Smyslová soustava

Smyslová soustava

• poskytuje člověku informace o vnitřním a vnějším prostředí

• jejich hlavní součásti jsou receptory (čidla) umožňující přijímat mechanické, tepelné,

chemické a světelné podněty

• smyslové orgány tvoří:

1) vlastní smyslové buňky, receptory rozlišujeme:

a) exteroreceptory (informují organismus o vlastnostech vnějšího prostředí)

b) interoreceptory (vnitřní prostředí)

c) proprioreceptory (přijímají informace ze svalů, šlach)

2) pomocné útvary – pomáhají při zachycování podnětu, např. zvukovod

3) ochranná zařízení –chrání smyslový orgán, např. víčka s řasami

• podle polohy podnětu, který přijímají, dělíme smyslové orgány na:

1) Mechanoreceptory – reagují na dotyk, tlak, napětí svalů, šlach a kloubních pouzder,

2) Termoreceptory – reagují na teplo a chlad

3) Chemoreceptory – informují o chemických vlastnostech prostředí, reagují na molekuly

4) Fotoreceptory – zachycují světelné (elektromagnetické) vlnění, tyčinky a čípky sítnice

Ústrojí zrakové (organum visus)

• prostřednictvím zraku přijímá člověk asi 80 % všech informací

• umožňuje vnímání světla (elektromagnetického vlnění), barev a umožňuje orientaci

v prostoru

• skládá se z oční koule a z přídatných orgánů (okohybné svaly, víčka, spojivka, slzní ústrojí)

• hlavním orgánem zraku je OKO neboli OČNÍ KOULE (oculus, ophthalmos; bulbus oculi)

• oční koule je uložena v očnici v tukovém polštáři, v němž se za pomocí 6 okohybných

svalů může otáčet (4 příčné, 2 šikmé)

• proti zevním poškozením je koule chráněna víčky s řasami a vysýchání oka zabraňují

slzy produkované slzní žlázou

• stěnu oční koule tvoří 3 vrstvy:

1) Vazivová vrstva

• v zadu ji tvoří bělima

složená z tuhého vaziva a

vpředu rohovka

z průhledného vaziva

Bělima (sclera)

• zevní vazivová vrstva,

vytváří pevný obal (vidíme

ji jako bílý obal)

• upínají se přímo na ni okohybné svaly a vzadu ji prostupuje zrakový nerv

Rohovka (cornea)

• tvoří přední část bělimy a je vyklenutá

tlak na cévní stěnu, zvukové vlny

látek v prostředí (ve vzduchu, vodě), patří mezi ně např. chuťové

pohárky, čichové buňky, …

• je bezcévnatá, bohatě inervována, zevní povrch kryje vrstevnatý epitel, vnitřní jednovrstevný

• astigmatismus = nerovnost zakřivení lomných ploch

2) Cévnatka (chorioidea)

• je bohatě protkána cévami a obsahuje pigmentové buňky (zabezpečuje výživu buňky)

• v předu přechází v řasnaté tělísko (corpus ciliare), kruhový sval v podobě věnečku,

v němž je uloženo hladké svalstvo – sval řasnatého tělíska (m. ciliaris)

• na toto tělísko je pomocí vlákenek zavěšena čočka (lens), která je vyklenutá dozadu

(akomodace čočky = změna vyklenutí čočky pomocí stahu řasnatého tělíska)

• od řasnatého tělíska odstupuje duhovka (iris) obsahující pigment, který ji dává

zbarvení, uprostřed má kruhovitý otvor – zornici (pupila)

• rozšiřováním a stahováním zornice je regulováno množstvím světla přicházejícího do

oční koule

3) Vnitřní vrstva neboli sítnice (retina)

• vnitřní vrstva, která je nervového původu

• je tvořena vlastními světločivnými buňkami zachycující světelné záření:

a) tyčinky – pro černobílé vidění, počet kolem 130 mil., obsahují fotosenzibilní červenou

b) čípky – pro barevné vidění, rozlišují 3 základní barvy (červenou, zelenou, modrou) a

• vnitřní prostor oční koule je vyplněn sklivcem (corpus vitreum), který je tvořen

průhlednou rosolovitou hmotou propletenou průhlednými vlákny

• slepá skvrna je místo na sítnici, kde nejsou ani čípky ani tyčinky a sbíhají se zde

nervová vlákna z celé sítnice, která vystupují z oční koule v podobě zrakového nervu

• žlutá skvrna (macula lutea) je místo na sítnici, kde jsou nakupeny pouze čípky a je

místem nejostřejšího vidění

Přídatné orgány oka

1) okohybné svaly – pohyb oka

2) oční víčka (palpebrae) – chrání oko, mrkáním se zvlhčuje rohovka slzami, vnitřní stranu

víček pokrývá tenká blanka – spojivka (conjunctiva)

3) slzní žlázy (glandulae lacrimales) – vnější okraj očnice, produktem jsou slzy, z koutku oka

se dostanou do nosu nosním kanálkem, zvlhčují oko a odstraňují nečistoty

• mezi rohovkou a přední plochou duhovky je přední oční komora, mezi zadní plochou

duhovky a čočkou je zadní oční komora, obě komory jsou vyplněné komorovou vodou

• oko vnímá vlnění o délce 400-700 nm

• na sítnice se tvoří obraz převracený a zmenšený, v koncovém mozku vzniká teprve obraz skutečný

Statoakustické ústrojí (organa vestibulocochleare)

• umožňuje vnímání tónů,zvuků, šelestů a je důležitým prostředkem k dorozumívání

lidí, ale slouží také ke vnímání polohy, pohybu a rovnováhy

• člověk vnímá zvuk o frekvenci 16-20 000 Hz

• intenzitu zvuku měříme v decibelech (hodnoty nad 130 dB vnímáme jako bolest)

• sluchovým orgánem je UCHO (auris), které dělíme na:

1) Vnější ucho (auris externa)

látku rodopsin, což je chemická látka reagující na dopad světla, je nutné ho

neustálé obnovovat, vzniká z vitamínu A

jejich kombinací vznikají ostatní barvy

• skládá se z ušního boltce (auricula), který slouží k zachytávání zvukových vln, jeho

podkladem je zprohýbaná chrupavka a ze zevního zvukovodu (meatus acusticus

externus), přední část je chrupavčitá, zadní kostěná, trubice je vystlána kůži se

žlázkami produkující ušní maz (cerumen)

• z kůže zevního zvukovodu vyrůstají chloupky (tragi)

2) Střední ucho (auris media)

• od zevního ucha je odděleno

bubínkem (membrana

tympani), tenká pružná blanka,

která se vlnami rozkmitá

• střední ucho je štěrbinovitý

prostor ve spánkové kosti,

spojeny s nosohltanem

Eustachovou trubici (slouží

k vyrovnání tlaku na obou

stranách bubínku)

• střední část je dutina bubínková

(cavum tympani), zde jsou

kloubně spojené 3 sluchové kůstky – kladívko (malleus), kovadlinka (incus), třmínek

(stapes)

• základna třmínku je vložena do tzv. oválného okénka, kterým začíná vnitřní ucho

• napětí bubínku, intenzitu rozkmitu kůstek ovlivňují 2 malé příčně pruhované svaly

(napínač bubínku, třmínkový sval)

• dutina včetně kůstek je vystlána sliznicí (zánět středního ucha z nosohltanu)

Vnitřní ucho (auris interna)

• je uloženo v dutinách skalní kosti, tzv.

kostěný labyrint, který se skládá z předsíně

(vestibulum), 3 polokruhových kanálků

(canales semicirculares) a z hlemýždě

(cochlea) s vlastním sluchovým ústrojím tzv.

Cortiho orgánem – tvořen vláskovými

buňkami nasedajícími na bazální membránu,

nad nimi je zavěšena krycí membrána

• při podráždění se aktivují dostředivá vlákna

sluchového nervu, nervový vzruch je veden

sluchovým nervem do kůry mozkové

• kostěný labyrint je vyplněn perilymfou, v něm je

blanitý labyrint vyplněný endolymfou

Statokinetické ústrojí

• je uloženou ve vnitřním uchu a slouží ke vnímání

polohy a pohybu

• přesněji je uloženo v blanitém labyrintu tvoří ho 2

váčky s polokruhovitými kanálky

Statické ústrojí

• vnímání polohy, je uloženo ve vejčitém (utriculus) a

kulovitém (sacculus) váčku

• v nich jsou vláskové buňky vnořené do rosolovité

hmoty, ve které jsou vápenné krystalky (statokonie), které při změně polohy hlavy

naráží na vláskové buňky

• podráždění je přivedeno polohovým nervem do mozku

Kinetické ústrojí

• vnímání pohybu, je uloženo ve 3 polokruhových kanálcích

• uvnitř jsou ampulky s dlouhými vláskovými buňkami, pohyb hlavy způsobí pohyb

endolymfy a podráždění smyslových buněk

Čichové ústrojí (organa olfactus)

• u člověka je čich málo vyvinutý (mikrosmatičtí

živočichové)

• čichové ústrojí je uloženo v horní části nosní dutiny při

stropu horní skořepě a horní části přepážky

• epitel v těchto místech obsahuje protáhlé čichové buňky,

opatřené na jednom konci vlásky, na druhém dlouhým

výběžkem, který jako čichové vlákno prochází dírkovanou

ploténkou čichové kosti a zanořuje se do čichového bulbu

• mezi čichovými buňkami jsou buňky podpůrné

Chuťové ústrojí (organa gustus)

• je drážděno chemickými látkami rozpuštěnými ve slinách

nebo vodě

• chuťové buňky jsou umístěny ve sliznici jazyka na

papilách, na sliznici, měkkého patra

• chuťový pohárek se skládá z vysokých chuťových buněk

(jemné výběžky vyrůstající nad povrch) a mezi

smyslovými buňkami jsou buňky podpůrné

• na stěnách těchto buněk se větví nervová vlákna vedoucí

vzruchy do prodloužené míchy

Kožní smyslové ústrojí

• kožní čidla jsou rozmístěná v kůži j vnímání chladu, tepla, tlaku a bolesti

• čidla chladu (Krauseova tělíska) jsou uložena blíže k povrchu kůže a je jich více než

čidel tepla (Ruffiniho tělíska), která jsou hlouběji ve škáře

• hmatová tělíska (Meissnerova) jsou uložena v kůži a sliznici dotykových orgánů

(nejvíce na rtech, bříškách prstů), receptory tlaku (Vater-Paciniho tělíska) se nacházejí v podkožním vazivu

• čidla bolesti jsou volná nervová zakončení a jsou důležitá pro ochranu organismu před poškozením

• anestetika – k tlumení bolesti (lokální nebo celková)

Vady smyslové soustavy

• krátkozrakost (myopie) – obraz vzniká před sínicí, člověk vidí špatně na dálku

• dalekozrakost (hypermetropie) – obraz za sítnicí, špatně na blízku

• šilhání (strabismus) – porucha okohybných svalů

• částečná barvoslepost – daltonismus

• šeroslepost – hemeralopie