Přehled regionálních dějin doby obrození

Přehled regionálních dějin doby obrození

• po josefinských reformách velký hospodářský růst s nárůstem počtu obyvatel nejprve v

zemědělství, po průmyslové revoluci (a stavbě železnice) i v průmyslu;

• zemědělství: střídavé hospodaření místo úhorového;

• průmysl: zakládání cukrovarů (Liblice u Českého Brodu /1838-91/);

• města: rozmach zažívá Kostelec a Kolín, stagnaci Český Brod (do stavby železnice) a

Kouřim;

Kostelec: v důsledku rozvoje lichtenštejnského panství větší než Český Brod (2526 obyvatel);

hrnčířská výroba! (u jednotlivých domů); požár 1814;

Kolín: požár 1796 (shořelo 150 domů, kapucínský klášter s kostelem, škola, 3 městské brány…);

• stavba železnice: 1843 – 1845 olomoucko – pražská dráha (20. srpna 1845 první vlak);

obtížné provést Kolínem (po úzkém pruhu země mezi labským břehem a strmými skalami, na nichž zámek, pivovar,

radnice, kasárna a městské domy; nebezpečné odstřely);

nevedla přes Kostelec, protože se Lichtenštejnové obávali ztráty zisků z poštovních

dostavníků;

bouře dělníků okrádaných na penězích i zboží (při práci nuceni nakupovat v boudách rozestavených podél

trati potraviny nejhorší kvality) vyvrcholily demonstrací před Poříčskou branou v Praze (8. 7. 1844

do nich i stříleno);

• napoleonské války: dotkly se průchody ruských vojsk (vedení ubytováváno ve městech, vojáci

v okolí) v letech 1799 – 1800, 1813 – 1814 a 1815 – 1816;

28. 1. 1800 v Českém Brodě přespal Suvorov, další den pak v Kolíně;

1813, 1816 a 1818 průjezdy Alexandra I. (na kolínském náměstí pamětní kámen s letopočtem 1813);

• Z této doby máme 2 rodinné zápisky z Českobrodska – v Českém Brodě evangelík Jiří

Čermák; v Milčicích katolík František Jan Vavák:

František Jan Vavák, (1741 Milčice – 15. listopadu 1816 Milčice)

byl český spisovatel – písmák, vlastenecký kronikář a plodný autor veršů, představitel první

obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů.

Pocházel ze svobodné selské rodiny. Vzdělání získal jako samouk. Prakticky celý svůj život působil

jako rychtář v Milčicích (obec mezi Poděbradami a Českým Brodem).

Byl nejvýznamnějším písmákem a kronikářem této doby, význam jeho kronik je spíše regionální.V

jeho díle je možno studovat duchovní život na tehdejší vsi a začátek období selského-lidového

baroka.

Komunističtí ideologové mu nemohli přijít na jméno a nic o něm nepublikovali, proto je

nezaslouženě neznámý.Kronikářům byl dáván za vzor, jak prý kronika vypadat nemá.Vadila jeho

zbožnost, píle a pracovitost, díky níž se zmohl až na rychtáře.Popisuje línou pracovní morálku

lumpenproletariátu a opilců, že si za svou bídu mohou sami.Bezděčně usvědčoval komunistické

dějepisce ze lži.Také odsuzoval francouzskou revoluci.Nakonec obdržel i čestné občanství

města Plzně.Panstvo na poděbradském zámku si vážilo svého pilného a samovzdělaného

sedláka.Ukazuje se, že každý režim hledá a potřebuje pracovité lidi.

Dílo

• Bitva u Kolína a Křečhoře

• Krátké pozorování zlostné a nepravé války francouzské

• Píseň o příhodách v Čechách – veršované

• Vítání české koruny v Čechách

nově brambory (vojtěška, kukuřice), cukrovka (Napoleon přerušil dovoz cukru z Anglie);

• Paměti, vydané knižně pod titulem Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře

milčického z let 1770–1816

Dále je autorem vítacích řečí:

• Vlastenecké vzbuzování k vděčnému očekávání Leopolda II., královského pána našeho

• Marš každého Čecha ctného – bylo i s hudbou

Ukázky z knižního vydání Pamětí

Po smrti Františka Jana Vaváka byly jeho ručně psané paměti vydány knižně pod titulem

Paměti Františka J. Vaváka, souseda a rychtáře milčického z let 1770-1816 (nakl. Skopec, 1910).

Pravopis byl upraven podle nových pravidel (w→v, ss→š, g→j, j→í), data počeštěna (septembri

→ září) atp. Skopec vydávání Vavákova díla nedokončil, začala II. svět.válka a on sám zemřel

roku 1940.Poslední dva díly z let 1810-1816 vydala Karlova univerzita ve svém nakladatelství

Karolinum až v roce 2009.

Na začátku dubna obdrželi jsme patent (pozn. red. z 26. listopadu 1783), v němžto se

nařizuje, aby se víc na mračna zvony nezvonilo, nebo prý ten zvuk zvonu netoliko hromobití

a bouřky nerozhání, ale ještě takové mocí těch kovů, z nichžto zvonové sliti jsou, přitahuje a

nebezpečenství činí, což že dokázáno jest loňského roku, když tak od hromobití množství lidu

zabito a věží i kostelů roztlučeno a zapáleno bylo.

1800

Koleda novoroční

Těch Rusů, našich hostí, již máme všichni dosti

Jestli tu dlouho budou, učiní zemi chudou,

an prve málo měla, neb všechna zhubeněla

skrz tak dlouhý čas vojny a živení lid zbrojný…

Kdo ty Rusy trochu zkusí

o škodách povídat musí

(Ruská vojska pobývala na českém území v rámci spojenectví proti Napoleonovi.)

• národní obrození: myšlenky NO měly ohlas až od 30. let (3. fáze);

• příjezdy divadelních společností (německých do Kolína od 18. století, českých ve 40. letech –

např. J. K. Tyl);

• ochotnická představení v Kolíně (poprvé 1811, ve 30. letech pak úspěšná studentská vystoupení,

ochotníky vedl František Jaromír Rubeš – básník a prozaik)

• zakládání čtenářských spolků (Kostelec 1827), soukromé půjčování českých knih a

časopisů;

• revoluce 1848 – 1849: celý kraj (hl. Kolín!) vše intenzivně prožíval, protože díky železnici byli

lidé dobře informováni (projížděly tudy deputace i jednotlivci do Vídně); během svatodušního

týdne pak mnozí přes Kolín utíkali;

konstituce byla většinou chápána jako odstranění daní, různých břemen a byrokracie; sedláci ji ztotožňovali se zrušením roboty a

právem volně hospodařit na své půdě; Židé doufali v získání všech státních i občanských práv;

• petice panství, měst, obcí a vrstev obyvatelstva (domkáři) s obecnými požadavky

(zrušení roboty apod.) zasílány Národnímu výboru (vznikl rozšířením Svatováclavského výboru; po

svatodušních bouřích rozpuštěn, jeho agenda zabavena);

z Kolínska hodně, s nejrůznějšími návrhy;

• zakládány národní gardy (ozbrojené měšťanské sbory, povoleny císařským patentem v březnu na ochranu

veřejného pořádku a majetku);

byly početné (Kolín – 394 mužů, Český Brod – 116, Kostelec – 217, Kouřim – 258);

v Praze zasáhla jen kolínská;

po svatodušních bouřích jejich činnost téměř ustala, r. 1851 byly zrušeny;

• „svatodušní týden“: venkov žádán, aby obsadil železnici a dodal Praze potraviny;

na prchající Židy Kolínští tlačili, aby jen přespali a odjeli;

prapor mající potlačit povstání v Praze 15. června donutili Kolínští výhružkami, že vytrhají

kolejnice, opustit vlak a jít pěšky; sbor kolínských dobrovolníků následně odjel do Prahy;

když se po zahájení likvidace povstání děly 17. června ráno vraceli, byli v Běchovicích

zastaveni praporem, který od Kolína přišel pěšky; po srážcebyla řada těžce zraněných.