Společná obchodní politika EU

 Vymezte podstatu „společná“ obchodní politika EU a charakterizujte její cíle a oblasti působení. Jaký dopad měla Lisabonská smlouva na SOP EU? Zhodnoťte přínosy, ev.negativa vyplývající z aplikace společných principů obchodní politiky EU pro ČR.

Společná obchodní politika patří do výlučných (exkluzivních) kompetencí EU a jde o soubor legislativních a nelegislativních aktů a činností, jimiž jsou uplatňovány a vymáhány podmínky obchodu EU se zeměmi mimo EU. Lisabonská smlouva nově rozšířila aspekty působení společné obchodní politiky kromě obchodu se zbožím a službami také na obchodní aspekty duševního vlastnictví a přímé zahraniční investice. Principy, zásady a provádění SOP je ustanoveno v SEU a ve SFEU.

Cíle SOP EU

• Přispívat k harmonickému rozvoji světového obchodu
• Progresivně odstraňovat překážky v mezinárodním obchodě, snižovat celní bariéry
• Přispívat k růstu konkurenceschopnosti EU na světovém trhu
• Podporovat evropské zájmy a obhajovat evropské hodnoty

 

Lisabonská smlouva – nezměnila cíle v oblasti SOP (které platí od konce 50. let 20. st.)

• přispívat k harmonickému rozvoji světového obchodu (dosahováno prostřednictvím):
  • progresivně odstraňovat překážky v mezinárodním obchodě
  • snižovat celní bariéry

Po nabytí účinnosti Lisabonské smlouvy (od 1. 12. 2009)

• rozšíření působnosti SOP EU

• obchod se zbožím, službami, obchod s duševním vlastnictvím byl rozšířen o přímé zahraniční investice (pouze tyto => např. na Portfoliové investice se SOP EU nevztahuje)
• oblast zahraničních investic = není přesně vysvětlena v Lisabonské smlouvě
  • praxe hledá odpověď na otázku jak velká je působnost SOP EU?
• 2 proudy:

o   mít úplné = výlučné kompetence

o   nebezpeční => narušování soukromého vlastnictví (jen omezené kompetence)

• EU do vzniku Lisabonské smlouvy = měla již sjednáno přes 1000 bilaterálních dohod s třetími zeměmi

• rozšíření pravomocí Evropského parlamentu pomocí Lisabonské smlouvy

o   EP spolurozhoduje s Radou EU o oblasti SOP EU

 

 

Změny po Lisabonské smlouvě

Lisabonská smlouva přesouvá ustanovení týkající společné obchodní politiky do nově vytvořené páté části obsahující úpravu veškerých vnějších činností Unie, ujasňuje pravomoci EU a posiluje postavení Evropského parlamentu.

• Společná obchodní politika bude muset být prováděna na zásadách a cílích EU, kam spadá podpora demokracie, právního státu a lidských práv, ale také udržitelný hospodářský, sociální a environmentální rozvoj či udržitelné řízení světových zdrojů (čl. 205 SFEU).
• Ruší se tzv. smíšené smlouvy, které vyžadují ratifikaci členskými státy. Pravomoc Unie bude výlučná pro všechny oblasti společné obchodní politiky. Zvláštní postavení dohod v oblastech kulturních, audiovizuálních, sociálních, vzdělávacích a zdravotnických služeb je zajištěno nutností jednomyslného rozhodnutí Rady (čl. 207 odst. 4 písm. a) a b) SFEU).  Zásadní je rozšíření pravomoci EU pro oblast přímých zahraničních investic, která dosud spadala pod smíšenou pravomoc či pravomoc členských států. Z ustanovení čl. 207 SFEU ovšem nevyplývá, zda-li se pravomoc Komise vztahuje rovněž na liberalizační opatření v této oblasti.
  • Rozšiřují se pravomoci Evropského parlamentu, čímž se v určité míře formalizuje současný stav:

Právní předpisy v oblasti autonomní společné obchodní politiky budou přijímány spolurozhodovací procedurou (čl. 207 odst.2 SFEU).

Evropský parlament bude muset vyjádřit souhlas (angl. consent, dříve assent) s dohodami o přidružení, dohodami vytvářejícími zvláštní institucionální rámec, majícími významný dopad na rozpočet Unie a dohody v oblastech, na něž se vztahuje běžná legislativní procedura (čl. 218 odst. 6 SFEU). Tento bod si Evropský parlament vykládá tak, že jeho souhlas bude nutný u všech obchodních dohod.

Povinnost Komise pravidelně Parlament informovat o stavu jednání mezinárodních dohod (čl. 218 odst. 10 SFEU). Tyto informace Komise v současnosti podává rovněž, ale na základu Rámcové dohody o vztazích mezi Parlamentem a Komisí.

Příslušným výborem bude Výbor pro mezinárodní obchod (založen v roce 2004). Existují názory, že zapojením Evropského parlamentu dostanou technicko-právní vyjednávání mezinárodně-obchodních dohod politický nádech, na druhou stranu se zvýší demokratická odpovědnost. Větší vliv Evropského parlamentu má rovněž vyvážit fakt, že bez tzv. smíšených smluv nejsou národní parlamenty členských států zapojeny do ratifikačních procesů, a je tak omezena parlamentní kontrola.

 

Politický koncept:

1. Podpora evropských zájmů:
   • otevírání trhů

• Tři dimenze SOP:

o   liberalizace obchodu

o   jednostranné preference

• ochrana evropských hodnot
• Obchod založený na pravidlech (vnášení do obchodu něčí transparentnosti, pravidle např. WTO = liberalizační závazky členských států => např. nezvyšovat cla, jiná netarifní opatření)

2. Obchod jako nástroj pro dosažení udržitelného rozvoje (EU nesleduje pouze ekon. hledisko, ale také sociální hledisko => v současnosti velmi aktuální otázka). (např. podpora rozvojovým nebo nejméně rozvinutým zemím světa => např. technické služby, vysílání odborníků, finan. prostředky, dopomáhat chápání některých smluv, naopak místní lidé se školí v institucích EU, tzv. FAIR TRADE = spravedlivý obchod = podpořit dělníky, výrobce v rozvojových zemích …)

 

Ve kterých oblastech společného zájmu působí SOP?

– Úprava celních sazeb

– Uzavírání celních a obchodních dohod

– Sjednocování liberalizačních opatření

– Poskytování celních preferencí rozvojovým zemím

– Obchodní ochranná opatření proti dumpingu a subvencování a jednotná aplikace vývozní politiky

 

Realizace cílů SOP EU existuje v rozměru

– Mnohostranném

– Dvoustranném a regionálním

– Jednostranném

Ve vztahu k dlouhotrvajícímu jednání rozvojového kola z Dohá se mluví o krizi multilateralitu, tedy mnohostranného vyjednávání, protože panují velké neshody, především mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi. Čím dál více se země začínají uchylovat spíše k regionálním dohodám, než k multilaterálním ve WTO, i když samozřejmě již zavedené dohody se musí dodržovat.

 

Právní základ SOP

• Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (1958)
• Maastrichtská smlouva (1993) – Smlouva o ES; Smlouva o EU
• Amsterodamská smlouva (1999) – přidala do SOP obchod službami a právo duševního vlastnictví.
• Niceská smlouva (2003)
• Lisabonská smlouva (2009) – Smlouva o EU (čl. 206 – 207); Smlouva o fungování EU

 

Institucionální rámec SOP

–          SOP součástí Vnější činnosti Unie (čl. 207 SFEU),

–          Hlavními vykonavateli jsou: Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a Evropská služba pro vnější činnost,

–          Cíle SZBP budou ve většině případů nadřazeny obchodním zájmům,

–          Společné zásady, kde působí EU jako celek, jsou především tvorba jednotného celního sazebníku a tedy celní politika vůči třetím zemím, EU také neaplikujě žádná vývozní cla jako například Rusko nebo Kazachstán.

 

Kompetence hlavních orgánů EU při vytváření SOP EU

 

Rada EU

Evropský parlament a Rada přijímají řádným legislativním postupem, formou nařízení, opatření vymezující rámec pro provádění společné obchodní politiky. Oblasti výlučných kompetencí podléhají z hlediska rozhodování pravidlu kvalifikované většiny. Z pravidla rozhodování kvalifikovanou většinou jsou však specifikované výjimky. Jedná se o oblast sjednávání a uzavírání dohod v oblasti obchodu kulturními a audiovizuálními službami, pokud by tyto dohody mohly ohrozit kulturní a jazykovou rozmanitost Unie, a pro oblasti obchodu sociálními, vzdělávacími a zdravotnickými službami, pokud by tyto dohody mohly vážně narušit vnitrostátní organizaci takových služeb a ohrozit odpovědnost členských států za jejich poskytování. V těchto politicky citlivých oblastech je vyžadováno jednomyslné rozhodnutí Rady. Dále je jednomyslnost podmínkou při sjednávání a uzavírání dohod týkajících se obchodu službami, obchodních aspektů duševního vlastnictví a přímých zahraničních investic, pokud tyto dohody obsahují ustanovení, pro která je při přijímání vnitřních předpisů vyžadována jednomyslnost. Ruší se tzv. smíšené smlouvy, které vyžadují ratifikaci členskými státy. Předsedá zde zástupce předsednické země, NE Catherine Ashtnová!!! Rada EU zplnomocňuje dále EK k vyjednávání se třetími zeměmi o podpisu mezinárodních obchodních smluv. Rada EU pak podepisuje smlouvy, spolupracuje s EP o rámci provádění SOP.

– COREPER II – Výbor stálých zástupců je jedním z nejvýznamnějších spojovacích článků mezi členskými státy a EU. Skládá se ze stálých zástupců členských států v Bruselu (velvyslanců a jejich zástupců), kteří jednají ve spolupráci s Evropskou komisí a mezi sebou navzájem. Jde o přípravný orgán Rady Evropské unie. COREPER je součástí řídicího a koordinačního řetězce Pracovní skupiny → COREPER → Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy → Rada Evropské unie. Hlavním úkolem COREPERu je projednávání a příprava návrhů, o nichž poté, často již jen formálně, rozhoduje Rada Evropské unie. V případě České republiky reprezentován velvyslankyní ČR při EU paní Milenou Vicenovou, CRP II má – zjednodušeně řečeno – na starosti přípravu podkladů v oblasti justice a vnitra a finanční a obchodní politiky, CRP I oblast tzv. prvního pilíře, tj. např. zemědělství, obchod, kultura, aj.

– Výbor pro obchodní politiku – Na pravidelných zasedáních řízených představitelem země předsedající Radě EU, diskutují zástupci všech členských států s Evropskou komisí o celém spektru mnohostranných i bilaterálních obchodně politických témat, od strategických záměrů až k jednotlivým opatřením a potížím při vývozu jednotlivých výrobků.

 

– Pracovní skupiny Rady – projednávají návrhy legislativy předtím, než jsou oficiálně na projednávání a přijímání v Radě EU.

 

Komise EU

V Evropské komisi zodpovídá za obchodní politiku Generální ředitelství pro obchod a za celní oblast DG TAXUD (komisařem je Karl de Gucht a Algirdas Šemeta). Komise má povinnost pravidelně Parlament informovat o stavu jednání mezinárodních dohod. Komise jedná s obchodním partnerem jménem EU. To dělá v úzké spolupráci s členskými státy v Radě. Komise musí požádat o povolení k jednání o obchodní smlouvě s obchodním partnerem z Rady, která stanoví obecné cíle, kterých má být dosaženo. Jakmile Komise dokončí jednání, představuje dohodu Radě a Evropskému parlamentu. Ti se mají formálně dohodnout na výsledku a připravit cestu k podpisu a ratifikaci dohody s obchodním partnerem. Obchodní dohoda vstoupí v platnost, jakmile je plně ratifikována.

 

Funkce obou DG tedy spočívá v iniciaci návrhů, projednávání v otázkách obchodu, návrzích obchodně-obranných opatření, vyjednávání se třetími zeměmi při podpisu smluv, jednání ve WTO a OECD, vypracovává podpůrné materiály, zprostředkovává občansko-sociální dialog.

 

– Kolegium komisařů – každá politika má dopad i do jiných politik, proto musí být jednotlivé kroky konzultovány mezi jednotlivými ředitelstvími EK.

– Komitologické a jiné výbory – konzultační postupy v EK, kde se hledá soulad mezi tím, co chce EK (zastupující zájmy Unie) a co chtějí členské státy, zastupovány většinou Ministry či jinými odborníky. Umožňují Komisi vytvořit dialog s národními vládami před tím, než dojde k přijetí implementačních opatření.

– Delegace EK ve třetích zemích – má na starosti Evropská služba pro vnější činnost.

Evropsky parlament

V návaznosti na Lisabonskou smlouvu se výrazně mění role a fungování EP, vzhledem k tomu, že Rada smí přijmout rozhodnutí o dohodě pouze po souhlasu EP, EP tak má vlastně pravomoci odmítnout již sjednanou obchodní dohodu, to značí získání velké pravomoci EP. Pravomoci EP však ani nyní nezasahují do oblasti iniciace obchodních jednání – o zahájení jednání rozhoduje Rada na návrh Komise, pro EP je vyhrazena pouze zpráva o stavu jednání, nikoli poradní hlas. Evropský parlament musí vyjádřit souhlas s dohodami o přidružení, dohodami vytvářejícími zvláštní institucionální rámec, majícími významný dopad na rozpočet Unie a dohody v oblastech, na něž se vztahuje běžná legislativní procedura. Tento bod si Evropský parlament vykládá tak, že jeho souhlas bude nutný u všech obchodních dohod. Rozhodování v plénu většinou hlasů všech členů (absolutní většina).

 

– Výbor pro mezinárodní politiku (INTA) – probíhají přípravné práce na plenární zasedání Parlamentu. Každý výbor jmenuje svého předsedu. Výbory vypracovávají a přijímají zprávy o legislativních návrzích a zprávy z vlastního podnětu. Parlament může vedle stálých výborů zřizovat také dočasné výbory a vyšetřovací výbory.

 

Kompetence národních vlád členských států EU

V ohledu na uzavírání smluv se úloha národních parlamentů, a tedy i národních vlád, výrazně snižuje a členské státy ztrácejí část vlivu na svou zahraniční obchodní politiku. I když má podle Lisabonské smlouvy dojít k posílení úlohy národních parlamentů prostřednictvím principů subsidiarity a proporcionality, nejsou tyto principy pro SOP aplikovatelné – jsou z nich totiž vyjmuty oblasti spadající do výlučné pravomoci EU. Členské státy však stále mohou uzavírat mezivládní a meziodvětvové dohody a podporovat export.

– Resortní koordinační skupiny – pozice z různých úhlů pohledu, vyjednávání o postoji na evropské úrovni k dané problematice, probíhá na ministerstvu (v ČR asi MPO)

– Výbor pro EU – reakce a doplnění zpráv resortní a koordinační skupiny.

 

 

Česká republika a SOP

Česká republika se vstupem do EU formálně vzdala práva uskutečňovat samostatnou obchodní politiku a připojila se k celní unii, která na dovozy a vývozy z/a do třetích zemí uplatňuje jednotné úpravy obchodních vztahů, závazné pro všechny členské státy EU. Toto neznamená, že by rezignovala na svoje zájmy, jež na třetích trzích má. Naopak. Jako člen EU Česká republika aktivně prosazuje svoje obchodně-politické zájmy prostřednictvím struktur EU, tj. prostřednictvím společné obchodní politiky.

Gesci nad pracovními orgány EU pro společnou obchodní politiku zajišťuje Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a za oblast cel Ministerstvo financí – Generální ředitelství cel. Příslušných jednání se pravidelně zúčastňují jejich představitelé, případně zástupci spolugestorských resortů – Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva zemědělství, nebo pracovníci úseku obchodní politiky bruselského Stálého zastoupení ČR při EU. Jejich úkolem je sledovat příslušná jednání pracovních orgánů EU a podle instrukcí předem schválených v interním i meziresortním rozhodovacím procesu prezentovat na těchto jednáních výslednou pozici ČR k projednávaným otázkám. Zásadní pro vytvoření a úspěšné uplatnění české pozice, zejména pokud se rozchází s předloženým návrhem Evropské komise nebo většiny členských států, je především jasná, argumenty podložená a dostatečně přesvědčivá představa o tom, jaké má ČR ve společné obchodní politice zájmy.