Třetí svět za studené války
28. Třetí svět za studené války
Dekolonizace a následné problémy třetího světa;
hnutí nezúčastněných; rozpad Indie a spory nástupnických států; pokus Číny stát se
vůdcem třetího světa;
panarabismus; arabsko-izraelský konflikt; konflikty v Perském zálivu;
panamerikanismus USA a pokusy o vytvoření ekonomické protiváhy;
panamerikanismus partyzánských hnutí a převraty v latinskoamerických státech;
Perónova Argentina a její další vývoj; Pol Pot;
Dekolonizace a následné problémy třetího světa
Začátek po 2.sv.válce – státy vyčerpané, kolonie finančně nákladné, potřeba vojska
doma
Mahátma Gándhí – sjednotil Indy, vytvoření vzdělané vrstvy, uvědomují si národ,
chtějí samostatnost, VB odešla, než začala občanská válka, i VB vadí, že Indie není
rovnoprávná, navázání partnerských vztahů – hosp., fin., společ., polit. (Francouzská
unie, Britské společenství národů), vytvoření Commonwealthu – kolonie stále spjaty
s mateřskými státy, snaží se z obyv. vychovat politiky, kteří by uměli vést stát a mohli
s nimi vyjednávat a spojit se
fáze: 1945-50 Asie – Indie – odchod VB
Čína – Mao-Ce-Tung
Zadní Indie – odchod Francie
Indonésie – odchod Holanďanů
Filipíny – odchod USA
Korea – odchod Japonska
Irák – odchod VB
Blízký východ – 1948 Palestinský stát pro Židy (Sýrie, Libanon, Egypt, Alžír)
50.-60.léta Afrika – těžší situace – nižší úroveň obyvatelstva
občanské války, neklid
naprostý neúspěch VB, nakonec vždy vojenská diktatura
1956 Suez – Násir znárodnil VB Suez, VB tedy odešla
1957 Ghana – dříve Zlatonosné pobřeží, chtějí zde vytvořit model civilizované země,
který se nezhroutí
1960 ,,rok Afriky“ – osvobodilo se nejvíce Af. území, jako poslední portugalské
kolonie a JAR
1994 konec apartheidu v JAR
problémy 3.světa – hospodářské
populační exploze
politické – časté státní převraty, následky soupeření USA a SSSR o vliv (SSSR
zadlužení)
Hnutí nezúčastněných
iniciativa zemí 3.světa osvobozených z koloniální závislosti, které chtěly řešit
své i světové problémy
1955 Bandungská konference => spolupráce zemí 3.světa v hospodářství a
politice
myslí, že kolonialismus zbrzdil vývoj
antiamerikanismus – po 70.léta, 1978 hnutí končí
neúspěch kolektivistického systému hospodářství (inspirace SSSR)
vůdčí představitelé – Násir (znárodnil Suez), Tito (Jugoslávie), Gándí (Indie),
Súhart (Indonésie), Mao-Ce-Tung (Čína)
po ekonomické stránce nahoru ti, co se dali k západu – Singapur, Hong Kong,
Thaiwan
Rozpad Indie a spory nástupnických států
VB ji považuje za klíčovou
20.-30.léta – národněosvobozenecké hnutí – nástup M.Gándhího
1947 VB předává vládu Indické národní straně
Pákistán musel dostat samostatnost (hl. muslimové)
potíže – náboženství (hl.hinduismus + muslimové, buddhisté,…), více národů,
více států
války o Kašmír stále pokračují
1948 zavražděn Gándhí – proti náboženským sporům bojoval hladovkou
=> nástup D.Náhrú – Indická národní strana převzala od VB úřady a systém
Indická národní strana ve volbách vždy získala 2/3 hlasů => vládla sama
demokracie fungovala (příklad úspěšné dekolonizace)
Indíra Gándhiová – zneužívá své moci, příliš znárodňuje
70.-80.léta – fundamentalistické strany => velké zneužívání moci,
zmanipulované výsledky voleb, nestabilita – hroucení demokracie
1971 – odtržení Bangladéše => Pákistán k západnímu bloku
dnes náboženská nesnášenlivost, demokracie upadá
Pokus Číny stát se vůdcem třetího světa
1946 třetí občanská válka v Číně => k moci se dostávají komunisté
1949 vzniká Čínská lidová republika – Mao Ce-Tung
Mao Ce-Tung měl podobně jako Stalin svůj vlastní kult osobnosti
1958 se Čína snaží předhonit Západ v ekonomice, začnou tavit ocel a
zaměstnají i zemědělce => nikdo neobdělává pole => hladomor (20-40 mil)
Čína se vždy považovala za velmoc a myšlenka, že by patřili do nějakého
bloku vedeným Moskvou se jim nelíbila
Další rozpory byly o zahraniční politice – Čína se soustředila jen na okolní
státy (chtěli ovládnout Tchaj-wan)
Rusové navíc nechtěli Číně dodat jaderné zbraně a tak si je museli vyvinotu
sami – první jaderný pokus 1964)
Roztržka vyvrcholila v roce 1969 tzv. ussurijským konfliktem -> sovětské a
čínské pohraniční jednotky se střetly
Situace se pomalu začala zklidňovat a v roce 1989 došlo k úplně normalizaci
vztahů
Reformoval hospodářství, ale vedlo to ke krachu
Kulturní revoluce – měla odstranit odpůrce a čistit společnost od nepravých
komunistů, měla potlačit západní kulturu, oblekání, kontroly, čistky.
Maovy myšlenky měly být vnicovány třeba i násilím – měly nahradit
konfucianismus a buddhismus a zavést kolektivní myšlení
Rudé gardy – mladí lidé kteří mění ideály v praxi – garda pak ničila inteligenci
Oběti kulturní revoluce bylo 10-20 mil.
Revoluci nakonec potlačila armáda
Mao umírá a střídá ho Teng Siao-Pching
Prvky tržního hospodářství, demokratizace
Demonstrace studentů na náměstí Nebeského míru => potlačeno tanky,
mnoho krve => demokratizace končí
Čína je komunismus dodnes, má prvky tržního hospodářství a levné výrobky
Nedodržují se lidská práva
Panarabismus
pro Araby po 2.sv.válce vzorem USA
nejvíce muslimů – Indonésie, Indie, Pákistán, Bangladéš
panarabismus – vědomí sounáležitosti, které plyne z jazyka (arabština) a
společného náboženství Islámu
– navazuje na Arabskou říši, Osmanskou říši, Emiráty
– chtějí se zbavit kolonizátorů
– za 2.sv.války Liga arabských států
50.-60.léta – arabové chtěli po vzoru USA spojit státy
– těžba ropy – zisky jen vládnoucí skupina, př. Egypt zisky hl. ze Suezu
Násir Arafat – chce aby Egypt byl ostatním vzorem, zestátňuje, spojil se se
SSSR
dekolonizace – vytlačit kolonizátory – VB,F,…
– v zemích, kde se nepodařila demokracie se rozvíjí nacionalismus,
radikalismus, terorismus
Tunisko – prezident Ben Alí, přijímá hosp. zákony EU => bohatne, turismus,
vláda proti náboženskému fundamentalismu, pomalu probíhá demokratizace
Maghrib = Maroko + Alžírsko + Tunisko
Arabsko-izraelský konflikt
Po 2. Světové válce vzniká stát Izrael
Začíná nenávist mezi Izraelci a Palestinou
Izraela byla okamžitě napadena okolními státy (Egypt, Zajordánsko, Irák,
Sýrie, Libanon)
Židé se bránili, ale prohrávali. OSN situaci zachránilo a uzavřelo příměří
Židé toho využili a situace se obrátila (končí tedy příměří) – obsadili mnohem
víc území než jim mělo náležet a vztah mezi Arabskými státy a Izraelem byl
stále horší
Arabské státy zkusili hospodářskou blokádu, ale USA jim pomohla a z Izraele
se stává vyspělý stát s demokracií
Egyptský prezident Gamal Násir ale v blokádě pokračoval (přístav Ejlát) a
izraleská armáda začíná 1956 útok na Egypt – Druhá arabsko-židovská válka
zvaná sinajská válka – Izraelci rychle vyhráli
Násir politický bouří lid a vyzívá ke zničení Izraele
1967 izraleská armáda zahajuje pod vedením Moše Dajana preventivní válku
Izrael znovu vítězí a tentokrát zabírá celý Jeruzalém
Izrael navíc odmítal dobytá území opustit a arabské státy stále odmítají uznat
existenci Izraele.
Jomkippurská válka (svátek Jom Kippur) – Egypt a Sýrie překvapí Izrael
útokem v den tohoto svátku, alč počáteční úspěch se obrací a Izrael se ubrání
Egypt a okolní státy se bránily „ekonomickou zbraní“ – zahájily energetickou
krizi a přestaly těžit ropu – USA tlačila na Izrael, aby boj přerušil
Tím boje končí, protože Izrael poražen být nemůže (vyspělá armáda a
podpora USA)
Anvar Sadat (egyptský prezident) se s Západem dohodl a uzavřel
Washingtonský mír s izraelským premiérem Menachemem Beginem, který
připouštěl existenci Izrael. To mu nebylo nikdy odpuštěno a byl zavražděn.
Konflikt trvá dodnes, ostatní státy kromě Egypta odmítají Izrael uznat
OOP – Organizace pro osvobození Palestiny
Šestidenní válka
Jednání Jásira Arafata (mluvčí OOP) a Jicchaka Rabina (Izraelský premiér)
přinesla Washingtonskou dohodu a obě strany se navzájem uznaly
Teroristické hnutí Hamas a Hizballah to ale odmítly uznat a pokračovali
v útocích na Izreal. -> pokračují i dodnes
Konflikt v Perském zálivu
Irán, Irák, Saudská Arábie
Írán udržuje dobré vztahy s USA – Mohammed Rézá Páhlaví
Páhlaví závádí liberální reformy a rovnoprávnost žen
Chtěl Írán modernizovat a industrializovat s pomocí USA, ale šel na to moc
rychle a dostal zemi do hospodářské krize
Studentské nepokoje a chaos se zvětšoval a lidé volají po odstoupení
Páhlávího
Islámská revoluce – převrat a k moci se dástáv radikální muslim – neomezená
moc -> porušování lidských práv
Navíc se zhoršují vztahy s USA, které je díky podpory Izrael nazýváno „velkým
satanem“ – 1979 obsadili americké velvyslanectví a zajali 66 rukojmí
iránských záležitosti
V Iráku se k moci dostává socialistická strana Baas – k moci se dostává
Saddám Husajn.
Husajn napadl oslabený Írán hlavně kvůli ropě
Obě strany bojovaly dlouho – vleklý konflikt
OSN nakonec 1988 sjednává příměří a 1990 válka končí
1991 a 2003 první a druhá válka v zálivu
Panamerikanismus USA a pokusy o vytvoření ekonomické protiváhy
19.-20.stol. – vliv USA + Argentina + partyzánská hnutí
panamerikanismus – spolupráce proti vnějším vlivům
1826 – Simon Bolívar svolal konferenci => vytvoření konfederace od Mexika
po Peru (chtějí protiváhu USA)
nestabilita režimů
chybí střední třída – vzdělaná, drží stabilitu a úroveň státu
1823 – Monroeova doktrína – základní koncept Ameriky
Požadovali vydání Páhlavího do Íránu a nevměšování se USA do
USA se nebude vměšovat do E a E nebude usilovat o vznik kolonií
v USA (proti Šp., Port., Rusku)
Theodor Roosevelt – prezidentem na poč. 20. let
prohlásil, že USA má právo dohlížet nad vývojem Latinské Am., dohled i nad
Panamským průplavem
konjunktura za 2.sv.války a korejské války
politika USA po 2.sv.válce:
čerpání z Argentiny, Brazílie, Mexika
1947 – pakt z Rio de Janeira – vojenský pakt o vzájemné pomoci
1948 – Organizace amerických států
1961 – Spojenectví pro pokrok
NAFTA – Severoamerická zóna volného obchodu – USA, Canada,
Mexiko => žádné clo
Panamerikanismus partyzánských hnutí a převraty v latinskoamerických státech
podpora partyzánů od SSSR
1956/7-1960 – kubánská revoluce – Fidel Castro, Che Guecvra
– partyzánský boj v horách
1962 – karibská krize – Kuba ve vých. Bloku, nebezpečí pro USA
program násilných revolucí
Kuba podporuje informátory a instruktory (Che Guevara)
USA zasahují – hospodářské sankce, peněžní podpora, vojenská intervence
konflikty Chile – 70.léta ve volbách boj levice – prezidentem S.Allende, USA
nechce levicový režim
– podpora Fidela Castra
– hledání pomoci v Moskvě, ta podporuje Kubu
– 1973 – pravicový generál A.Pinochet
Nikaragua, Salvador
SSSR – Michail Gorbačov přestal financovat Kubu
Che Guevara – pokus vyvézt revoluci do Afriky
3 oblasti Ameriky – bohatý sever, Argentina + Brazílie, střední Amerika – od
Mexika po Chile
Perónova Argentina a její další vývoj
Argentina (nejdemokratičtější) se snažila sjednotit jižní státy Jižní Ameriky
na poč. 19.stol. vznik svobodných států Latinské Ameriky
chtěli konfederaci od Mexika po Peru, díky nestabilitě režimů nevznikla =>
vládnou armády, které usilují o moc
Argentina – prezident Sarmiento – stabilizace režimu, vzdělávání, ústava,
hospodářský rozvoj, železnice, silnice => dotáhla se na mnohé E státy
do 30.let vládnou generálové – chtějí sociální stát, autoritativní režim s prvky
fašismu – antiamerikanismus
1982 – po boji o Falklandy obnovena parlamentní demokracie
Perón – 1945-55 prezidentem
manželka Evita – chce pomáhat společnosti => sociální reformy,
chce odstranit chudobu a tak dává peníze ze státní pokladny => Arg.
zchudla, hosp. se nenastartovalo
za jeho vlády volební právo pro ženy, podpora industrializace, veřejných
služeb
1991 – Společný trh jihu – po vzoru EU vytvořit společný trh, vedení Argentiny,
Brazílie, Chile, Bolívie
Pol Pot
Byl vedle Stalina a Hitlera největší diktátor 20. století
Chtěl ještě radikálnější komunismus
Rudí khmérové (bojovníci)
Chtěl zlikvidovat i veškerá města, pro něj byl komunismus tvořen hlavně
vesnicemi (zemědělci)
Zakázal v zemi peníze a nařídil městům, aby se vystěhovali. Většina obyvatel
skončila v Gulazích, kde se upracovali k smrti. Říká se, že díky tomu umřelo
přes milion lidí.
Nesnášel inteligenci – vzdělání podle něj škodí
Jeho ideologie byla tak přísná a nesmyslná, že zakázal třeba i rodiny – tzn.
Žádné děti a manželství
Režim je tu do roku 1993 – byl obnovena monarchie
Pol-Pot a jeho příznivci nikdy nebyli potrestáni
Mnoho obyvatel dnešní Kambodži stále věří, že Pol-Pot byl dobrý vůdce
Dnešní Kambodžský král umí dokonce česky, studoval na UK