Základní linky podnikového ekonomického řízení

Základní linky podnikového ekonomického řízení. Význam procesního řízení a řízení prostřednictvím

činností. Důvody pro klíčovou roli nákladů v ekonomickém řízení procesů podniku.

Ke dvěma základním linkám řízení podniku (Výkony + Útvary) přibývá třetí: = Činnosti

Činnosti jsou to, co vytváří výkony (a tím i výnosy), tvoří důvod existence útvarů a spotřebovává náklady

Proto je třeba ČINNOSTI (PROCESY) řádně určit a řídit

Problém: Při důsledné definici činností jich jsou stovky, ale spíše tisíce ⇒ Náročnost (plánovat, evidovat,

vyhodnocovat) ⇒ Efekt je přiměřený?

Doporučení: Aplikovat Metodologii Okruhů činností pro Okruhy výkonů (OČI/OVY)

Mění se priorita prvků v systému řízení:

Role činností v prvcích podnikového řízení:

Prvotní jsou výkony

Vzhledem k výkonům se posuzují procesy, příp. činnosti:

? Které činnosti (procesy) jsou nezbytné ?

? V jakém rozsahu ? ? Způsob zajištění (vlastní nebo nákup)? atd.

Útvary (org. struktura) se musí přizpůsobit oběma předchozím ⇒vede k pružným org.

strukturám, k pružnému přizpůsobování potřebám činností (procesů)

Procesy = věcná a časová posloupnost činností, zpravidla pro realizaci

určitého dílčího nebo finálního výkonu

Výkony: vznikají díky podnikovým činnostem (procesům)

Okruhy činností = účelové uskupení činností zpravidla pro určitý okruh (skupinu) výkonů

Útvary = organizační uspořádání zdrojů a činností

Podnikové funkční (věcné) oblasti (vývoj, prodej, nákup, ap.): jsou tvořeny činnostmi

Procesní řízení –

Řízení prostřednictvím činností –

2. Předem stanovené náklady, jejich určení a jejich využití v řízení procesů. Provozní rozpočty procesů

a útvarů. Hlavní pravidla jejich tvorby a vyhodnocení. Příklady způsobu určování výše nákladových

položek.

Náklady a výnosy jsou až důsledkem činností (procesů)

Teprve když jsou zadány úkoly (targets) a stanoveny činnosti (procesy) lze určit V + N

A naopak: Na základě V + N hledám úpravy či alternativy činností ⇒ Zpětná vazba (cyklus)

V + N jsou i důsledkem rozhodnutí o způsobu zajištění činností: Nákup, vlastními prostředky, outsourcing,

způsoby financování, … a dohodnutých smluvních podmínek

V + N jsou významným důsledkem rozhodnutí o činnostech – spojují věcnou a ekonomickou stránku

procesů !!! (Umíme určit V + N ?? Musíme se o to stále pokoušet!) (viz dále: Odpovědnost vedoucího)

Útvarové (provozní) rozpočty-základní nástroj řízení podnikových útvarů. Význam vyplívá z toho, že útvarové

náklady jsou důsledkem útvarových činností. Útvarový rozpočet-finanční obraz činnosti útvaru.

Rozpočet = komplexní záležitost. Týká se:

Náplně a průběhu činností a procesů a jejich měření v MJ

Pracovníků, zařízení, vybavení

Nákladů i výnosů

Budoucnosti vzdálenější, bližší (Oček. skutečnost) i Skutečnosti

Rozpočet je: o zajištění příznivého a stabilního prostředí pro činnosti (Pravidla, normy, smlouvy, …), o hledání

nejvhodnějšího způsobu zajištění činností (kvalifikace pracovníků, jejich školení a vybavení, outsourcing,

licence, …)

Tvorba rozpočtů:

Rozpočet je o činnostech a procesech, proto musí být v každé firmě jiný a jinak sestavený (a jinak

vyhodnocovaný)

Dlouhodobost a vícekolovost tvorby rozpočtu

Navazuje na strategii (BSC), zejména perspektivu Interních procesů ⇒ zvl. Rámcové hodnoty

rozpočtu + Požadavky na procesy

Ve velkých firmách je 1. verze rozpočtu hotova na konci 3/200x-1

Průběžná tvorba: Respektují se podstatné faktory určující rozpočet

1

Systematická, nikoliv nárazová záležitost

Předpoklad pro trvalé uvažování nad rozpočtovými faktory

Čas na zajištění vnějších vazeb (služeb, dílů, vývoje produktu, …)

Zvl. u tzv. obslužných útvarů, ale i u ostatních

Prvotnost plánu v naturálních jednotkách (ks, hod, m3, GJ)

Vyhodnocení rozpočtů:

Pravidelně a důsledně (zpravidla měsíčně) – předem urč. termín

Vedoucí sleduje plnění rozpočtu průběžně během měsíce

Účast i nadřízeného vedoucího (rozhodnutí ihned)

Sledují se hodnoty běžného období i kumulace od zač. období (roku)

Práce s Očekávanou skutečností (OčS)

Nutnost: Mít k dispozici doprovodné evidence a potřebné podklady

Vyhodnocení i všech hrozících obtíží

Výsledek vyhodnocení:

Rozpočet je o činnostech a procesech, až poté o V + N

Rozpočet je zákon

Rozpočet je prvořadý řídicí nástroj vedení firmy

Rozpočet firmy = soustava rozpočtů

Tvorba rozpočtu = tvorba náplně dalšího období

Dlouhá průběžná doba a vícekolovost tvorby rozpočtu: Využít pro prosazení věcných i metodických

požadavků

Vyhodnocování rozpočtu: Pravidelnost a důslednost

Nutnost: Naučit se pracovat s Očekávanou skutečností

Těsná vazba na ostatní informační soustavy v podniku (účetnictví, kalkulaci, operat. evidenci (zejména

hodiny!!), investiční a finanční propočty) i nástroje řízení (BSC)

Nezbytnost pravidelné aktualizace prováděcích předpisů

Nákladové položky: osobní n, odpisy, leasingové splátky za používaný majetek, n. na nakupovaný materiál, n.

na prostory, n. spojů, n. na školení, n. na nakupované služby, n. na opravy a údržbu, ostatní náklady.

3. Aplikace současných řídicích technologií podniku. Activity Based Management. Activity Based

Costing: Princip, přednosti, slabiny. Metodologie Okruhů výkonů (OČI/OVY) a její význam pro

strategické, operativní i nákladové řízení.

APLIKACE ABM (Activity Based Management)

Přibývá další základní prvek řízení: ČINNOST (Okruh činností), Vytváří se lepší předpoklady pro řízení firmy,

Klade vyšší nároky na vhodné využití standardních přístupů, metod, technik a také IT-technologie, Mění se

priorita prvků v systému řízení:

Prvotní jsou výkony

Vzhledem k výkonům se posuzují činnosti, příp. procesy:

? Které činnosti (procesy) jsou nezbytné ?

? V jakém rozsahu ?

? Způsob zajištění (vlastní nebo nákup) ?

Útvary (org. struktura) se musí přizpůsobit oběma předchozím⇒vede k pružným org. strukturám, k pružnému

přizpůsobování potřebám činností (procesů) ČINNOSTI + VÝKONY, ÚTVARY, PROCESY, …

ČINNOSTI: ŘÍDICÍ + PROVÁDĚCÍ + INFORMAČNÍ SLOŽKA

METODA ACTIVITY BASED COSTING (ABC) KALKULACE NÁKLADŮ NA ČINNOSTI

Princip metody:

Aplikace skvělé myšlenky:

Zdroje (materiál, energie, práce, .. ) jsou spotřebovávány činnostmi, NE výrobky

Výrobky vznikají „spotřebou činností“

2 stupňová kalkulace:

Potvrzení (rozhodnutí o změnách) postupu v dalším období

Příp. zpřesnění rozpočtu (a náplně činností) ⇒ OčS

2

Náklady-Činnosti

Činnosti – Výkony (Výrobky, služby)

Pro každý útvar:

se definují jeho hlavní činnosti

k činnostem se přiřazují náklady

Činnosti lze definovat i průřezově (bez ohledu na útvary)

K těmto činnostem se přiřazují náklady

Problém s náklady, které se týkají více činností

Nutnost společné náklady rozvrhovat na jednotlivé činnosti (opět rozvrhová základna!)

Náklady zjištěné (plánované) na činnosti se

(a) přiřazují – pokud se činnosti týkají jediného výkonu

(b) rozvrhují – pokud jsou společné pro více výkonů

na výkony (výrobky, služby) pomocí rozvrhové základny (Cost Driver, Kostenträger) ⇒ opět

rozvrhování !

Zdroje-činnosti-nákl. objekt

ABC: Postup při aplikaci

Definice (vyhledání) jednotlivých činností v rámci daného

procesu (útvaru)

Stanovení (přiřazení + rozvržení) nákladů na činnosti

vč. stanovení rozvrhových základen (cost drivers) (!)

k daným činnostem pro přidělení společných nákladů k činnostem

Stanovení (přiřazení + rozvržení) nákladů na výkony

vč. stanovení rozvrhových základen (cost drivers) (!)

pro přidělení nákladů společných činností k výkonům

Podmínky pro aplikaci metody ABC:

Definovat: pro podnik úplný souhrn jeho činností, Dokázat přidělit většinu podnikových nákladů (80 –

90 %) přímo na definované činnosti, Dokázat přiřadit většinu činností (80 – 90 %) jednoznačně přímo k

určitému výkonu, Dokázat vhodně zvolit potřebné rozvrhové základny pro společné náklady a pro společné

činnosti, Dokázat plánovat, evidovat a vyhodnocovat náklady na jednotlivé činnosti

Předpoklady pro aplikaci metody ABC:

Provést důkladnou organizační analýzu – Specifikace činností

Provést důkladnou nákladovou analýzu – Specifikace nákladů na činnosti

ABC – přednosti:

Správnost konceptu v důrazu na činnosti: Váže na ABM, dvojstupňovitá kalkulace, správný trend v rámci

současného řízení

Předpokládá důkladnou organizační analýzu, vč. analýzy náplně činnosti útvarů

Rozvrhování může být přesnější, při ex. rozvrhové základny pro každou společnou činnost a pro každou

společnou nákladovou položku

ABC – slabiny

Vysoká pracnost

Zůstává rozvrhování (dokonce 2x)

Problémy s určováním rozvrhových základen

Zdaleka ne všechny náklady lze takto přiřadit

Náročnost na plánování, evidenci a vyhodnocování nákladů

Snadnější aplikace u méně významných nákladových položek

Při projektu, zavádění i při provozování časově i nákladově velmi náročná metoda

PROJEKČNÍ A ŘÍDICÍ METODOLOGIE založená na řízení Okruhů výkonů a jejich Okruhů činností

OKRUH ČINNOSTÍ (OČI) + OKRUH VÝKONŮ (OVY):

-pokud nejsou přiřaditelné k určitému výkonu

3

Okruh činností =Seskupení činností, které spolu zpravidla vytvářejí společně navzájem propojený celek,

který vytváří podstatnou složku daného okruhu výkonů

Okruh výkonů = homogenní uskupení výkonů, které lze (je vhodné) posuzovat společně a které

jsou výsledkem převážně společných okruhů činností. Typické je, že řadu nákladových položek mají

společných, tj. takových, které jsou vyvolány daným OVY, nikoliv jednotlivými výkony. Například:

Náklady vývojové, marketingové, certifikační, distribuční, se stroji a zařízeními, na software, patenty,

metodologii, ap.

neboli Okruh výkonů = taková skupina výkonů, která vzniká stejným nebo obdobným postupem, s využitím

společných hmotných i nehmotných prostředků

Vhodný počet OVY: 5 – 25

Zásadní požadavek na OVY:

Porovnatelnost výnosů a nákladů za OVY ⇒ Efektivnost OVY. U produkčních OVY musí být PÚ >>0.

Být jednotkou pro strategické i operativní řízení (rozvoj/útlum OVY)

ALE: Je vhodné samostatně definovat i podpůrné (pomocné) OVY, například OVY-správní, OVY-
marketingový, ap. (nemají vlastní výnosy nebo jen dílčí, ale jsou nezbytné pro fungování podniku).

Vytvářený podnikový příspěvek na úhradu musí pokrýt jejich náklady.

Účelovost činností v rámci OČI je posuzována vzhledem k danému výkonu (okruhu výkonů – OVY), tj.

existence činnosti je posuzována přínosem pro daný výkon (OVY)

neboli činnosti mají oprávnění existence jen tenkrát, je-li jejich přínos pro daný výkon podstatný

Umožňuje (vyžaduje) k danému OVY:

Stanovení hlavních činností účelově pro daný OVY

Alokaci výnosů a nákladů k jednotlivým kalkulačním jednicím v rámci OVY, resp. přímo k danému OVY,

jsou-li to náklady společné

Určení kalkulačních jednic (vztažných veličin, nositelů nákladů) pro identifikaci přímých nákladů

individuálně pro každý OVY

Využití OVY:

Pro strategický plán:

Pro roční plán a jeho průběžné vyhodnocování:

Představuje přiměřenou agregační úroveň (je to vhodná entita) pro strategické rozhodování (rozvoj,

útlum, zavedení OČI, resp. OVY)

Pro OVY a jeho OČI je vhodné stanovit cíle (objectives), úkoly (targets), ukazatele (measures),

příp. iniciativy (terminologie metody BSC)

Přiřazením Výnosů a Nákladů lze stanovit Příspěvek na úhradu (PÚ) / OVY (úkol, plán) pro

jednotlivé roky

Je vhodné i pro spojení s požadavky na investiční a vývojovou a další strategickou činnost firmy.

Například rozhodování o fúzi, nákupu licence, o diverzifikaci či specializaci, ap.

Je vhodné i pro rozhodování o způsobu zajištění hlavních činností (vlastní, kooperací, nákupem,

licenčním převzetím, ap.)

V rámci OVY lze definovat konkrétní úkoly, stanovit podrobný sortimentní plán, plán akcí

(projektů, iniciativ), prodejní úkoly, atd.

OVY jsou hlavní agregační entity při sestavování i pravidelném vyhodnocování a zpřesňování

(Očekávaná skutečnost) podnikového plánu (rozpočtu) rozpočtu, vč. rozboru zajištění činnostmi

(Možnosti produkčních OVY limitují rozsah podpůrných OVY nebo naopak: Nutný rozsah

podpůrných OVY určuje min. výši PÚ)

4. Nákladová analýza a její význam. Postup při nákladové analýze. Určující charakteristiky nákladových

položek. Náklady jako důsledek rozhodnutí.

ANALÝZA A POPIS PODNIKOVÝCH NÁKLADŮ

Určit (potvrdit) hlavní okruhy výkonů (OVY) podniku

Přiřadit k těmto okruhům výkonů činnosti (okruhy činností – OČI), které zajistí dosažení daných výkonů

Přiřadit k činnostem, příp. přímo k OVY, patřičné nákladové položky

Provést analýzu velikosti nákladových položek metodou ABC

Charakterizovat (potvrdit) hlavní nákladové položky podle jejich chování

Hlediska pro kategorizaci nákladů:

4

Přímé a nepřímé (dle závislosti na kalkulační jednici)

Variabilní a fixní

Závislé a nezávislé (závislost na rozsahu produkce)

Prvotní a druhotné (vnitropodnikové)

Vyvolané (jakou činností jsou náklady vyvolány)

A zařadit je do přiměřeného počtu skupin, například:

1/ Přímé – variabilní

2/ Přímé – fixní

3/ Nepřímé – fixní limitní

4/ Nepřímé – fixní spočitatelné

5/ Nepřímé – fixní spočitatelné s podmínkou

6/ Nepřímé – fixní spočitatelné s náhodnou složkou

Popsat nákladové položky, určit rozhodující vlivy na ně a určit způsob jejich propočtu

Příklad hledisek pro popis:

a/Příslušnost do nákladové skupiny

b/Určující vlivy na nákladovou položku

c/Způsob propočtu nákladové položky

d/Předpoklad dodržení předem stanovené hodnoty nákladové

položky (výčet hlavních rušivých vlivů)

5

STRUKTURA POPISU NÁKLADOVÝCH POLOŽEK

( ⇒ Katalog nákladových položek)

Pořadové číslo dle velikosti v rámci činnosti

Číslo nákladového účtu

Název položky dle účtového rozvrhu

Celková částka za rok, resp. poslední 2 – 3 roky

% z celkových nákladů na činnost

Charakter nákladové položky=zařazení nákladové položky do jedné ze skupin

Určující vlivy na nákladovou položku=stanovení rozhodujících vlivů na výši položky

Způsob propočtu nákladové položky=doporučení ke způsobu stanovování velikosti položky

existoval návod pro určení velikosti

všichni postupovali stejně

bylo odkud začít upřesňovat a vylepšovat propočet

Předpoklad dodržení předem stanovené hodnoty nákladů=expertní vyjádření k míře možnosti dodržení předem

stanovené hodnoty, specifikace možných rušivých vlivů

NÁKLADY JAKO DŮSLEDEK ROZHODNUTÍ

OKRUH VÝKONŮ: VÝROBA SKVĚLÝCH VÝROBKŮ 1

N1 502 110 Spotřeba elektrické energie FSNx mil. Kč y %

Určující rozhodnutí: technické a provozní

o počtu, velikosti a účinnosti elektrických zařízení

o režimu provozu a o stupni využití zařízení

o volbě odběrních tarifů

o způsobu zajištění hospodárnosti při využívání zařízení

Poznámka:

Silná vazba na rozhodnutí:

a/ o volbě výrobního zařízení

b/ o míře využití kapacity

N2 501 110 Spotřeba materiálu VAR x mil. Kč y %

Určující rozhodnutí: technické a provozní poté obchodně – řídící

o výrobním programu

o způsobu konstrukce výrobků a dalších technických opatřeních

o způsobu technologie výroby

o smlouvě s rozhodujícími dodavateli

N3 521 110 Mzdové náklady FSP x mil. Kč y %

Určující rozhodnutí: technické a provozní

o počtu a kvalifikaci pracovníků

o vybavení technickými a mechanizačními prostředky

o růstu mezd (kolektivní smlouva)

Poznámka: Ve skutečnosti implikuje částku o 35 % vyšší, tj. včetně sociálního a zdravotního pojištění,

tedy částku cca 1,35 x mil. Kč

6

5. Interakce: Náklady a výnosy. Náklady a kapacita. Účel a význam kalkulace. Charakteristika absorpční a

neabsorpční kalkulace.

Náklady jsou z hlediska ekonomického řízení podniku asi nejvýznamnější veličinou, jsou spojeny s každou

činností (i nečinností). Chování mezi V a N 2 rozdílnosti: V jsou zpravidla jednoznačně spojitelné as určitým

konkrétním výkonem (výrobkem, službou), to pro N paltí v omezené míře.

2/souvislost N s činnostmi, každá činnost je spojena s náklady- s rostoucí složitostí výrobků a služeb roste počet

činností nutných pro jejich vznik.. – stále přibívá činností, které spotřebovávají náklady, ale nevytvářejí přímo

výnosy( marketingová č., sponzorská č.)

Kalkulace – stanovit správně náklady na jednotku výkonu (výrobek, služba…)

Kalkulace slouží k tomu, aby bylo zřemé, jakou nákladovou strukturu nají jednotlivé složky výkonů i výkon

celkem. Aby podle toho mohly být upravovány procesy, tak, aby při dodržení nebo zvýšení jakosti vyly

z hlediska nákladů úspornější. A nutná úprava procesu je především záležitostí technické a organizační.

určení kalk. jednic, přiřazení N-, využitím kapacity- míra využití, určením výnosů (tržeb)-odečet

Účel:

Stanovit správně náklady na jednici výkonu (nositele nákladů):výrobního procesu, obchodního procesu

projekčního procesu

1/ správně ?:

nelze přesně, ALE lze dostatečně přibližně (zpravidla)

(přesně lze pouze pro přímé náklady)

2/ kalkulační jednice: -ks nebo násobek, zakázka, výrobní příkaz, projekt, akce, činnost, fáze výroby

obchodní případ

čem je kalkulace?

o nákladech (identifikace, charakteristika)

o kalkulačních jednicích (KJ) (stanovení)

o přiřazení/nepřiřazení nákladů ke kalkulačním jednicím, resp. o částečném přiřazení nákladů ke KJ

Absorpční (úplná) k. x Neúplná (neabsorpční) k.

o využití kapacity

o výnosech (tržbách) – neúplná (neabsorpční) k.

ABSORPČNÍ = ÚPLNÁ

Typické:

Všechny náklady se rozdělí mezi výkony:

Přímé náklady se přiřadí

Nepřímé náklady se rozvrhnou

Vede ke stanovení zisku jako rozhodující veličiny pro výkon

Kritické: Výběr vhodného postupu (metody, techniky) pro rozvrhnutí nepřímých nákladů, aby nedošlo k

podstatnému zkreslení

NEABSORPČNÍ = NEÚPLNÁ = VARIABILNÍ

(Pomocí příspěvku na úhradu, pomocí krycího příspěvku)

Typické:

Výkonům se přiřazují jen přiřaditelné náklady bez rozvrhování

Přímé náklady se přiřadí

Nepřímé náklady se nerozdělují !! – kryje je PÚ

Výchozí veličinou jsou výnosy (tržby)

Vede ke stanovení příspěvku na úhradu (PÚ)jako rozhodující veličiny pro výkon

Kritické: Podíl přiřaditelných nákladů z nákladů celkových

6. Schémata variabilní kalkulace. Alternativy využití variabilní kalkulace. Příklad kalkulačního vzorce

s využitím PÚ a OVY. Kritika přirážkové kalkulace.

7

Základní schéma propočtu: 1- stupňová varianta:

Základní schéma propočtu: 2 – stupňová varianta:

+ Výnosy (tržby)

– Variabilní přímé náklady

= Příspěvek na úhradu 1

+ Výnosy (tržby)

– Variabilní přímé náklady

= Příspěvek na úhradu 1

– Fixní přímé náklady

= Příspěvek na úhradu 2

Nejčastější využití:

Propočty při změně: Ceny, Množství, Variabilních přímých nákladů, Fixních přímých nákladů

Například: Bilancování variant ročního položkového plánu, Propočty obchodních strategií

Kalkulační vzorec: varianta s využitím PÚ za OČI / OVY

P-1. Přímý materiál1

P-2. Přímá kooperace2

∑1: Přímé variabilní výrobní náklady

P-3. Přímé fixní náklady výrobku3

∑2: Přímé výrobní náklady

P-4. Výrobní střediskové náklady4

∑3: Přímo přiřaditelné výrobní náklady

P-5. Výrobní režie5

∑4: Výrobní náklady

P-6. PÚ za společné přímé náklady k OVY6

P-7. PÚ za N-vývoje společné7

P-8. PÚ za N-správy

P-9. PÚ za N-finanční společné8

∑5: Vlastní náklady výrobku

P-10. Obchodní přímé náklady9

P-11. PÚ za N-obchodní společné10

P-12. Záruční náklady (náklady servisu)

∑6: Úplné vlastní náklady obchodní zakázky

PŘIRÁŽKOVÁ KALKULACE: Přednosti a problémy

Včetně přirážky za činnosti střediska Nákup a Logistika. Přiřazení % přirážkou ke skladové ceně.

Včetně přirážky za činnosti střediska Nákup a Logistika. Přiřazení % přirážkou k ceně kooperace.

Jedná se například o náklady na přípravky, speciální nástroje, příp. za licenci či jiná práva spojená s

oprávněním vyrábět daný výrobek. Přiřazují se částkou za kus [Kč/ks].

Stanovené pomocí HRS, tj. jako součet součinů (HRS krát výrobní čas ve středisku) pro všechna střediska,

která se na tvorbě výrobku, vč. jeho balení a expedice podílí.

Ostatní náklady výrobní režie, tj. takové, které nelze zařadit do nákladů N-středisek a rozdělit pomocí HRS

(např. za vedení výrobního úseku, za plánovače, apod.). Přiřazují se částkou [Kč/hod] úměrně k výrobnímu času.

Týká se příspěvku na úhradu (PÚ) za náklady, které se týkají celého okruhu výkonů (OVY) – také

označovaného jako okruh činností – (OČI), nikoliv pouze jednotlivých výrobků (služeb). Mohou to být náklady

vývoje, náklady na marketing, náklady na certifikaci, apod. daného OVY. Přiřazují se částkou za kus [Kč/ks].

Týká se příspěvku na úhradu (PÚ) za náklady vývoje společné, tj. celkové vývojové náklady snížené o přímé

náklady na vývoj určitého výrobku nebo vývoj určitého okruhu výrobků. Lze je přiřazovat buď částkou za kus

[Kč/ks] nebo (snadněji) % k obratu nebo % k celkovým výrobním nákladům (celk.VýrN). Pozn.: Je třeba vybrat

nejvhodnější možnost.

Týká se příspěvku na úhradu (PÚ) za náklady finanční společné, tj. celkové finanční náklady snížené o

případné přímé náklady na financování určitého výrobku nebo financování určitého okruhu výrobků. Lze je

přiřazovat nejlépe % celk.VýrN. Přiřazení lze případně upravit pomocí poměrových čísel.

Týká se přímých nákladů, které jsou spojeny s danou obchodní zakázkou (např. náklady na přepravné, na

provizi, přímé obchodní náklady, clo, speciální balící náklady, ap.) a u jiné obchodní zakázky se nemusejí

vyskytovat nebo se vyskytují jiné položky a v jiné výši.

Tzv. obchodní režie, vč. společných nákladů na marketing.

8

PŘEDNOSTI: Jednoduchost a snadná pochopitelnost, Universálnost, Rozšířenost a všeobecná znalost

PROBLÉMY:

Statičnost:

Kolísání využití kapacity (ať již vyjádřené v hodinách či v naturálních MJ) v rámci daných kapacitních

mezí (1 směna, 2 směny, 3 směny, celodenní činnost, ap.) se v kalkulaci neprojeví

Nerozlišuje FN a VN: ⇒ Pracuje se všemi náklady jakoby byly proporcionální ) viz vzorec přirážky!

Pracuje s režijními (nepřímými náklady), jakoby byly byly variabilní, zatímco jsou velmi nebo téměř fixní! To

platí i pro RZ = přímé náklady i RZ = např. hodiny!

Volba rozvrhové základny (RZ), tak aby splňovala 2 základní hlediska (požadavky) je většinou obtížná až

nemožná

Chovat se stejně (obdobně) jako rozvrhovaná veličina

Být dostatečně široká (velká) ⇒ Nízké % přirážky

Pokud RZ alespoň částečně splňuje 1. hledisko, pak zpravidla již nesplňuje 2. hledisko ⇒ přílišná

citlivost na nahodilé vlivy

Změna rozvrhové základny vede ke změně kalkulace (změní se rozdělení nákladů mezi výkony) ⇒ ? návaznost

na cenu výkonu!

Použití přímých nákladů (PŘN) jako RZ: Je většinou nesprávné, protože chování přímých nákladů je zpravidla

zásadně odlišné od chování nákladů nepřímých (režijních)

Navíc: Pro plánovou (předběžnou) kalkulaci potřebujeme též plánové hodnoty přímých nákladů. Jejich výše je

pro delší období (např. rok) zpravidla značně kolísající

Navíc: Podíl PŘN spíše klesá (zejména přímé mzdy)

Použití nepeněžních RZ: Lze použít jen ty, které mají přímý vztah k výkonu (kalkulační jednici), např.: hodiny a

naturální MJ, nikoliv KJ jako podlahová plocha, instalovaný výkon, ap.

Při každé změně:

Ve využití kapacity

V rozvrhovaných (nepřímých, režijních) nákladech

V rozvrhové základně (RZ)

by se měla PŘIRÁŽKA změnit! ⇒ ALE: Pro řízení firmy potřebujeme stabilní konstanty

7. Metoda hodinových režijních sazeb (HRS). Účel a význam. Varianty metody HRS: základní,

položková, vertikální. Rozbor aplikačních možností vertikální varianty.

Metoda pro Nákladově-Kapacitní vyhodnocení daného subjektu

Subjekt =Útvar, Pracoviště, Stroj nebo zařízení, Činnost ( ⇒ABM), Proces ( ⇒ Procesní řízení), Pracovník

Režijní náklady:

Náklady, které nelze přímo spojit s daným výkonem (výrobkem, službou), ale jsou to náklady daného subjektu

(útvaru, procesu)

Plánová hodnota: Zpravidla určena rozpočtem

Skutečnost: Z účetnictví (⇒ požadavky na účetní analytiku)

Kapacita: = Hodinové vyjádření kapacity

Třeba stanovit určující hodnotu kapacity pro daný proces:

?? Kapacita zařízení (strojní)

?? Kapacita obsluhy (pracovníků)

Plánová hodnota: Kapacitní plán

Zásadní požadavek: Reálná hodnota využití kapacity, nikoliv optimální hodnota nebo maximálně dosažitelná

Skutečnost: Důsledná evidence časové spotřeby (zařízení i obsluhy) (⇒ požadavky na operativní evidenci času,

vč. případné evidence časových ztrát (zpravidla je nutný číselník ztrát))

účel:

9

Cena kapacity (Náklady na kapacitu) výrazně roste, pro je třeba s ní daleko důsledněji hospodařit (viz např.

Drucker)

Režijní náklady jsou převážně (nebo zcela) časovými náklady, tj. jejich výše je úměrná délce období (za 2 měsíce

jsou cca 2x větší než za měsíc)

Přiřazení RN úměrně časové spotřebě pro daný výkon (výrobek, službu) je tedy vhodné (konsistentní) x např.:

Přiřazení pomocí přirážky k přímým nákladům (např. přímým mzdám, ap.)

Režijní náklady a kapacita jsou klíčové prvky podnikového řízení

Je nutné je posuzovat a hlavně řídit ve vzájemné interakci Metoda HRS to nabízí

Kalkulace nákladů na výkon není jen vlastností výkonu (parametrů výrobku), ale též, někdy i více důsledkem

vlastností kapacity, kterou využívá

Význam:

Efektivně přiřazuje RN k výkonu, což nabízí zejména:

Možnost přesnějšího nákladového vyhodnocení výkonu vzhledem k jeho ceně

Propočítat nákladové dopady při změnách parametrů výkonu nebo procesu, kterým vzniká (změna konstrukce,

změna tgie, organizační opatření, ap.)

Propočítat nákladové dopady při změnách parametrů subjektů (např.: útvarových rozpočtů – vybavenost útvarů,

mzdové nárůsty, ap.)

Propočítat nákladové důsledky kalkulace na výkon při změně ve využití kapacity

Možnost přesnějšího propočtu pro insourcing i outsourcing činností

Jednoznačně specifikuje hodinové náklady kapacity (zařízení, pracovníků) při určeném využití kapacity

Nabízí možnost vyhodnotit dopady nových investic do nákladů výkonů

Pro motivaci vedoucích i běžných pracovníků. To vyžaduje:

Stanovit odpovědnost za využití kapacity

Stanovit odpovědnost za výši jednotlivých N-položek

Viz též přednosti metody HRS

VARIANTY METODY HRS

Základní:

HRS (jedna hodnota) pro subjekt (útvar, pracoviště, stroj-zařízení, činnost, proces, pracovník, ap.)

Položková:

HRS je členěna do více N-položek

Například:Odpisy (leasing-splátky)

N-osobní

N-režijní materiál

N-prostoru

N-energie

N-opravy a údržby

N-ostatní

Důvod členění: Získat přehled o váze N-položek

Výběr N-položek: Největší (nejvýznamnější položky)

Počet N-položek: cca 4-6

Vertikální (hierarchická): (PROJEKT 2)

HRS je členěna dle vertikální hierarchické struktury podniku

10

Například: • Pracoviště – Středisko (společné)

Princip:

Režijní náklady se přiřadí do hierarchických úrovní, kam patří

Například:

– k pracovištím (ke stroji)

– ke středisku (ty, které jsou společné pro středisko, resp. nelze přiřadit k pracovištím)

Určí se pro každé pracoviště: Kapacita pracoviště

Kapacita střediska = ∑ kapacit všech pracovišť střediska

HRS pracoviště (HRSPRAC)

HRS střediska (společné) (HRSSTR)

Způsob propočtu:

Režijní náklady přiřazené na k-tý výrobek se určí:

RN (t HRS ) (HRS t )

= ∑ ∑ ⋅ + ∑ ⋅ ∑

k

kde:

RNk kalkulované režijní náklady k-tého výrobku

tkij pracnost k-tého výrobku na j-tém pracovišti v i-tém středisku

HRSPRAj hodinová režijní sazba na j-tém pracovišti

HRSSTRi hodinová režijní sazba společných režijních nákladů v i-tém středisku

Použitý princip indexování pro práci s HRS:

i…středisko n = počet středisek

j…pracoviště (stroj) m= počet pracovišť v daném středisku

HRS – Vertikální varianta: N-položky

Příklady režijních nákladových položek pracovišť:

Příklady režijních nákladových položek středisek (společné)

VIZ PŘEDNÁŠKOVÝ SLAJD – HRS_502

8. Controllingová varianta metody HRS. Konstrukce a interpretace. Hlavní oblasti využití. (Příklad 404)

METODA HRS: Controllingová varianta – Popis

Identifikuje vliv faktorů, způsobující rozdíl mezi HRSSK a HRSPL

Vyžaduje předem stanovit určující faktory

Například: Využití efektivního časového fondu, Produktivita práce, Neplánované časové ztráty,

Výše režijních nákladů

Určující faktory = ty faktory, které: Mohou významně působit na výši HRS (na kapacitu, na RN), Které jsou

měřitelné

Účel:

Přímo určit vliv faktorů, které způsobují odchylku HRSSK od HRSPL

Postup při zavádění:

(1) Určení faktorů, které působí na režijní náklady nebo na využití kapacitu

(2) Stanovení propočtových koeficientů pro určení faktorů

(3) Ověření reálnosti evidence potřebných veličin

(4) Zavedení potřebné evidence (nákladové, časové, další), tj. pravidla, postup, odpovědnost, formuláře,

způsob vyhodnocení

(5) Stanovení postupu pro určení plánových hodnot

Význam:

Přímo identifikuje faktor a míru jeho působení na odchylku HRS od plánované hodnoty. Tím umožňuje efektivní

zásah manažera.

n

m

kij PRAj

i 1

j 1

= = = =

n

STRi

i 1

m

kij

j 1

11

Poznámky:

Lze využít grafického zobrazení vývoje vlivu faktorů

Vybírají se významné faktory, které působí odchylku

Musejí být měřitelné (zjistitelné)

Evidence musí být věrohodná

Pokud se odchylka působená daným faktorem sníží, lze jej vypustit

Pokud je vliv některého faktoru dominantní, je vhodné zvažovat jeho rozdělení do více dílčích faktorů

Je vhodné vyhodnocovat aktuální (měsíční) hodnoty i hodnoty kumulované (nápočet) od začátku období (roku).

CÚ-1: Metoda HRS: Konstrukce koeficientů pro 4 faktory

Například:

HRSSKUT=HRSPL x KZK x KZT x KPKx KRN

CF K =

EFPL ZK CF

CF K

EFSK ZT CF CF

=

EFSK

Koeficient změny kapacity (Vliv zvýšení/snížení využití EFČF)

Koeficient neplánovaných ztrát

CF CF K

EFSK ZTR PR HOD

=

tj. například míry plnění norem nebo počtu odvedených (vykázaných) hodin)

RN K =

SK RN RN

EFSK ZTR

−

–

ODV

Koeficient produktivity (Vliv zvýšení/snížení vlivem pracovní výkonnosti,

PL

Koeficient režijních nákladů (Vliv úspory/překročení režijních nákladů)

RN HRS =

varianty: -MĚSÍČNÍ, -KUMULOVANÁ (NÁPOČET)

PL

CFEFPL Časový fond efektivní plánovaný (= CFPEFPL⋅PPPL )

CFPEFPL Časový fond efektivní plánovaný/pracovníka

CFEFSK Časový fond efektivní skutečný (= CFPEFSK ⋅(PPPL ± PPZM))

CFZTR Časový fond ztracený neplánovanými ztrátami

HODODV Počet skutečně vykázaných (odvedených) hodin (Nh)

RNPL Režijní náklady plánované

RNSK Režijní náklady skutečné

Poznámka: Příznivá (žádoucí) hodnota koeficientů je < 1

PL

CF

EFPL

12

9. Řízení nákladů při vývoji nových výrobků. Metoda Target Costing (limitní, cílová kalkulace).

TC- je přístup, který se pokouší stanovit postup, jak dodržet určený nákladový limit na daný výrobek při vývoji

nového nebo inovovaného výrobku.

2 zásadní vlivy rozšíření:

– nutnost obstát v konkurenčním boji, nejefektivněji se zabývat náklady výrobku ve fázi jeho vývoje

SCHÉMA NÁVAZNÝCH FÁZÍ – SLAJD – NAKLADY_N-VÝROBKU_ŘÍZENÍ_ 502

ŘÍZENÍ NÁKLADŮ PŘI VÝVOJI NOVÝCH VÝROBKŮ= Nejefektivnější fáze pro Řízení nákladů

Proč řídit náklady ve fázi vývoje ?

Protože to je nejvhodnější časový úsek a proces „řízení nákladů“ může být nejúčinnější a nejméně nákladný

Lze nejlépe integrovat určující parametry výrobku (cenu, užitné vlastnosti, technické řešení, náklady)

Změny ve fázi po zahájení výroby jsou daleko nákladnější a nesnadnější

Co to znamená „řídit náklady“ve fázi vývoje výrobku?

Pro předpokládanou cenu a určující užitné vlastnosti Nákladový limit:

(a) Stanovit

(b) Nepřekročit

Jak to udělat?

Najít takové technické, provozní, organizační, atd. řešení výrobku i řešení výrobních a návazných procesů, které

splňuje požadavky na užitné vlastnosti i nákladový limit

Požadavek:

Výrobek musí generovat dostatečný zisk (příspěvek na úhradu)

⇒ Velká výzva pro techniky i další pracovníky (nákup, prodej, distribuce, financování, kooperace, …)

Kritické body řízení nákladů při vývoji nových výrobků

Stanovení předpokládané ceny výrobku

Rozklad celkového nákladového limitu do nákladových limitů dílčích

Řízení procesu nákladového vyhodnocování v průběhu procesu vývoje nového výrobku

Prosazení změny myšlení vývojových pracovníků

Shrnutí

1. Proces vývoje nového výrobku vychází z předem stanoveného poměru cena/užitek pro daný výrobek a

segment trhu.

2. Celkový nákladový limit je odvozen z předpokládané (plánované, cílové) prodejní ceny výrobku.

3. Proces vývoje nového výrobku předpokládá nákladové vyhodnocení vývojové fáze vzhledem k dílčímu

nákladovému limitu pro každou vývojovou fázi.

4. Kritickou činností je rozdělení celkového nákladového limitu do dílčích nákladových limitů.

Rozhodující je však celková hodnota nákladového limitu.

5. V postupném procesu tvorby nového výrobku musí být odděleny fáze stanovení užitných vlastností

(parametrů) a fáze stanovení technických vlastností (parametrů).

6. Hlavní posloupnost vývojového procesu zahrnuje mnohé zpětné vazby, přestože se předpokládá, že i

požadavky pozdějších vývojových fází jsou brány v úvahu od počátku návrhu výrobku.

7. V každé fázi jsou její určující vlastnosti vyhodnocovány též vzhledem k nákladovému limitu a případně

může dojít k návratu k předchozí vývojové fázi.

8. Využití popsaného procesu tvorby nového výrobku není snadné, ale stěží existuje jiná možnost jak

vytvořit výrobek, který obstojí na současném, na zákazníka orientovaném, trhu.

9. Popsaný proces tvorby nového výrobku díky jeho interaktivní ex-ante povaze technicko – nákladového

vyhodnocování zajišťuje se značnou jistotou vývoj výrobku, který může být na trhu

konkurenceschopný.

10. Tento proces se svými nákladovými vazbami není zatím standardizován. Je stále ve vývoji, přestože je

využíván (přinejmenším zčásti) pokročilými firmami po řadu let.

13

10. Účetnictví: Aplikace bilančního principu, principu podvojnosti a agregačního principu. Pružnost

účetního systému.

Finanční účetnictví

Cílem účetnictví je zaznamenat, sumarizovat, reportovat a interpretovat ekonomická data pro potřeby

relevantních uživatelů

jednoduché účetnictví – nevyužívá přirozenou vlastnost finančních transakcí, kterou je jejich podvojnost, účtuje

o výdajích a příjmech. Účetní kniha – evidence majetku ( dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, zásob,

pohledávek), příjmy a výdaje

podvojné účetnictví – podvojnost transakcí – kontrolních, vazebních, informačních, účtuje se o nákladech a

výnosech

Vlastnosti:

– využívá k záznamu transakci bilancí, které nazývá též účty

– transakce zapisuje podvojně, transakce propojeny ( bilanční systém)

– všechny transakce se na konci období seskupí (agregují) do dvou výsledných bilancí (sestav) – rozvahy

a výsledovky z kterých se odvodí CF

Bilance je zobrazení: 2 stany L/P = má dáti/dal, účet, vytváří se bilanční systém

Podvojnost zápisu – přirozená vlastnost každé finanční transakce, transakce je vždy duální

Seskupení všech transakcí do uvedených dvou bilancí (rozvahy a výsledovky) – všechny transakce se na konci

období seskupí (agregují)do dvou výsledných bilancí: rozvahy a výsledovky, z kterých se odvodí třetí – CF

Základní rovnice účetnictví: A=VK+CK+Z

– ustanovuje rovnováhu mezi A=P neboli mezi majetkem a zdroji, tuto rovnováhu zachycuje ROZVAHA

Rozvaha- levá strana =A (majetek, prostředky), pravá strana =(zdroje, kapitál) VK,CK, Zisk

-doplněna ještě o dvě další bilance zisk/ztráty a tok hotovosti

Náklady a výnosy určují výši podnikového zisku

Příjmy a výdaje určují výši podnikové hotovosti

11. Manažerská funkce podnikových účetních sestav a jejich informační interpretace. Tříbilanční systém a

jeho interpretace. Vazba na účetnictví. Varianty formy účetních sestav (bilance, stupňovitá forma).

Informační funkce účetnictví:

informace o majetku

– zprostředkovává c číselné podobě pohled do stavů a vývoje majetku a závazků podniku

– umožňuje zjištění periodického hospodářského výsledku (zizku/ztráty) podniku

– je základnou pro stanovení daní

– je základem pro kalkulace nákladů, statistiku, plánování a analýzu.

Tříbilanční systém: ROZVAHA, VÝSLEDOVKA, CASH FLOW (skripta Ekonomika podniku str. 71)

Bilance je zobrazení: 2 stany L/P = má dáti/dal, účet, vytváří se bilanční systém

Vrcholové účetní výkazy poskytují interním a externím uživatelům cenné hospodářské informace. Rozvaha- inf.

o struktuře podnikových AKTIV a PASIV, Výsledovka (zisk/ztráty) – struktura hodnotových relaci výkonů-

náklady, výnosy a zisk, CACH FLOW – tok peněžních prostředků ovlivňujících likviditu podniku

12. Finanční cíle, úkoly a rizika. Různá pojetí likvidity podniku.

Cíl finančního řízení

Maximalizace zisku – nejčastěji citovaný podnikový cíl (business goal)

Není to příliš výstižný cíl – existují různé míry zisku, které mohou být maximalizovány

Základní otázky:

Do čeho investovat ?

Jakým způsobem investiční a provozní činnost financovat ?

Jak rozdělovat zisk

14

Dobré fin. rozhodování:

Dobré finanční rozhodnutí zvyšuje hodnotu akcií a špatné rozhodnutí ji snižuje“

“Dobré finanční rozhodnutí zvyšuje tržní hodnotu vlastnictví akcionářů a špatné ji snižuje”

Různá pojetí likvidity

– pozitivní stav peněžních prostředků

– vlastnost položek majetku obrátit se zpět v peníze

– krycí poměr mezi položkami majetku a závazků

– schopnost uhrazovat své závazky

ukazatele likvidity – indikují míru rizika platební neschopnosti podniku (skripta Ekonomika podniku str .74-

75). Likvidita III. stupně (běžná likvidita) CKKR

OM

OM − zásoby

Likvidita II. stupně (pohotová likvidita) CKKR

Likvidita I. stupně (peněžní likvidita) CKKR

Čistý pracovní kapitál: OM-CKKR

13. Charakteristika investičních rozhodovacích procesů. Statické a dynamické metody hodnocení investic.

INVESTIČNÍ ROZHODOVÁNÍ

Cíl: Najít reálná aktiva, která přinášejí vyšší hodnotu, než kolik stojí

(1) Při dobré funkci trhu: Hodnota aktiva = tržní ceně aktiva

(2) Teorie čisté současné hodnoty (ČSH) [Net present value (NPV)] je nejlepší pro stanovení

Současná hodnota (SH) a alternativní náklad kapitálu (ANK):

Základní otázka: Jaká je dnes hodnota 1 Kč, kterou budu mít za rok?

Příklad:

Dnes mohu uzavřít smlouvu, že koupím pozemek za 0,5 mil. Kč a že mi postaví dům za 3 mil. Kč.

Lze předpokládat: Za 1 rok prodám dům za 4 mil. Kč

Otázka: Mám tedy dnes investovat oněch 3,5 mil. Kč ?

Odpověď: ANO, pokud SH očekávané výplaty (= 4 mil. Kč) > 3,5 mil. Kč

Propočet současné hodnoty:

SH=DF ⋅CF1 =1 r

Při r = 7%: SH7% = 4 / 1,07 = 3,738 mil. Kč ⇒ Odpověď: ANO

Při r = 15%: SH15% = 4 / 1,15 = 3,478 mil. Kč ⇒ Odpověď: NE

Čistá současná hodnota (ČSH): ČSH = SH – INV

Požadavek: ČSH > 0 !!

Pro daný př.: ČSH7% = SH7%- INV = 3,738 – 3,5 = 0,278 mil.Kč

Pro daný př.: ČSH15% = SH15%- INV = 3,478 – 3,5 = – 0,022 mil.Kč

Pro více období:

CF

1

1 r

+

1

+

SH=

Penezní prostredky

1

+ ⋅ CF1 kde: CF1 … výše očekávané výplaty (cash flow)

DF … diskontní faktor, r-výnosová míra (diskotní sazba)

CF

2

2

(1 2)

+ +

r

CF

3

3

(1 3)

+

r

+ …

15

CF

1

1 r

+

(1 2)

+

CF

2

2

+ +

r

CF

3

3

(1 3)

+ + …

r

ČSH= -INV + 1

Přitom výnosová míra (r) = ∑ (základní r + míra rizika + vliv inflace)

Současné hodnoty a výnosové míry:

Výnos kapitálu = investice

Pro daný příklad: Výnos kapitálu = investice

Náklad investovaného kapitálu je ušlý výnos z toho, že neinvestujeme do cenných papírů

Existují dvě rovnocenná pravidla:

zisk

zisk

4 −3,5

= 3,5

= 14 %

1. Pravidlo čisté současné hodnoty (ČSH): Akceptuji investice s ČSH > 0

2.pravidlo výnosové míry: Akceptuji investice s vyšší úrokovou mírou, než je alternativní

náklad kapitálu (ANK)

METODY INVESTIČNÍHO ROZHODOVÁNÍ

1. Metoda ČSH:

Je nejobecnější mírou pro posouzení investice

Vždy platí: ČSH by měla být co nejvyšší kladné číslo

Existují-li 2 nebo více alternativ s ČSH > 0, pak volím tu alternativu, jejíž ČSH je nejvyšší

Lze jej použít i pro komplikovanější případy (kombinace projektů, ap.)

Předpoklad platnosti ČSH = Dokonalý trh:

(a) Neexistují bariéry, není dominantní účastník

(b) Přístup na kapitálový trh nevyvolává podstatné náklady (neexistuje „tření“, které brání

(c) Relevantní informace jsou přístupné

(d) Neexistují daně

B+M: Ceny cenných papírů se chovají skoro tak, jako by tyto podmínky byly ve skutečnosti splněny

2. Metoda vnitřního výnosového procenta (VVP) [Internal Return Rate (IIR)]:

Je metodou, které hledá ten procentní výnos, pro který je ČSH = 0

Pro většinu projektů jsou to spolu s ČSH rovnocenné metody

VVP selhává v některých komplikovanějších případech

CF ČSH INV t

= − +

obchodu)

t

0

= ⇒

t

(1 )

VVP

+

CF

t

(1 )

VVP

+

INV VVP

= ⇒

ČSH VVP r ⋅ +

‚ ( )

= +

n

3. Jakékoliv statické metody (Metoda návratnosti, ap.) se vsoučasnosti již nepoužívají

– neuvažují časovou hodnotu peněz a rizika → investice s životností do 2 let

Metoda výnosnosti investice

n

ČSH ČSH

+

n v

r r

v n

Z

ROI r

= ⋅100

INV

[%]

16

INV DN

=

Metoda doby návratnosti investice prů roč CF

14. Nástroje statické a dynamické finanční analýzy. Charakteristika a užití soustav finančních ukazatelů.

Bilance cash-flow.

Finanční analýza

Účel – prověřit účetní data s cílem určit, jak efektivní a riziková je podniková činnost

Ukazatelé

Pomáhají analyzovat a interpretovat finanční informace

Slouží k hodnocení finančních výkazů

Poskytují rychlý a relativně jednoduchý prostředek pro prověření finančního zdraví podniku

Vyjadřují relace mezi dvěma daty finančních výkazů

Pomáhají odhalit finanční sílu a slabost podniku

Kategorie finančních ukazatelů

Ukazatelé rentability (ukazatelé ziskovosti)

Ukazatelé zadluženosti

Ukazatelé aktivity

Ukazatelé zadluženosti

Klíčové kroky analýzy finančních ukazatelů

Identifikace uživatelů a jejich informačních potřeb

Výpočet vhodných ukazatelů

Interpretace a vyhodnocení výsledků

Ukazatelé rentability

Ukazatelé měří jak efektivně podnik využívá svá aktiva a jak efektivně podnik řídí své činnosti

Zisková marže = Čistý zisk / Prodeje

Rentabilita aktiv (ROA) = ZPUD / Aktiva; Čistý zisk / Aktiva

Rentabilita vl. kap. (ROE) = Čistý zisk / Vlastní kapitál

Rentability vl. kap. = Čistý zisk / Vlastní kapitál = Čistý zisk / Aktiva x Aktiva / Vlastní kapitál

ROE = ROA x multiplikátor = ROA x (1 + Závazky / Vlastní kapitál)

ROE = Čistý zisk / prodeje x prodeje / Aktiva x Aktiva / Vlastní kapitál

ROE je ovlivňováno třemi faktory

Provozní efektivností (měřenou ziskovou marží)

Efektivností využívání majetku (měřenou obratem aktiv)

Finanční pákou (měřenou multiplikátorem

Bilance cash flow – představuje tok finančních fondů (kapitálu) mezi dvěma časovými okamžiky. Vyjadřuje

změny rozvahy, ke kterým dojde mezi dvěma časovými okamžiky (změny, které zvýší a změny, které sníží stav

peněžních prostředků

15. Řízení provozního kapitálu podniku. Vazby mezi hmotnými a finančními procesy. Kvantifikace potřeby

pracovního kapitálu. Formy finančního krytí potřeby kapitálu.

Řízení provozního kapitálu podniku

řízení objemu a struktury financování oběžného majetku. V oblasti řízení finačního majetku má finanční

manažer významné kompetence. Je přímo odpovědný za řízení hotovosti a finančního majetku a zaujímá

významnou participativní roli při řízení pohledávek a zásob.

rentabilita a riziko

základní problém řízení pracovního kapitálu spočívá ve stanovení:

– optimální hladiny do oběžného majetku

– přiměřeného poměru mezi krátkodobým a dlouhodobým financováním investic do oběžného majetku.

ukazatel rentability ROI=čistý zisk/aktiva=čistý zisk/(hotovost+pohledávky+zásoby)+stálá aktiva

Potřeba kapitálu

Dána

• Objemem výdajů vázající kapitál a příjmů uvolňující kapitál

• Časovým posunem mezi výdaji vázající kapitál a příjmy uvolňující kapitál

[roky]

. .

PKt = ∑ ( Výdτ – Přτ )

17

Potřeba kapitálu požadavky na kapitál

Faktory ovlivňující potřebu kapitálu

• velikost podniku

• stupeň využívání kapacit

• výrobní program

• rychlost obratu

Určování potřeby kapitálu

• Pomocí bilance příjmů a výdajů (finanční plán)

• Pomocí výdajů a doby jejich vázanosti (oblast OM)

• Pomocí ukazatelů doby obratu, respektive obratu (oblast OM)

Finanční krytí potřeby kapitálu

• Neutrální finanční politika

• Konzervativní finanční politika

• Agresivní finanční politika

Způsoby snižování potřeby kapitálu

16. Finanční zdroje. Vlastní finanční zdroje.

Finanční zdroje (kapitál)-potřeba vždy při nákupu

základní dělení – vlastní,cizí,krátkodobé a dlouhodobé

Financování z vnitřních (vlastních) zdrojů

– získává podnik svou vlastní činností

Způsoby: z provozní činnosti podniku (podnikový obrat), z provedených racionalizačních opatřeních a z prodeje

podnikového majetku.

podnikový obrat-financování z provozního cash flow chápaného jako součet zisků, odpisů a rezerv

– financováni ze zisku-samofinancování, ta část zisku co zůstává v podniku jako příděl rezervním

fondům nebo nerozdělený zisk, zbylá část ziku rozdělena akcionářům

– financování z odpisů – odpisy=náklad, který představuje hodnotový úbytek nehmotného majetku a

hmotného investičního majetku za dané časové období, snižuje zisk podniku, s odpisy nejsou spojeny

výdaje, primárně financování obnovy odepisovaného majetku.

metody odepisování: lineární (odepisování během doby využitelnosti rovnoměrně), degresivní

(odepisování během doby využitelnosti nerovnoměrně), výkonové (odpisy se stanovují v svislosti na výkonu

odepisovaného majetku)

– financování z rezerv – podobné jako u odpisů z nákladů- tvorbou rezerv vznikají náklady, které nejsou

spojeny v dané periodě s výdaji. Vytvořené rezervy tak zůstávají v podniku až do doby jejich čerpání či

rozpuštění.

– financování z racionalizačních opatření- důležitý potencionál financování- snížení potřeby kapitálu

vázaného v oběžném a neoběžném majetku. Uvolněný kapitál představuje zdroje, které lze použít na

další rozvoj podniku. (racionalizační opatření v oblasti zásobování, výroby a odbytu, snížení zásob

materiálu, nedokončené a dokončené výroby a pohledávek).

– financování z prodeje podnikového majetku – ukončení termínovaných vkladů či prodejem cenných

papírů, které podnik vytvořil či nakoupil v dřívějším období s cílem vytvořit na přechodu dobu rezerv

likvidity. prodeje nesmí narušit plynulost výroby a nezhoršily finančně hospodářskou situaci podniku.

vlastní dlouhodobé financování – emise akcií- základní jmění je děleno na akcie-prodej-získání VK

akcie-běžné (bežné práva dle Obchodního zákoníku), prioritní (zvláštní práva, přednostní dividendu),

zaměstnanecké

17. Krátkodobé a dlouhodobé cizí finanční zdroje. (skripta 87-91)

krátkodobé – krátkodobé úvěry

– kontokorentní bankovní úvěr – (běžný účet s možností debetního, záporného zůstatku), účtují se

– obchodní úvěr – je poskytován podniku jeho obchodními partnery. Základem obchodního úvěru je

veškeré příjmy podniku, vzniká vklad (příjmy jsou vyšší než výdaje) nebo bankovní úvěr (příjmy

jsou nižší než výdaje)

kupní smlouva mezi dodavatelem (poskytovatelem úvěru) a odběratelem (nabyvatel úvěru), který

nakupuje na dluh

18

dlouhodobé – dlouhodobé úvěry a emise obligací

– dlouhodobé úvěry – dražší a hůře získatelné, režim úvěru a úroků vychází z úvěrové smlouvy. Za

standardní lze považovat režim úhrad, kdy podnik v každém období splácí úvěr stejnými částkami.

Úroky hrazené v každém období se lší, přičemž jejich velikost klesá s poklesem dlužné částky.

– emise obligaci – získávají kapitál spíše velké a bonitní podniky, neboť výdaje spojené s emisé

obligaci a požadavky na bonitu emitenta ze strany investorů jsou vysoké. Podniky mohou krýt

relativně vysokou potřebu kapitálu. Kapitál může být získám po menších částkách od velkého

počtu investoru. Kupci obligací (investoři) půjčují podniku kapitál a jako protihodnotu získávájí

cenné papíry.

Kurz obligace – na primárním trhu je obligace prodávána za emisní kurz, který je na úrovni nominální

hodnoty obligace nebo je nižší (cena se slevou – disagiem) či vyšší (cena s přirážkou – agiem)

na sekundární trhu se prodávají obligace za svůj tržní kurz, který obvykle bývá udáván v procentech