Vývoj mezinárodních vztahů po 2. Sv. válce

Vývoj mezinárodních vztahů po 2. Sv. válce

Po porážce Něm, It a Jap a oslabení Fr a GB ve 2.sv.válce se z USA a SSSR staly

jediné „supervelmoci“. Jejich ideologická a politická konfrontace se projevila studenou válkou.

Studená válka rozděluje svět na 2 protikladné soustavy:

USA a záp. Evropa- 1

SSSR a vých. Evropa-2

Ideologie: 1-všelidská, demokracie X 2-třídní, diktatura

Politika: 1- kapitalismus X 2- socialismus

Ekonomika1: -tržní ekonomika=hosp. prosperita X 2- centrální řízení =hosp. zaostávání

Vojenství: 1: NATO X 2: Varšavská smlouva

+ růst zbrojení a regionální válečné konflikty

– studenou válku umožnilo to, že obě strany- USA i SSSR měli atomovou zbraň

Ekonomika po válce: na západě Evr. Vedoucí role USA- pomáhá Evropě /Marshallův plán>>

západoevropská ekonomika do r. 1950 ozdravena: hospodářská liberalizace a integrace

: na území východní Evropy vznikl systém sovětských satelitů(po 2. Válce

se dostalo do sféry sovětského vlivu východní Německo, Československo, Polsko, Jugoslávie,

Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, Albánie)- SSSR velmocí východu, nárokuje si absolutní

vedení východního bloku: ekonomické plánování s preferencí těžkého průmyslu na úkor

zemědělství a spotřebního průmyslu

Už při jednáních o poválečném uspořádání světa se ukazovaly rozpory a nedůvěra mezi

západními velmocemi a SSSR. Na konferenci v Jaltě (1945 únor)západní spojenci

akceptovali, že Sověti získají po válce kontrolu nad východní Evropou.

Roku 1946 už Stalin mluví o tzv. imperialismu jako o nepříteli lidstva a o převaze sovětského

systemu nad kapitalistickým světem. Reakcí /v březnu 46/ vůdce britských konzervativců

W.Churchila- proslov v americkém Fultonu o železné oponě, která byla spuštěna na linii

Štětín- Terst a oddělila taková centra jako Praha, Varšava či Budapešť od západní Evropy.

Stručný přehled jednání naznačující počátky studené války:

Září 46- am.státní tajemník Byrnes přislibuje am. Pomoc při obnově Německého průmyslu

Březen 47- prezident USA Truman vyjadřuje podporu těm národům, které odporují

ozbrojeným menšinám či vnějšímu tlaku- akcentuje Řecko-zde obč. válka vyvolaná

komunisty a Turecko-zde ohrožení sovět.nátlakem—Trumanova doktrína: poprvé

formulován nový princip americké zahr. politiky zadržování komunismu

Květen 47 – odchod komunistů z vlád ve Francii a Itálii

Červen 47- am. st. Tajemník George Marshall předkládá plán hospodářské pomoci všem

evropským zemím- Sovětská vláda (Molotov) a její satelitní státy odmítají( 16západoevrop.

Zemí akceptovalo Marsh.plán, prosinec47Truman:Program pro obnovu Evropy, společný

program ekonomické obnovy koordinovaný nadnárodní organizaci OEEC-Organizace pro

evropskou hospodářskou spolupráci), náhržkou pro Sovětský blok RVHP(Rada vzájemné hospodářské pomoci)

Září47 –vytvoření Informačního byra komunistických stran /Informbyro,

Kominforma=ńástroj přísné centralizace a tuhé disciplíny> reakcí jsou tendence k užší

západoevropské spolupráci zesilují

Listopad 47- USA, VB aFr. Se dohodly na sjednocení západních sektorů Německa

Únor 48- západní zóny Německa zapojeny do Marshallova plánu

Březen 48 podepsán Bruselský pakt zavazující VB, Fr a Benelux k rozvoji všestranné

spolupráci ve snaze zabránit sovětské rozpínavosti

Červen 48- zavedení západoněmecké marky= podnět pro SSSR k přerušení dopravy osob i

zboží mezi záp. A vých. Berlínem(do května 49 zásobování leteckým mostem)= 1. Berlínská

krize vytvořila velmi napjaté ovzduší mezi velmocemi a vedla k utužení jednoty

demokratických států USA a záp. Evropy

USA i přes monopol vlastní atomové bomby nemůže proti SSSR postavit odpovídající

armádu, v srpnu 49 už SSSR zkouší svou atomovku/ u zrodu Andrej Sacharov, pozdější obránce lidských práv/

Duben 49- ve Washingtonu podpis dohody o vzniku NATO pro ochranu západní Evropy

Roku 1950 studená válka přerůstá ve skutečnou, i když lokální, válku mezi komunistickým blokem a Západem.

Korejská válka(1950-53)- USA považuje Kor. Válku za důkaz celosvětového komunistického spiknutí

Korejská válka byla dalším projevem studené války. Na konci druhé světové války

byl korejský poloostrov okupován dvěmi nejvýznamnějšími světovými mocnostmi, a to

Sovětským svazem a USA. Hranicí byla 38. rovnoběžka. Sovětský svaz okupoval oblast jemu

bližší, tedy severní Koreu (dodnes komunistická – KLDR). USA okupovaly Jižní Koreu (dnes

demokratická; 1988 OH v hl. městě Soulu).

Toto rozdělení vedlo roku 1948 ke vzniku Korejské lidově demokratické republiky

v severní části (v čele s Kim Ir-Senem) a Korejské republiky v jižní části (s autoritativním

prezidentem Li Syn-Manem.) V roce 1948 vojenské jednotky z Korejského poloostrova

odsunul SSSR, o rok později USA. Již v červnu roku 1950 překročila vojska KLDR (se

souhlasem SSSR) hranice (38 rovnoběžku) a rychle obsadila skoro celou Jižní Koreu.

Severní Korea se domnívala, že se obyvatelé jihu připojí k nim a vytvoří na celém korejském

poloostrově komunistickou republiku.

O vzniklém konfliktu jednala rada bezpečnosti OSN. Ta označila (na žádost USA)

KLDR za agresora a v červenci 1950 rozhodla o vyslání vojsk OSN do jižní Koreje (90%

tvořila americká vojska – v čele s gen. McArthurem). To se však mohlo stát jen za souhlasu

všech pěti členů rady bezpečnosti, kteří mají právo veta. Z toho plyne, že zástupce SSSR

nebyl přítomen, a proto své právo veta Sovětský svaz uplatnit nemohl. Nepřítomnost

SSSR byla totiž protestem proti Čínskému zástupci v OSN (Čínu zastupoval Tchaj-wan – Čankajšek).

Po ofenzívě OSN zahájené v září 1950 vstoupila vojska OSN do Soulu a v říjnu 1950

pronikla na území KLDR, odkud je na začátku roku 1951 vyhnala armáda „čínských lidových

dobrovolníků“. Vojska OSN zůstala za 38. rovnoběžkou. Během války byl odvolán generál

McArthur (chtěl použít atomové zbraně).

V červnu 1951 začala mírová jednání, která skončila po dlouhé poziční válce až

koncem července 1953 uzavřením příměří (v Pchanmundžonu). Demarkační čára mezi

korejskými státy (38. rovnoběžka) byla označena za demilitarizované pásmo. Tato situace trvá dodnes.

Další vývoj studené války:

-SSSR v letech 1945-49 podepisuje dvoustranné dohody s evrop. lidově demokratickými

republikami a roku 1952 rozhoduje o sjednocení výzbroje všech východoevropských armád

-r.1952 USA zkouší vodíkovou pumu, SSSR je následuje r.53

-listopad 54- Pařížské dohody(v platnost 55)- nově definovaly mezin.postavení SRN a

prohlašují okupační režim za skončený,přijato do NATO

14.květen 55- Varšavský pakt- podepsán /SSSR, Alb., Ceskosl.,Rum Bul,Mad, Pl/-společné velení armád- Koněv

− 1959- květen-srpen:Ženevská konference 4mocností- konán protože Chruščov chce 2

rovnocené německé státy a demilitarizované pásmo v podobě „svobodného města Berlín“,

ale neznamená konec studené války,ale relativní „tání ledů“ světové politiky

− 1959 velmoci smlouva s Rakouskem,které je neutrální, pak ve Vídni poprvé setkání

Kennedyho s Chruščovem

Částečné uvolnění let 1954-55 netrvalo dlouho:

-1956 zostření mezin. Situace

1956- Egypt zestátnil Suezský průplav- ale Fr a VB chce obnovit jeho kontrolu, Izrael

v reakci na nepřátelský postup arab. Zemí proti němu zahajuje vojenskou akci proti Egyptu.

VB a FR Izrael podporuje =>SSSR žádá USA o pomoc při řešení konfliktu a hrozí VB

válkou=>Eisenhower vyzívá VB k zastavení války—Eg. A Izr. Se dohodly na příměří 60.léta

Dokud se daly jaderné zbraně použít pouze pomocí letadel, měli am. jistou výhodu, páč

měli dost základen, ale když na poč.60.let se začali rozmisťovat balistické nukleární rakety,

odpalované z pozemních sil a ponorek, poměr sil se změnil, obě velmoci stejně v nebezpečí:

Karibská krize

Fidel Castro

– 1. ledna 1959 převrat na Kubě

– svržena „Batistova diktatura“, nastala Kubánská revoluce, v níž zvítězil Fidel Castro

– společně s Castrem bojoval také Ernesto de Guevara [Ševara] – odešel bojovat do Latinské

Ameriky (1967 zemřel v Brazílii)

– na Kubě vznikl komunistický prosovětský režim, který tam přežívá až dodnes

– do Ameriky odešla spousta emigrantů

– vylodili se v zátoce Playa Giron („zátoka sviní“) s cílem svrhnout Castra

– počítali ale s tím, že s k nim Kubánci přidají a budou bojovat proti Castrovi

– tak se však nestalo a byla z toho pouze velká ostuda

− SSSR buduje na Kubě rampy k odpalu jaderných raket, USA v říjnu 62 zahajuje

úplnou blokádu Kuby, – další nebezpečí jaderného konfliktu (zažehnáno jednáním mezi

Kennedym a Chruščovem)——- SSSR se stáhne a Kennedy zas nechal odstranit am.

odpalovací zařízení z Turecka

-1961 Gagarin obletěl Zemi

1961 vybudována Berlínská zeď

trendy-zmírňování napětí mezi USA a SSSR, spojenectví USA se státy západní Evropy a

Japonskem, nepřátelství mezi USA a komunistickou Čínou, nepřát. mezi SSSR a Čínou

− stažení SSSR raket z Kuby>> upevnilo pozice západní diplomacie

− srpen 1963 USA, VB a SSSR podepsaly v Moskvě dohodu o zákazu jaderných

zkoušek v ovzduší i pod vodou, což zmírnilo mezinárodní napětí

− 1963 umírá Kennedy

− růst mezin. napětí znovu v únoru 1964- komunistická Fronta národního osvobození

jižního Vietnamu vyhlašuje program svržení prozápadního režimu

Válka ve Vietnamu

Konec druhé světové války s sebou přinesl mj. také konec japonské okupace Indočíny. Ve

Vietnamu se po válce chopili moci komunisté v čele s Ho Či Minem a v září 1945 vyhlásili

Vietnamskou demokratickou republiku. První ze světových mocností, která se postavila proti

tomu, byla Francie. Ta totiž chtěla obnovit svou vládu nad koloniemi v celé Indočíně. Francie

tedy poslala do Vietnamu svá vojska, ta však po pěti letech bojů kapitulovala u Dien Bien Phu v květnu 1954.

Následovala mezinárodní konference o Indočíně, která se konala v červenci 1954

v Ženevě. Tam byl Vietnam rozdělen sedmnáctou rovnoběžkou na severní a jižní část. V

severním Vietnamu vládl Ho Či Min a jeho komunistický režim a na jihu vládl prezident Ngo

Dinh Diem. Na přelomu let 1960 – 1961 byla v jižním Vietnamu založena Národní fronta

osvobození Vietnamu a s ní i její úderné oddíly zvané vietkong podporované Ho Či Minem.

Další válka ve Vietnamu začala jako rozhodný pokus vietkongu o svržení vlády Jižního

Vietnamu, v jehož pozadí stál komunistický Severní Vietnam snažící se o spojení celého

Vietnamu pod komunistickou nadvládu. Guerilla, kterou začal vietkong v Jižním Vietnamu,

probíhala od roku 1959. Útoky pokračovaly a zesílily i v následujícím roce. Jelikož USA byly

jednoznačně proti rozšiřování komunismu, roku 1961 americký prezident John F. Kennedy

slíbil pomoci udržet nezávislost Jižního Veitnamu. V následujícím roce bylo ve Veitnamu již

přes deset tisíc amerických vojáků.

Po incidentu v srpnu 1964, kdy severovietnamské hlídkové čluny zahájily palbu na

americké lodě v Tonkinském zálivu, se Američané rozhodli rozpoutat válku s Vietkongem

naplno. Od února 1965 začaly Spojené státy Americké bombardovat Severní Vietnam.

Bombardování bylo vzápětí následováno vyloděním amerických jednotek v jižním Vietnamu

(Da Nang) dne 6. března 1965, čímž lokální válka přerostla ve velký mezinárodní konflikt,

v němž bylo nasazeno přes milion Američanů společně se stovkami amerických letadel,

tanků, a ostatní výzbroje. Oficiálně se do Vietnamské války zapojilo na straně USA dalších

čtyřicet států, které podporovaly Jižní Vietnam posláním bojových jednotek a zbraní, ale

USA měly na tomto největší podíl. Proti Jižnímu Vietnamu byl kromě Severního Vietnamu

také Sovětský svaz a komunistická Čínská lidová republika, která poskytla zbraně nejen

Severnímu Veitnamu, ale také bojovým jednotkám vietkongu.

Američané ve válce použili mnoho nových zbraní, např. bojové vznášedlo, laserem

naváděné letecké pumy či rotační kanón s rychlostí střelby až 6 000 ran za minutu. Ve velké

míře se též uplatnily bojové opancéřované vrtulníky. Vietkong používal jinou taktiku než

Američané, totiž taktiku malých úderných oddílů, které měly za úkol vždy něco zničit a rychle

poté zmizet

Zpočátku měli tedy převahu Američané, ale vietkong vedl jiný druh války, zdlouhavý,

polopartyzánský způsob drobných nebo středních útoků, pastí na cestách, nášlapných min

apod. Během celé války byl vietkong zásobován ze severu po tzv. Ho Či Minově stezce.

Postupem času, jak byla válka vedena, se proti ní také stavělo více a více Američanů, kteří

považovali válku za nesmyslnou a nevyhratelnou, pořádali nejrůznější protesty po celých

Spojených státech. I když USA měly jednoznačně technickou převahu, síly veitkongu se

postupem času zvětšovaly, protesty proti válce rostly, a válka se stále prodlužovala, nakonec,

ač stále tvrdě bojovali, Američané z Vietnamu po podepsání pařížské dohody roku 1973

odešli. Po dvou letech, kdy jihovietnamský prezident čelil severovietnamské armádě bez

podpory američanů byl nakonec v dubnu 1975 dobyt Saigon v byl vytvořen jednotný Vietnam

pod nadvládou komunistů..

-1964- novi sovětští vůdci- Leonid Brežněv a Alexej Kosygin, propagandisticky zneužívají

neúspěchy USA ve Vietnamu

– Francie v pol. 60. let prosazuje program větší nezávislosti západní Evropy na USA>>v

březnu 1966 vystoupila z NATO, prezident De Gaulle navštěvuje SSSR, což je první návštěva

SSSR nejvyššího představitele západního světa od r.1945- chce sjednocení Evropy od

Atlantiku po Ural, nezávislost na USA>>ochlazení vztahu Fr s USA, VB i SRN

Literatura k ot. č.48 a 50

: Kolektiv: Dějiny evropské civilizace II. Paseka

Dorazil Otakar: Světové dějiny v kostce

Nálevka, Vladimír: Světová politika ve 20.století I,II

: Kapitoly z dějin studené války

Luňák,P: Spojené Státy a Záp.Evropa ve studené válce

Plechanová,B, Fidler,J.: Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1941-1995

Berghe: Y: Velké nedorozumění? Dějiny studené války (1917-1990)

Reiman,M: Studená válka 1954-1964

Mahler,O:Světové drama 1917-1987

Kolektiv: Dějiny diplomacie 1945-1960

Wanner: Brežněv a východní Evropa

Wegs: Evropa po r.1945

Bradley: Válka mír po r.1945

Suchý ,P: Reagan a Říše zla: vývoj am.zahr.politiky a vztahů mezi supervelmocemi v letech 1981-89

Johnson: Dějiny 20.století

Hýbnerová S: Mezinárodní vztahy po r.1945

Pacner,K: Velké špionážní operace, studená válka

Gilbert, F: Konec evropské éry:dějiny Evropy 1890-1990