Tělní tekutiny

Tělní tekutiny

• hlavní složka tělních tekutin je voda a v ní rozpuštěné anorganické a organické látky

• rozlišujeme tělní tekutiny:

a) vnitrobuněčné (intracelulární, ICT) – jsou součásti buněk, tvoří asi 55 % celkové

b) mimobuněčné (extracelulární, ECT) – tvoří asi 45 % celkové tělesné vody a tvoří ji tělesné vody

především krev, míza a tkáňový mok (dále

např. endolymfa a perilymfa vnitřního ucha

nebo komorová oční voda)

Krev (sanguis)

• je neprůhledná, vazká tekutiny, červené barvy

• v těle zajišťuje transport dýchacích plynů (O2 a CO2), živin, iontů, vitamínů, hormonů

a zplodin metabolismu

• podílí se na udržení stálé tělesné teploty, pH, osmotického tlaku a na obraně organismu

• dospělý člověk má asi 6 l krve (8 % hmotnosti těla)

• krev se skládá z tekutiny – krevní plazmy a z formovaných elementů – krvinek

Krevní plazma

• průhledná, nažloutlá, opaleskující tekutina s pH 7,4

• obsahuje 90 % vody a 7-8 % bílkovin (albuminy – váže vodu, při hladovění a

chorobách odchází z ledvin s močí a voda se hromadí v podkoží a vznikají otoky

– edémy; globuliny – imunita organismu; fibrinogen – srážení krve), zbytek tvoří

močovina, minerální látky, hormony, vitamíny, glukóza (stálá hladina v krvi =

glykémie – musí být na stálé hodnotě, ↑ hyperglykémie, ↓ hypoglykémie)

• v plazmě jsou i zvláštní látky aglutininy, které shlukují červené krvinky obsahující příslušný aglutinogen

Červené krvinky (erytrocyty)

• okrouhlé, ploché a bezjaderné buňky, tvoří se v červené kostní dřeni a odbourávají se ve slezině

• v 1 mm3

dospělého člověka se asi odhaduje na 25 biliónů

• doba jejich života je omezena na 100 až 120 dnů

• jejich barvu podmiňuje červené krevní barvivo – hemoglobin (složitá bílkovina

obsahující železo), na který se vážou dýchací plyny

• nedostatek hemoglobinu = anémie (chudokrevnost), poškození červených krvinek –

hemolýza (mechanická, toxická – jedem, termická a osmotická

• hematokrit (sedimentace) = usazení, poměr krevní plazy a krevních tělísek, u mužů 3

mm za 1 hod (44 %), u žen 7 mm za 1 hod (39 %)

• pro tvorbu červených krvinek je nutnost přítomnosti vitamínu B12 (železo), kyseliny

listové a bílkovin; proces jejich vzniků řídí hormon erytropoetin produkovaný ledvinami

je jich asi 5 miliónů u muže a 4,5 mil. u ženy, celkový jejich počet u

Bílé krvinky (leukocyty)

• bezbarvé, kulaté, obsahují 1 jádro

• v 1 mm3

• podle toho zda v cytoplazmě obsahují zrnka (granula) nebo ne, rozlišujeme:

1) granulocyty

• tvoří většinu leukocytů, v plazmě mají zrníčka (granula)

• délka jejich života je 3-15 dní, vznikají v červené kostní dřeni

• podle toho jakými barvivy se uvedená zrníčka barví, rozeznáváme:

a) neutrofilní leukocyty

• zrnka v nich uložena se barví neutrálními barvami do fialova

• v klidu mají kulovitý tvar a jsou 10-12 μm velká

• jsou schopny samostatného pohybu, tzv. améboidní pohyb (vysílání výběžků

• mají schopnost diapedézy, tzn. prostupují neporušenou cévní stěnou a vnikají do

• pohlcují bakterie, zbytky tkání, apod. → jsou schopny fagocytózy

• pomocí svých fermentů pohlcené elementy stravují a tím cizorodou částečku

b) eozinofilní leukocyty

• zrnka se barví kyselými barvivy do červena (např. eozínem)

• dobrá schopnost améboidního pohybu a nepatrně fagocytují

• při střevních onemocnění, střevních parazitech jsou zmnoženy

• při stresu, fyzické zátěži klesá jejich počet vlivem hormonů kůry nadledvinek

c) bazofilní leukocyty

• zrnka se barví zásaditými barvivy do modra (v cytoplazmě obsahují heparin)

2) agranulocyty

• v plazmě nemají zrníčka, patří zde 2 druhy bílých krvinek:

a) lymfocyty

• velikost jako červené krvinky (malé lymfocyty) nebo jsou o něco větší (velké

• jejich velké kulovité jádro téměř vyplňuje celou buňku (cytoplazma bez granul)

• mají vlastní pohyblivost (jiného rázu než u neutrofilních leukocytů)

• nefagocytují a mají rozhodující význam při obranných dějích

• tvoří se v lymfoidní tkáni, ve slezin, v brzlíku; životnost 1 den nebo i několik hod

• podle funkčních vlastnostech rozeznáváme 2 typy:

je jich asi 4 000-10 000 (na 1 000 erytrocytů připadá 1 leukocyt)

cytoplazmy)

mezibuněčných prostorů

eliminují (např. vražený trn)

lymfocyty . vznikají při imunologické aktivaci)

o „T“ lymfocyty – zajišťují buněčnou imunitu (jsou schopny rozeznávat ničit

cizorodé buňky, např. buňky transplantovaných tkání nebo

i vlastní pozměněné buňky (nádorové, atd.)

– vznikají brzlíku

b) monocyty

• jsou největší z bílých krvinek, oválné nebo ledvinovité jádro, bazofilní

• do krve se uvolňují z kostní dřeně

• spolu s lymfocyty se uplatňují při obranných reakcích organismu

o „B“ lymfocyty – zajišťují humorální (látkovou) imunitu, ochraňují organi-
smus před antigeny (molekulami tělu cizími a tedy poten-
ciálně škodlivými)

– jako odpověď na přítomnost antigenů v těle tvoří protilát-
ky bílkovinné povahy – imunoglobuliny

cytoplazma, améboidní pohyblivost a fagocytární schopnost (počítají se k tzv.

makrofágům)

• „bílý krevní obraz“ je důležitým diagnostickým ukazatelem, tak např. zánětlivé

pochody vedou zpravidla ke zmnožení neutrofilních leukocytů, alergické choroby

zvyšují počet eozinofilů apod.

Krevní destičky (trombocyty)

• drobné, oválné útvary s nepravidelným středem a jsou bezjaderná

• vznikají v červené kostní dřeni odškrcováním velkých buněk, 1 mm3 je jich 200 000-

500 000, žijí asi 8-11 dní

Mechanismus srážení

• při rozlomení destičky se uvolní tromboplastin, který způsobuje přeměnu protrombinu

na trombin → spustí přeměnu fibrinogenu (rozpustný) na fibrin (nerozpustný)

• vzniklý fibrin tvoří hustou vláknitou síť, ve které jsou zachyceny všechny formované

krevní elementy (tzv. krevní koláč)

• síť se postupně svrašťuje a vytlačuje se zni kapalina nažloutlé barvy – krevní sérum

(stavba jako krevní plazma, neobsahuje fibrinogen – je nesráženlivá)

Poruchy srážlivosti

• hemofilie – krvácivost, neléčitelná, málo destiček, dědičné, přenašečky jsou ženy,

nakaženi jsou muži

• embolie – vysoká srážlivost

• trombus – sraženina uvnitř krevního řečiště, pokud se utrhne vzniká embolie

Krevní skupiny

• objevil český lékař, profesor psychiatrie Dr. Jan Jánský a Američan Moss přibližně ve

stejné době (1907)

• rozlišování 4 krevních skupin je založeno na existenci:

a) antigenů v membráně červených krvinek, které označujeme jako aglutinogeny,

rozlišujeme aglutinogeny A a B

b) protilátek proti těmto antigenům, které jsou přítomné v krevní plazmě, nazýváme je

aglutininy, rozlišujeme aglutininy anti-A a anti-B

• krevní plazma obsahuje vždy protilátky proti tomu z antigenů, který není přítomen na

membránách vlastních erytrocytů

• pokud by se krvinky dostaly do styku s krevní plazmou obsahující protilátky proti

jejich antigenů, nastala by aglutinace (shlukování) krvinek, která by mohla vést až ke smrti jedince

• proto se dědičně tvoří v krevní plazmě protilátky proti krvinkám s jiným antigenem,

než jaké mají krvinky

• ke shlukování by např. došlo setkáním krvinky s aglutinogenem A s plazmou

s aglutininem nati-A

• kombinací aglutinogenů vznikají 4 základní krevní skupiny

• před každou transfúzi krve se provádí tzv. křížová zkouška

• nejčastěji A, vzácné AB, univerzální

dárce 0, univerzální příjemce AB

• dalším významným antigenem červených krvinek je tzv. Rh faktor

• lidé s tímto faktorem se označují jako Rh pozitivní (Rh+) – asi 85 % lidí

• lidé bez tohoto faktoru jako Rh negativní (Rh-)

Tkáňový mok

• je tekutiny podobného složení jako krevní plazma (obsahuje méně bílkovin), která

obtéká tělní buňky

• vzniká z krve prostupováním tekutiny z krve přes krevní kapiláry, tvoří se z něj míza

• do tkáňového moku buňky odevzdávají a z něho přijímají vše, co k životu potřebují

Míza (lymfa)

• bezbarvá nebo mléčně zkalená tekutina

• má obdobnou skladbu jako krevní plazma, ale bílkovin obsahuje méně

• obsahuje více tuků a jsou v ní přítomny lymfocyty

• proudí v lymfatických cévách, které ústí do krevního řečiště