Volba umístění a prostorové uspořádání provozu

Volba umístění a prostorové uspořádání provozu

1.) Volba umístění

Existující organizace se zabývají rozhodnutím o umístění z mnoha důvodů. Firmy jako jsou

banky, supermarkety, řetězce rychlého občerstvení považují umístění za součást marketingové strategie

a hledají taková umístění, která jim pomohou v rozšíření jejich trhů. V těchto případech se většinou

rozhodnutí o umístění týkají přidání nových míst ke stávajícímu systému.

Podobná situace nastává, pokud organizace roste a dostává se do situace, kdy nedokáže

uspokojit poptávku po svých produktech expanzí na stávajícím místě. Přidání nového místa pro doplňení

stávajícího systému je často velmi reálnou alternativou. Některé firmy mohou být nuceny k rozhodování

o umístění také tím, že vyčerpají své základní vstupy (např. těžební průmysl, rybolov). Pro jiné firmy

může být důvodem k těmto úvahám také posun na jejich trzích nebo takové zvýšení nákladů spojených

s podnikáním na původním místě, že se vyplatí vyhledat atraktivnější lokalitu.

Existují dva hlavní důvody pro to, že rozhodnutí o umístění je velmi důležitou součástí návrhu

operačních systémů. Prvním je to, že znamenají dlouhodobý závazek, což činí případné chyby velmi

obtížně překonatelnými. Druhým důvodem je skutečnost, že rozhodnutí o umístění má často vliv na

provozní náklady (jak fixní, tak variabilní) a výnos, a stejně tak ovlivňuje i operace (špatné rozhodnutí

může znamenat nadměrné dopravní náklady, nedostatek kvalifikovaných pracovníků, ztrátu konkurenční

výhody apod.)

V mnoha případech může nastat situace, kdy žádné z možných umístění není lepší než ostatní

možnosti. Může existovat mnoho přijatelných umístění, z nichž lze vybírat, což je dokumentováno i

skutečností, že úspěšné organizace lze nalézt na velmi různorodých místech. Navíc počet možných

umístění, které by bylo třeba prozkoumat za účelem nalezení nejlepšího místa, může být příliš velký na to,

aby bylo praktické provést vyčerpávající analýzu. Proto většina organizací nehledá jediné nejlepší umístění,

ale spíše určitý počet přijatelných míst, z nichž si potom vybírá tak, aby předešla případným problémům

v budoucnosti.

V podstatě existují 4 možnosti, které mohou manažeři při rozhodování o umístění zvažovat.

A) První možností je rozšíření stávajícího zařízení. Tato možnost může být atraktivní

v případech, kdy je dostupný odpovídající prostor pro expanzi, zvláště pokud má stávající místo

parametry, které jinde nejsou snadno dostupné. Navíc jsou náklady spojené s rozšířením často nižší než u

ostatních alternativ.

B) Druhou možností je přidání nového umístění a udržení původního, jak je to běžné

v maloobchodě. V těchto případech je nezbytné zvážit dopad na celý systém. Např. otevření nového

obchodu v nákupním centru může prostě přilákat zákazníky, kteří již nakupují ve stávajícím obchodě

a nemusí nutně znamenat rozšíření trhu. Na druhé straně může být přidání dalšího místa obrannou

strategiií, jejímž cílem je udržení tržního podílu nebo zabránění konkurentům ve vstupu na trh.

C) Třetí možnost spočívá v uzavření stávajícího umístění a přesunu na místo jiné.

Organizace by měla srovnat náklady přesunu a výsledné přínosy s náklady a přínosy v případě ponechání

původního umístění.

D) Poslední možností je nedělat nic. Pokud podrobná analýza potencionálních umístění

neprokáže, že některá z předchozích možností je atraktivní, firma se může rozhodnout pro ponechání

stávajícího stavu (alespoň z krátkodobého pohledu).

Hlavní kritéria pro volbu umístění provozních zařízení lze definovat následovně:

vzdálenost ke zdrojům vstupů (surovin, materiálů apod.),

vzdálenost k odběratelům výstupů,

dopravní dostupnost,

ekonomická a politická stabilita země,

cena a kvalita pracovní síly a její dostatek,

státní podpory – daňové úlevy apod.

Při rozhodování o prioritách organizace a při jejich zvažování lze využít celou řadu pomocných nástrojů,

jež spadají do problematiky operačního výzkumu (distibuční úlohy, dopravní úlohy,…)

2.) Prostorové uspořádání

V souvislosti s prostorovým a organizačním uspořádáním výrobního procesu je nutno řešit

následující dva vzájemně související aspekty řízení výroby.

1. Materiálové toky, kde rozhodujícími kritérii jejich uspořádání jsou:

• rychlost,

• vzdálenost,

• plynulost přepravy.

Materiálový tok je netechnologický pohyb materiálu ve výrobním procesu. Mezi základní kritéria

optimálního uspořádání patří přímočarost, nejkratší délka a plynulost (minimální mezioperační zásoby)

2. Uspořádání pracovišť, které může být:

• S pevnou pozicí výrobku, kdy transformující výrobní zdroje (zařízení, pracovníci,..) jsou dle

potřeby přesouvány do místa výroby a transformované výrobní zdroje (materiál, rozpracovaný

výrobek) se v průběhu zpracování nepohybují.

• Technologické uspořádání pracovišť, kdy se vytvářejí skupiny podobných pracovišť

(např. strojů), přičemž pracoviště nejsou seřazena s ohledem na technologické postupy výrobků a

rozpracované výrobky se dle potřeby přesouvají mezi pracovišti.

• Buňkové uspořádání, kdy pracoviště jsou uspořádána do skupin (buněk) tak, aby určité části

výrobního procesu mohly být uskutečněny na jednom místě (v buňce) bez přemisťování výrobku

mezi jednotlivými operacemi.

• Předmětné uspořádání, při němž jsou pracoviště seřazena účelově dle potřeb zpracování

výrobků s ohledem na jejich minimální přesuny.

Nejdůležitější výhody a nevýhody jednotlivých způsobů uspořádání pracovišť

Výhody Velmi vysoká

Nevýhody Vysoké jednotkové

Pevná pozice

výrobková flexibilita.

Odpadá manipulace

s výrobkem

(zákazníkem).

náklady. Plánování

operací může být

výrobku

Technologické

uspořádání

Vysoká výrobková

flexibilita. Snadná

kontrola výroby.

Buňkové

uspořádání

Rychlý průchod.

Dobré podmínky

pro personál.

obtížné.

Nižší využití

výrobních zdrojů.

Komplikované

toky materiálu.

Při změnách

může být velmi

nákladné. Vyšší

potřeba prostoru.

Předmětné

uspořádání

Nízké jednotkové

náklady.

Specializace

zařízení a

personálu. Vysoká

produktivita

Nepružnost.Malá

odolnost proti

poruchám.

Neatraktivní

charakter práce.

Při rozhodování o uspořádání pracovišť je nutno vzít v úvahu faktory objemu výroby a proměnlivosti

výrobků z hlediska požadavků zákazníka. Protože časové rozložení příchodu zákazníků k obsloužení

ani příchodu produktů k dalšímu zpracování většinou není rovnoměrné a je často velmi obtížně

předvídatelné, je v mnoha případech velmi přínosné využít poznatků teorie hromadné obsluhy (teorie

front). Tato teorie je založena na ekonomickém rozložení nákladů spojených s hromadnou obsluhou – ve

snaze sladit počet obslužných kanálů s minimalizací nákladů spojených s jejich provozem.