Smyslové orgány

= ČIDLA – analyzátory, RECEPTORY

– základním znakem živé hmoty je dráždivost = schopnost reagovat na vnější či vnitřní podmět

– čidlo má 3 části: a) receptory = smyslové buňky

b) dostředivé dráhy

c) centrum v centrální nervové soustavě = korové centrum = analyzátor

Reflexní oblouk

– receptory → dostředivá dráha → centrální nervová soustava → odstředivá dráha → svaly

DRUHY RECEPTORŮ DLE ZDROJE PODMĚTU

1) EXTERORECEPTORY – reagují na podměty vnější

2) INTERORECEPTORY – reagují na podměty vnitřní

3) PROPRIORECEPTORY – reagují na podměty ze šlach, svalů, kloubů

DRUHY RECEPTORŮ DLE DRUHU PODMĚTU

1) FOTORECEPTORY – světelné = OKO

2) CHEMORECEPTORY – nejstarší receptory

3) MECHANORECEPTORY – receptory tlaku, bolesti, napětí = UCHO

4) TERMORECEPTORY – receptory tepla

KOŽNÍ ČITÍ

– receptory v kůži

1) DOTYKOVÉ RECEPTORY – vnímají tlak

– HMAT – kombinovaný vjem (počitek)

– vnímá se tlak, chlad, teplo, mokro, sucho, hladko, drsno

2) TERMORECEPTORY – vnímají teplo, chlad

– CHLAD – ruce

– TEPLO – obličejová část

3) RECEPTORY BOLESTI = NOCICEPTORY

– volná nervová zakončení

– nejen v kůži, ale i v kloubních pouzdrech, periostu, svalech, srdci, cévách, trávicí trubici

– NEBOLÍ – chrupavka, CNS, část oka

BOLEST: 1) POVRCHOVÁ – kožní

2) HLUBOKÁ – svaly, klouby

3) ORGÁNOVÁ – srdce, žaludek

1 / 11

BIOLOGIE

CHEMORECEPTORY

– nejstarší druhy receptorů

– čich je vyvinutější u zvířat než u člověka

1) ČICHOVÉ RECEPTORY – tyčinkovité buňky v nosní dutině = tvoří „čichové pole“

– nervové spojení do „čichového mozku“

2) CHUŤOVÉ RECEPTORY – chuťové pohárky na jazyce

– vnímání: sladké (špička jazyka)

hořké (kořen jazyka)

slané, kyselé

– věkem ubývá chuť pohárků

– chuť a čich jsou propojené

– při rýmě se ztrácí chuť a čich

3) CHEMORECEPTORY OVLIVŇUJÍCÍ DÝCHÁNÍ

– receptory, které reagují na množství O2, CO2 v krvi v krkavici

– dýchací centrum v prodloužené míše je chemoreceptor

– reakce je HYPOXIET = nedostatek O2

SLUCHOVÉ ÚSTROJÍ

UCHO – auris

– mechanoreceptor = vnímání zvukového vlnění, nebezpečí nadměrného hluku

I. VNĚJŠÍ (ZEVNÍ) UCHO

1) CHRUPAVČITÝ BOLTEC – k zachycení zvukových vln = ušní lalůček

2) ZEVNÍ ZVUKOVOD – 2,5 cm dlouhá trubice

→ a) chrupavčitá část – tvořena chrupavkou

→ b) kostěná část – končí bubínkem

– možná zánět zvukovodu (maz + nečistoty + infekce)

3) BUBÍNEK – membrána tympani

– hranice mezi vnějším a střední uchem

– pružná, vazivová blanka, které se rozkmitává zvukovými vlnami

→ kmity se přenášejí na středoušní kůstky

– prasknutí bubínku vlivem nadměrného hluku a vlivem středoušní infekce

II. STŘEDNÍ UCHO – středoušní dutina – cavum pympani

– kladívko je spojeno s bubínkem

1) STŘEDOUŠNÍ KŮSTKY: a) KLADÍVKO – malleus

– přenos kmitu z bubínku do středního ucha

2 / 11

BIOLOGIE

b) KOVADLINKA – incus

c) TŘMÍNEK – stapes

– třmínek zasazen do oválného okénka

= vstup do vnitřního ucha

2) EUSTACHOVA TRUBICE – spojení středního ucha a nosohltanu

+ vyrovnání tlaku

– možnost šíření infekce

3 / 11

BIOLOGIE

III. VNITŘNÍ UCHO

– je uloženo v dutinách skalní kosti, které se souborně označují jako KOSTĚNÝ LABYRINT

→ skládající se ze: 3 polokruhovitých kanálků

předsíně

hlemýždě

– do předsíně vedou dvě okénka: OVÁLNÉ OKÉNKO → zapadá do něj třmínek

KULATÉ OKÉNKO → uzavřené vazivovou blankou

– dutiny KOSTĚNÉHO LABYRINTU – vyplněny tekutinou PERILYMFOU

– v PERILYMFĚ se vznáší vlastní smyslový orgán BLANITÝ LABYRINT

– BLANITÝ LABYRINT – tvořen dvěma váčky SUCULUS a UTRIKULUS

→ VEJČITÝ VÁČEK → se 3 polokruhovými chodbami

→ KULATÝ VÁČEK → napojuje se na něj HLEMÝŽĎ – cochlea

– blanitá, vazovitá, slepě končící trubička

– tvořící 2,5 závitu

– je zde vlastní sluchové ústrojí – CORTIHO ORGÁN

– vyplněn tekutinou ENDOLYMFOU

– sluchový nerv se větví k OSINKOVÝM BUŇKÁM = tuhé výběžky buněk v CORTIHO ORGÁNU

(kostěný labyrint + tekutina perilymfa

+ blanitý labyrint (hlemýžď) + tekutina endolymfa)

ROVNOVÁŽNÉ ÚSTROJÍ

= statokinetické, vestibulární

1) STATICKÉ ČIDLO – pro vnímání polohy hlavy

– má receptory uloženy v kulatém a vejčitém váčku blanitého labyrintu

→ váčky – UTRICULUS

– SOCULUS

– vláskovité buňky v rosolovité hmotě

→ vlásky dráždí krystalky Ca2+

→ podráždění vedeno nervem do CNS

2) KINETICKÉ ČIDLO – pro vnímání pohybu hlavy

– receptory uloženy v ampulách 3 polokruhovitých chodbiček

→ receptory drážděny při rotačním pohybu hlavy

– !při zničení vestibulárního ustrojí se vytváří náhradní mechanismy!

– !při orientaci je důležitý zrak!

solí

4 / 11

BIOLOGIE

5 / 11

BIOLOGIE

6 / 11

BIOLOGIE

ÚSTROJÍ ZRAKOVÉ

= fotoreceptor

– OKO → oční koule – bulvus oculi

– v očních jamkách lebky = ORBITY

– tukový polštář mezi okem a jamkou (mechanická ochrana)

– ochrana oka proti vnějším vlivům = víčka, řasy

STAVBA OKA:

1) BĚLIMA – sclera

– povrchová část stěny oka

– upínají se na ní okohybné svaly

– vzadu prostupuje zrakový nerv

– v přední části oka přechází v ROHOVKU – cornea

– má tvar hodinkového sklíčka

2) CÉVNATKA – choroidea

– střední část stěny oka

– obsahuje cévy + hnědý pigment

– vepředu je ŘASNATÉ TĚLÍSKO – corpus ciliare

– hladký sval

– mezi bělimou a rohovkou je napojeno na čočku

– ČOČKA – lens crystalina

– umožňuje AKOMODACI

(vyklenutí či zploštění při pohledu na blízko a na dálku)

– DUHOVKA – iris

+ pigment, barva je dědičná, převažuje hnědá

– uprostřed duhovky je ZORNICE – pupila

– zornicový reflex = reakce na světlo

– rozšiřuje se ve tmě

– zužuje na světle

– svaly v duhovce: 1) KRUHOVÝ – zúžení zornice – mioza

2) PAPRSČITÝ – rozšíření zornice – mydriaza

7 / 11

BIOLOGIE

3) SÍTNICE – retina

– vnitřní část stěny oka

+ TYČINKY – 120 – 130 milionů

+ ČÍPKY – 6 – 7 milionů

– černobílé vidění, vidění ve tmě

– barevné vidění

– SLEPÁ SKVRNA – místo na sítnici bez tyčinek a čípků, kde nevzniká obraz

– ŽLUTÁ SKVRNA – místo na sítnici je asi 5 mm od výstupu zrakového nervu

– vyšetření očního pozadí je vyšetření sítnice a je to ukazatel stavu mozkových cév

– obraz na sítnici je plochý, prostorové vidění vzniká až souhrou P a L oka

4) VNITŘEK OKA – rosolovitá hmota – sklivec

– komorová voda – vzniká z krevní plazmy

– je v místě výstupu zrakového nervu

– je to místo neostřejšího vidění

– je v očních komorách

→ 1) PŘEDNÍ KOMORA OČNÍ – mezi rohovkou a duhovkou

→ 2) ZADNÍ KOMORA OČNÍ – mezi duhovkou a čočkou

8 / 11

BIOLOGIE

9 / 11

BIOLOGIE

BARVOSLEPOST – „poruchy barvocitu“

– DALTONISMUS – smíšené či úplně rozeznání červené a zelené barvy

– zákaz řízení

– dědičná porucha

OKO JAKO OPTICKÁ SOUSTAVA

– lom světla = světlolomná prostředí: rohovka – komorová voda – čočka – sklivec

– LOMIVÁ SÍLA ČOČKY – dioptrie

– optická mohutnost čočky = 18 D

– poruchy jsou tzv. REFRAKČNÍ VADY

→ 1) KRÁTKOZRAKOST – myopie

= oko může být tzv. dlouhé

→ 2) DALEKOZRAKOST – hypermetropie

= oko může být tzv. krátké

RHODOPSIN – je to potřebný pigment pro vidění

– je z vitamínu A a bílkoviny

– vitamín A se tvoří z provitamínu A, ten je z karotenoidu a proto jeho konzumace má kladný vliv

na vidění

– regeneruje se za tmy

– jeho množství ovlivňuje citlivost očí

BAREVNÉ VIDĚNÍ – pomocí 3 druhů ČÍPKY – vjem druhu světla – červeného

– obraz vzniká před sítnicí

– vada se koriguje čočkami rozptylkami (-)

– obraz vzniká za sítnicí

– vada se koriguje čočkami spojkami (+)

– modrého

– zeleného

OKOHYBNÉ SVALY – 6 svalů

– otáčení oční koule

→ může být STRABISMUS – šilhání

– operace STRABISMU je úprava okohybných svalů

PŘÍDATNÉ ORGÁNY OKA

1) VÍČKA – palpebrae

– ochrana oka, horní a dolní víčko + řasy + mazová žláza

2) SPOJIVKA – konjuktiva

– růžová blanka na přední straně bělimy a vnitřní straně víček

→ zánět spojivek = červené oko

10 / 11

BIOLOGIE

3) SLZNÁ ŽLÁZA – glandula lacrimalis

– tvorba slz → zvlhčování oka

→ antibakteriální ochrana

→ ochrana proti prachu

– slzy roztírány mrkáním

– ústí slzné žlázy v horním víčku

→ slzný váček ve vnitřním koutku oka spojení s nosní dutinou