Soudržnost a konvergence v Evropské unii

 Pojetí soudržnosti v EU. Hospodářská, sociální a územní soudržnost v EU. Cíle a nástroje politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU. Hodnocení politiky hospodářské a sociální soudržnosti EU. Má politika soudržnosti EU smysl, nebo je to plýtvání peněz daňových poplatníků?

3 cíle evropské politiky (z hlediska rozvoje území Společenství)

1. hospodářská, sociální, územní soudržnost
2. vyváženější konkurenceschopnost Evropského území
3. zachování a spravování přírodních zdrojů a kulturního dědictví
4. Dva základní cíle HSS

• Soudržnost a vyváženější regionální rozvoj

 

• snižování regionálních disparit
• nesoustředění aktivit do pentagonů

• Posílení Evropské konkurenceschopnosti

 

• využití ekonomického potenciálu všech regionů

 

Soudržnost = pojem bez přesné definice, ale s jasnou koncepcí (Koncepce je politika HSS)

• jeden ze tří pilířů Evropského politického a ekonomického prostoru
  • další dva jsou JVT a HMU
• v této koncepci hrají aktivní roli solidarita a spolupráce
  • soudržnost = síla solidarity mezi členskými státy při překonávání regionálních disparit

Teoretické vymezení dle W. Molla (2007): soudržnost je stav, kdy jsou disparity mezi jednotlivými státy, regiony politicky a společensky snesitelné či přijatelné, čím vyšší jsou nerovnosti, tím nižší je soudržnost a čím nižší jsou nerovnosti, tím vyšší je soudržnost.

Cíl soudržnosti

• vyvážený rozvoj v rámci EU, kdy dochází ke snižování strukturálních disparit mezi regiony a k podpoře rovných příležitostí pro všechny
• plnění cíle je dosahováno prostřednictvím strukturálních fondů a FS (pozor! Fond soudržnosti nepatří mezi strukturální fondy), od programovacího období 2007-2013 máme pouze dva strukturální fondy (ERDF a ESF), Eaggf a FIFG byly vyloučeny. Dimenze soudržnosti
•  

• ekonomická (hospodářská)
• sociální
• územní (Lisabonská smlouva)Ekonomická soudržnost: hodnotí ekonomickou konvergenci, měří se v ukazateli HDP/PPS, zaměstnanost a produktivita

• cíle: zvýšit udržitelnost hospodářského růstu, redistribuovat ekonomické aktivity a růst v rámci územíSociální soudržnost: jde o dosažení cílů v nezaměstnanosti, úrovni vzdělání, sociálním vyloučení skupin (tzv. exkluzí) a demografických trendech EU.Územní soudržnost: koncepce zahrnuta již v Amsterodamské smlouvě, taktéž i v zelené knize o územní soudržnosti, doplňkový pojem k ekonomické + sociální soudržnosti

 

• základní cíl EU – vyvážený a udržitelný rozvoj převádí do územní koncepce
• vyjadřuje poskytování rovných příležitostí všem občanům EU, bez ohledu na to, kde žijí anebo pracují
• znamená vyváženou distribuci lidských aktivit napříč unií, efektivní využívání územního potenciálu pro zvyšování konkurenceschopnosti

Pojetí soudržnosti (R. Leonardi)

• Politický koncept (soudržnost, solidarita) – odpovídá na otázku CO?
• Ekonomický koncept (konvergence) – odpovídá na otázku JAK?
• Integrační koncept (instituce) – odpovídá na otázku KDO?

Soudržnost v pramenech práva ES/EU

• Smlouva o založení EHS (1957): článek 2 – územní soudržnost nebyla přímo specifikována

• JEA (1987): k části 3 „Smlouvy o EHS“ bude připojena hlava V „Ekonomická a sociální soudržnost“ – čl. 130 – 134 a-d

• Smlouva o založení EU (92): soudržnost jako jeden z hlavních cílů, založila FS, hlava 14 – Ekonomická a sociální soudržnost

 

• Niceská smlouva (2001): hlava 17 „hospodářská a sociální soudržnost“ čl. 158-162

• Smlouva o ústavě pro Evropu (2005): hovořila o teritoriální soudržnosti

 

• Lisabonská Smlouva (2007)
• Smlouva o EU: hlava 17 „Hospodářská, sociální a teritoriální soudržnost“
• Smlouva o fungování EU: hlava 18 „Hospodářská, sociální a teritoriální soudržnost“
• + Protokol o Hospodářské, územní a teritoriální soudržnosti
• vymezení článků
  • 174 – obecné zaměření podpory
  • 175 – vymezení strukturálních fondů
  • 176 – vymezení ERDF
  • 177 – vymezení FS

• Zelená kniha o územní soudržnosti (10/2008)  rozlišujeme:
  • Reálná konvergence

 

•  
• Ekonomická konvergence (= sbližování):
•  
•  

1. sbližování ekonomické úrovně (HDP na obyvatele),
2. sbližování cenových hladin,
3. sladěnost hospodářských cyklů,
4. strukturální sladěnost ekonomik.

 

• Nominální konvergence = Maastrichtská kritéria

1. Kritérium cenové stability – sledovaný členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace, během jednoho roku před šetřením, která nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míry inflace těch – nanejvýše tří – členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Inflace se měří pomocí harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (Harmonised Indices of Consumer Prices, HICP).[1]
2. Kritérium dlouhodobě udržitelného stavu (fiskální konvergenční kritéria) – na danou zemi se nevztahuje rozhodnutí o nadměrném schodku. Kritérium má dvě části:
   1. kritérium veřejného deficitu – poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k HDP v tržních cenách nepřekročí 3 %, kromě případů, kdy buď poměr podstatně klesl, nebo se neustále snižoval, až dosáhl úrovně, která se blíží referenční hodnotě, anebo překročení nad referenční hodnotu bylo pouze výjimečné a dočasné a poměr zůstává blízko k referenční hodnotě. Veřejný deficit znamená deficit, vztahující se k ústřední vládě včetně regionálních a místních úřadů a fondů sociálního zabezpečení, s výjimkou komerčních operací, definovaných v Evropském systému makroekonomických účtů.
   2. kritérium veřejného dluhu – poměr veřejného dluhu v tržních cenách k HDP nepřekročí 60 %, kromě případů, kdy se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k referenční hodnotě. Veřejný dluh znamená hrubý úhrn dluhů v nominálních hodnotách na konci roku, konsolidovaných uvnitř a mezi jednotlivými odvětvími státního sektoru.
3. Kritérium stability kurzu měny a účasti v ERM II[2] – členský stát dodržoval normální rozpětí, která jsou stanovena mechanismem směnných kurzů ERM II, bez značného napětí během alespoň dvou posledních let. Zejména by pak země neměla z vlastní iniciativy devalvovat bilaterální směnný kurz domácí měny vůči měně kteréhokoliv jiného členského státu (po zavedení eura vůči euru).
4. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb – v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu těch – nanejvýše tří – členských států, které dosáhly nejlepších výsledků v oblasti cenové stability. Úrokové sazby se zjišťují na základě výnosů dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů.

 

rozdíly v úrovni konvergence k průměru EU:

• mezi regiony
  • 28 % (BG) a 343 % (Inner London) (12,25 krát)
• mezi státy
  • 43 % (BG) a 271 % (Lucembursko) (6,16 krát)
• nejvyspělejší regiony
  • Inner London                      343 %
  • Lucemburk
  • Brusel
  • Groningen
  • Hamburg
  • Praha            zhruba 2* méně než Inner London
• nejzaostalejší
  • Severozápadní Bulharsko (28 %)

 

[1] ukazatel, který představuje vývoj změn cen zboží a služeb. V HICP je zahrnuta většina veškerého spotřebního zboží a služeb, které si spotřebitelé kupují na základě peněžních transakcí. HICP bere v úvahu pouze skutečný peněžní tok.

[2] intervenční systém centrálních bank některých států EU, který začal fungovat po vzniku eurozóny na účasti měn Dánska a Řecka a po rozšíření EU i Slovinska, Kypru a Malty, Slovenska a Estonska, které po dvouletém plnění kurzového kritéria stability vstoupily (s výjimkou Dánska) do eurozóny. Maximální rozsah fluktuačního pásma ± 15 % zůstal zachován a nyní je zahrnuto Dánsko a Litva.