Stručný přehled hlavních mezníků ve vývoji evropské ekonomické integrace

1948 – Benelux (Belgie, Holandsko, Lucembursko): vzniká celní unie, všechny tři státy měly zájem na rozvoji dalších integračních procesů vzhledem ke svému omezenému trhu.

1951 – ESUO: Evropské sdružení uhlí a oceli, první sektorová integrace, smlouva o ESUO podepsána na 50 let (1952 – 2002). Zakládající státy: Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko. Důvod: Francie chtěla získat kontrolu nad německým ocelářstvím = strategické odvětví důležité pro zbrojní výrobu. Německo a Itálie chápaly zapojení do integrace jako počátek poválečné rehabilitace, snaha normalizovat poválečné vztahy s evropskými zeměmi.

1957 – EHS (Evropské hospodářské společenství), EURATOM (Evropské sdružení pro atomovou energii). Obě integrační sdružení vznikla na základě tzv. Římské smlouvy podepsané v r. 1957, platnost od r. 1958. Stejné zakládající státy jako u ESUO: Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemsko, Lucembursko. AURATOM je dalším příkladem sektorové integrace, cíl: spolupráce v oblasti mírového užití jaderné energie. EHS byla první významná makroekonomická integrace v Evropě, stala se základem současného Evropského společenství (ES) a Evropské unie. Cíl EHS uvedený v Římské smlouvě: vytvořit celní unii a během 12 – 15 let vytvořit společný trh. To předpokládalo prohlubování integračních procesů a vytvoření nadstátních orgánů, které by řídily integrační proces a částečně omezovaly suverenitu členských zemí. S tím nesouhlasila Velká Británie (politické důvody, koloniální velmoc), která prosazovala tzv. funkcionání metodu integrace, tj. žádné nadstátní orgány a integrační proces omezit pouze na vytvoření pásma volného obchodu. Velká Británie iniciovala vznik dalšího integračního seskupení: ESVO.

1959 – ESVO: Evropské sdružení volného obchodu. Zakládající státy: Velká Británie, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko, Švýcarsko. V dalším vývoji postupně docházelo k přechodu většiny členů ESVO do EHS, které mělo výraznější ekonomické úspěchy.

1965 – EHS začalo fungovat jako pásmo volného obchodu

1967 – na základě tzv. slučovací smlouvy dochází k propojování orgánů tří integračních sdružení, ve kterých byly stejné členské státy, tj. ESUO, EHS a EURATOM. Vzniká nový termín: Evropská společenství (v množném čísle). Pozor: tento termín není totéž jako Evropské společenství v jednotném čísle (viz další bod přednášky).

1968 – EHS začíná fungovat jako celní unie (zavedena společná celní politika se společným celním sazebníkem, ve všech členských zemích je také zavedena daň z přidané hodnoty, EHS se připravuje na vytvoření společného trhu)

1973 – první rozšíření EHS: vstupuje V. Británie, Dánsko, Irsko

Integrační proces až do poloviny 80. let stagnuje, vliv strukturálních krizí ve světové ekonomice a vnitřních ekonomických problémů členských zemí.

1981 – do EHS vstupuje Řecko

1985 – oživena myšlenka společného trhu, snaha zmírnit zaostávání za ekonomikou USA

1987 – v platnost vstoupil dokument „Jednotný evropský akt“ – stanovil cíl: do r. 1992 vytvořit tzv. jednotný trh (= společný trh s volným pohybem osob, nejenom pracovních sil). Dokument definoval překážky, které bránily vytvoření jednotného trhu a stanovil konkrétní cíle, které měly vést k překonání těchto překážek.

1985 – podepsána Schengenská smlouva, která stanovila odstranění hraničních (pasových) kontrol na hranicích mezi členskými státy. Státy se k této smlouvě postupně připojovaly, hraniční kontroly se začaly rušit od poloviny 90. let.

1986 – do EHS vstoupily Španělsko a Portugalsko

1992/93 – začal fungovat jednotný trh, bylo dosaženo relativně vysokého stupně makroekonomické integrace (odpovídá to stupni „společný trh“). Vznikla potřeba definovat další integrační cíle a dále rozvíjet integrační proces. To bylo definováno v následujících dvou smlouvách:

7. 2. 1992 – v nizozemském Maastrichtu podepsány dvě smlouvy:

Smlouva o Evropské unii a Smlouva o založení ES

Obě vstoupily v platnost 1. listopadu 1993 (po složitých ratifikačních procesech v členských zemích), obě platí na dobu neurčitou. Jejich obsah: viz další text přednášky.

Na základě těchto smluv se změnilo EHS v ES, tj. Evropské společenství (v jednotném čísle) a vzniká Evropská unie (viz další část přednášky).

1995 – do ES/EU vstoupily Rakousko, Švédsko, Finsko.

Vedle ES stále existuje ESVO (Evropské sdružení volného obchodu), které však postupně opustila většina členských států. Od r. 1995 má ESVO pouze 4 členské státy: Norsko, Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko (tyto země tedy nejsou v EU!).

ESVO mělo zájem zúčastnit se na výhodách jednotného trhu, přestože tyto státy nebyly a nejsou v EU. V r. 1992 byla mezi ESVO a EHS podepsaná Smlouva o Evropském hospodářském prostoru (též označováno jako Evropský ekonomický prostor), smlouva platí od r. 1994, v referendu ji však odmítlo Švýcarsko, které tedy není členem EHP. Smlouva umožňuje Norku, Islandu a Lichtenštejnsku zapojit se do jednotného trhu.

Další mezníky vývoje ES:

1.1.1999 – vznik Evropské měnové unie a tzv. eurozóny (viz dále), integrační proces dospěl do dalšího stupně: měnové unie (zatím poslední realizovaný stupeň).

Duben 2003 – v Aténách byla podepsaná „Smlouva o přistoupení“ – tj. smlouva, na základě které došlo k zatím největšímu rozšíření ES, a to o státy střední a východní Evropy.

1.5.2004 – východní rozšíření ES/EU: vstoupilo 10 nových členských zemí: ČR, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Slovinsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Malta a Kypr. S výjimkou Malty a Kypru to byly státy v procesu ekonomické transformace, tj. státy, které se v 90. letech postupně měnily z centrálně plánovaných ekonomik na ekonomiky tržní. V tom se toto rozšíření zásadně lišilo od všech předchozích rozšiřování. Tyto státy měly malé zkušenosti s tržní ekonomikou, s fungováním demokracie, byly na výrazně nižší ekonomické úrovni a měly odlišné právní normy od norem ES, proto před svým vstupem do ES/EU musely splnil tzv. vstupní kritéria (pozor, neplést s konvergenčními kritérii pro vstup do eurozóny) – viz další přednáška na téma „Ekonomická transformace ve střední a východní Evropě“.

2007 – do ES/EU vstoupily Bulharsko a Rumunsko

2007 – Slovinsko se zapojuje do tzv. eurozóny (nahradilo svoji měnu společnou měnou euro a začalo uplatňovat společnou měnovou politiku)

2008 – do eurozóny vstoupily Malta a Kypr

2009 – do Eurozóny vstoupilo Slovensko, eurozóna má 16 členů