Starověký Řím

5. Starověký Řím

Etruskové a Řím v době královské; ovládnutí Itálie Římany; politické zřízení Říma;

punské války a ovládnutí Středomoří; krize a zánik republiky.

Doba Augustova; vývoj impéria za principátu (adoptivní císaři, limes romanus); osudy

křesťanské církve; vývoj a zánik impéria za dominátu, počátky křesťanství.

Kultura starověkého Říma: náboženství a slavnosti; jazyk a literatura, věda;

architektura a výtvarné umění.

Etruskové a Řím v době královské

Etruskové:

Vznik v Apeninské Toskánii na počátku 7. Století

Schopní stavitelé – silné opevnění

Svou kulturou významně ovlivnili rozvíjející Řím

Etruskou moc na Apeninském poloostrově zlomil až syrakuský král Hierón

v bitvě u Kýmy roku 474 př. n. l.

Poté utrpěli porážku od Římanů a ti dobyli město Veii -> úpadek Etruské moci

Poté se jejich území a kultura dostaly pod moc Římanů

Mytologie: Nebe – Tinia, Vesmír – Uni (též Turan), Smrt – Vanth, Hrom a Blesk

– Apl

Etruskově věštili budoucnost z jater zvířat – toto převzali Římští Haruspikové

Doba královská:

Obydlení Říma se datuje cca 1000 př. N. l.

Město Řím založeno 753 př. N. l Romulem – od tohoto data se počítá římský

kalendář – ab urbe condita

Král stál v čele římského lidu, měl moc zákonodárnou, výkonnou i správní a

byl to nejvyšší náboženský představitel

Senát – složený z představitelů urozených rodů

Hlasování – lidové shromáždění

Římský lid – 10 rodů tvořilo kurii, deset kurií tvořilo tribus

Po reformách Servia Tullia vzniklo pět tříd rozdělených podle majetku

Nejvýše urození – patricijové, přistěhovalci/lid – plebejové, chráněnci patricijů –

klienti, poslední jsou otroci

Důležitější panovníci – Tarquinius Priscus – nechal vystavět Circus maximus

(gladiátoři) a Tarquinius Superbus – krutovládce, tyran – byl vyhnán a z Říma

se stala demokratická republika

Vznik měst Lavinium a Alba Longa

Ovládnutí Itálie Římany

Ovládat okolní kmeny začali Římané po třech Samnitských válkách

Po dobytí samnitské Kampánie ovládají i latinská města

Samnité se poté spojili s Etrusky, Galy a Umbry, ale 295 př. N. l. se Etrurie a

Umbrie vzdaly Římů

Poté porážejí poslední Etrusky a Galy a ovládají celou střední Itálii

Politické zřízení Říma

Republikánská struktura

Konzulové – 2 konzulové se navzájem radili a dělili o moc a kontrolovali na

jeden rok

Kvestoři – úředníci, pomocníci konzulů

Senát – 300 senátorů

Moc mohla být svěřena na půl roku jediné osobě => neomezená pravomoc –

diktatura

Punské války

Punové – obyvatelé Kartága

Punové ovládali celé západní Středomoří, námořní mocnost

Záminkou k 1. Punské válce (264-241 př.n.l.) byl spor o Sicílii

Jejich pravomoci se shodovali s královskými

Kartágo mělo velice silné loďstvo a Římané jim nestačili

Římané začali po vzoru jedné potopené punské lodi stavět své loďstvo

Po dostavení lodí Římané začínají vyhrávat

256 př.n.l. se Římané vydávají do Afriky a 241 př.n.l. definitivně poráží

Kartágo v bitvě u Aegatských ostrovů

Po této porážce se Kartágo poměrně rychle vzchopilo a k moci se

dostává Hannibal

2. Punská válka začala, když se Hannibal vylodil se 100 000 vojáky na pochod

proti Římu

Hannibal se vydal přes Alpy a chtěl napadnout Řím ze severu

Horské podmínky způsobili Kartágské armádě značné ztráty

Hannibal nahradil ztráty z řad armády Galů, která Římany nenávidí

3. Punská válka vznikla z popudu římské nobility, která chtěla Kartágo vyplenit

218 př.n.l. Hannibal poráží Římany a pochoduje dál na Jih, kde

pokračuje v masakrování Římanů – Bitva u Trasimenského jezera (v

úzké soutěsce neměli Římané šanci)

Řím začíná panikařit a moci se ujal Quintus Fabius Maximus

216 př.n.l. v bitvě u Cann se obě armády střetli a Hannibal znovu vítězí

Hannibal nicméně pomalu začíná ztrácet vojsko a po porážce jeho

bratra Hasrubala musí opustit Itálii

Římané táhnou na Kartágo a roku 202 př.n.l. v bitvě u Zamy byl

Hannibal definitivně poražen

Kartágo se zavázalo Římu zaplatit náhrady (260 tun stříbra)

Římané tedy Kartágo roku 146 př.n.l. dobývají, vypálí a posolí půdu,

aby zde již nikdy Kartágské město nemohlo být postaveno

Krize a zánik republiky

Hospodářská krize od počátku punských válek – vojáci se nemohli starat o

svoje pole

Mnoho kolonií a otroků – obilí se dováželo z kolonií levněji, než jak byli

zemědělci schopni produkovat

Domácí zemědělci krachovali a přicházeli o půdu, kterou skupovali

velkostatkáři -> prohloubení krize

Tiberius a Gaius Gracchové přišli s několika reformy, které měli řešit krizi

občan vlastnit

Zbytek pozemků by se dal bezzemkům, kterých bylo příliš mnoho, a znovu by

se stali občany

Senát mu nechtěl vyhovět a na lidovém shromáždění byl díky nepokojům zabit

Gaius prosadil zákon o prodeji levného obilí chudým a o rozšíření římského

občanství na všechny svobodné obyvatele, čímž by se posílila armáda

Římský lid mu odporoval a stejně jako Tiberius, byl při nepokojích zabit

K problémům se ještě přidal boj populárů, které ukončil až Gaius Marius, který

reformoval římskou armádu a zvítězil i nad germánskými Kimbry. Poté byl

oslavován jako zachránce Říma

Tiberius navrhl zákon upravující maximální velikost pozemků, jež směl

Nepokoje mezi otrockými řadami vyústili ve Spartakovo povstání v letech

73-71 př.n.l., které nakonec porazil až Marcus Crassus – po vítězství nechal

všechny zajaté (asi 6000) otroky ukřižovat podél Appiovy silnice

První triumvirát

3 konzulové – Pompeius, Crassus a Caesar

Prvně spolupráce, potom boje o vlic

Caesar dobyl Gálii a jeho vliv značně roste

Crassus podnikl výpad na Parthskou říši, ale byl rozdrcen a zabit (53)

Pompeius chtěl obsadit Řím, čemuž se Caesar snaží zabránit a sámobsadil

Řím a začal ovládat celou Itálii -> Pompeius zavražděn

Caesar se stává diktátorem

Mezi republikány měl mnoho odpůrců a roku 44 př.n.l. je zavražděn

Druhý triumvirát

Octavianus, Antonius, Marcus Lepidus

Znovu si rozdělili sféry svého vlivu, ale Antoniova moc rostla více

Antonius porazil Parthy a sňatkem s Kleopatrou hodlal připojit Egypt

Octavianus proti němu vytáhl a porazil

Tímto vítězstvím se stal vládcem celé římské říše a pánem Egypta -> římská

říše se stává císařstvím

Doba Augustova; vývoj impéria za principátu (adoptivní císaři, limes romanus); osudy

křesťanské církve; vývoj a zánik impéria za dominátu, počátky křesťanství.

Octavianus Augustus

Vývoj impéria za principátu (adoptivní císaři, limes romanus)

Období klidu a prosperity

Pretoriánská garda – ochranka císaře, moci a paláce

Mnoho reforem

Zhoršující se vztahy s Germány

Principát – forma monarchie s principy republiky

Po Augustovi vládla Juliovsko-klaudiovská dynastia – Claudius, Nero

Claudius – tyran bez hranic

Nero – Nechal povraždit svou rodinu, byl velice nenávistný a

způsobil Římu spoustu problémů

Roku 65 př.n.l. nechal vypálit Řím

S jeho sebevraždou končí dynastie

Flaviovská dymastie – Flavius, Titus, Domitianus

Počátek Adoptivních císařů

Nerva – podporoval děti chudých rodičů a sirotky

Hadrianus – Pohraniční systém opevnění – limes romanus

Marcus Aurelius – markomanské války – Germáni – Řím všechny vyhrál

Commodus – opak Marca Aurelia, toužil být vládcem i bohem, jeho smrtí končí

dynastie adoptivních císařů

Vývoj a zánik impéria za dominátu

Dioklecian – Nová forma vlády – dominát – vládce a Bůh svého lidu

Za jeho vlády vzniká tetrarchie neboli čtyřvládí. Rozdělil totiž říši na západní a

východní část a do západní dosadil druhého císaře Maximiana. Oba císaři si

ještě zvolili své zástupce s titulem Caesar – tedy tetrarchie.

Konstantin Veliký – Vlády se ujal po vítězné bitvě v Římě

Buduje Konstantinopol jako hlavní město Východořímské říše

Zavádí Edikt Milánský roku 313, kde zrovnoprávňuje všechna náboženství

395 se říše rozděluje (vláda Theodosiuse) na dvě samostatné části –

Východořímskou a Západořímskou říši.

Říše zažívala krizi a Germáni svrhli posledního Římského císaře Romuluse

Agustuluse čímž se roku 476 rozpadá.

Kultura starověkého Říma: náboženství a slavnosti; jazyk a literatura, věda;

architektura a výtvarné umění.

Náboženství: Oblíbená je zejména filosofie – Marcus Aurelius a Seneca,

antropomorfní náboženství, později křesťanství

Jazyk: Latina

Slavnosti: Gladiátorské hry

Literatura: Publius Ovidius, Vergilius

Architektura: Panteon, Colosseum

Výtvarné umění: Fresky, portréty, sarkofágy, zaměření na člověka

Římské číslice, rétorika (návod jak přednášet (Cicero)),

Historie: Livius