Společná obchodní politika EU
Cílem bylo odbourávat překážky při mezinárodním obchodě.
Společná obchodní politika je součástí vnějších činností Unie (část pátá, hlava II SFEU)
čl. 206 SFEU: vytvořením celní unie přispívá EU
– k harmonickému rozvoji ???
Podle článku 207 Smlouvy o fungování EU, bývalý článek 133, společná obchodní politika ve výlučné pravomoci Unie a zakládá se na jednotných principech,
zejména pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání preferenčních ???
Obecné nástroje obchodní politiky
- – smlouvy o obchodě a hospodářské spolupráce
- – celní tarify na dovozy
- – celní či jiné preference pro vybrané země
- – mimotarifní omezení
- – poskytování obchodní licence
Konkrétní nástroje obchodní politiky
- autonomní obchodní politika (mimo rámec smluvních závazků vůči nečlenským zemím, jde o jednostranná opatření ze strany EU):
- – antidumpingové clo (nevratné clo, když se zvýší cena produktu, snadno to vyřadí konkurenci z trhu, je otázkou, zda Číňani mohou doložit důvod nízkých cen. Evropská komise je povinna velmi rychle a přesně zjistit, zda je nařčení opodstatněné či nikoliv, nejprve je potřeba projít touto procedurou, firma nařčená z antidumpingu musí doložit materiály, než se rozhodne, dočasně nařčená firma zaplatí kauci, pokud bude nařčení neoprávněné, je jí vše vráceno.)
- – antisubvenční opatření (některé produkty nebo služby by mohly být někým subvencovány nějakým státem)
- – opatření podle tzv. ochranné klauzule (opatření, které dovoluje, pokud hrozí závažné poškození při importu zabránit obchodu, kontrola dovozu, kvóty (množstevní omezení)-EU používá
- – nový nástroj neboli opatření proti nekonkrétním praktikám jiných států (kroky, které spočívali ve využívání smírčích konzultacích, využívá se světlá organizace obchodu, instituce, na jejíchž půdě mohou smírčí řízení probíhat)
- smluvní obchodní politika (také negociační, veškerá smluvní ujednání EU s ostatními ???
Hierarchie obchodních vztahů (pyramida)
EU (na vrcholu) – obchod mezi zeměmi EU je postaven na základě zákona o ochraně hospodářské soutěže nebo ochrana spotřebitele
EEA (Evropský hospodářský prostor) – dnes má velmi liberalizované obchodní vztahy, zboží, které je obchodováno v rámci EEA nesmí být regulováno, je to vnitřní trh, státy na tom trží a mají povinnost spolupodílet se na homogenizaci trhů a pomoci méně vyspělým ekonomikám jako jsme my ČR (Norsko participuje na EEA), ta by neměla být příliš odlišná od EU, EEA se neúčastní společné zemědělské a rybářské politiky (norské a islamské produkty zde neproudí)
Celní unie s Tureckem – Turecko má od 1995 celní unii, hluboká forma spolupráce v ekonomické oblasti
ACP – Africké karibské a pacifické země, zhruba 80 států, obchodní vztahy s EU mají specifickou roli, jedná se o země, které mají společnou historii s některými státy EU po několik desetiletí, dochází k vývoji, kdy vznikají asymetrické podmínky pro obchod, mechanismy cenové pomoci (stamex, sismin), tyto typy smluv se postupně vyvíjejí a obchod upravují, to je zájmem rozvojové politiky, tyto země se více demokratizují v souvislosti s touto spoluprací a pomocí
Asociační dohody – dohody o přidružení (dohody, které vyúsťují v členství a nebo ne (Mexiko, Chile) – 2 skupiny), EU zpomalila odbourávání překážek (clo atd.). Je to dohoda, která musí projít ratifikačním procesem, vyžaduje smluvní negociaci, která je ratifikací završena. V rámci asociační dohody je prozatímní dohoda, od 1992 jsme po podepsání asociační dohody získali nové podmínky pro obchod.
EU – Rusko – jde o rovnocenné partnery, Rusko má velké nerostné bohatství, vývoz, je vyňat ze smlouvy o obchodu a spolupráci
Smlouvy o obchodu a spolupráci
GSP (General System of Preferences) – systém preferenčních cel, které jsou jednostranně aplikovány EU bez nutnosti uzavírat smlouvu, je přijat jen na období, než se podaří dojednat prozatímní smlouvu, zde může EU zvýhodnit a pomoci ostatním státům, ještě než je rozhodnuto
MFN (Most favoured Nations Clause) (naspod) – kategorie zemí, která by neměla být diskriminována, protože patří do světové obchodní organizace (WTO), pokud není podepsána kvalitativně vyšší smlouva
V rámci EU funguje OSN. V rámci OSN existuje rada bezpečnosti, když se všechny země rozhodnou, že uvalí embargo na nějakou zemi, tak EU to respektuje. Země, které trpěly embargem je Irák, Jugoslávská svazová republika (dnes Černá hora, Srbsko). EU může omezovat obchod citlivými položkami, nelze vyvážet palivo pro jaderné elektrárny, protože hrozí zneužití (jaderné zbraně). EU nikdy na obchod s Kubou embargo neuvalila.
SPOLEČNÉ A SEKTOROVÉ POLITIKY EU
- SPOLEČNÁ OBCHODNÍ POLITIKA
- SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA – příště!!!
- SPOLEČNÁ POLITIKA RYBOLOVU
- SPOLEČNÁ DOPRAVNÍ POLITIKA
- SEKTOROVÉ POLITIKY
Společná obchodní politika:
Je založena na jednotných zásadách, pokud jde o úpravy celních sazeb, uzavírání celních obchodních dohod, na zavádění jednotné praxe, pokud jde o liberalizační opatření, vývozní politiku, obchodně politická opatření, včetně opatření v případech dumpingu a subvencování (čl. 113 Smlouvy o EHS).
Společný postup je uplatňován v těchto oblastech:
- při stanovení a úpravách celních tarifů při dovozu do Unie
- při liberalizaci obchodu se třetími zeměmi
- při uzavírání smluv o obchodu a hospodářské spolupráci se třetími zeměmi
- při zavádění opatření na ochranu obchodu (v případě dumpingu nebo vývozních dotací)
- při poskytování celních preferencí rozvojovým zemím
SPOLEČNÁ ZEMĚDĚLSKÁ POLITIKA
Aktuality!!!
Jednání skupiny G20 se blíží, státy v této skupině se snaží uspokojovat své zájmy. Euro má velký význam z hlediska tvorby devizových rezerv, v současnosti jsou představy, že mezinárodní měnový fond a světová banka chtějí zvýšit nadstátní regulaci, která by měla být v budoucnu realizována. Měnová válka, některé země se snaží realizovat výraznou měnovou expanzi, je napadána zejména Čína a USA, pod silným tlakem. Jednání G 20 je třeba sledovat!!!
Důvody pro její realizaci:
– zajistit soběstačnost v zásobování zemědělskou produkcí potravinářskými výrobky – není dnes již aktuální, EU soběstačná je a jsou zde přebytky a problémy se skladováním
– udržet cenovou stabilitu zemědělských výrobků a příjmů zemědělských producentů, aby zemědělci neodcházeli do měst – trvalý důsledek a potřeba, zem. produkty díky závislosti na jiných vlivech (přírodní), ceny poté výrazně kolísají díky změnám cen na trhu, graf (u poptávky se ceny výrazně mění při změně objemu produkce, pokud je úroda bohatá a máme velké množství, poté ceny klesají, nežádoucí je, že jsou zde velké rozdíly v cenách a objemech, žádoucí, aby ceny byly více stabilní, chtějí poptávku změnit, aby změny nebyly tak velké, rozdíly v cenách už nejsou tak velké, křivka je více elastická)
– zabránit živelnému odchodu pracovníků z venkova do měst – ti co se zabývají zemědělství, jejich příjmy velmi kolísají, produktivita práce zde není až tak velká, důvod k odchodu pracovníků tam, kde budou lépe ohodnoceni
Zemědělství tak můžeme označit za obor mnoha významů
– Evropa je předním vývozcem a největším světovým dovozcem potravin. Dovážené produkty pocházejí především z rozvojových zemí.
– evropský zem. sektor využívá bezpečné a čisté metody produkce šetrné k ŽP, jež jsou zárukou kvalitních produktů splňujících požadavky spotřebitelů.
(Cross compliance – jde o to aby zem produkce nevznikala jen na principu efektivnostních měřítek,ale aby zabránila tomu, že je např. 20 slepic namačkáno v jednom kurníku, to má dopad na kvalitu vajec, tedy aby se lépe zacházelo s užitkovými zvířaty, aby to nemělo negativní dopady na výrobu surovin (maso, vejce))
– zem. sektor EU slouží venkovským společenstvím, jeho úkolem je produkovat potraviny i zajišťovat zachování krajiny jako místa, kde se žije a pracuje a které lidi navštěvují.
Společná zem. politika je zaměřena na podporu příjmu zemědělců a podporu výroby kvalitních výrobků, které vyžaduje trh. Snaží se přimět zemědělce k tomu, aby vyhledávali nové možnosti rozvoje, např. v oblasti obnovitelných zdrojů energie šetrných k ŽP.
Podíl na zemědělské výrobě EU – ČR je to 1% na celkové zem. produkci v EU, největší 20,3% Francie, Itálie 14,2%, Německo 12%
Podíl zemědělství na HDP v % – ČR 1%, 1,7% Francie,
3 zásady společné zemědělské politiky
1) společný trh pro zemědělské produkty při společných cenách,
2) zvýhodnění produkce, která má svůj původ v zemích ES před zahraniční produkcí,
3) finanční solidarita – náklady společné politiky jsou hrazeny ze společného fondu, do něhož
přispívají všechny členské státy.
Společné organizace trhu – viz materiály
Podpora vývozu se snižuje, jeho hodnota však stoupá! Světová obchodní organizace omezila využívání vývozních subvencí (tj. kompenzování ztráty vzniklé vývozcům v důsledku nižších cen na světových trzích než v EU).
Nejdůležitější zem. produkty EU – 16% obiloviny, mléčné výrobky
EVROPSKÝ ORIENTAČNÍ A ZÁRUČNÍ FOND PRO ZEMĚDĚLSTVÍ
– část záruční (95 %) je používána na dotování cen zemědělské produkce
– část orientace (5 %) slouží k financování strukturálních změn v zemědělství
REFORMA SPOLEČNÉ ZEMĚDĚLSKÉ POLITIKY
Od r. 1992 nový cíl: Postupně odstranit rozdíl mezi vnitřní a světovou cenou zemědělské produkce, a tím odstranit exportní dotace. Snížení cen se kompenzuje různými přímými platbami, podmíněnými snížením obdělávaných ploch min. o 15 % a snižením počtu hospodářských zvířat na 1 ha.
Financování se přesouvá z cenových dotací na podporu strukturálních změn ( mj. na zalesňování, rekreaci a turistiku, zem. výrobu pro nepotravinářské účely).
AGENDA 2000
navrhuje pokračovat v reformě SZP s cílem zvýšit konkurenceschopnost Unie na domácím i světovém trhu a orientovat se na tržní řešení, jež by napomohla postupné integraci nových členských zemí a připravila Unii na další kolo jednání WTO.
Pro období finančního rámce 2007-2013 zaveden Evropský fond rozvoje venkova (EFRD) – (European Fund for Rural Development) náhradou za orientační sekci EAGGF – od r. 2007 není zahrnován mezi strukturální fondy
GMO – geneticky modifikované organismy
Zvláštní produkty mají zvláštní charakteristické znaky
Výjimečná povaha a kvalita některých produktů je spojena s místem, kde byly vyrobeny, a také s užitými výrobními postupy. Spotřebitelé a trh s potravinami věnují zeměpisnému původu potravin a jejich dalším charakteristickým rysům stále větší pozornost. EU si je této skutečnosti vědoma a zavedla proto trojici označení kvality (chráněné označení původu, chráněné zeměpisné označení, zaručená tradiční specialita).
Nástroje:
1)variabilní přirážky
2) dovozní kvóty
3)cenové dotace
4)výrobní kvóty
5)přímé podpory – fin. nástroj, který není závislý na objemu produkce, je to systém fungující mimo vlastní trh, ceny se odvíjejí od situace na trhu (např. jaké hnojiva se používají na zkvalitnění půdy, motivace zemědělců k realizaci produkce jiných než klasických plodin) Úhorování – půdu jsme nechali ladem, kdy plochy by se měli střídat, aby nedošlo k vyčerpání a byla obnovena jejich kvalita
Ve venkovském provozu se zaměřit na rozvoj agroturistiky, nejen zemědělství.
Bioprodukce – kvalitnější výrobky a tím vyšší ceny
Podpora budování golfových hřišť, aktivita, která ovlivňuje ráz krajiny.
Nerovné podmínky zemědělců ve „starých“ a „nových“ zemích Unie
Na základě přístupových smluv platí pro zemědělce přechodné období 2004-2011, během něhož jim budou vypláceny nižší dotace oproti západoevropským farmářům. Na úroveň 100% však mohou být od r. 2008 dorovnány ze státních rozpočtů jednotlivých zemí.
SPOLEČNÁ DOPRAVNÍ POLITIKA
Důvody pro její realizaci:
– napomáhá volnému pohybu zboží a služeb, má za cíl
stanovit společná pravidla pro všechny obory mezinárodní dopravy
– ovlivňuje mnoho dalších sfér a hospodář. činností
– dopravní systémy vyžadují integraci mezi zeměmi
Výsledky společné dopravní politiky
Pokrok nastal v souvislosti s přechodem k jednotnému vnitřnímu trhu. Došlo k:
- – lepšímu spojení mezi hlavními centry a vzdálenějšími oblastmi a k rozvoji dopravní infrastruktury
- – zkvalitnění dopravy a snížení cen
- – rozvoji transevropských sítí s cílem vytvořit „ prostor bez vnitřních hranic“
BUDOVÁNÍ TRANSEVROPSKÝCH SÍTÍ si klade za cíl:
– přispět k sociální a ekonomické soudržnosti bohatších a méně vyspělých zemí
-stanovit priority při rozvíjení infrastruktury
– upevnit konkurenceschopnost zemí Unie
– vytvořit potřebné spojení Unie s přidruženými zeměmi střední střední a východní Evropy
PROGRAM PRIORIT PRO ROZVOJ DOPRAVY (1994 )
– spojení hlavních center rychlovlaky
– výstavba dálnic a letišť
– propojení národních energetických sítí a plynovodů
– vybudování evropské sítě mobilních telefonů
SEKTOROVÉ POLITIKY, které jsou upraveny zvláštními smlouvami:
- – smlouvou o EVROPSKÉM SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI (1951)
- – smlouvou o EVROPSKÉM SPOLEČENSTVÍ PRO ATOMOVOU ENERGII (1957)
EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ UHLÍ A OCELI
Cílem je společně koordinovat vývoj obou odvětví a vytvořit společný trh v tomto sektoru a dále uskutečnit racionálnější dělbu práce, tím snížit výrobní náklady, přispět k růstu produktivity práce, udržení vysoké zaměstnanosti a ekonomickému vzestupu poválečné Evropy.
Komise EU doporučila neobnovovat smlouvu po roce 2002, kdy končí její platnost.
Rozhodnutí o pravidlech pro poskytování státní pomoci uhelnému průmyslu na období 1994 – 2002
Do roku 2002 stabilizovat uhelný průmysl s cílem dosáhnout snížení subvencí, řešit sociální, regionální a ekologické problémy.
Euroatom
– umožnit rychlý vznik a rozvoj jaderného průmyslu,
– podporovat výzkum a šíření techn. poznatků,
– zajistit zásobování rudami a jaderným palivem
– vytvořit společný trh pro látky a zařízení používaná v jaderné oblasti,
– založit společné výzkumné centrum,
– stanovit jednotné normy pro bezpečnost a ochranu
zdraví pracovníků i obyvatelstva.
Společná rybářská politika
od října 1970 zakládá na společné organizaci trhu, jejímž cílem je nalézt rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou a zjmy evropských rybářů a spotřebitelů
cíle:
- – o hrana rybích populací před nadměrným odlovem
- – zaručená výše příjmu pro rybáře
- – pravidelná dodávka za přiměřené ceny
- – udržitelné využívání živých vodních
Pro jednotlivé země jsou nastavené kvóty v jednotlivých mořích dle druhu ryb. A aby se lovilo ve správných obdobích – z hlediska rozmnožování, je zavedena i kvóta na váhu ryby aby ty malé dorostly.
Politika vznikla v roce 1983, každých 10 let novelizuje. Poslední reforma 2002 a 2012 má být podrobena analýza té staré.
Evropský rybářský fond (ERF), funguje od roku 2007. 2007 – 2013 má k dispozici 3,85 mld. eur. ČR má 0,63% z toho, nejvíc Španělsko 26, 29%.
Aktuálně nutno řešit:
- – nadměrnou kapacitu loďstva EU, která v současnosti umožňuje odlov dvoj až trojnásobku maximálního udržitelného výnosu
- – rybáři musí nést za udržitelné využívání veřejného statku morální i první odpovědnost
- – ekologická udržitelnost podmiňuje ekonomickou a sociální udržitelnost a proto musí mít prioritu
……..
Sumit 2009 – zveřejnil Zelenou knihu
- – jde zejména o likvidaci toho, co nechce rybný průmysl likvidovat
Nástroje:
1) lovné kvóty
2) velikost ok na sítích, materiál, ze kterého jsou sítě vyráběny…
Nastavení pobřežních pásem – problém
Zvýhodňují se malí rybáři – ti co dodávají trochu na stánky – do 12 km od pobřeží bo co
Konflikt mezi Slovinskem a Chorvatskem – Jaderské moře, Chorvatsko je v procesu přistupování do EU
EU odmítá lovit živočichy – velryby, tuleně (loví je Kanada, Japonsko) atd. Island je loví, ale chce přistoupit do EU, takže se uvidí, zda ustoupí