Vývojové tendence nejstarší české literatury
(9. – 14.stol.)
Počátky psané literatury jsou spojeny s šířením křesťanství v 9.století.
Velkomoravská říše
8.-9.stol., vláda knížete Rostislava, musela odolávat ohrožení ze západu -> Rostislav se obrátil na Michala III. (byzantský císař) pro pomoc.
Roku 863 vyslal Michal III. vzdělané lidi – vede je Konstantin a Metoděj – zvolili jazyk Hlaholici (staroslovanské písmo) a sestavili abecedu (z hlaholice se vyvinula cyrilice a z ní pak azbuka).
Staroslovenština se stala liturgickým jazykem – byla povolena papežem. Je to první český spisovný jazyk. V r. 869 je uznána bohoslužba ve slovanském jazyce.
Konstantin přijal jméno Cyril. Metoděj – biskup a arcibiskup.
Základní literární památky:
Překlad bible (přeložil především Metoděj, staroslovenština)
Evangeliář (úryvky evangelií – Lukášovo, Janovo, Markovo, Matoušovo; kompletní překlad se nedochoval)
Liturgické texty (motlitby, tzv. kánony, např. ke cti Cyrila a Metoděje, kázání)
Předmluva k překladu evangelií – Proglas (obhajoba práva na překlad)
Díla právnická (monokánon – církevní předpisy, právo pro lidi)
Životy svatých (něco mezi legendou a historií, př. Život Konstantinův, Život Metodějův, obhajoba slovanské liturgie – důraz na byzantskou říši, napsali je jejich učni)
10.stol.-1.pol.11.stol.
Rozvoj staroslovanštiny, kníže Bořivoj, do Čech (do Sázavského kláštera) přichází z Moravy Metodějovi žáci.
Legenda o svatém Václavu (kniha o utrpení rodu a svatého Václava), Legenda o svaté Ludmile.
Kázání – písňové skladby (kánon ke cti sv. Václava) – Hospodine pomiluj ny (nejstarší píseň vzniklá v Čechách, objevují se prvky češtiny).
11.stol.
Založení Sázavského kláštera (založil ho Břetislav) – centrum vzdělanosti. Roku 1097 musí opustit Sázavský klášter. V 1.pol.11.stol. slábne vliv byzantské říše (východ je velmi oslaben), rozvoj vlivu západní kultury, staroslovanské písmo začíná mizet – píše se latinsky. Rozvoj latinské literatury.
V 13.stol. se rozrůstá duchovní lyrika – Ostrovská píseň (díla na úrovni latinských děl). Od poloviny 13.stol. (především 14.stol.) rozvoj české literatury.
LITERATURA PSANÁ LATINSKY
pol.9.stol.-13.stol
– životy svatých – Kristiánova legenda (život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily, brání staroslověnskou kulturu)
– díla právnická
– letopisy – historiografická práce
KOSMOVA KRONIKA (=Kronika česká)
Období 11.stol.-1.pol.12.stol., psaná latinsky, autor Kosmas (1045-1125), je napsaná do jeho smrti. Je to dílo krásné literatury – živé vypravování, přímá řeč, … . Byla dopsána r.1125. Je z vyprávění starců, ze svých zážitků a z archivů.
Má 3 díly, historické a umělecké dílo. První dílo, ve kterém se objevují dějiny národa, má vlastenecký ráz, objevují se česká slova v latinském textu – bohemika. Zachycuje české dějiny do roku 625, zachycuje vládu přemyslovců. Chybí zmínka o slovanské vzdělanosti. Malé chronologické nepřesnosti.
Kronika (žánr) – založena na faktech, forma vyprávění, epické dílo, chronologicky řazeno, prosté a věcné vypravování.
Kanovník Vyšehradský
Mnich Sázavský (doplňuje Kosmovu kroniku, narážky proti Německu)
díla právnická
* liturgické slavnosti (officia)
– dramatický překlad bible, vyvinulo se z něho náboženské drama
– hra tzv. Svatojiřské officium
První dramata na českém území. Zvyšuje se úroveň latinské literatury. Na konci 1.století se objevily české kázání.
LITERATURA PSANÁ ČESKY
Témata české literatury
– duchovní (Kunhutina motlitba – inspirace latinskou tvorbou)
– světská (Alexandreida – rytířský epos o životě Alexandra Makedonského, zobrazuje jak by měl vládnout dokonalý panovník, oslavuje Alexandra, je to alegorie – osudy Alexandra připomínají osudy Václava; psaná latinsky, autor neznámý, přelom 4.stol.př.n.l.; v češtině 14.stol.)
Kronika tak řečeného Dalimila (Dalimilova kronika)
Snaha podpořit Čechy proti cizincům, prosté vyprávění.
České glosy – česká slova v latinských textech, objevují se na přelomu 12. a 13.stol.
První česká věta je glosou v Litoměřické kapitule, pochází z r. 1057 („Pavel dal jest Ploskovicích zem’u, Vlach jest Dolás zem’u Bogu i sv’atému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučeja a Sedlatu.“)
Velmi málo lidí umí číst a psát – díla se přednášela – žakéři.
Pol.14.stol. – vrcholí vzdělanost – Lucemburská dynastie. Rozvoj školství – Karel IV. (vládne 1346-1368) zakládá r. 1348 UK.
Žákovská poezie – popěvky, básně a drobné satiry studentů. Je plná rozmaru, bujného veselí, výsměchu šlechtě, duchovenství, ale i vlastní nouzi. Je psaná česky i latinsky. Např. Zanechme učení, Píseň veselé chudiny.
Díla:
Vita Carolin (životopis o Karlu IV.)
Život svaté Kateřiny (legenda, Kateřina přijme křesťanství a zasnoubí se s Kristem, odmítne pohanského ženicha. Všichni ji přesvědčují, že křesťanství je špatné. Svými chytrými řečmi získá na svou stranu 50 pohanů. Pro stálost ve víře je umučena. Odehrává se to v prostředí vysoké šlechty, usiluje o jazyk na vyšší úrovni).
Legenda o svatém Prokopu (byl to opat Sázavského kláštera)
Měj se dobře, srdéčko
Dřevo sě listem odievá (písně s milostným námětem – svítáníčka, píseň milého)
Tristan a Izalda
Svatý Václave (nejstarší duchovní píseň)
Satirické skladby:
Podkoní a žák (psáno formou sporu o tom, kdo má lepší život, nakonec dojdou k závěru, že se jim oběma žije špatně, končí to rvačkou a hospodský je vyhodí z hospody)
Hradecký rukopis (3 části, kázání, bajka O lišce a džbánu)
Tkadleček (příběh milence)
Mastičkář (divadelní hra, zobrazuje život lidí)
Nová rada (svět zvířat)
LITERATURA V DOBĚ HUSITSKÉ
Reaguje na aktuální skutečnost. V této době vrcholí proces demokratizace a laicizace. Duchovní písně, satiry, kázání, kroniky. Srozumitelnost děl. Prosadila se česká tvorba (nad latinou a němčinou). Představitelé církve (náprava církve) – vzorem je bible. Církev bohatne (prodává odpustky). Proti tomu je Jan Hus, který hlásá původní myšlenku apoštolské chudoby. Roku 1415 je upálen za svoje názory v Kostnici. Popel je vhozen do řeky Rýn (Německo).
Matěj z Janova (1350? – 1394)
- – „Kaple Betlémské“ (latinsky)
Jan Milíč z Kroměříže (1320? – 1374)
- – notář Karla IV., káže především česky, jeho učení – důraz na bibli
Tomáš Štítný ze Štítného (1333? – 1409?)
- – zakladatel české naukové literatury
- – spis „Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“, „Řeči besední“, „Řeči sváteční a nedělní“
Petr Chelčický (1390? – 1460)
- – obhajoval pokoru, chudobu a odmítal vzdělání
- – „O troiem lidu“ – autor odsuzuje dělení společnosti na stavy (kněžský, vojenský, robotný)
- – „Sieť viery pravé“ – rozsáhlá kritika soudobé církve a společnosti, popírá násilí
- – „Postila“ – kázání s úvahami, souhrn učení
- – jeho myšlenky podnítily zrod jednoty bratrské. Vyznavači nového učení tělesně pracovali, odmítali světské zákony, vyšší vzdělání, vojenskou službu, soudy. Narazili na odpor kališníků i katolíků
Konrád Waldhauser (1326? – 1369)
- – německý kazatel, do Čech přišel na pozvání Karla IV.
- – kázal latinsky a německy, vyzíval bohaté k pomoci chudým
Traktát – útvar ve středověku, úvaha či referát na filozofické i jiné téma.
Jan Hus (1371? – 1415)
- – narodil se v Husinci u Prachatic, vystudoval UK
- – universitní mistr, rektor, kázal (česky) v Betlémské kapli
- – navazoval na myšlenky Johna Wycliffa (1330-1384, anglický reformátor, teolog, nekompromisní kritika církve, požadavek jejího návratu k chudobě, k zásadám bible jako jediné autority křesťanství)
- – navrhoval nahradit spřežkový pravopis diakritickým (nabodeníčko dlouhé, krátké)
- – jeho kázání měly revolucionizující účinky, odsuzoval prodej odpustků a poukazoval na rozmařilý život církve a na život církve (nebyl v souladu s „božím zákonem“)
- – V Praze byly zakázány jeho církevní obřady, proto odešel z Prahy a kázal pod širým nebem na Kozím hrádku a na hradě Krakovci
- – v roce 1414 byl vyzván císařem Zikmundem, aby své myšlenky obhájil v Kostnici
- – své učení ani přes nátlak neodvolal, trval na své pravdě, byl odsouzen jako kacíř a upálen 6.7.1415 v Kostnici, popel do Rýna
- – LATINSKÉ
- – „O církvi“ – souhrn kritických názorů na poslání církve, hlavou církve je Kristus, nikoliv papež
- – „O pravopise českém“ – navrhuje zjednodušení českého pravopisu
- – ČESKÉ
- – „Výklad Viery, Desatera a Páteře“ – výklad motliteb, úvahy o mravním životě
- – „Knížky o svatokupectví“ – ostrá kritika církve, jejího obohacování, života jejích představitelů, vybírání poplatků za náboženské úkony
- – „Postila“ – výklad svatých čtení nedělních
- – „Dcerka“ – spis poučující o správném životě, určený ženám a dívkám
- – DUCHOVNÍ PÍSNĚ
- – „Jistebnický kancionál“ – zpěvník husitských chorálových písní (např. Ktož jsú boží bojovníci; Povstaň, povstaň, veliké město pražské)
- – „Budyšínský rukopis“ – soubor tří skladeb (Žaloba Koruny české, Porok Koruny české, Hádání Prahy s Kutnou Horou)
Vavřinec z Březové (1370? – 1437)
- – „Husitská kronika“ – latinsky psaný historický spis (nedokončený), zachycuje události 1414-1421
Literární tvorbu doby pohusitské charakterizuje zmenšená původní tvořivost, navazování na tvorbu předhusitskou, významné žánry rozvinuté během husitství (traktát, polemika, kázání, aj.).