Správa daní a poplatků

Správa daní a poplatků

(daňové subjekty, základní zásady daňového řízení, lhůty v daňovém řízení, způsoby

Upravuje zákon o správě daní a poplatků

Příspěvek = dobrovolná platba

Daň = povinná, nenávratná, neúčelová, neekvivalentní, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Do

rozpočtu obce se přesouvá daň z příjmu fyzických osob a daň z nemovitosti.

Poplatek = – dobrovolný, nenávratný, nepravidelný, účelový (zpoplatňuje služby veřejného rozpočtu – je to

peněžní ekvivalent). Místní poplatky jsou upraveny zákonem, stírá se zde rozdíl mezi daní a poplatkem.

Příslušenství daně:

1) Penále – pokud nezaplatím, musím platit penále prvních 500 dnů – je sankce za nesplnění peněžité

povahy (z pozdní platby)

2) Pokuta – sankce za nesplnění nepěněžité povahy (např. že jsem se neregistrovala)

3) Úroky – obdobná charakteristika jako u penále, ale mírnější – po 500 dnech se vyměřují úroky

4) Zvýšení daně – sankce za to, že někdo podá danové přiznání později (do 31. 3.) – daň se může zvýšit až

o 10 %

5) Náklady řízení – náklady na exekuci, které nese daňový subjekt

Příslušenství daně s výjimkou pokut sleduje osud daně (jestliže se odepíše daň, odepíše se i příslušenství –

jedna se odvíjí od druhé)

Daňový dlužník

– povinnost platit daň, vybrat nebo odvádět

– každý poplatník nebo plátce

– pokud pořád pobírá osoba příjmy, které podléhají dani, tak mu vzniká povinnost platit daň

Daňová povinnost

– vzniká v okamžiku, kdy nastaly skutečnosti, které daňovou povinnost zakládají

– daňová povinnost, která vznikla před smrtí, se poté převádí na dědice (pouze do výše majetku)

Ručení ze zákona

– ručitelé jsou povinni uhradit daňový nedoplatek, pokud jim to zákon ukládá

– např. při dani z převodu nemovitosti – pokud prodávající neuhradí daň, musí ji uhradit ručitel ze zákona,

tedy kupující

Příspěvky na sociální a zdravotní pojištění

– nezařazujeme ji do kategorie daní, ale svou charakteristikou se daním podobají

– jsou povinné, výše je určená výši příjmů

– jsou ale částečně ekvivalentní (pokud některá osoba platí více nebo méně projeví se to jak na nemocenském

pojištění, tak na důchodu)

Územní finanční orgány

– Finanční úřady a Finanční ředitelství

– jsou pověřeny správou daní (pouze spotřební daň spravují celní orgány)

– provádějí odvody do SR, finanční revize, řízení o přestupcích, mohou účetním jednotkám ukládat pokutu za

nesprávné vedení účetnictví

– mají cenová oddělení, které kontrolují ceny

Finanční ředitelství mají právní subjektivitu, jsou nadřezeny finančním úřadům, je jich osm. Přezkoumávají

rozhodnutí FÚ. Finančním ředitelstvím je nadřazeno Ministerstvo financí (ústřední finanční a daňové ředitelství).

Daňové subjekty

= poplatník, plátce daně a právní nástupce FO či PO

= osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny daní

Plátce daně = osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností odvádí správci daně daň vybranou od

poplatníků nebo sraženou poplatníkům. Plátce může v některých případech být stejný jako poplatník (živnostník,

daň z nemovitosti). Osoby rozděluje občanský zákoník (tedy obecný předpis) na právnické a fyzické.

Specifikem Občanského zákoníku je Obchodní zákoník

Poplatník = osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou přímo podrobeny daní

Právní nástupce FO je dědic, u PO je to osoba, na níž přešlo právnické právo – to znamená, že společnost

zanikla bez likvidace (např. fúzí) a pokud zanikne s likvidací, tak právního nástupce nemá

Osoby zúčastněné na řízení

– kromě pověřených účastníků správce daně – daňové subjekty a třetí osoby (všichni povinni prokázat totožnost)

Třetími osobami se rozumí:

– svědci a osoby přezvědné (- osoba, která dané problematice rozumí, má znalosti o poměrech určitého

daňového subjektu, nebo činností, které jsou předmětem zdanění)

– osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení,

– znalci, auditoři, tlumočníci,

– ručitelé, poddlužníci a plátci působící v rámci zajišťovacího a vymáhacího řízení,

výběru daní, daňové přiznání, placení daně, daňové nedoplatky a přeplatky).

– správci konkurzní podstaty, zvláštní správci…

– státní orgány a orgány obcí,

– další

Základní zásady daňového řízení

Daňové řízení

1. přípravné řízení – např. musí být splněna registrační povinnost

řízení – sled úkonů, které mohou nastat (některé vzniknou vždy, některé ne)

2. vyměřovací řízení – podání daňového přiznání, FÚ zkontroluje, jestli je to dobře a když ne, musí učinit

kroky, aby to bylo dobře; musí vydat daňový platový výběr a daň vyměřit

3. opravné prostředky – slouží k bránění proti FÚ; máme řádné a mimořádné

4. placení

– musí se jimi řídit správce daně, daňové subjekty, třetí osoby

– jsou důležitým interpretačním prostředkem

1. zásada zákonnosti – platí pro správce daně i daňové subjekty; každý právní subjekt si musí chránit svá

práva sám a záleží jak kvalitně se bude chránit; cílem daňového řízení je vybírání daně tak, aby nebyly

zkráceny příjmy daně státu

2. zásada součinnosti a přiměřenosti – správce daně musí volit takové prostředky, aby daňového subjekta

zatěžoval co nejméně

3. zásada volného hodnocení důkazů – umožňuje správci daně subjektivní hodnocení důkazů, každý důkaz

jednotlivě

4. zásada neveřejnosti – daň. řízení je vždy neveřejné

5. zásada mlčenlivost + § 24

6. zásada oficiality a dispoziční – správce daně je povinen zahájit řízení kdykoliv, jestliže existuje daňová

pohledávka

7. zásada neformálnosti – správce daně bere v úvahu skutečný obsah právního úkonu (jde po podstatě, co

se stalo, bez ohledu co je na papíře)

8. zásada rovnosti

Lhůty v daňovém řízení

Lhůty v daňovém řízení

Pokud není lhůta stanovena obecně závazným právním předpisem, určí ji správce daně + upozorní na právní

důsledky při jejím nedodržení. Lhůtu kratší 8 dnů lze stanovit jen zcela výjimečně (lehké a naléhavé úkoly).

Podle právních účinků:

1) prekluzivní – po jejich uplynutí právo nebo povinnost zanikly (např. lhůta pro odvolání – jakmile tato

lhůta uplyne, právo podat odvolání zaniklo)

2) promlčecí (právo nezaniklo, nadále existuje, ale nelze ho vymáhat – např. pohledávka z obchodního

styku, po promlčení existuje, ale není soudně vymahatelná, ale může být plněna). Kdyby pohledávka

byla prekluzivní a byla by uhrazena, došlo by k neoprávněnému obohacování

V daňovém řízení:

1) lhůty zákonné – lhůty zvlášť důležité – registrace

2) individuálně stanovené správcem daně – sám si SD stanoví a zákon tady pouze stanoví minimální lhůtu

(8 dnů) – lhůty kratší může použít pouze pro úkony zvlášť jednoduché a naléhavé

Je možné požádat o prodloužení lhůty – podléhá správnímu poplatku (300 Kč). Žádost o prodloužení lhůty

musí být podána před uplynutím lhůty. Žádné prekluzivní lhůty nelze prodloužit. Na první žádost o prodloužení

lhůty povolí správce daně vždy alespoň o to, kolik zbývalo do ukončení lhůty. Zákonné lhůty lze prodloužit

jen tehdy, pokud to zákon nezakazuje (silniční daně, daně z nemovitosti ale nelze prodloužit lhůty pro podání

přiznání k DPH, spotřební dani-zdaňovací období kratší jednoho roku). Pokud o tom nerozhodne před uplynutím

stanovené lhůty, bere se prodloužení za povolené. Pokud je žádost o zamítnutí doručena po uplynutí lhůty, končí

běh lhůty uplynutím tolika dnů po doručení zamítavého rozhodnutí, kolik dnů zbývalo v době podání žádosti do

uplynutí stanovené lhůty.

Lhůta prošla a osoba si podá žádost o navrácení lhůty v předešlý stav, musí to být ze zvlášť závažných důvodů.

Pokud SD vyhoví obnoví se běh lhůty a stanoví se nová lhůta. Žádost musí být podána do 30 dnů, kdy skončila

lhůta. Může být podána jen jestli již nedošlo k prodloužení. Podléhá správnímu poplatku (300 Kč).

Nelze prodloužit také lhůty, které se týkají placení daní.

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli či státem uznaný svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže

následující pracovní den.

Lhůtu nelze prodloužit, uplynulo-li ode dne skončení původní lhůty 1 rok.

Proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení nebo za navrácení v předešlý stav není přípustný opravný prostředek

a. závazné – je stanovena a musí být dodržena

b. pořádkové – např. platební výměr na penále

Lhůty při doručování úředních písemností od správce daně

– při doručení do vlastních rukou – lhůta začíná běžet dnem doručení

– při nezastižení – písemnost se uloží na poště či obecním úřadu – musí být vyzvednuta do 15 dnů a

poslední den této lhůty se považuje za den doručení

– doručení veřejnou vyhláškou – písemnost se vyvěsí po dobu 15 dnů a posledním dnem tohoto vyvěšení

začíná běžet lhůta

Lhůty pro vyměření

Daň nelze vyměřit ani doměřit či přiznat nárok na daňový odpočet po uplynutí 3 let od konce zdaňovacího

období, v němž vznikla povinnost podat DAP nebo hlášení nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde

současně byla povinnost přiznání nebo hlášení podat.

Byl-li před uplynutím této lhůty učiněn úkon směřující k vyměření daně nebo jejímu dodatečnému stanovení,

běží tříletá lhůta znovu od konce roku, v němž byl daňový subjekt o tomto úkonu zpraven. Vyměřit a doměřit

daň však lze nejpozději do deseti let od konce zdaňovacího období, v němž vznikla povinnost podat daňové

přiznání nebo hlášení, nebo v němž vznikla daňová povinnost, aniž by zde byla současně povinnost daňové

přiznání nebo hlášení podat.

Způsoby výběru daní

1) daň z příjmů – FO, PO: vybírají se prostřednictvím daňového přiznání, daň se vybírá srážkou podle sazby

daně; FO: prostřednictvím zálohy na daň ze závislé činnosti, daň stanovená paušální částkou

2) ostatní daně – vybírají se pouze prostřednictvím daňového přiznání

Daňové přiznání – státem určený formulář pro sdělení daňové povinnosti daňového subjektu správci daně.

– může být podáno jednorázově, opakovaně, jedenkrát a pak při změně

– podává se za zdaňovací období (může být delší nebo kratší než 1 rok) nebo za nějaký úkon

– zajištění daně – v případě, kdy se podává daňové přiznání může vzniknout zajištění daně plátcem, týká

se zahraničních subjektů; 10 % z fakturované částky; např. tuzemská firma nakoupí za 100 000 od

zahraničního dodavatele a 90 000 Kč pošle zahraniční firmě a 10 000 Kč FÚ

Srážka daně – výběr daně se dvěma daňovými subjekty plátcem a poplatníkem, kdy plátce srazí tuto daň

z příjmu podléhající srážkové dani poplatníkovi a odvede ji správci daně

o u daně z příjmů

o při vyplacení dividend je povinnost srazit daň ve výši 15 %

o příjmy snížené srážkovou daní se nezapočítávají do daňového přiznání

a) b)

o plátce má povinnost srazit daň dodatečně:

100 000: – 85 000 poplatník 100 000 (plátce neodvede daň)

– 15 000 FÚ –

hrubé příjmy: čisté příjmy * 100 %/100 – sazba daně = 100 000 * 100/100-15 =

117647

100 000

17 647 je daň = výdaj daňově neúčinný (tato daň je vyšší o 2 647 Kč)

dodatečný odvod: 100 000 15 000 vrácení poplatníkových 15 000 plátci

100 000 85 000 nevyplaceno FÚ

100 000 85 000 nevyplaceno FÚ

100 000 30 000 + 15 000 = 45 000

15 000

15 000

55 000

Lhůta splatnosti – zákonem stanovena lhůta pro odvod daně

Záloha na daň – je povinná platba na daň, kterou je povinen daňový poplatník platit v průběhu zdaňovacího

období, jestliže skutečná výše daně za toto období není ještě známá. Po skončení zdaňovacího období se zálohy

započítávají na úhradu skutečné výše daně

– zálohy na daň ze závislé činnosti

o zaměstnanec požádá zaměstnavatele o roční zúčtování daně (přeplatky se vrací, nedoplatky se

Splátka daně nebo její posečkání – postupné plnění již stanovené daňové povinnosti v průběhu zdaňovacího

období, na které se daň vyměřuje + musí zaplatit úrok z odložené částky (repo sazba ČNB), zvýšená o 7 %,

platná pro první den kalendářního pololetí. Tento úrok je splatný do 8 dnů ode dne doručení platebního výměru.

zaměstnavatel zaměstnanec (nemá povinnost podat daňové přiznání)

plátce poplatník

nevrací)

Příp. vymáhání daňových nedoplatků – výzva, exekuce

Prominutí daně – ministerstvo může daň zcela nebo zčásti prominout z důvodů nesrovnalostí vyplývajících

z uplatňování daňových zákonů. Může tím zmocnit správce daně.

daň stanovená paušální částkou:

o dohoda s FÚ o výši daňové povinnosti o výši předpokládané, sjednává se dopředu, kdy není známa

o pak už se nepodává daň. přiznání

o pouze osoby s příjmy z podnikání

o nejedná se o zálohy ani srážkovou daň

Daňové přiznání

Je povinen podat každý, komu vzniká povinnost ze zákona nebo koho vyzve k tomu správce daně. Daňové

přiznání nemusí podat osoba, jejíž příjmy nepřesáhly ročně 15 tisíc Kč. Daňová povinnost nastává v okamžiku,

kdy nastaly daňové skutečnosti, které zakládají podat daňové přiznání. Pevná data, ve kterých se podává daňové

přiznání (DPFO, DPPO, daň silniční). Datum je odvozeno od okamžiku, co nastaly rozhodné skutečnosti (daň

darovací, daň z převodu nemovitosti, …)

Daň je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání. Tato lhůta nesedí u daně z nemovitosti (podává se do

konce ledna, ale je splatná v květnu). Lhůty jsou důležité pro penalizaci. Od splatnosti daně se odvíjí penále.

Zákon určuje tiskopis, na kterém se podává daňové přiznání, který vydává MF. Pokud se podává v elektronické

podobě musí se shodovat obsah a uspořádání položek.

Přílohy se rozdělují:

a) přílohy povinné – buď zákon nebo tiskopis obsahuje seznam příloh, které jsou povinné

b) dobrovolné – zákon nevyžaduje, ale daňový subjekt usoudí, že je vhodné je přiložit

c) doporučené – nejsou uvedeny v zákoně, ani tiskopis neobsahuje seznam, ale jsou obsaženy

Obecná lhůta pro podání DP, v případě, že se podává dp za zdaňovací období 1 rok, je 3 měsíce po skončení

daňového období (daň z příjmu). Všechny ostatní daně mají stanovené v zákoně svou lhůtu pro podání DP. U FO

je zdaňovací období vždy kalendářní rok, PO má zdaňovací období buď kalendářní rok (do 31.3. následujícího

roku) nebo hospodářský rok (3 měsíce po skončení účetního období). Tato zákonná lhůta se automaticky

prodlužuje:

1. daňové přiznání zpracovává a překládá daňový poradce zapsaný v komoře daňových poradců nebo

advokát (do 30. 6. následujícího roku – do 6 měsíců po skončení zdaňovacího období).

2. daňový subjekt má povinnost účetní závěrku ověřenou auditorem (a.s. – více než 50 zců, obrat nad 80

mil.Kč, majetek – stačí splnění jednoho z těchto kritérií, co se týče FO – musí mít splněna 2 kritéria).

Pokud si někdo nechá ověřit závěrku dobrovolně, nemá to vliv na prodloužení.

Lhůtu zákonnou lze v odůvodněných případech prodloužit rozhodnutím správce daně o 3 měsíce. Žádost se

zpoplatňuje 300korunovým kolkem. Prodlužuje se splatnost daně.

Pokud má příjmy v zahraničí, tak lze požádat o prodloužení, až o 10 měsíců po skončení období.

Daňový subjekt je povinen si sám vypočítat daň a uvést veškeré zvýhodnění, které nárokuje. Správce daně chrání

zájmy daňové subjektu, prioritní je chránit zájmy státu – umožní mu všechno, na co má nárok, ale není jeho

povinností vyhledávat tyto zvýhodnění.

Je-li zdaňovací období kratší než jeden rok (měsíc, kvartál), podává se daňové přiznání do 25. dne následujícího

měsíce po skončení období. Nelze tuto lhůtu prodloužit.

Pokud daňový subjekt zemře dříve, než podá daňové přiznání, tak povinnost podat daňové přiznání přechází na

dědice, pokud je jich více, tak kterýkoliv. Pokud se nedohodnou, tak může správce daně určit. Lhůta pro podání

je 6 měsíců po úmrtí, správce daně je oprávněn lhůtu prodloužit. Dědic daň zaplatí nebo ji nemusí zaplatit –

právní nástupci ručí jen do výše svého dědického podílu.

Skutečnosti rozhodné pro výpočet daně se posuzují pro každé období samostatně.

Tři typy daňového přiznání:

od 1. 1. do 31. 12. je zdaňovací období, do 31.12. do 31.3. je zákonná lhůta pro podání daňového přiznání

Muselo být podáno již řádné daňové přiznání.

výše příjmů a výdajů, splatnost do prosince daného roku

1) řádné – může být podáno ve lhůtě i po lhůtě (můžou být s nimi spojená sankce) – je to první

podání daňového subjektu

2) opravné přiznání – přiznání, které podám v zákonné lhůtě, můžu podat do konce zákonné

lhůty (31.3) opravné přiznání – poté se nepřihlíží k řádnému daňovému přiznání – nemůže být

podáno později než je zákonná lhůta

3) dodatečné přiznání – je podáno po zákonem stanovené lhůtě (řádné bylo podáno, daň byla

vyměřena – dodatečně se něco mění). Může být podáno na daňovou povinnost vyšší (je to

povinnost – do 30 dnů) i nižší (není to povinnost, ale možnost – omezuje zákon v určitých

případech – např. neuplatníme odpisy ve správné výši, omylem zaúčtujeme stejnou platbu. Ale

dary se neuznávají – pokud zjistíme, že jsme si je neodečetly).

Dodatečné daňové přiznání je nepřípustné, v okamžiku, kdy správce daně zahájil úkon (kontrolu). Dodatečné

daňové přiznání má vliv na penalizaci. Za každý den se penalizuje promile, ale když podám dodatečné daňové

přiznání, tak se penalizuje pouze půl promile denně, ale pokud na to přijde správce daně, tak se to penalizuje 2

promilemi denně. Dodatečné také nelze platně podat v případě, že došlo ke stanovení daně podle pomůcek. Daň

lze stanovit buď dokazování (účetnictví), nebo podle pomůcek (pokud neexistuje účetnictví – fikce). Nebo by se

uplatňovalo snížení daně v důsledku snížení výnosů nebo zvýšení nákladů.

Dodatečné a opravné se podává na stejném tiskopise jako řádné, jen v hlavičce se označí změna.

Pokud správce daně stanoví základ daně a daň jinak, než daňový subjekt přiznal – musí být přesně

zdokumentováno, proč je jiný než jak ho přiznal daňový subjekt. O stanové daně vyrozumí správce daně

daňový subjekt platovým výměrem (rozhodnutí). Dodatečný platební výměr, pokud je podáno dodatečné

daňové přiznání. Platebním výměrem předepíše daň a zákon stanoví pořádkovou lhůtu pro zaplacení (30 dnů po

doručení platebního výměru). Čím dříve zaplatíme, tím dříve se zaplatí penalizace. Neodchyluje se vyměřená

daň, tak správce daně nemusí posílat platový výměr.

Proti dodatečnému platebnímu výměru se lze odvolat. Lze napadat pouze doměřený rozdíl.

Placení daně

Daně se platí příslušnému správci daně v české měně. Při každé platbě musí být uvedeno, na kterou daň je platba

určena. Je-li platba poukázána v cizí měně, zaeviduje ji správce daně na osobní daňový účet daňového dlužníka

ve výši, v jaké mu byla připsána na účet v české měně.

Správce daně přijme platbu na daň, na kterou byla určena. Platbu vykonanou bez dostatečného označení daně

přijme správce daně na účtu nejasných plateb a vyzve daňového dlužníka, aby oznámil do přiměřené, jím určené

lhůty, na kterou daň byla platba vykonána. Obdrží-li správce daně odpověď ve stanovené lhůtě, zaúčtuje platbu

na daň určenou plátcem v odpovědi s účinností ke dni, kdy byla vykonána. Neodpoví-li daňový dlužník včas,

určí správce daně, na kterou daň se platba zaeviduje; v tomto případě platí za den platby den, kdy ji správce daně

zaevidoval na daň. O úhradě daně použité správcem daně na jinou platbu, než na jakou ji určil daňový dlužník,

musí správce daně daňového dlužníka písemně uvědomit. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat.

Daň lze platit:

a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva na příslušný účet

správce daně; den platby = den, kdy bylo uskutečněno odepsání PP z účtu

b) v hotovosti –v den převzetí platby = den platby

1. prostřednictvím banky, spořitelního a úvěrního družstva nebo držitele poštovní licence na příslušný účet

správce daně,

2. osobám pověřeným správcem daně výhradně přijímat od daňových dlužníků platby na daň v hotovosti,

přičemž součet těchto plateb na všechny druhy daně za jednoho daňového dlužníka nesmí v průběhu jednoho

kalendářního dne u jednoho správce daně přesáhnout částku 500 000 Kč; na přijatou platbu je správce daně

povinen vydat potvrzení,

3. výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy a není-li v

exekučním příkaze nařízeno jinak,

4. pracovníku správce daně v blokovém řízení,

c) kolkovými známkami, stanoví-li tak zvláštní předpis; každý správce daně, u něhož připadá v úvahu placení

kolkovými známkami, je povinen mít přiměřenou zásobu kolkových známek a prodávat je daňovým dlužníkům,

d) platebními známkami, jde-li o úhradu daní do územních rozpočtů a stanoví-li tak zvláštní předpis,

e) přeplatkem na jiné dani.

Úhrada daně se použije na úhradu daňových povinností v tomto pořadí

a) náklady řízení,

c) zvýšení daně,

d) nejstarší nedoplatky na dani,

e) běžné platby daní,

Správce daně je povinen přijmout každou platbu daně, i když není provedena daňovým dlužníkem, a zachází

s ní stejným způsobem, jako by ji vykonal daňový subjekt. Vrácení platby tomu, kdo ji za dlužníka zaplatil,

není přípustné. Správce daně vrátí pouze platbu, která byla provedena zřejmým omylem, a to na žádost banky,

spořitelního a úvěrního družstva nebo držitele poštovní licence, podanou nejpozději v den, kdy platba daně byla

připsána na účet správce daně; je-li žádost podána později, lze tuto platbu vrátit pouze tehdy, vznikl-li touto

platbou vratitelný přeplatek, který nebyl do doby vyřízení žádosti vrácen daňovému dlužníkovi, ani použit na

úhradu jiného daňového nedoplatku, a to pouze do výše tohoto přeplatku, i když je nižší než 50 Kč. Obdobně se

postupuje, pokud je žádost podána tím, kdo zaplatil za daňového dlužníka, prokáže-li zřejmý omyl při úhradě

a nemá-li současně vlastní daňový nedoplatek. Nelze-li žádosti vyhovět, vydá správce daně žadateli potvrzení

o došlé platbě a o totožnosti daňového dlužníka, na úhradu jehož daňového nedoplatku byla v důsledku jím

způsobené chyby zaevidována.

Daňové nedoplatky a přeplatky

Daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. Dlužníku vzniká

povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do

dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou,

zvýšené o 14 %, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok se uplatní nejdéle za 5 let prodlení.

Úrok je splatný dnem, ve kterém jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vznik a na osobním účtu se

předepisuje do evidence do desátého dne po skončení měsíce následujícího po měsíci, ve kterém uplynul den

jeho splatnosti. Před tímto dnem se předepíše na osobním účtu zejména v případě, že je daňový nedoplatek, ze

kterého vzniká úrok z prodlení, vymáhán, nebo pokud byl tento úrok uhrazen, nebo pro zjištění vratitelnosti

Úrok se nepředepíše a daňovému dlužníku nevzniká povinnost jej uhradit, nepřesáhne-li v úhrnu u jedné

daně u jednoho správce daně za jedno zdaňovací období nebo za jeden kalendářní rok u jednorázových

daní částku 200 Kč.

Úrok z prodlení u záloh se uplatní do dne splatnosti zálohované daně.

Správce daně může daňového dlužníka vyrozumět o předpisu úroku z prodlení platebním výměrem

kdykoliv, vyžaduje-li to stav osobního účtu daňového dlužníka.

Úrok z prodlení nevzniká u daňového nedoplatku vzniklého zůstaviteli, a to ode dne jeho úmrtí do konce běhu

lhůty pro podání daňového přiznání, hlášení nebo vyúčtování jeho dědicem.

Přeplatky a úrok

Částka plateb převyšující splatnou daň včetně příslušenství daně je daňovým přeplatkem.

Příslušenství daně = penále, zvýšení daně, náklady daňového řízení, úroky a pokuty uložené dle tohoto zákona

či jiného. Příslušenství daně, s výjimkou pokut, sleduje osud daně, nestanoví-li správce daně svým rozhodnutím

Přeplatek se použije na úhradu případného nedoplatku u jiné daně nebo jako záloha na dosud nesplatnou

daňovou povinnost na dani, u které přeplatek vznikl. Daňový přeplatek se použije i na úhradu daňového

nedoplatku téhož daňového dlužníka u jiného správce daně, u něhož je nedoplatek evidován, požádá-li o to tento

správce daně tak, aby tento požadavek došel správci daně, u něhož je evidován daňový přeplatek, ještě před

jeho vrácením, nejpozději však do dne lhůty nároku na jeho vrácení. K požadavku se připojí vykonatelný výkaz

nedoplatků, které mají být přeplatkem uhrazeny; pokud bude požadavek uplatněn prostřednictvím propojených

automatizovaných daňových informačních systémů, stačí předložit vykonatelný výkaz nedoplatků dodatečně

do 10 dnů od uplatnění požadavku na úhradu nedoplatků. Požadavku nelze vyhovět, neexistuje-li v době jeho

uplatnění vratitelný přeplatek. Úhrada daňových nedoplatků evidovaných u správce daně, u něhož je evidován

i daňový přeplatek, má přednost. O převedení přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně se daňový dlužník

vyrozumí. Za den úhrady tohoto nedoplatku se považuje den, který následuje po dni vzniku přeplatku.

O použití přeplatku na úhradu nedoplatku u jiné daně může požádat též daňový dlužník. Je-li této žádosti

vyhověno, považuje se za den platby den, který následuje po dni vzniku přeplatku.

Požádá-li daňový dlužník o vrácení přeplatku, přeplatek se vrátí, činí-li více než 50 Kč a nemá-li současně

daňový dlužník nedoplatek na jiné dani u téhož správce daně, nebo neuplatnil-li podle odstavce 2 požadavek

na úhradu nedoplatku jiný správce daně, a to do třiceti dnů od doručení žádosti, pokud zvláštní předpis

nestanoví jinak. Nemá-li daňový dlužník ke dni podání žádosti u správce daně vratitelný přeplatek, běží lhůta

pro jeho vrácení až ode dne následujícího po jeho vzniku, pokud se tak stane nejdéle do šedesáti dnů ode dne

podání žádosti. Nevznikne-li do této lhůty vratitelný přeplatek, žádost se zamítne. Za den vrácení přeplatku se

považuje den, kdy došlo k odepsání z účtu správce daně. Vyhoví-li správce daně plně žádosti podle tohoto nebo

předchozího odstavce, nemusí sdělovat daňovému dlužníkovi výsledek vyřízení jeho žádosti, pokud o to není v

žádosti výslovně požádáno. Za den rozhodnutí o žádosti a současně za den jeho doručení daňovému dlužníkovi

se považuje den, který následuje po dni doručení žádosti správci daně.

Nárok na přeplatek zaniká, pokud o jeho vracení daňový dlužník nepožádá (a jehož daňová povinnost již zcela

zanikla) do 6 let.

Zavinil-li vznik přeplatku správce daně, vrátí přeplatek bez žádosti do 15 dnů, a vrátil-li jej po stanovené lhůtě,

je povinen zaplatit daňovému dlužníkovi úrok z přeplatku ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 14 %,

platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Je-li vracen přeplatek na žádost po lhůtě stanovené v

nebo nebyla-li dodržena zákonná lhůta pro vrácení u vratitelného přeplatku, který se podle daňového zákona

vrací bez žádosti, aniž by zde při vzniku přeplatku bylo zavinění správce daně, náleží daňovému dlužníkovi úrok

z přeplatku ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 14 %, platné pro první den příslušného kalendářního

pololetí. Úrok náleží v těchto případech ode dne následujícího po dni uplynutí zákonné lhůty pro jeho vrácení.

Prominutí daňového nedoplatku

Správce daně může zcela nebo zčásti prominout daňový nedoplatek, byla-li by jeho vymáháním vážně ohrožena

výživa daňového dlužníka nebo osob na jeho výživu odkázaných, nebo pokud by vymáhání nedoplatku vedlo k

hospodářskému zániku daňového dlužníka, při němž by výnos z jeho likvidace byl pravděpodobně nižší než jím

vytvořená daň v příštím daňovém období.

Rozhodnutí správce daně o prominutí daňového nedoplatku platí jen potud, pokud trvají podmínky, za nichž

bylo vydáno. Správce daně osvědčí pominutí podmínek rozhodnutím a současně stanoví lhůtu pro zaplacení

nedoplatku. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které má odkladný účinek.

Prominutí nedoplatku může být vázáno na podmínky, zejména na povinnost zaplatit část nedoplatku ve

stanovené lhůtě.

Důvody rozhodnutí správce daně daňovému dlužníkovi nesděluje.

Proti rozhodnutí o prominutí daňového nedoplatku není přípustné odvolání.

Odpis daňového nedoplatku pro nedobytnost

Daňový nedoplatek může odepsat správce daně z vlastního podnětu, je-li zcela nedobytný. Za nedobytný se

považuje nedoplatek, který byl bezvýsledně vymáhán na daňovém dlužníkovi i na jiných osobách, na nichž

mohl být vymáhán, nebo nevedlo-li by vymáhání zřejmě k výsledku nebo je-li pravděpodobné, že by náklady

vymáhání přesáhly jeho výtěžek. Stejně se postupuje, není-li sice daňový nedoplatek nedobytný, avšak jeho

vymáhání je spojeno se zvláštními a nepoměrnými obtížemi.

O odpisu pro nedobytnost se daňový dlužník nevyrozumí; jeho dluh trvá dále, dokud není vybrání daně

promlčeno.