní smlouvy, uzavřené mezi bankou

a příkazcem.

1. Příkaz k vystavení bankovní záruky.

2. Vystavení bankovní záruky a její odeslání beneficientovi.

Mandátní smlouva je v ČR upravena Obchodním zákoníkem v § 566-576 (odkaz) Jsou v ní definovány smluvní strany,

jejich práva a povinnosti plynoucí z mandátní smlouvy.

V záručním obchodu se však může vyskytovat více bank. Kromě banky vystavující bankovní záruku může v záručním

obchodu vystupovat avizující banka nebo potvrzující banka. Avizující banka je zpravidla bankou beneficienta,

jejímž prostřednictvím je záruka zasílána. Banka pouze avizuje, nepřebírá žádný peněžní závazek plynoucí z vystavené

záruky. Může však poskytovat své služby při ověřování podpisů ručící banky, posuzovat znění bankovní záruky,

kde v roli poradce může doporučit úpravu textu záruky, aby co nejlépe ochránila zájmy beneficienta.

1. Příkaz k vystavení bankovní záruky.

2. Vystavení bankovní záruky a její odeslání avizující bance.

3. Avízo a odeslání bankovní záruky beneficientovi.

Beneficient může požadovat, aby vystavená záruka byla potvrzena další bankou. Banka potvrzující bankovní záruku

je v roli potvrzující banky. Potvrzující banka na sebe přebírá stejný závazek jako ručící banka. Beneficient pak

může požadovat plnění ze záruky od kterékoli z obou bank. V případě, že plnění ze záruky beneficientovi poskytne

potvrzující banka, má tato banka nárok na plnění vůči bance, která ji o potvrzení požádala.

1. Příkaz k vystavení bankovní záruky.

2. Příkaz záruku potvrdit.

3. Odeslání potvrzené bankovní záruky beneficientovi.

K potvrzování bankovních záruk dochází v případech, kdy beneficient příliš nedůvěřuje bonitě ručící banky.

V bankovní praxi může dojít k tzv. tichému potvrzení bankovní záruky. Jde o případ, kdy záruka je potvrzena na žádost

beneficienta bankou beneficienta, ovšem bez souhlasu a vědomí vystavující (ručící) banky. Banka, která plnila ve

prospěch beneficienta na základě „tiše“ potvrzené záruky, ztrácí ovšem možnost plnění ze strany ručící banky.

Průběh záručního obchodu

Přesto, že bankovní záruka je jednostranným právním úkonem, resp. závazkem banky, je průběh záručního obchodu

analogický průběhu úvěrového obchodu. Důvodem je to, že banka se při vydání bankovní záruky stejně jako v případě

prodeje úvěru vystavuje úvěrovému riziku. Riziko spočívá v situaci, že příkazce nedodrží bankou zaručený závazek

a banka je nucena plnit ze záruky. Vzniká tím peněžní pohledávka banky vůči příkazci. Banka požaduje vyrovnání takto

vzniklé pohledávky po příkazci. Banka musí v průběhu záručního obchodu tedy učinit takové kroky, aby svoje úvěrové

riziko minimalizovala.

Průběh bankovního záručního obchodu spočívá v realizaci několika postupných po sobě následujících kroků.

1. Zaslání příkazu k vystavení bankovní záruky příkazcem-bankovním klientem.

2. Zhodnocení rizikovosti obchodu na základě požadavku klienta na vystavení bankovní záruky.

3. Vystavení a signifikace záruční listiny ručící bankou

4. Sepsání úvěrové smlouvy s příkazcem pro případ plnění z vystavené bankovní záruky.

5. Plnění z vystavené bankovní záruky.

1. Zaslání příkazu k vystavení bankovní záruky příkazcem-bankovním klientem.

Pro příkaz jsou požadovány tyto obecné náležitosti:

• identifikační údaje příkazce, jako jsou název a sídlo firmy, právní forma, předmět činnosti, osoby zastupující

firmu při jednání s bankou;

• jméno a adresa beneficienta;

• bližší údaje o požadované záruce, jako jsou druh požadované záruky, výše a účel záruky, termín splatnosti,

příp. navrhované jištění, apod.;

• požadované přílohy, především finanční a ekonomické údaje o příkazci.

Ve fázi přípravy obchodní smlouvy ještě před odesláním příkazu k vystavení bankovní záruky se doporučuje, aby

příkazce konzultoval s bankou možnost poskytnutí bankovní záruky a podmínky jejího poskytnutí (jako je obsahová

návaznost na kupní smlouvu, typ záruky, výše záruky, poplatky a způsob jejich inkasa bankou, atd.). Je možné návrh

znění bankovní záruky připojit jako přílohu obchodní smlouvy pro konkrétnější informaci beneficienta.

Pokud je nejprve podepsána obchodní smlouva bez předchozí konzultace a přípravy záruky s bankou, je příkazce

vystaven riziku odmítnutí vystavení záruky. Banka totiž není povinna bankovní záruku na příkaz klienta vystavit.

2. Zhodnocení rizikovosti obchodu na základě požadavku klienta na vystavení bankovní záruky.

Zhodnocení rizikovosti záručního obchodu má obdobný průběh jako při úvěrovém obchodu. Banka prověřuje bonitu

příkazce, v některých odůvodněných případech (např. při vystavení záruky na první výzvu a bez námitek) i bonitu

a dobrou pověst beneficienta. Banka stanoví náklady a požadovaný profit záručního obchodu, příp. může požadovat

zajištění záručního obchodu. Výsledkem zhodnocení rizikovosti a výnosnosti záručního obchoduje zpracovaný návrh na

rozhodnutí o poskytnutí bankovní záruky.

Na základě svých dosavadních znalostí o postupech banky při prověřování bonity firemních klientů uveďte typy

listinných dokumentů, které obvykle klient bance předkládá a definujte základní oblasti, na které se banka v průběhu

prověřování bonity klienta zaměřuje.

Pokud nemáte znalosti v této oblasti prostudujte například publikace:

Polidar,V. Management bank a bankovních obchodů. Ekopress, Praha,1999, 2. vydání, ISBN 80-86119-11-4.

Šenkýřová, B. a kol. Bankovnictví II. Grada Publishing, Praha, 1998, 1. vydání, ISBN 80-7169-663-3

3. Vystavení a signifikace záruční listiny ručící bankou

V případě schválení návrhu na poskytnutí bankovní záruky je bankou vystavena záruční listina. Ta je podepsána

zplnomocněným zástupcem banky. V ní jsou obsaženy konkrétní podmínky a lhůty bankovní záruky. Obsah záruční

listiny obvykle tvoří:

• jméno a adresa beneficienta, tedy příjemce bankovní záruky,

• jméno a adresa příkazce, tj. subjektu, jehož závazek je bankou zajišťován,

• preambule jako úvodní část záruky, v níž jsou uvedeny důvody vzniku bankovní záruky, tj. přesnější

identifikace příslušného obchodního kontraktu a dále typ vystavené bankovní záruky,

• záruční prohlášení banky, v němž uvádí, že zaplatí až do výše určité peněžní částky, nesplní-li klient svůj

závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině, podmínky pro výplatu záruky

a zaručená částka jsou v listině jednoznačně uvedeny,

• platnost záruky může být stanovená fixním datem nebo určitou skutečností např. podpisem přejímacího

protokolu. Platnost záruky musí být delší než je lhůta, která je vyžadována ke splnění závazku příkazce. Je

to z důvodu, aby beneficient mohl uplatnit své nároky u ručící banky. Pokud beneficient neuplatní v záruční

lhůtě svůj požadavek ztrácí po jejím uplynutí nárok na plnění ze záruky.

Obecně se záruka považuje za vystavenou v okamžiku, kdy ji obdrží beneficient. Vzhledem ke skutečnosti,

že jde o jednostranný závazek banky, není povinen beneficient potvrdit přijetí bankovní záruky ručící bance,

není-li o to výslovně bankou požádán.

Bankovní záruka je obvykle vystavena (a účinná) až po podpisu obchodní smlouvy. Pro případ, kdy je požadováno

vystavení záruky ještě před podpisem smlouvy, se v záruční listině stanoví tzv. odkládací podmínka vstupu záruky

v účinnost, tedy klauzule, že účinnost záruky je vázána na podpis obchodní smlouvy.

Stejným způsobem může být účinnost bankovní záruky vázána na jinou odkládací podmínku.

Při dodávce technologie požaduje dodavatel od odběratele částečnou úhradu předem, a to ve výši 15 % ceny

dodávky (tzv. akontaci). Odběrateli tak vzniká riziko, že provede akontaci a dodávka nebude realizována. Požádá

dodavatele o zajištění akontace bankovní zárukou. Banka dodavatele vystaví záruku, v niž se zavazuje vrátit akontaci

odběrateli v případě, že dodávka nebude realizována a dodavatel sám akontaci nevrátí. Protože banka chce mít

jistotu, že kupující akontaci opravdu poskytne podmíní účinnost bankovní záruky podmínkou. V záruce uvede

například formulaci: „Vystavená bankovní záruka vstupuje v účinnost v okamžiku připsání platby na účet dodavatele,

který je vedený v naší bance.“

Banka nemůže účinnost záruky zrušit jednostranným úkonem (např. výpovědí) v průběhu její platnosti. K předčasnému

ukončení záruky může dojít pouze se souhlasem beneficienta a to tak, že beneficient vrátí bance originál záruční listiny

nebo písemnou formou zprostí ručící banku jejího závazku. Platnost záruky tedy skončí těmito způsoby:

• ukončením lhůty platnosti záruky,

• výplatou zaručené částky,

• vrácením záruční listiny benefecientem v průběhu platnosti bankovní záruky,

• písemným zproštěním závazku zaslaným beneficientem ručící bance v průběhu platnosti bankovní záruky

Bankovní záruku lze vystavit jako neodvolatelnou či jako odvolatelnou.

Neodvolatelná bankovní záruka znamená, že banka nesmí zrušit svůj záruční závazek jednostranným úkonem

(např. výpovědí) v průběhu platnosti záruky.

Odvolatelná bankovní záruka umožňuje opak, tedy jednostranné zrušení záručního závazku bankou během její

platnosti.

Má-li být však kvalitním zajištěním závazku, musí být neodvolatelná. Odvolatelnost záruky vzbuzuje přesvědčení

o rizikovosti kontraktu.

Jednotná pravidla vydaná Mezinárodní obchodní komorou v Paříži považují všechny vystavené bankovní záruky za

neodvolatelné, pokud v nich není výslovně uvedeno jinak.

Prostudujte příslušné paragrafy Obchodního zákoníku, § 313 – 322, (odkaz) a zjistěte, zda upravují neodvolatelnost

a odvolatelnost záruky bankou během její platnosti. Co ze zjištěné skutečnosti vyvodíte?

4. Sepsání úvěrové smlouvy s příkazcem pro případ plnění z vystavené bankovní záruky.

Současně s vystavením bankovní záruky uzavírá banka s klientem smlouvu o úvěru. Je to pro případ, že by byla nucena

plnit z vystavené záruky. Ve smlouvě se banka zavazuje poskytnout klientovi krátkodobý úvěr na úhradu bankovní

pohledávky. Podmínky úvěrové smlouvy jsou odlišné od podmínek bankovní záruky.

5. Plnění z vystavené bankovní záruky

Pokud příkazce nesplní bankou zaručený závazek dojde k plnění z vystavené bankovní záruky. Toto plnění vždy

pouze peněžní, a to i v případech, kdy je bankovní zárukou zajišťován nepeněžitý závazek. Základním předpokladem

pro plnění ze záruky je to, aby písemný požadavek na vyplacení peněžní částky byl bance doručen v době platnosti

záruky. Písemná žádost o vyplacení musí obsahovat veškeré náležitosti (včetně předložení případných dokumentů)

uvedené v záruční listině. Podle typu bankovní záruky pak banka může nebo nemůže (např. v případě bankovní záruky

znějící na první výzvu a bez námitek) uplatnit námitky, které uplatňuje příkazce.

Odběratel se v obchodní smlouvě zavázal zaplatit cenu dodávky do 30 dnů od data vystavení faktury. Splatnost faktury

je stanovena na 31.3. 2005. Banka vystavila záruku zajišťující platbu za dodávku. Záruka má stanovenou platnost

do 30.4. 2005. Odběratel fakturu ve splatnosti neuhradil. Dodavatel může požádat ručící banku o plnění z vystavené

záruky tak, aby jeho žádost o plnění banka obdržela nejpozději 30.4. 2005.

Pro získání podrobnějších informacích o obsahu bankovní záruky lze doporučit například publikaci: Čermáková, I.:

Bankovní záruky. ECON Publishing, Brno, 2002. ISBN 80-86433-03-X.

Typy bankovních záruk

Hospodářská praxe je charakteristická značnou variabilitou bankovních záruk. Pro přehlednost výkladu

je v následujícím textu provedena jejich systemizace podle určitých kritérií. Je třeba upozornit, že určitý typ bankovní

záruky se může vlivem zvolených kritérií objevit ve více skupinách. Klasifikace bankovních záruk v této kapitole je

provedena a využitím těchto kritérií:

• podle subjektu v jehož prospěch jsou záruky vystavovány (přímé a nepřímé)

• podle charakteru zajišťovaného závazku,

• podle finančního krytí bankovní záruky,

• podle možnosti uplatněné kvalifikovaných námitek (akcesorické a abstraktní)

a) podle subjektu, v jehož prospěch jsou bankovní záruky vystavovány

Podle prvního stanoveného kritéria, tedy podle subjektu, v jehož prospěch jsou bankovní záruky vystaveny, lze záruky

klasifikovat na přímé a nepřímé.

Přímé bankovní záruky jsou vystaveny bankou na žádost příkazce přímo ve prospěch příjemce záruky.

V případě přímé záruky je tedy příjemce záruky v přímém vztahu k ručící bance. Příjemcem záruky může

být nejen věřitel (dodavatel) z obchodního kontraktu, ale jakákoliv osoba oprávněná požadovat splnění

zaručeného závazku (např. zadavatel veřejné soutěže).

Ve všech schématech uvedených v kapitole I jde o přímé bankovní záruky, a to i v případech avizované a potvrzené

bankovní záruky, neboť ručící banka je zde v přímém závazkovém vztahu k beneficientovi.

Nepřímé bankovní záruky vznikají v situaci, kdy banka příkazce (přikazující banka) požádá banku beneficienta

(ručící banka), aby vystavila vlastní záruku ve prospěch beneficienta. Přikazující banka vystavuje ve prospěch

ručící banky tzv. protizáruku. Vznikají zde tedy dvě na sobě nezávislé bankovní záruční listiny.

V případě, že dojde k plnění z vystavené bankovní záruky získá beneficient výplatu záruky jedině od

ručící banky. Ručící banka se v případě plnění hojí u přikazující banky na základě vystavené protizáruky.

Platnost obou záruk na sebe musí navazovat, aby ručící banky měla možnost a prostor hojit se u přikazující

banky v případě výplaty záruky. Protizáruka přikazující banky má tedy delší lhůtu platnosti než záruka

vystavená ručící bankou ve prospěch beneficienta.

Nepřímé bankovní záruky jsou využívány především v případech, kdy legislativa příslušné země nepřipouští

vystavení záruk zahraničními bankami ve prospěch vládních či státních organizací v zemi. Jedná se převážně

o země Latinské Ameriky, Blízkého a Středního východu, apod. Obsah záruky ručící banky se řídí předpisy dané

země.S nepřímými zárukami jsou zpravidla spojeny vyšší výlohy, které obvykle nese příkazce (obvykle hradí

i náklady zahraniční banky)

b) podle charakteru zajišťovaného závazku

Druhým stanoveným kritériem klasifikace bankovních záruk je klasifikace podle charakteru zajišťovaného závazku.

V tomto případě jde o záruky platební a neplatební.

Platební bankovní záruky zajišťují splnění platebního závazku bankovního klienta, který je v obchodním vztahu

v pozici odběratele či v úvěrovém vztahu k bance, leasingové společnosti, apod.. Jde o závazky typu zaplatit

sjednanou kupní cenu na základě faktury, zaplatit směnku, splatit úvěr, leasingové splátky, apod.

Tyto záruky bývají obvykle vystavena formou „na první výzvu a bez námitek“, což znamená, že banka po obdržení

písemné výzvy k zaplacení od beneficienta nemůže uplatnit námitky, které uplatňuje příkazce a musí zaplatit.

V případě, že chce ručící banka omezit riziko zneužití platební záruky beneficientem, může stanovit podmínku

vyplacení záruky proti dokumentům, které dokladují nesplnění platebního závazku příkazcem. Může jít například

o prohlášení beneficienta, že řádně splnil smlouvu a že příkazce, tedy kupující, nezaplatil cenu dodávky, které může

být doplněno o kopii nezaplacené faktury, případně o další dokumenty.

Neplatební bankovní záruky jsou zárukami za jiný než platební závazek. Jedná se obvykle o závazky

dodavatele, ale i jiné typy závazků, jako například záruky za zatracené dokumenty. K neplatebním zárukám

patří relativně mnoho v praxi používaných bankovních záruk. V dalším textu jsou uvedeny v praxi nejčastěji

využívané neplatební bankovní záruky.

Záruka za vádium je využívána při veřejných soutěžích vypisovaných např. ministerstvy nebo veřejnými korporacemi

na dodávky zařízení či provedení různých prací a služeb.Vypisovatelem soutěže bývá požadováno, aby nabízející

garantoval dodržení podmínek uvedených v nabídce.

Pokud by nabízející jako vítěz soutěže změnil nebo nebyl schopen dodržet podmínky v nabídce, vznikla by vypisovateli

soutěže ztráta. Právě jako garance nabídky je využívána bankovní záruka za vádium. V případě, že nabízející nedodrží

podmínky nabídky a vypisovateli soutěže vznikne ztráta, dojde ke splacení této ztráty z titulu vystavené bankovní

záruky. Banka vyplatí vypisovateli soutěže částku stanovenou v záruční listině.

Akontační záruka.

V tomto typu bankovní záruky se banka zavazuje ve prospěch odběratele, že vrátí akontaci (platbu předem)

v případě, že dodavatel nedodal sjednané zboží vůbec nebo jej dodal pouze částečně či neprovedl sjednané práce

ve stanoveném rozsahu a akontaci sám nevrátil. Akontační záruku vystavuje obvykle banka dodavatele. Akontační

záruka zajišťuje pouze množství dodávky.

Pozn.: Působnost akontační záruky se nevztahuje pouze na nedodání či částečné dodání zboží či služby z důvodů

selhání dodavatele. Akontační záruka zajišťuje odběrateli vrácení akontace i v případech, že by obchodní smlouva

nenabyla účinnosti, či dodavatel odstoupil od smlouvy a dokonce pro případy, kdy dodávka nebyla uskutečněna

z důvodů vyšší moci (např. vlivem politické změny).

Kauční záruka

slouží k zajištění kvality dodávky, bývá též označována jako záruka za řádné provedení dodávky.

Beneficientem je odběratel, který získává nárok na finanční plnění z vystavené kauční záruky v případě, že dodávka

kvalitativně neodpovídá smluvním podmínkám. Kauční záruka tak působí morálně na dodavatele a nutí jej

k dodržení sjednané kvality, příp. k včasnému odstranění vad dodaného zboží či služby.

Záruka za ztracené dokumenty. Tato záruka má povahu slibu odškodnění. Banka se zavazuje ve prospěch

beneficienta (např. majitele směnky, majitele lodi, apod.), že jej odškodní v případě, že utrpí škodu v důsledku

vystavení náhradních dokumentů.

Příklad: Dodávka zboží byla dodavatelem realizována prostřednictvím lodní přepravy. K tomuto účelu byl

majitelem lodi vystaven lodní přepravní list-konosament. Konosament má charakter dispozičního dokumentu, což

znamená, že je obchodovatelným cenný papírem, který představuje vlastnické právo ke zboží na něm uvedené.

Konosament se zpravidla vystavuje v několika originálních vyhotoveních a v několika kopiích. Zboží je přepravcem

vydáno v případě, že se odběratel prokáže originálem konosamentu.

Účelem vystavené záruky za ztracené konosamenty je zajistit škodu, která by přepravci mohla vzniknout v případě,

že kupující nevlastní originál konosamentu v důsledku jeho ztráty. V případě, že výstavce konosamentů bude ochoten

vystavit nový konosament, bude požadovat bankovní záruku za ztracený konosament, v němž se banka zavazuje,

že majitele lodi odškodní v případě neoprávněného předložení původně ztraceného konosamentu.

Záruka zní obvykle na hodnotu zboží včetně dalších prokazatelných nákladů. Podmínkou vystavení záruky je detailní

popis zajišťovaného dokumentu v záruční listině, a proto se doporučuje, aby k žádosti o vystavení bankovní záruky

přiložil majitel lodi kopii konosamentu.

Pozn.: Obdobně jako bankovní záruka je v praxi využíván k zajištění závazků s tand-by letter of credit (stand-
by akreditiv) Jde v podstatě o akreditiv, který plní funkci bankovní záruky, tedy zajišťovacího instrumentu.

Začal se využívat americkými bankami v 19. století, neboť tehdejší legislativa neumožňovala bankám vydávat

akcesorické záruky za závazky třetích osob. Banky mohly vystavovat pouze dokumentární akreditivy, vyplatitelné proti

předložení originálních dokumentů. Dílčí změnou v obsahu akreditivu vznikl stand-by akreditiv.

Vystavením stand-by akreditivu se banka zavazuje zaplatit beneficientovi stanovenou peněžní částku pokud tak

neučinil dlužník, a to proti předložení dokumentů.

Stand-by akreditiv se odlišuje od dokumentárního akreditivu charakterem zajišťovaného závazku a charakterem

dokumentů.

Dokumentární akreditivu je čerpán na základě předložených dokumentů- originálů akreditivní bance,

přičemž tyto dokumenty dokládají, že došlo k určitému plnění beneficientem.

Stand-by letter of credit je naopak beneficientem čerpán v případě, nebyl-li splněn zajištěný závazek.

O nesplnění závazku předkládá beneficient bance písemné prohlášení, obvykle jsou bankou požadovány i jiné

dokumenty, které dokládají nesplněný závazek. Může jít však pouze o kopie dokumentů. Tyto dokumenty mají

negativní povahu (např. kopie nezaplacené faktury).

Lze tedy zjednodušeně shrnout, že zatímco výplata z dokumentárního akreditivu se očekává, výplata ze stand-by

akreditivu, je nouzové, spíše nežádoucí řešení. V mezinárodním obchodě se obsah a průběh stand-by akreditivu se řídí

Jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy. V textu dokumentu je vyžadována odvolávka na tato

pravidla.

c) podle finančního krytí bankovní záruky

Třetím kritériem klasifikace záruk je jejich členění podle finančního krytí bankovní záruky, na jehož základě existují

kryté a nekryté bankovní záruky.

Kryté bankovní záruky jsou takové, kdy vystavující banka žádá příkazce o složení příslušné finanční částky na

účet banky již ve fázi vystavení záruční listiny či příslušnou částku blokuje na účtu příkazce.

Nekryté bankovní záruky nevyžadují finanční krytí v momentu vystavení záruční listiny, banka se spokojí

s prohlášením příkazce, že vyrovná veškeré náklady vzniklé z titulu bankou přijaté záruky.

d) podle možnosti uplatnění kvalifikovaných námitek

Čtvrtým uplatněným kritériem klasifikace je členění bankovních záruk podle možnosti uplatnění kvalifikovaných

námitek, podle kterého existují záruky akcesorické a abstraktní.

V souladu s ustanoveními obchodního zákoníku o bankovní záruce má banka možnost vystavit bankovní záruku

v akcesorické a v abstraktní podobě.

Akcesorické bankovní záruky jsou takovým typem záruk, při nichž má banka možnost uplatnit stejné námitky

jaké uplatňuje dlužník a odmítnout tak plnění ze záruky. Musí jít ovšem o námitky kvalifikované, které obstojí

v soudním sporu. V textu záruční listiny musí být tato možnost banky výslovně uvedena.

Akcesorická záruka poskytuje maximální ochranu dlužníkovi-příkazci a je také omezeno plnění ručící banky pouze

na ty případy, kdy dlužník neuplatňuje námitky. Při uplatnění námitek může jejich kvalifikovanost posoudit pouze

nezávislý orgán, a proto v takových případech rozhoduje soud. Uvedená situace však neprospívá dobrému jménu

banky. Beneficientovi záruky neposkytuje tento typ záruky kvalitní zajištění. V některých případech je reálné, že může

získat plnění jedině soudní cestou.

Abstraktní bankovní záruky jsou takové, jejichž obsah je nezávislý na obsahu obchodního kontraktu. Banka

v tomto případě není nijak vázána smluvním vztahem obchodních partnerů. Jedná a plní vždy pouze podle

podmínek záruční listiny.

I když je v úvodní části abstraktní záruky uvedena identifikace smlouvy z níž vychází závazek, nečiní tato identifikační

zmínka z abstraktní záruky záruku akcesorickou. Příklad identifikace smlouvy: „ Byli jsme informováni, že XZ s vámi

uzavřel leasingovou smlouvu číslo 123 456/05 dne 30. 6. 2005 o pronájmu vysokotlakého lisu

Formulace závazku banky v abstraktní záruce může znít: „ Zavazujeme se vyplatit vám na první výzvu a bez námitek

jakoukoliv peněžní částku, až do celkové výše námi zaručené částky.

Abstraktní bankovní záruka takto formulovaná představuje pro beneficienta nejkvalitnější formu zajištění závazku

a má v podstatě charakter jistých peněz Jedinou podmínkou pro výplatu je, že beneficient musí výzvu bance uplatnit

(tedy doručit) v době platnosti bankovní záruky.

Naopak pro příkazce a ručící banku může být takto vydaná záruka v některých případech rizikovou. Může dojít ke

zneužití záruky beneficientem. Banka po obdržení první výzvy musí zaplatit uvedenou částku, nezkoumá smluvní

vztahy mezi příkazcem a beneficientem, i když se později ukáže, že výplata z bankovní záruky byla neoprávněná.

Soudní spor o neoprávněnou platbu ze záruky probíhá následně mezi příkazcem a beneficientem a příkazce musí

prokázat neoprávněnost platby. Teprve pak může dosáhnout navrácení částky včetně výloh od beneficienta.

Shrnutí:

V bankovní praxi se využívá mnoho typů bankovních záruk. Jejich systemizace umožňuje zvýšení přehlednosti a lepší

orientaci uživatelů při jejich využívání. Pro jejich systemizaci je textu využito několik kritérií.

1. Podle subjektu v jehož prospěch jsou záruky vystavovány se rozlišují záruky přímé a nepřímé. Přímé záruky

vystavuje ručící banka (tedy banka příkazce) přímo ve prospěch beneficienta. V případě nepřímé záruky

existují v záručním obchodě dvě nezávislé záruční listiny. První je záruka banky beneficienta ve prospěch

benefeicienta a druhou je protizáruka banky příkazce ve prospěch banky beneficienta. Banka příkazce zde

tedy neručí přímo ve prospěch beneficienta.

2. Podle charakteru zajišťovaného závazku existují záruky platební a neplatební. Platební záruky zajišťují

platební závazek příkazce-dlužníka. Neplatební záruky zajišťují jiný než platební závazek. Zajišťují zpravidla

závazky dodavatelů.

3. Podle finančního krytí je možno definovat bankovní záruky kryté a nekryté. V případě kryté bankovní záruky

požaduje banka z důvodů snížení jejího úvěrového rizika finanční krytí hodnoty záruky příkazcem například

formou složení finanční jistoty příkazcem na bankovní účet. V případě nekryté záruky není finanční krytí

bankou požadováno, spokojí se s prohlášením příkazce o vyrovnání případných závazků.

4. Podle možnosti uplatnění kvalifikovaných námitek bankou jsou využívány záruky akcesorické a abstraktní.

V případě akcesorické záruky je obsah záruky přímo vázán na hlavní smluvní závazek dlužníka. Banka má

právo použít stejných námitek jako příkazce a záruku nevyplatit. V případě abstraktní záruky se výplata záruky

řídí pouze podmínkami uvedenými v záruční listině. Při doručení písemné žádosti beneficienta musí banka

záruku vyplatit a nemůže využit kvalifikovaných námitek příkazce.

LEASING, FACTORING, ZÁRUKY

Co je to leasingová společnost

• Leasingová společnost je kombinací obchodní a finanční společnosti.

• Nejde o prostý vztah věřitel x dlužník, ale velmi důležitou roli hraje i dodavatel předmětu financování (resp.

financovaná komodita).

– Předmět financování tvoří zpravidla jediné zajištění daného obchodu.

Produkty leasingových společnosti

• Finanční leasing

• Operativní leasing

• Splátkový prodej

• Úvěr

• Doplňkové služby

Finanční leasing

Účelem smlouvy je umožnit financování (!!ne nájem) předmětu leasingu

Povinnosti poskytovatele

Práva poskytovatele

Práva příjemce

Povinnosti

• Poskytovatel se tedy zavazuje dle pokynů příjemce obstarat předmět leasingu

• Příjemce se zavazuje hradit sjednané plnění po stanovenou dobu

• Při splnění sjednaných podmínek je poskytovatel povinen za předem sjednanou cenu převést

vlastnictví k předmětu leasingu na příjemce

• Je povinen obstarat předmět leasingu dle pokynů příjemce

• Je povinen tento předmět přenechat příjemci k užívání

• Pokud příjemce splní smluvní podmínky, pak po doběhnutí sjednané doby leasingu převést k

předmětu leasingu vlastnické právo na příjemce

• Po celou dobu vztahu je vlastníkem předmětu

• Má nárok na úhradu sjednaných úplat

• Při neplnění povinností příjemce může předmět leasingu odebrat a prodat a pokud mu prodej

neuhradí veškeré nároky, může zbytek vymáhat (obdoba s úvěrem)

• Právo na užívání vybraného předmětu leasingu

• Po splnění smluvních závazků odkoupit předmět leasingu za stanovenou cenu

• Plnit sjednané plnění

• Jdou za ním veškerá rizika spojená s existencí a provozem předmětu (nefunkčnost, zničení,

opotřebení, apod.)

• O předmět se musí starat s péčí řádného hospodáře (servisovat, udržovat, pojistit, …)

• Uplatňuje nároky vůči dodavateli

Účtování fin. leasingu

Dle českých účetních standardů (zákon o účetnictví) vykazuje předmět leasingu poskytovatel ve své rozvaze

Dle mezinárodních účetních standardů (IAS 17) vykazuje majetek ve své rozvaze příjemce a poskytovatel účtuje o

pohledávce

• Pro příjemce jde tedy o mimobilanční položku => lepší ukazatele aktivity

• Jedná se o obdobu úvěru

• Stejná pravidla platí na Slovensku

Operativní leasing

Účelem smlouvy je umožnit financování nebo nájem předmětu leasingu (dále se budeme OPL považovat za

nájem)

Povinnosti pronajímatele

Práva pronajímatele

Práva příjemce

Povinnosti

• Pronajímatel se tedy zavazuje dle pokynů nájemce obstarat předmět leasingu

• Nájemce se zavazuje hradit sjednané plnění po stanovenou dobu

• Po skončení doby leasingu se předmět zpravidla vrací pronajímateli

• Je povinen obstarat předmět leasingu dle pokynů příjemce

• Je povinen tento předmět přenechat příjemci k užívání

• Zpravidla ručí za provozuschopnost předmětu leasingu

• Po celou dobu vztahu je vlastníkem předmětu

• Má nárok na úhradu sjednaného nájemného

• Při neplnění povinností příjemce může předmět leasingu odebrat a prodat a pokud mu prodej

neuhradí veškeré nároky, může zbytek vymáhat

• Po ukončení nájmu se mu předmět vrací

• Právo na užívání vybraného předmětu leasingu

• Není-li předmět funkční, zpravidla není povinen platit nájemné

• Platit sjednané nájemné

• O předmět se musí starat s péčí řádného hospodáře (servisovat, udržovat, pojistit, …), servis je

většinou součástí nájmu

• Nesplňuje-li předmět sjednané parametry, lze od smlouvy odstoupit

účtování

Dle českých účetních standardů (zákon o účetnictví) vykazuje předmět leasingu pronajímatel ve své rozvaze

Dle mezinárodních účetních standardů (IAS 17) vykazuje majetek ve své rozvaze pronajímatel

• Pro nájemce jde tedy o mimobilanční položku => lepší ukazatele aktivity

• Pro nájemce jde tedy o mimobilanční položku => lepší ukazatele aktivity

• Dle IAS 17 se musí splnit několik podmínek (http://www.iasplus.com/standard/ias17.htm)

Splátkový prodej

• Leasingová společnost předmět koupí, k ceně načte cenu financování a předmět prodá klientovi => leasingová

společnost se stává dodavatelem

• Klient splácí dle sjednaného splátkového kalendáře

• Klient předmět odepisuje = je ekonomický vlastník (právní vlastnictví je závislé na formě zajištění – zástava,

zajišťovací předmět vlastnického práva, apod.)

• Velmi neflexibilní produkt (v průběhu nelze nic měnit), velké riziko pro leasingovku i pro klienta

Průběh leas. obchodu

Zprostředkování dodavatelem (vendor)

• Zákazník si vybere předmět

• Dodavatel mu vypracuje nabídku leasingu a kontaktuje leasingovou spol.

• Na LS je zaslána žádost o leasing a požadované ekon. údaje

Průběh leas. obchodu

• LS schválí obchod (riziko klienta, předmět, dodavatel, akontace, doba)

• Databáze dlužníků, scoring, expertní systémy na odhad prodejní ceny)

• LS připraví doklady (leasingová smlouva, obchodní podmínky, splátkový kalendář, předávací

protokol, kupní smlouva, pojistka, zajištění)

• U dodavatele se uzavřou veškeré dokumenty

• Předmět leasingu je předán klientovi

Úkony LS po dobu běhu leasingu

Pojištění

Inkasní funkce

Reprodejní oddělení

Správa smluv (administrace)

Účtárna

• Komunikace s pojišťovnami

• Řešení pojistných událostí

• Povinné ručení u vozidel – kontrola, zelené karty, apod.

• Sledování existence individuálních pojistek

• Sledování platební morálky klientů

• Zasílání upomínek

• Telefonická komunikace s dlužníky

• Uzavírání dohod o splácení

• Schvalování žádostí o změny splátkových kalendářů

• Předávání problémových případů inkasním agenturám

• Rozhodování o předčasném ukončení leasingových smluv

• Kontrola ceny nově schvalovaných předmětů leasingu

• Kontrola technického stavu u leasovaných použitých předmětů

• Uskladnění, kontrola a zajištění oprav odebraných předmětů

• Uplatnění zpětných odkupů

• Reprodej odebraných předmětů (konečným zákazníkům, přes dodavatele, aukce)

• Vypracování finančních vyrovnání po prodeji předmětu leasingu

• Pomoc klientům s prodejem jejich předmětů

• Příprava a evidence smluvních dokumentů

• Správa velkých technických průkazů (sběr, zápůjčky, …)

• Změny smluvních dokumentů v průběhu doby leasingu (např. cese příjemce)

Párování plateb

Zasílání faktur (především k leasingu v cizí měně)

Provádění změn z důvodů změny zákona (např. změna DPH)

Refinancování

Nejčastěji se používá:

Úvěr

Obligace

ABS

• Úvěr

• Obligace

• ABS (sekuritizace)

• Cena

• Měna (možno SWAP)

• Doba splácení

• Perioda splácení

• Zajištění (dnes velký daňový problém

• Nutno splnit zákonné podmínky (dosti složité)

• Transakční náklady

• ? Kdo je koupí

• Jedná se o prodej portfolia

• Nutno právně vyřešit (konkurz, tichá/otevřená cese)

• Rating => rozčlení se portfolio => cena

Forma sazby (float / FIX , ale možno SWAP)

• Nutno založit objektovou společnost (SPV, konduit)

• Většinou v Holandsku

• ? Zajištění

• ? Kupci => cena

• Problém v USA = subprime crisis

FACTORING A FORFAITING

Forfaiting

Jedná se o odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek ve splatnosti, bez zpětného regresu vůči

předcházejícímu držiteli (dodavateli)

Vhodné pohledávky pro forfaiting:

– Směnka

– Dokumentární akreditiv s odloženou splatností

– Účetní pohledávka (faktura apod.).

výhody

nevýhody

členění

o Nenesu riziko nezaplacení – to nese forfaitér (ten kdo pohledávku koupil)

o Mohu v tendru na zakázku nabídnout odloženou splatnost závazků, neboť vím, že peníze získám

rychle prodejem pohledávky

o Získávám rychle peníze z dodávek

o Stabilizované cash flow pro rozvoj společnosti

o Vysoká cena proti běžnému úvěru (riziko kupuje forfaitér)

o Někdy je vyžadováno pojištění pohledávky (EGAP, ČESCOB atp.). To zvyšuje náklady na financování.

o Primární vs. Sekundární

o Primární – jedná se o pohledávku koupenou přímo od dodavatele, prvotního nabyvatele pohledávky.

Sekundární je získán od zprostředkovatelů.

o Střednědobý vs. Dlouhodobý

o Teritoriální – tuzemský vs. Zahraniční

o Dle druhu rizika – bankovní vs. privátní sektor

Factoring

Factoring představuje prodej (postoupení) budoucích pohledávek před dobou splatnosti factoringové

společnosti. Předmětem factoringu je finanční služba představující inkasa pohledávek vzniklých na základě

dodávek zboží nebo služeb.

Jedná se o krátkodobé financování, většinou na profinancování pohledávek se splatností do 180 dnů

členění

– Nebo-li s postihem nebo bez postihu vůči tomu, kdo mi pohledávku prodal (v příp. nezaplacení dlužníka se

mohu nebo nemohu obrátit s žádostí na zaplacení na toho, kdo mi pohledávku prodal)

– Zastřený – dlužník neví, že pohledávka byla prodána.

– Členění dle teritoria

o S regresem vs. bez regresu

o Zastřený vs. Zřejmý

o Tuzemský vs. Zahraniční

o Jednorázový vs. Úvěrový rámec

– Členění dle četnosti obchodu

dvoufactorový factoring

Factoringové firmy v ČR

o Klient získá kontrakt do Číny. Má ale strach z mnoha rizik – teritorium, zákazník, nevůle platit,

neschopnost platit atd.

o Požádá o spolupráci banku, pojišťovnu, a factoringovou společnost

o Factoringová společnost prověří, zdá má partnera v Číně prostřednictví FCI nebo IFG (mezinárodní

světové asociace factoringových společností.)

o Zjistí že partner je, a osloví ho o spolupráci.

o Čínská factoringová společnost potvrdí, že je čínského zákazníka zná, a je ochotna za něj vystavit

garanci.

o Garance je ve výši 100% bez spoluúčasti.

o Český klient dodá zboží do Číny.

o Čínský zákazník nezaplatí.

o Český klient požádá tuzemskou factoringovku o plnění. Ta žádá obratem čínskou factoringovku.

Ve stejném okamžiku tuzemská factoringovka platí 100% českému exportérovi.

o Čínský faktor zaplatí české factoringové společnosti.

o Transfinance

o Factoring České spořitelny

o Factoring ČSOB

o Factoring KB

o NLB Factoring

o HVB Factoring

o BIBBY Financing Services (Cashreform)

o DS Factoring

Srovnání factoringu a úvěru

Úvěr

Factoring

o Pohledávka jako zajištění

o Je levnější

o Neřeší vymáhání pohledávek

o Neřeší správu pohledávek

o Neřeší pohledávky po splatnosti

o Pohledávka se kupuje

o Je dražší

o Zajišťuje vymáhání

o Zajišťuje správu

o Řeší skutečné splatnosti

Literatura:

– Poulouček: Bankovnictví (2006)

– Šenkýřová: Bankovnictví I a II

– Dvořák: Komerční bankovnictví pro bankéře a klienty

– E-learning