Socializmus

(výpisky z Wegse + o Únoru 1948 a od Brežněva do konce v literatuře nic nebylo, takže jsem něco málo doplnila

s pomocí internetu)

Sovětská strategie ve střední a jihovýchodní Evropě po roce 1945

SSSR – špatná hospodářská situace → stř. a vých. Evropa začleněny do sovětského hosp.

systému, zdrojem levných surovin, nedůvěra k západním mocnostem, hl. Německu

některé státy určitá míra autonomie (pokud spolupracovaly v ekonomické oblasti a nebyly

potenciální hrozbou pro dominanci SSSR – koaliční vlády v ČSR a Maďarsku X prý jen „výměna“ za

zákaz opozice v Polsku)

lidové demokracie – přechodný režim mezi buržoazní dem. a „vyspělým soc.“ SSSR – zdání

demokratického pluralitního systému + možnost kritiky na ideologickém základě

S výjimkou Polska a Východního Německa Stalin nesouhlasil s rychlým převzetím moci

komunisty (nechtěl vyprovokovat intervenci západu + zničit iluzi, že kom. strany jsou ve stř. a vých. E.

oblíbené + doufal v půjčku od USA + vyřešení sporu ohledně něm. reparací

dlouhodobé cíle: spory mezi ortodoxními a revizionistickými historiky

1. 3stupňový model dobytí moci komunistickými stranami (koaliční vlády

s kom. zastoupením; pronásledování opozice + získání klíčových postů

premiéra a min. vnitra; odstranění nekom. představitelů + včlenění do sov.

bloku) (X podcenění dopadu St. války)

2. Stalin by nechal koaliční vlády + uvolnil by sov. kontrolu, kdyby ho

nepřátelství západu a vypuknutí St. války nedonutily r. 1948 k ostrému

zásahu (X nechápe cíl vytvořit nerozborný komunistický blok

proti jakýmkoli snahám o nezávislou podobu národně orientovaného komunismu v jednotlivých zemích

Armija krajowa (Zemská armáda)

Polsko – podle Stalina sov. bezpečnost ohrožena → koal. vláda loutková (jako v sov. ok. zóně v Německu)

SSSR – už za války územní nároky na Polsko X londýnská exilová vláda nevyhověla (mj.,

nechtěla ztratit podporu ilegální polské armády, Armiji Krajowej → Stalin se rozhodl zlikvidovat polský

nekom. odboj → záminka: masakr v Katyni (odpovědnost Rusů a ne Němců) – Rusové obvinili lond. exil. vládu

ze spojenectví s Něm. →

vznik Polského výboru národního osvobození v Lublinu (nahradit exil. vládu + po válce vláda)

1944 – masakr příslušníků AK během varš. povstání

Polská lidová strana

hlavní nekom. síla, podpora hlavně mezi rolnickým obyvatelstvem

předseda PSL Stanislaw Mikolajczyk členem koaliční vlády (nekom. členové+ svobodné volby =

podmínka Západu /Jalta/) X

kom. teror + politické chyby → 1947 ve zmanipulovaných volbách špatný výsledek

Polská sjednocená dělnická strana

P. socialistická strana (1946 ve vládní koalici velký vliv → chtěla větší podíl na vládě X

Moskva: „v žádném případě“, moc styků se zahr. socialisty → donucena spojit se s Polskou dělnickou

stranou → Polská sjednocená dělnická strana

Nástup komunistů do vlády v Rumunsku

strategická poloha + protisovětský postoj už dřív → Stalinův požadavek na vládu přátelskou

k SSSR původně podpořen i Rooseveltem a Churchillem (kontrast s požadavkem na svobodné volby –

popularita krále Michala → pomalý postup SSSR X ze strachu, aby neoslaboval sov. pozici ho

přinutili k ustavení koaliční vlády i se zastoupením komunistů (strany Národní demokratické fronty) –

ta ministerstvo vnitra, hospodářství a obrany + v čele prokomunistický P. Groza

Moskva pozvolný postup, aby zajistila silnější pozice a nevyvolala kritiku Západu

pozemková reforma (vyvlastňování) → popularita

1946 – zmanipulované volby → vítězství NDF, kom. jen šestina křesel X přítomnost Rudé arm. → větší moc

1947 otevřené útoky proti opozici, obviňování z imperialismu, vůdčí osobnosti opozice (Nár.

V čele vlády loutkový premiér Groza X všechny klíčové pozice komunisté

Soc. demokraté se spojili s kom. → ∗ Rumunská dělnická strana

kolektivizace zemědělství a znárodňování průmyslu.

nástup komunistů do vlády v Bulharsku

bulharsko-ruské vztahy poměrně přátelské (osv. od Turků v 19. st. a od Němců 1944

B. něm. spojenec → záminka pro SSSR k okupaci země + koaliční vlády Vlastenecké fronty

s podporou Moskvy (1944, potom boje proti nacistům)

nepožadovány žádné válečné reparace až do 1947 komunisté ve VF ne zcela otevřeně dominantní postavení X opozice postupně ztrácela představitelé opozičních skupin – Zemědělský lid. svaz (Petkov) a soc. dem (Lulčev) – kritika toho, že kom. mají ve vládě klíčové posty (chtěli, aby se vzdali min. vnitra a spravedlnosti)

bulh. kom. strana nakonec kompromis → to Moskvu ohrožovalo → postupná eliminace opozice velení armády přešlo na celý kabinet → čistky

1946 – plebiscit → Bulharsko republikou; car abdikoval, exil

1947 – USA ratifikace mírové smlouvy s B. → konec účasti spojenců v bulh. záležitostech →

Stalin nařídil okamžitou likvidaci opozice po celou dobu v čele kom. strany Georgi Dimitrov (blízký Stalinův přítel, kariéra v Moskvě před

válkou) → vytlačení nekom. ministrů z vlády; soc. dem. donucena ke sloučení s kom. v Bulharskou

komunistickou stranu, Ústava podle sov. vzoru, kolektivizace, industrializace

Bulharsko nejhorlivějším spojencem SSSR ve snaze o svržení Tita ( názor, že chce přičlenit

B. k Jug.) → protitovští komunisté popraveni nebo vyštváni ze země soupeření Malorolnické strany a maďarských komunistů

Spojenecká kontrolní komise + dohoda s Churchillem o rovném rozdělení jurisdikce +

uchlácholit obavy spojenců způsobené postupem SSSR v Polsku → Moskva obezřetný postup →

prozatímní vláda skutečně koaliční, v čele B. Dálnoki-Miklós (v meziv. období člen Horthyho

konzervativního kabinetu + kom. pouze ministerstvo obchodu a zemědělství → vyvlastňování

velkostatků a církevní půdy (ne hned, aby nevzbudili odpor veřejnosti)

1945 – relativně svobodné volby – vyhrála agrární malorolnická strana, kom. jen 17% X

volbami maršál K. Vorošilov, předseda Spojenecké kontrolní komise, přesvědčil členy koalice, aby

souhlasili s tím, že malorolnická strana, tj. Nezávislá strana malorolníků, zemědělských dělníků a

měšťanů (FKGP), v nové vládě neobsadí víc než polovinu křesel.

premiér Z. Tildy – 2 vicepremiéři – jeden z nich M. Rákosi (povolán Stalinem do Moskvy, pže

S. měl strach, že se Maďarsko vymyká kontrole a že je potřeba rozvrátit maloroln. stranu)

11/1945 ministrem vnitra komunista (na nátlak Moskvy a levice) → kontrola nad

bezpečnostními složkami a policií → brzy na členy maloroln. strany metody teroru a diskreditace

1946 Tildy zvolen prezidentem – přinucen ke jmenování premiérem F. Nagye (přizpůsobivější)

Rákosi vicepremiér a gen. tajemník → sloučení kom. a soc. dem → ∗ Maďarská dělnická strana

1949 ∗ Maďarská lidově demokratická republika

Národní fronta a volby 1946 v ČSR

Stalin dobré vztahy s Benešem → dovolil návrat exilové vlády; myslel, že když kom. silnou

pozici i před válkou, nebudou problémy 1946 – kom. vyhráli volby, do čela vlády K. Gottwald

až do 1947 koaliční vláda,(kom., socdem., a další strany), diskuse parlamentu, svobodná média

1947 – souhlas stran včetně kom. s účastí na (kterou SSSR zamítl) o podmínkách přijetí

Marsh. plánu + ztráta popularity KSČ → Moskva se bála, že se ČSR dostane do sféry vlivu USA,

vytýkala komunistům umírněný přístup →

únor 1948 – vládní krize → 25. února – prezident převzal demise nekomunistických ministrů

→ pod tlakem Moskvy převzetí moci komunisty (v čele K. Gottwald), podpora obyvatelstva, v červnu

Beneš demise, jeho nástupcem Gottwald, premiérem A. Zápotocký

caranistické strany a Liberální strany) uvězněny, král nucen abdikovat → Rumunsko

lidově demokratickou republikou model tzv. lidových demokracií

kolektivizace, industrializace, odstranění zástupců jiných stran z vlád, ústava podle vzoru

SSSR, 5tileté plánování, vláda jedné strany, hospodářský růst X důraz na těžký a strojírenský průmysl

→ snižování zem. produkce, nedostatek potravin, přesun obyvatelstva z venkova do měst → bytové

problémy, nedostatek veřejných služeb roztržka Stalin-Tito

vzpoura generálních tajemníků („nacionalisticko-pravicové úchylky“) – nacionální tendence některých

členů komunistických stran – preferování vlastních národních zájmů nad kom. ideologií

Tito by mohl vytvořit kom. federaci vedenou Jugoslávií → 2 mocenská centra; chtěl federaci

s Bulharskem a připojit i Albánii (podařilo se to odvrátit díky sov. podpoře Titových odpůrců a celonár.

odporu proti jug. vměšování

Stalin ho nedokázal ovládnout (Tito v čele jug. odboje, nacisté poraženi ještě před příchodem Rudé Arm.

S. se bál i toho, že Tito převezme ideologické vedení

1947 – hlavní kancelář Informbyra v Bělehradě, aby mohli kontrolovat a zastrašovat Tita a

podkopávat jeho pozici ve straně – nechtěl dodržovat direktivy Moskvy ohledně hosp. a zem. politiky

(→ obviňován z antisovětského postoje) X národní komunismus → členové strany věrni Titovi → 1948

Stalin donutil Informbyro, aby vyloučilo Jugoslávii (mysle, že to pro ni bude ekonomická katastrofa)

1949- ∗RVHP – mj. bojkotovat Jugoslávii X Tito obnovil vazby se Západem, půjčka od USA

(pak se z Tita stal místo advokáta světové revoluce obhájce mírového soužití se západem)

SSSR – snaha zachovávat závislost satelitů v hosp. výrobě, zdroje surovin X jug. vedení se to nelíbilo

Jugoslávie kritizována samotným SSSR, jak nekriticky přejímá sovětské vzory (centralizace,

orientace na těžký průmysl, kolektivizace, plánování…) – SSSR strach, že bude předběhnut

vyloučení z Informbyra – těžké ek. důsledky X riskantní balancování mezi Vých. a Záp. →

museli přesvědčit kritiky, že jsou ideologicky pravověrnější než sám SSSR – titoismus – 2. cesta

k socialismu (ničivý dopad na sov. satelity) – socialistická tržní ekonomika (produktivita výroby

určována spíše zákony nabídky a poptávky), decentralizace státní moci (kom. strana přejmenována

na Svaz komunistů Jugoslávie), dělnické rady (větší pravomoci přímo dělníkům)

Stalinismus v letech 1945-1953 po válce Stalin návrat k předválečným praktikám, kult osobnosti

motivy sovětské politiky: – reálná nutnost posilovat obranu proti nepřátelskému Západu

východoevr. regionem, ideologická konformita komunistických stran

tajná policie NKVD (v čele L. Berija) – zatýkání „nepřátel státu“, posílání do gulagů, na Sibiř

stalin těžce nesl zásluhy, které se přisuzovaly generálům za boj proti fašismu – chtěl, aby to byla jen jeho zásluha

v umění socialistický realismus

XX. sjezd KSSS

únor 1956 – odsouzení Stalina a jeho kultu osobnosti

Chruščov akceptoval „odlišné formy přechodu k socialismu“ (Jugoslávie) – to se čekalo X

tajný referát – obvinění Stalina z vražd věrných členů strany, a to dost tvrdě (pak ÚV KSSS částečná

rehabilitace – báli se ohrožení své pozice – doba si to prý žádala) – chtěl sejmout břímě

zodpovědnosti ze současného vedení a zdiskreditovat své odpůrce

Chruščov oznámil, že v roce 1938 sovětští agenti zlikvidovali vedení

polské komunistické strany a znovuvytvořili stranu bezvýhradně poslušnou Moskvě.

Chruščovova etapa;

po Stalinově smrti nikdo dostatečnou podporu jakožto jeho zástupce

převahu stoupenci tzv., nového kursu (nutnost vyšší produkce spotřebního zboží, prosazovali růst

lehkého průmyslu, decentralizaci ekonomického řízení, uvolňování vnitropolitické kontroly a dosažení mírového

soužití se Západem) – představitel G.Malenkov tajemníkem KSSS a předsedou Rady ministrů X jeho program

vyžadoval změnu ekonomických priorit → Chruščov – znamenalo by to ohrožení pro sov. bezpečnost →

podpora → září 1953 zvolen prvním tajemníkem KSSS, 1955 předsedou Rady ministrů N. Bulganin →

Chruščov rozhodující převaha

– Stalinova osobní touha získat totální kontrolu nad středoevr. a

snaha upevnit sov. hegemonii → bylo mu jasné, že je potřeba rozvolnit stalinské poměry →

1955-56 – kampaň; potlačit vliv Tita (Jug. upuštění od kolektivizace, Svaz komunistů Jugoslávie)

1956 – rozpuštění Informbyra (dodržený slib Titovi, že nebude lpět na ideologické uniformitě soc. bloku)

20. 6. 1956 – „doktrína různorodosti“ – možnost různých cest k socialismu

Maď. revoluce 1956 – oslabení Chr. pozice – ekonomické zpomalení v souvislosti s jejím

otlačením a obnovou Maďarska X on vinil centralizovaná vládní ministerstva → chystal reformu –

přenesení pravomocí na regionální ekonomické rady (Sovnarchozy)X protivníci (Molotov, Bulganin)

získali v prezidiu ÚV převahu → kritika Chruščova (že způsobuje hosp. problémy a porušuje princip

kolektivního vedení) X Chruščov plenární zasedání ÚV KSSS → nakonec zvítězil → protivníci

vyloučeni z prezidia, „protiústavní skupina“ → změny ve stylu stranické politiky

50.léta –mezinárodní komunismus rozpad na 3 směry – polycentrismus :

1. revizionisté (hl. Jugoslávie) – decentralizace moci (ek. i pol.) – chtěli dokázat , že

se ke kom. blíží víc, než SSSR (ten se odchýlil od marxismu-leninismu)

2. dogmatici (Čína, Albánie)

3. národní komunisté (Gomulka v Polsku) – odlišné místní podmínky → nemožné

přejímat bezvýhradně sov. vzory

říjen 1964 – Chruščov odvolán – důvody:

• politické reformy – výměna třetiny členů stranických

výborů při každých volbách, rozdělení stranických

orgánů na zemědělský a průmyslový sektor (→

snížení pravomocí) X neefektivní, spíše zmatek

• hospodářské neúspěchy

• oslabení sovětského vlivu ve střední a východní

Evropě, neshody s Čínou, kubánská krize

Chruščovova vláda vliv na proces oslabování totalitního systému v SSSR samotném.

v určitém smyslu Gorbačovovým předchůdcem (zefektivněním ekonomiky dodat komunismu větší politickou legitimitu)

prohloubení rozkolu v komunistickém hnutí (Rumunsko, Albánie)

Polsko v období Gomułkova režimu

v PSDS rozpory mezi stalinisty a stoupenci nového kursu, požadavky dělníků na zlepšení

životní úrovně + XX. sjezd KSSS (akce SSSR 1938)

Gomulka jedním z čelných představitelů „nacionalistů“ (preferovali národ před ideologií) → za

stalinských čistek do vězení X po dělnických protestech 1956 do čela PSDS

„pro polský lid přijatelná jen polská cesta“

ujišťování Chruščova, že Polsko zůstane součástí sov. bloku – Chruščov mu věřil, nechtěl podnikat

žádné akce ve stejnou dobu jako v Maďarsku + nechtěl si to zase zkazit s Titem + nikdo jiný do čela

PSDS nebyl vhodnější

zastavení kolektivizace, odklon od orientace na těžký průmysl X Gomulka udržoval

prosovětský kurs (nesouhlas s Titem, odmítnutí většího uvolnění poměrů, pomoc k potlačení Polského

/říjen/ i Pražského jara)

Maďarská revoluce 1956

M. Rákosi – orientace na těžký průmysl → země na pokraji ekonomické katastrofy → 1953

ministerským předsedou na nátlak Moskvy I. Nagy – změna orientace na lehký průmysl, zastavení

násilné kolektivizace zemědělství

hosp. uvolnění → i společenské – intelektuálové – Petöfiho klub – ovlivnění nezávislým

postupem Jugoslávie, možnosti dosažení demokracie i v kom. státě X pád Malenkova v SSSR 1955

– k moci opět Rákosi X odsouzení stalinského kultu → intelektuálové – kritika Rákosiho → Moskva

chtěla do čela MDS někoho populárnějšího → vybrán E. Gerö X od Rákosiho se v ničem nelišil → pro

intelektuály nepřijatelný → revoluce

– 23. října 1956 maďarská policie střelbou rozehnala shromáždění demonstrující údajně na podporu

polských reforem (už předtím několik masových akcí žádajících svolání sjezdu MDS a Nagyův

návrat do politiky) – vyložili si nástup Gomulky v Polsku jako porážku Sovětů – Gerö povolal

sov. vojska → diskreditace kom. strany v očích občanů, zuřivá reakce, dělníci zakládali protikom.

dělnické rady, ∗ studentské parlamenty apod. – požadavky na svobodné volby, stažení sov.jednotek

a rozp. tajné policie –

přidala se i část armády → SSSR pochopil, že obstojí jen vláda s premiérem Nagyem a tajemníkem strany

Jánosem Kadárem (uspokojí i ortodoxnější kom. + umírní Nagyovy radikálnější plány) → sov. vojska se začala

stahovat (28.10.) + Nagy pokus o sestavení vlády X nenávist k SSSR vysoká intenzita → nemožné vytvořit

čistě kom. kabinet → povolení opozice, koaliční vláda (socdem, malorolníci, nár. rolníci) → 31.10 – vystoupení

z Varš. smlouvy, vyhlášení neutrality – SSSR strach z rozšíření rev. vlny → revoluce rozdrcena sovětskou

armádou

Nagy oběšen, Kadár sice požádal SSSR o pomoc při potl. rev., poté nicméně vedl zemi k národnímu

komunismu

Chruščovova pozice v SSSR v důsledku revoluce vážně poškozena – náklady na její potlačení a

financování obnovy Maďarska → zpomalení ek. růstu atd. (viz výše)

národní komunismus v Rumunsku;

Chruščovova politika destalinizace → Gheorghe Gheorghiu-Dej – nový kurs (idea kolektivního

stranického vedení, snaha o pozitivní hospodářské změny, investice do zemědělství a spotřebního

průmyslu)

50.léta – sblížení s Čínou – obě země nesouhlas s destalinizací, odmítali odsouzení kultu

osobnosti → stalinistický kurs X ne integrace v rámci sov. bloku

1957 – prochruščovovské síly pokus svrhnout Gheorghiu- Deje → skalní komunisté kampaň

proti „revizionistům“ → Gheorghi-Dej snaha upevnit režim a dosáhnout ekonomické nezávislosti –

získal pomoc ze Západu, postupně i podpora obyvatelstva – nástupce Nicolae Ceausescu pokračoval v jeho kursu

Chruščov chtěl z RVHP udělat nadnárodní ekonomickou organizaci s jurisdikcí nad členskými

státy (odpověď na EHS) X Rumunsko mělo být pouze dodavatelem surovin – ohrožení vlastní

industrializace X Rumunsko podpora Číny a Jugoslávie → RVHP pouze mezinárodní organizací,

právo států jednat samostatně

1968 – Rumunsko odsoudilo invazi vojsk do ČSSR

X 60., 70. léta podpora zahraniční politiky SSSR (Chruščov politika „mírového soužití“ → Rumunsko

prohlubování vztahů se Západem)

počátky brežněvovské „stabilizace“

snaha zabránit jedné osobě v uzurpaci moci (Stalina a Chruščova) → politbyro omezení moci

ÚV a stranického sjezdu – role, kdy pouze odkývaly jeho rozhodnutí.

Funkce prvního tajemníka ÚV KSSS Brežněvovi neumožňovala obsadit politbyro svými

přívrženci.

V prvních letech Brežněvovy vlády SSSR vnitropolitická stabilizace, dostižení

USA ve vojenské oblasti, na mezinárodní scéně místo skutečné supervelmoci.

ustoupení od Chruščovových reforem

komunističtí aparátníci znovu své kompetence → snížení počtu konfliktů na místní úrovni

konec destalinizace (pokračující kritika bývalých stranických představitelů by mohla podkopat

pozice těch současných)

→ vyhovovalo to vedení strany a státu X ochromení iniciativy místních orgánů, centralizace →

poškození státního hospodářství

základní rysy sovětské ekonomiky v Chruščovově éře;

od 1958 – reorganizace hospodářství založená na regionálním členění (extrémní centralizace

může fungovat pouze v malé rozvíjející se ekonomice, ve velké neefektivita, nekvalitní produkce) X

reforma provedena unáhleně – selhávala koordinace, protichůdné direktivy z místních i státních úřadů,

nereálné výrobní plány (snaha dohnat USA)

zemědělství – důraz na vysoké výnosy → maximální využití půdy → plevel, eroze, nižší úroda

cíl zvýšit produkci v úrodných oblastech → méně úrodné kraje méně finančních prostředků

selhání decentralizační politiky → Chruščov rozhodl ještě více rozdělit pravomoci cíl

stimulovat soutěživost mezi úředníky a zvýšit efektivitu → rozdělení na zemědělský a průmyslový

sektor – problémy viz výše + regionální ekonomické rady (sovnarchozy) i Nejvyšší ekonomická rada

pravomoc vydávat nařízení témuž odvětví

RVHP – NDR, ČSSR, SSSR se měly soustředit na těžký průmysl, ostatní dodávat suroviny +

lehký průmysl → odpor některých států (Rumunsko)

ekonomická stagnace SSSR v Brežněvově éře;

1965 – Brežněvovy a Kosyginovy reformy – návrat k centralizovanému řízení hospodářství

X už ne stalinistické kontrolování všech aspektů výroby – centrálně určovány hlavní investice, objem

mezd, základní odvětví výroby, celkový mzdový fond, výše a míra zisku z kapitálu podniku, a příspěvky do

státního rozpočtu a jeho rozdělování – místní funkcionáři řešili pracovní otázky, směli financovat z vlastního

zisku drobné investice ukazatel výkonnosti podniku namísto hrubého objemu výroby i objem mezd a ziskovosti – centrální

řízení spíš nepřímé nástroje (daně, subvence, úrokové sazby, výše nájemného, cenové stropy, míra zisku)

konec 60. let – hospodářské zaostávání – s nastolením pořádku v ekonomice se zastavilo X

po 1973 – další pokles v důsledku neefektivnosti výroby, nedostatku nových technologií,

zkostnatělého centrálního rozdělování surovin a pracovních sil a koncentrace investic na vojenské

výdaje; nízký HDP

většina poptávky po spotřebním zboží kryta stínovou, tzv. šedou, ekonomikou – úřady

tolerována, tlumila pocity nespokojenosti rozkrádání státem řízených podniků (přehlíželo se)

v zemědělství nedostatečná mechanizace, nedostatek hnojiv, úbytek kvalifikované pracovní

síly, chabá úroveň dopravy – SSSR dokázal zásobit obyvatelstvo potravinami jen za mimořádně

příznivých klimatických podmínek

investice do zemědělství na úkor spotřebního průmyslu – skot, rekultivace, zúrodnění půdy X

kolektivizovaná půda s velkou rozlohou trvale nízké výnosy kvůli špatnému hospodaření a příliš

centralizovanému rozdělování zdrojů + migrace zemědělských dělníků do měst

problémy ekonomik států sovětského bloku;

1971 – 1973 – rychlý ekonomický růst

po 1973 – problémy – vysoké energetické náklady, nedostatek surovin a investičního kapitálu i

klesající export.

většina špičkového technického zařízení nakupována ze Západu

obrovské náklady na budování konkurenceschopných podniků → dluhy u západních zemí (nejvíc

Polsko)

skalní komunisté přednost plné zaměstnanosti před ziskovostí podniků

1988 – pouze NDR, ČSSR a SSSR vyspělé průmyslové státy

komunisté bránili tržním silám z obavy před nastolením kapitalismu, dělníci nemuseli pracovat a přesto

dostávali státem dotované mzdy

zemědělství – vyvlastnění půdy, družstva (X v Polsku přes tři miliony malých soukromých farem –

efektivnější) – zemědělská produkce nízká

Maďarsko – ve družstvech zemědělci dostávali mzdu plus prémie za produktivitu → jako jediná

socialistická země pokrylo domácí poptávku – ostatní systém potom napodobovali
NDR – až do 80. let prudký ekonomický růst, v 70. letech mezi 10 nejvyspělejších průmyslových zemí

světa; optické a fotografické přístroje, chemický, ocelářský, železářský průmysl X nedostatek

spotřebního zboží, upřednostňování těžkého průmyslu, odliv kvalifikovaných pracovních sil na západ

→ na zač. 90. let ekonomická situace kritická

Rumunsko

– významné přírodní zdroje nerostů → 70. léta růst až 10%

– místo role dodavatele surovin v RVHP budování vlastního průmyslu X nedostatek surovin, elektřiny,

zemědělských produktů + dogmatické lpění na těžkém průmyslu → konec 70. a let a 80. léta – těžká

hospodářská krize, dluh

-Ceausescu – k překonání krize tuhá stalinská centralizace, plánování, export všeho, co Rumunsko

vyrobilo → strádání, nedostatek spotřebního zboží a potravin → to přispělo k Ceausescově pádu 1989

ČSSR

rozvinutý průmysl X přemrštěné plány, politický neklid, nedostatek pracovních sil

mezi 1968 a 1989 politická stabilita → zlepšení ekonomické situace X centrálně plánované

přerozdělování zdrojů, apatie pracujících, nedostatek energií

Jugoslávie

samosprávný systém zavedený Titem přestával v 70. a 80. letech efektivně fungovat – požadavek,

aby se s každou svazovou republikou a autonomní oblastí zacházelo stejně → zbytečné a destruktivní násobení

produkce.

Chorvatsko, Slovinsko – rozvinuté → snaha o budování tržní ekonomiky X odpor v ostatních republikách

(obavy z nezaměstnanosti a prohloubení rozdílů) → zásah federální vlády

nedostatek kapitálu, technická zaostalost → nízká konkurenceschopnost ba světových trzích

1988 – zákony o směřování k tržní ekonomice X občanská válka

zaostávání životní úrovně ve střední a jihovýchodní Evropě;

nejvyšší životní úroveň v ČSSR, NDR a Jugoslávii X regionální rozdíly (hlavně ČSSR – /Čechy a

Morava vyspělejší/ a Jugoslávie /Chorvatsko, Slovinsko/)

levné bydlení, služby, bezplatná lékařská péče X nízká kvalita

sociální struktura reálného socialismu;

snaha o zvýšení společenské prestiže dělnictva X stále některé profese v očích obyvatelstva

vyšší prestiž nízké procentuální zastoupení žen ve vedoucích pozicích

aristokracie přišla o majetek i politickou moc → do exilu, práce v sektoru služeb, mezi

příslušníky inteligence před koncem WW2 60 – 75% práceschopné populace v zemědělství → větší dopad než

znárodnění průmyslu měla likvidace pozemkové šlechty

vzdělání: 50. léta – kvóty na přijímání na VŠ i na SŠ ve prospěch lidí dělnického původu X

později v SSSR převážil názor, že kromě původu důležité i politické názory, zkušenosti po SŠ

nová elita (vrcholní politici, vysocí úředníci, vojáci, řídící pracovníci): monopol na moc a

privilegia (speciální obchody, protekce) X ne na majetek

politická situace v SSSR v éře Brežněva (1964 – 1982)

v podstatě žádný politický program, nedostatečná orientace v ideologických, ekonomických či

zahraničněpolitických otázkách

hlavní strategie – vyhnout se otevřeným střetům, žádné velké reformy

zahraniční politika: Brežněvova doktrína – kolektivní odpovědnost států Varšavské smlouvy za

udržení komunistických režimů, právo SSSR zasáhnout v případě ohrožení stability (Pražské jaro)

– snaha o mírovou koexistenci se Západem („détente“)

rozhodování omezeno na několik členů politbyra a vlivných představitelů armády a průmyslu (narozdíl

od Chruščova – ten otevřel diskusi širším vrstvám společnosti)

Jurij Vladimirovič Andropov

v čele SSSR 1982 – 1984

byl v čele KGB

reformy s cílem obnovit hospodářský růst, boj s korupcí

Černěnko

v čele SSSR 1984 – 1985 (13 měsíců)

M. Gorbačov

1985 – 1991 – generální tajemník KSSS

pokusy o reformy komunismu:

1987 – Zákon o družstvech – umožňoval soukromé vlastnictví podniků ve službách, výrobě,

zahraničním obchodu

reforma zemědělství – zvýšit iniciativu na místní úrovni, kritériem fungování podniků měla být

ziskovost, snížit počet družstev, která si na sebe ani nevydělala

snížení kontroly strany nad státními orgány

1988 – „Sinatrova doktrína“ – upuštění od Brežněvovy doktríny – větší míra svobody pro státy sov.

bloku v jejich vnitřních záležitostech → přispělo ke konci komunistických vlád ve střední a východní

Evropě

perestrojka „přestavba“ – restrukturalizace ekonomiky, decentralizace, zvýšení samostatnosti podniků

glasnosť;

„otevřenost“ – větší svoboda slova, prostřednictvím komunikace získat podporu pro reformní kroky,

nátlak na konzervativní síly v KSSS

postupná demokratizace sovětského režimu.

jistá ekonomická svoboda už před 1989 (Jugoslávie, Maďarsko)

Gorbačov – prohlášení – socialistické země mohou usilovat o větší míru demokratizace X spustilo to

vlnu odstraňování režimů sovětského typu