Transformující se ekonomiky (TE)
1 Charakteristika transformace. 1
2 Situace v jednotlivých zemích. 2
1 Charakteristika transformace
Proces přechodu centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku tržní, probíhají při něm změny: institucionální, systémové, strukturální
1.1.1 Institucionální změny
Změna ekonomických institucí, které potřebuje trh (ruší se: RVHP, státního plánovacího úřadu, vznikají: úřad práce, FÚ, zdravotní pojišťovny)
1.1.2 Systémové změny
- Změna vlastnictví (společenského na soukromé) = odstátnění (malá a velká privatizace, restituce, přímé odprodeje)
- Liberalizace zahraničního obchodu – dříve měl stát monopol na zahraniční obchod = podniky prodávají zboží státním podnikům zahraničního obchodu a ty potom prodávají zboží do zahraničí
- Proces deregulace cen – odstranění záporných spotřebních daní
- Změna bankovního systému na dvoustupňový
- Konvertibilita měny (v ČR od 1995)
1.1.3 Strukturální změny
Nejdlouhodobější, souvisejí s podniky, které před 89 museli plnit plány, nefunguje konkurenční prostředí (monopolní struktura v ekonomice), kritérium úspěšnosti nejen zemědělství je soběstačnost → nutnost vytvoření konkurence, rozbití této struktury postavené na obrovských firmách (vytvořit strukturu na MSP), je potřeba vyrábět v čem máme komparativní a absolutní výhody = potřeba restrukturalizace (z těžkého průmyslu, hutnictví a strojírenství, proces hledání v čem tyto výhody máme)
Jediný podnik evropského rozměru je v ČR ČEZ
2 Situace v jednotlivých zemích
Ve většině států jsou splněny institucionální a systémové změny (nejdůležitější pro proces transformace, mělo by proběhnout do 20let), strukturální změny probíhají neustále (není ale jen problémem transformace, je to permanentní proces)
V podstatě všechny transformující se ekonomiky prošly na začátku reformního procesu obdobím výrazného poklesu HDP, vysoké nezaměstnanosti a inflace.
Pokles HDP byl způsoben poptávkovými i nabídkovými šoky, a to vnitřními i vnějšími. Mezi vnitřní příčiny poklesu agregátní poptávky patřil pokles reálných mezd vyvolaný cenovou liberalizací, odstranění státních dotací, restriktivní monetární i fiskální politika.
Za silný vnější negativní poptávkový faktor lze považovat pokles exportu v důsledku rozpadu RVHP, válka v Perském zálivu, v Jugoslávii, ztráta trhů v bývalé NDR.
Vnitřními nabídkovými šoky byla deformovaná struktura ekonomiky (silný podíl těžkého průmyslu), vnějším faktorem byl rychlý růst cen dovážených surovin vyvolaný přechodem na světové ceny a doprovázený výraznou devalvací národních měn vůči dolaru.
Cenový vývoj v jednotlivých transformujících se ekonomikách byl odlišný – země, kde inflace činila maximálně desítky procent (v České republice, Slovensku, Maďarsku…) a země, kde inflace činila až stovky procent (Polsko, Slovinsko, Bulharsko, Rumunsko) a země, kde inflace činila i tisíce (pobaltské země a země bývalého Sovětského stavu)
2.1 Strategie transformačního procesu
2.1.1 Nastolení tržní ekonomiky
Uplatňuje se švédský typ (výrazné přerozdělovací procesy) nebo americký typ (malé přerozdělovací procesy), ČSR, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Slovinsko
2.1.2 Třetí cesta
Hybridní systém, který by využil přednosti CPE (sociální systém) a tržní ekonomiky (výkonnost, efektivnost), Bulharsko, Rumunsko, ostatní bývalé země SSSR, Chorvatsko, Makedonie
2.2 Koncepce transformačního procesu
2.2.1 Liberální koncepce
Tři pilíře (privatizace, liberalizace, makroekonomická stabilizace), vytvořit prostředí volného trhu a svobodné tvorby cen, nejprve vznikají tržní podněty, následně tržní instituce
Šoková terapie – rychlá liberalizace trhu (cen, zahraničního obchodu), aby nebyla vysoká inflace, musí být doprovázeno protiinflační politikou → následný pokles HDP a růst nezaměstnanosti, ČSR, Polsko
2.2.2 Institucionální koncepce
Liberalizaci trhu musí předcházet vznik formální a neformálních pravidel
Gradualismus – metoda postupných kroků, pomalejší privatizace, liberalizace → nemělo by vést ke snížení HDP, ale vznik transformační pasti (polovičaté reformy) a dlouhotrvající transformace (pokles odhodlání obyvatel k reformám), Maďarsko
2.3 Základní pilíře transformačního procesu v ČR
- Včasná, rychlá a masivní privatizace
- Cenová liberalizace
- Liberalizace vnějších ekonomických vztahů včetně směnitelnosti měny
- Rovnovážná makroekonomická stabilizační politika
3 Integrační procesy
Nejprve došlo rozpadem RVHP, SSSR, ČSFR a Jugoslávie k dezintegraci, později se ale objevily dvě rozdílné integrační tendence
3.1 Integrace mezi sebou
CEFTA (dnes už nefunguje, fungovalo jako pásmo volného obchodu, členy V4, Slovinsko, Bulharsko), Viszegrádská čtyřka (nyní slouží ke koordinaci v postupu uvnitř EU) → ukazuje, že státy jsou schopné integračního procesu
3.2 Integrace do EU
Důležitější, pro současnost rozhodující je proces vstupu do EU, předpokladem je splnění Kodaňských kriterií, dosud vstoupilo 12 států, z toho 2 do eurozóny
První smluvní vztahy byly navázány Československem s Evropskou unií již v roce 1988.
Orientace na ES byla urychlena rozpadem RVHP v roce 1991 a především aktuální potřebou moderních západních technologií; pro ES tato spolupráce znamenala získáno nových trhů.
Počátkem 90. let byly podepsány dohody o obchodní spolupráci EHS s bývalým Československem, Polskem, Maďarskem, Bulharskem, Rumunskem, Albánií a zeměmi bývalého SSSR.
Významnou pomocí Evropského společenství byl program PHARE (původně určený Polsku a Maďarsku; později rozšířen i pro Československo
3.3 Evropské asociační dohody („Eurodohody“)
Podepsány s ČSFR (později s ČR, SK), Polskem, Maďarském v roce 1991, konečným cílem asociačního procesu je plné členství v ES (EU)
3.3.1 Hlavní body Eurodohod
- postupné vytvoření pásma volného obchodu
- zavedení národního režimu v obchodě se službami
- tvorba podmínek pro volný pohyb kapitálu a pracovní síly
- harmonizace právních norem a standardů
- rozvoj politické a ekonomické spolupráce
Významným rysem byla asymetričnost řady opatření ve prospěch přidružené země. Lhůty k odstranění překážek jsou u přidružených zemí příznivější než u zemí ES
3.4 Kritéria vstupu do EU
Komplexní strategii otevření EU přidruženým zemím střední a východní Evropy. Důvodem vzniku těchto kritérií je připravovaný vstup zemí střední a východní Evropy, která mají určitá specifika (relativně nízká hladina ekonomické výkonnosti, velké rozdíly v cenové úrovni oproti EU, krátké trvání tržní ekonomiky)
3.4.1 Kodaňská kritéria
- politické kritérium – stabilita institucí zajišťujících demokratické uspořádání a právní řád, dodržování lidských práv, respektování a ochrana práv národnostních menšin
- ekonomické kritérium – fungující tržní hospodářství
- acquis communaitaire – převzetí veškerého právního základu EU
- akceptování cílů hospodářské, měnové a politické unie
Strategie přípravy přidružených zemí střední a východní Evropy na vstup do EU – schváleno v roce 1994 v Essenu
Bílá kniha („Příprava přidružených zemí střední a východní Evropy na začlenění do vnitřního trhu Unie“) – přijata v roce 1995 na zasedání Evropské rady v Cannes
3.5 Negociační proces
Od roku 1994 byly podávány oficiální žádosti o členství (Maďarsko a Polsko, ČR v 1996).
3.5.1 Fáze negociací – screening
Proces zkoumání a hodnocení situace v jednotlivých zemích hodnocení zemí převzít celý acquis communaitaire EU
3.5.2 Ukončení negociací
na zasedání Evropské rady v Kodani v roce 2002 byly uzavřeny vstupní rozhovory s 10 kandidátskými zeměmi (Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko), rozhodnuto, že k podpisu přístupové smlouvy dojde v Athénách 2003 a vstup bude 1. května 2004
3.5.3 Smlouva o přistoupení k EU
- duben 2003 byla v Athénách podepsána Smlouva o přistoupení k EU, která má 3 části:
- úvod – preambule uvádějící cíl smlouvy a datum, kdy vstoupí v platnost
- akt o přistoupení – podmínky členství pro konkrétní kandidátské země
- závazky vyplývající ze smlouvy a přechodné období (země si zachovávají určité výhody a budou muset respektovat výhody jiných členských zemí
V kandidátských zemí následují referenda o vstupu do EU. V ČR v červnu 2003 (pro vstup 77,33 % hlasujících)
3.6 Dopady rozšíření na EU a na nové členské země
3.6.1 Dopady na EU
- upevnění bezpečnosti, politické a ekonomické stability
- rozšíření jednotného vnitřního trhu, které zvýší odbytové i pracovní příležitosti
- zvýšení investičních příležitostí související s potřebou modernizovat infrastrukturu
- výhodnější nákladové podmínky v nových členských zemích
- zvýšené nároky na společnou zemědělskou politiku a regionální a strukturální politiku
3.6.2 Dopady na nové členské země
- Ekonomické – prospěch ze společného trhu, hospodářské a sociální rozdíly pomáhá EU vyrovnávat pomocí strukturálních fondů a Fondu soudržnosti
- Politické – mohou ovlivňovat rozhodnutí EU, vzdávají se části suverenity
Legislativní – zástupci zemí v