Přehled regionálních dějin doby barokní

Přehled regionálních dějin doby barokní

• doba barokní (1648 – 1740)

• po válce musela města opravit a uvést do pořádku hradby, brány, mosty, budovy,

jezy, rybníky, obecní dvory, špitály, lázně, kostely, školy a získávat zpět obecní majetek

(většinou neúspěšně); dále se tedy zadlužovala a zůstala chudá až do průmyslové revoluce;

• nová šlechta – Kostelec – Lichtenštejnové; Zásmuky – Šternberkové; u Kolína –

Althannové; Kounice – Morzinové

Znak Lichtenštejnů

Znak Šternberků

• hospodářskou situaci navíc ztěžovaly povodně, morové epidemie, požáry (Český Brod

1739);

• ! morová epidemie 1680 – vymřela polovina Kolína a takřka celý tamní klášter (kněží

zaopatřovali umírající a snadno se nakazili); v Brodě a Kostelci méně – staví se morové

sloupy na náměstí (Brod na něj neměl peníze) – v Kostelci sochař Jan Jiří Šlanzovský (staví i

sochy v Tuklatech, Přistoupimi, v Brodě sousoší sv. rodiny).

• přicházely sem nové mnišské řády, zejm. františkáni a kapucíni (charitativní činnost);

• podnikání kolínských Židů kvetlo: v důsledku odchodu konkurentů do emigrace a

následné možnosti podnikat i v dříve nedostupných odvětvích (čepování piva a vína…) +

půjčování peněz městu;

• Kostelec nad Černými lesy byl r. 1736 Marií Terezií Savojskou propuštěn i s obyvateli z

poddanství (vzácné);

• Český Brod – ekonomicky se absolutně nevzpamatoval z třicetileté války – zanikl

export brodského piva do okolí + mnoho ničivých požárů + velké daně a dluhy

• na venkově vzrůstalo nevolnictví a robota (panství byla uzavřeným celkem

hospodářským, správním, soudním a policejním);

• poddaní se bránili tajným opouštěním gruntů a sbíháním na jiná panství,

zapalováním panských dvorů, sýpek a stohů a povstáními (1680);

• války kraj finančně zatěžovaly vyššími daněmi, dodávkami potravin a píce, průchody

vojska přes Český Brod a Kolín (válka s Turky 1683)

• poutě – do Sázavského kláštera, do Tismic, do Chotouně (rodiště sv. Prokopa) apod.

• barokní památky:

• Kolín: židovská synagoga;

• Český Brod: zbarokizování kostela sv. Gotharda;

• Kostelec za Marie Terezie Savojské: přestavba zámku v barokním slohu;

• Zásmuky: klášter františkánů.

Marie Terezie Savojská (1694-1772)

Narodila se roku 1694 jako čtvrtá dcera a sedmé dítě ze dvanácti potomků knížete Jana

Adama I. z Lichtenštejna a kněžny Edmundy z Ditrichštejna. Po předčasné smrti jejích dvou bratrů

se její otec rozhodl svých pět dcer, které se dožili dospělosti, zajistit, protože se nesnášel se svým

synovcem a nástupcem Antonínem Floriánem. V roce 1712 se tak v osmnácti letech ujala panství

Černý Kostelec (Kostelec nad Černými lesy), Škvorec, Uhříněves, Plaňany a Čechy pod Kosířem.

Antonín Florián se však panství nechtěl vzdát a podařilo se mu vysoudit Plaňany, které ovšem jeho

syn Josef Jan Adam po nějaké době prodal vévodkyni zpět. V roce 1760 Marie Terezie přikoupila

Kounice a roku 1764 Rataje nad Sázavou.

Do organizace jejího sňatku se zapojil její strýc Josef Václav z Lichtenštejna, který byl

diplomatem a reformátorem dělostřelectva rakouské armády. Ten měl dobré styky s maršálem

Evženem Savojským. Nakonec se Mariíným ženichem stal Evženův synovec a nositel řádu Zlatého

rouna vévoda Tomáš Emanuel Savojský, princ z Piemontu, markrabě de Saluzzo, hrabě de

Soissons. Do příprav se zapojil také princ Evžen, který jednal s kněžnou Edmundou, matkou Marie

Terezie, a také ručil majetkem v Uhrách za vdovský podíl nevěsty. Svatba se odehrála na zámku v

Černém Kostelci, kam v září 1713 přitáhl vévodův kyrysnický pluk. Zde již byl očekáván nejen svou

snoubenkou, ale také obyvateli města a panství. Obřad proběhl dne 24. října 1713 na zámku v

kapli sv. Vojtěcha. Necelý rok po svatbě se jim narodil syn vévoda Eugen Jean Francois de Soissons.

Manželé střídavě pobývali v Čechách a ve Vídni a to až do roku 1729, kdy se vévoda během honu

v oboře zámku v Kolodějích nakazil neštovicemi a brzy poté zemřel. Pohřben byl v Savojské kapli v

chrámu sv. Štěpána ve Vídni.

klášter kapucínů;

klášter kapucínů s kostelem Maří Magdalény;

špitál;

kostel sv. Andělů strážných;

Se svým manželem měla jediného syna, Evžena Jana, jenž se narodil v roce 1714, od roku

1729 byl vévodou opavským a od roku 1731, kdy mu bylo pouhých 17 let, nositelem řádu Zlatého

rouna. V armádě to dotáhl na hodnost nejvyššího polního strážmistra. Jeho manželkou se měla stát

vévodkyně Marie Teresa di Massa, princezna di Carrara (1725-1790), se kterou byl v zastoupení

oddán dne 10. listopadu 1734. K právnímu naplnění, tedy k proběhnutí řádného obřadu, však nikdy

nedošlo. Dne 24. listopadu 1734 totiž Evžen u Mannheimu zemřel na zimnici.

Vévodkyně Marie Terezie Savojská zemřela dne 20. února 1772 ve Vídni. Pohřbena byla po

boku svého manžela v Savojské kapli v katedrále sv. Štěpána ve Vídni. Za svého dědice vybrala knížete

Františka Josefa I. z Lichtenštejna. V závěti navíc odpustila poddaným nedoplatky, darovala chudým

na každém svém panství několik tisíc zlatých a přikázala vyplácet každý rok pět tisíc zlatých na výkup

zajatců z Turecka. Různé dary také odkázala kostelům a klášterům v Čechách a ve Vídni.

Charitativní činnost

Po smrti svého jediného potomka se Marie Terezie začala více věnovat charitě. Už v letech

1726-1728, tedy ještě za života svého manžela, nechala nedaleko zámku v Černém Kostelci postavit

špitál, v němž mohlo přebývat 12 žen a 12 mužů. Finančně podpořila řadu kostelů, např. v roce 1759

daroval peníze kostelům ve Škvorci a Úvalech. Postarala se také o založení nových far a kostelů v

Aldašíně, Bylanech či Poříčanech, ostatní nechala opravit. Také těmto kostelům darovala přes 13

000 zlatých, faráři pak každé čtvrtletí sloužili mši za spásu její duše. Dne 15. srpna 1755 v rámci

školské reformy nechala na jednotlivých panstvích zřídit nadaci, z níž byl učitelům vyplácen od

vrchnostenského úřadu pevný plat, od lesního úřadu pak dříví na topení. Tímto krokem došlo k

osvobození poddaných od školních platů. V roce 1760 odkoupila od Morzinů panství Kounice a hned

o rok později (1761) nechala v Kounicích, Vyšehořovicích a Mochově zřídit školy. V roce 1763 došlo k

obnovení špitálu v Kounicích.

Dne 14. března 1736 propustila měšťany v Kostelci nad Černými lesy z nevolnictví, a jelikož

město nemělo dostačující kostel, nechala zde postavit kostel svatých Andělů Strážných. V letech

1752-1759 nechala přestavět černokostelecký zámek do barokní podoby, stejně jako zámek v

Čechách pod Kosířem. Od 12. července 1760 nechala při bouřkých zvonit v kostelech či ve zvoničkách.

Pro 30 vsí pak nechala na vlastní náklady odlít zvony. Také nařídila, že se do konce žní mají lidé při

odchodu z polí modlit u kapliček a křížů. Dne 4. ledna 1766 pak zřídila Donationsfond, kterému

darovala 22 206 zlatých ve stavovských dlužních úpisech. Tyto peníze měly být použity v případě

požáru, krupobití apod.

Jelikož poddaní neuměli německy, rozhodla se vévodkyně v roce 1764 vydat nařízení, že

se na ni mohou obracet v češtině. Zároveň si také uvědomovala, že se k ní nemusí dostat všechny

informace o křivdách, protože někteří panští úředníci mohou chtít svoje chyby zatajit. Proto v roce

1766 nechala vyhlásit:

„ Oni poddaní, kteří by od hospodářských úředníků nedovoleným způsobem byli utlačováni a ve

svých spravedlivých požadavcích bez úplatků vyřízení od nich obdržeti nemohli a ostýchali se, jak v

tomto případě nařízeno, hospodářskému radovi svou stížnost žalobně přednésti. Ti a takoví mají

stížnost přímo na nás jakožto nejmilostivější vrchnost buďto písemně nebo sami osbně vznésti, kdež

jim vždy dveře otevřeny zůstávají. “

V roce 1764 pak nechala na svých panstvích vystavět sochy sv. Donáta, aby se zabránilo

neúrodě. To ovšem nepomohlo a v letech 1770-1771 vypukl hladomor. Vévodkyně proto nechala

otevřít panské sýpky.

Charitativní činnosti se věnovala také ve Vídni. Zde založila Šlechtický savojský ženský ústav

a darovala mu dva domy a zahradu. Jedním z těchto domů byl i palác na Johannesgasse, kde měl

ústav sídlo a jenž po vévodkynině smrti připadl ústavu. Na jeho provoz věnovala ročně 19 180 zlatých.

Dědicové navíc měli každé chovance ústavu, která zde stráví tři roky a následně se provdá nebo

ústav opustí, vyplatit 2 000 zlatých. Další nadaci, která byla určena na výchovu mladých šlechticů,

pak založila pro Savojskou rytířskou akademii a na provoz ročně určila 16 000 zlatých. Později došlo k

jejímu spojení s vojenskou akademií založenou roku 1778 královnou Marií Terezií.

Sochy sv. Donáta jsou typickou památkou pro období Marie Terezie Savojské. Svatý Donát

patřil v Itálii k velmi oblíbeným svatým a to především u rolníků, kterým měl chránit úrodu a dobytek

před bouřkami, krupobitím a morem. V roce 1765 vévodkyně objednala pro svá panství jeho sochy.

Byly umístěny na různých místech — např. na rozcestí u Svatbína (dříve Svrabova) nedaleko Kostelce

nad Černými lesy, v parku v Kralovicích, v Kounicích či u Vykáně. Dne 31. května 1985 došlo k

přemístění poškozené sochy od Svatbína do skanzenu v Kouřimi, kde došlo k jejímu zrestaurování.

Dodnes se k ní údajně váže rčení Stojíš jako Donát u Svrabova.

Zajímavosti:

Na její památku je pojmenována Savojská ulice na Pražském předměstí v Kostelci nad Černými lesy.

Na její počest vydalo roku 1980 Lichtenštejnské knížectví poštovní známku s jejím portrétem.