Starověká orientální a antická kultura
Starověká literatura (orientální literatura)
3,5 tis. let př.n.l. – 500 n.l.
Počátky písemnictví v pravěku (nápisy na stěnách – zaříkadla, zaklínadla, přísloví…).
Písemnictví asijské, severoafrické. Nutnost úředních, správních a náboženských dokumentů + umělecká literatura.
SUMERSKÁ LITERATURA
Mezopotámie = dnešní Irák (řeky Eufrat a Tigris). Písmo klínové (z piktogramů).
„Epos o Gilgamešovi“ (ve verších, rozsáhlý, epika, hodně postav, nejstarší dílo svět.lit.):
Král Gilgameš z města Uruku vládne tak tvrdě, že obyvatelé žádají Bohy o pomoc. Ti pošlou na zem proti králi polodivokého člověka Enkidua. Oba spolu zápasí a Enkidu podlehne, přesto se ale spřátelí. Zabijí spolu netvora Chuvavu, ale i nebeského býka, který seslala bohyně Ištar. Jako trest za urážku bohyně umírá Enkidu a nešťastný Gilgameš se vydává na cestu, aby hledal tajemství věčného života. Setkává se s člověkem, který přežil potopu světa – Utanapištimem a žádá ho o radu. Ve zkoušce, kterou musí Gilgameš podstoupit, nedokáže vytrvat, a proto hledá jinou cestu k nesmrtelnosti. Má mu ji přivést rostlina ukrytá v moři. I když se ji Gilgamešovi podaří nalézt, opět o ni přijde a vrací se domů a znovu staví urucké hradby.
STAROEGYPTSKÁ LITERATURA
Egypt (okolí řeky Nil).
„Kniha mrtvých“, „Texty pyramid“, „Vlastní životopis Sinuhetův“; pohádkové příběhy, naučení (=moudré rady do života)
INDICKÁ LITERATURA
Indie = dnešní Pákistán a Indie (řeky Indus a Ganga). Ovlivněno náboženstvím Indů. Náboženství – hinduismus a buddhismus.
„Mahábhárata“ – Encyklopedie indických kulturních tradic, proloženo pohádkovými legendami
„Rámájana“ – vypravování o životě a činech prince Rámy, zamiloval se do krásné Síty, žije ve vyhnanství, Síta unesena králem démonů, šťastný návrat, Ráma se ujme vlády
„Kamasutra“ – umění milovat
PERSKÁ LITERATURA
„Avesta“ – sbírka náboženských textů, motlitby, právnické spisy
ČÍNSKÁ LITERATURA
Čína (řeky Žlutá a Velká – Chuang-Che, Jang-C´-Tiang)
„Kniha písní“ (písňová tvorba 12.-17.stol.př.n.l., asi 306 lidových písní)
Konfucius (filozof, konfucianismus)– „Hovory“ (próza, důraz na ušlechtilost, etiku, mravní sílu)
Lao-C´ (taoismus – nabádá člověka k osvobození, má splynout s přirozenou cestou bytí) – „Kniha o cestě a ctnosti“
Li-po – autor veršů o přírodě, volnosti, přátelství a víně.
HEBREJSKÁ LITERATURA
1.stol.př.n.l., Biblia=kniha (Bible – kniha knih, písmo svaté)
„Bible“ – soubor textů pravidel, morálky a náboženské víry, nejrozšířenější kniha na světě. Skládá se ze starého a nového zákona (zákon – smlouva mezi Bohem a Izraelity –starý zákon, mezi Bohem a Křesťany – nový). Základní kniha dvou světových náboženství – judaismu (židovské) a křesťanství.
Starý zákon (základ židovského náboženství, přijali ho křesťané, psán hebrejsky)
- – pět knih Mojžíšových (Pentateuch, Tóra) – Genesis (zrození), Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium
- – spisy (většinou básnické knihy) – Přísloví, Píseň písní, Rút, Ester,…
- – proroci – skutky a výroky proroků
Nový zákon (1.stol.n.l., psán řecky)
- – Matoušovo, Markovo, Lukášovo, Janovo
- – Skutky apoštolů
- – Listy – 21 epištol
- – Zjevení Janovo (apokalypsa)
ARABSKÁ LITERATURA
„Korán“ – základní text islámu, zachycuje zjevení proroka Muhammada
„Tisíc a jedna noc“ – soubor lidových vyprávění princezny Šeherezády
Antická literatura
14.stol.př.n.l. – 4.stol.n.l.
Literatura starověkého Řecka a Říma. Základ vzdělanosti celé Evropy. Z latinského slova antiquaes = starý věk, starobylost. Novodobé označení pro starověké období. První památky od 8.stol.př.n.l.
– – – Ř E C K O – – –
3 hlavní období – Archaické, Attické, Helénistické.
ARCHAICKÉ (8.–6.stol.př.n.l.)
Homér – eposy „Ilias“ (necelých 16 tisíc veršů, konec trojské války, postavy: Achilles, dřevěný kůň Hektor) a „Odyssea“ (osudy ithackého krále po válce, jeho dobrodružství při návratu do své země, setkává se např. s čarodějnicí, postavy: Odysei)
Epos = hlavní postavy výjimeční lidé, verše, členění do kapitol a zpěvů, epika.
Lyrika (písně o citech, pocitech, myšlenkách):
Elegie (vážná témata), písně milostné a pijácké (pro pobavení), monodická lyrika (autorka Sapfó), sborová lyrika (ódy – oslavy hrdinů, autor Pindaros), epigramy, bajky (zvířata s lidskými vlastnostmi, autor Ezop)
ATTICKÉ (5.–4.stol.př.n.l.)
Zlatý věk, vznik řeckého dramatu a divadel. Písně kozlů (zpívaly se v kozích kůžích), tragédie (tragický konec, hrají 3 muži, v amfiteátrech)
Aischylos – trilogie Oresteia (král Agamemnon se vrátí z války, zjistí, že mu byla žena nevěrná, je zavražděn manželkou a jejím milencem. Jeho syn Orestes pomstí vraždu svého otce a zabije matku i milence, má výčitky svědomí, odchází do Tauridy, aby se před bohy očistil z viny), Peršané (válka Řeků proti Peršanům).
Sofokles – drama Elektra (navazuje na Oresteiu), drama Antigona
Euripides – psal prology (píše se na začátek), Elektra (stejný osud), Médea (královská dcera Médea, zradí ji manžel, pomstí se –zabije jejich společné děti a ženu, do které se zamiloval), tragédie Trójanky
Znaky antické tragédie: téma mytologie, hrdinové odvážní nebo krutí, konflikt s něčím silnějším (bůh, zákony)-dopadne to špatně, veršované, děj v jednom čase a místě, spojení mluveného slova, zpěvu a tance.
* komedie – pro pobavení
Aristofanes – zesměšňuje, šťastný konec, útok na morálku a politiku; Žáby, Mír, Oblaka, Lysistraté, Vosy, Jezdci
* historická próza – Herodotos
Rozvoj řečnictví: Démosthenes – filipiky (útočná řeč proti Filipu VI. Makedonskému); Sofokrates – obžalován, že kazí děti, rozmlouval s lidmi; Platón – filozof – Ústava; Aristoteles – filozof – Poetika, Rétorika
HELÉNISTICKÉ (3.–2.stol.př.n.l.)
Vláda Alexandra Makedonského
* věda
Archimédes – fyzika; Pythagoras – matematika; Hippokrates – lékařství; Feidias – sochařství; Menandras – zakladatel nové komedie; Herodotos – historie
– – – Ř Í M – – –
Ovlivněna řeckou literaturou. 3 hlavní období – Archaické, Zlaté, Stříbrné.
ARCHAICKÉ (3.-1.stol.př.n.l.)
Římská komedie (s lidovými prvky, hrdinové zamilovaní mladíci, dívky, které upadly do otroctví, nevěstky, prohnaní otroci, zklamaní otcové a lakomci)
Titus Maccius Plautus – přes 20 komedií, hrdinové zamilovaní mladíci, otroci, vojáci; Komedie o hrnci (zpracování Moliére-Lakomec), Blíženci, Amfitryon (o lásce boha Dia k manželce thébského krále Amfitryona).
Terentinus – vážnější problémy, hry jsou plny sentimentálnosti; Tchyně, Sebetrapič.
ZLATÉ (1.stol.př.n.l.)
Gaius Valerije Catullus – ovlivněn básněmi autorky Sapfó; Láska k Lesbii.
Publius Ovidius Naso – poutavé vyprávění, nejčtenější
poezie: Lásky, Umění milovat (radí mužům a ženám jak si uchovat lásku)
naučná: Kalendář
epická: cyklus Proměny (zpracování bájí, všechny společný konec – proměna, např. proměna hrdiny v hvězdu, zvíře, …)
elegické sbírky: Žalozpěvy, Listy milostné, Daidalos a Ikaros, Metamorfóza
Vergilius – básník císařského dvora; dílo Aeneis (epos ve verších, vzor Homérovy eposy, hl. hrdina vyplouvá z hořící Tróji, zachraňuje otce a syna).
Gaius Julius Caesar – spisovatel, historik, vojevůdce; Zápisky o válce Galské, Zápisky o válce občanské.
Horatius – lyrické básně, básně jsou jakýmsi vyznáním obdivu k člověku (Ódy, Eposy, Satiry, Básně, Listy); Listy Pisonům.
Marcus Tullius Cicero – velký důraz na morálku a etiku, pečlivý styl, vytříbený jazyk; O povinnostech, O hranicích dobra a zla; v politických spisech hájil starší republikánské politické uspořádání; O státě, O zákonech.
STŘÍBRNÉ (1.-6.stol.n.l.)
Seneca – filozof, básník, dramatik, rádce císaře Nerona; divadelní hry Faidra a Medea, spis Listy Luciliovy.
Marcus Aurelius – byl přesvědčen, že vesmír je řízen vyššími bytostmi, s nimiž má člověk spolupracovat; Hovory k sobě (filozofické úvahy)
* próza naučná (historická) i zábavná
Livius – Od založení města (rozsáhlé vylíčení římských dějin).
Tacitus – pracuje s historickými dokumenty; Historie, Germania (etnografický spis – popisuje i keltské obyvatelstvo žijící na území naší republiky).
Petronius – Satirikon (satirický román plný humorných a erotických motivů).
Apulei – filozof, advokát, řečník; Zlatý osel (dobrodružství, které zažil v oslí podobě, do které byl přeměněn svou zvědavostí)