Zásobování
Zásobování patří mezi velmi důležité podnikové aktivity.
Při řízení zásob se jedná v podstatě o řešení tří základních problémů:
1. jak velké zásoby materiálu mají být objednány pro určitý časový úsek;
2. v jakých dodávkách mají být objednané zásoby doručeny;
3. jakým zásobám musí být věnována speciální pozornost.
Společným požadavkem při řešení těchto problémů je snaha minimalizovat náklady spojené
se zásobováním.
Důležitým nástrojem při řešení těchto uvedených problémů jsou následující propočty:
bilance materiálu,
propočty spotřeby materiálu,
řízení zásob (plánování zásob).
8.1. BILANCE MATERIÁLU
Potřebná výše zásob se průběžně odhaduje na základě plánu výroby a očekávaných tržeb za
realizovanou produkci. Při propočtech se přitom vychází ze základního vztahu, vyjádřeného
pomocí bilanční rovnice:
Z p + NM = M + Zk
kde: Zp – počáteční zásoba materiálu,
NM – nákup materiálu,
M – spotřeba materiálu,
Zk – konečná zásoba materiálu.
V bilanci materiálu se vyskytuje jako proměnná spotřeba materiálu. Důležitým krokem
je tedy transformace plánované spotřeby materiálu na potřebu nákupu materiálu, tzn.
řešení bilanční rovnice, při kterém zvažujeme očekávaný faktický stav zásoby.
Při řešení bilanční rovnice vycházíme z vypočtené plánované spotřeby materiálu.
8.2. PROPOČTY SPOTŘEBY MATERIÁLU
Spotřebu materiálu (budoucí, plánovanou spotřebu materiálu) lze zjistit pomocí těchto metod:
a) Metoda přímého výpočtu
Tato metoda se používá u těch materiálů, které se spotřebovávají ve velkém množství a
jejichž spotřeba je proporcionálně závislá na objemu výroby. Jde především o suroviny a
rozhodující část základního materiálu, popř. i o část pomocných materiálů.
Základem pro výpočet jsou:
– údaje o objemu výroby (výkonů),
– normy spotřeby nebo agregované ukazatele měrné spotřeby.
Výpočet se provede podle vztahu:
M = Q ⋅ N ⋅ p
kde: M – spotřeba materiálu v Kč (budoucí, plánovaná spotřeba materiálu),
Q – objem výroby v naturálním vyjádření za dané období,
;
;
N – norma spotřeby materiálu na jednotku výroby v naturálním vyjádření,
p – cena za jednotku materiálu.
b) Indexní metoda
Tato metoda je nejběžnější z těch metod, kterých používáme pro propočet plánované spotřeby
materiálu, která nevykazuje proporcionální závislost na objemu výroby. Jde především o
značnou část pomocných materiálů.
Podkladem pro výpočet budoucí spotřeby materiálu jsou statistické údaje o minulé spotřebě
za přiměřeně dlouhé období.
Výpočet se provede podle vztahu:
−1 −1 = ⋅ ⋅ ⋅ ⋅ Mt mt kQ kN kp pt
kde: Mt– spotřeba materiálu ve sledovaném období v Kč,
mt-1 – spotřeba materiálu v minulém období v naturálních jednotkách,
kQ – koeficient vývoje objemu výroby,
kN – koeficient vývoje norem spotřeby,
kp – koeficient vývoje cen materiálu,
pt-1 – cena za jednotku materiálu v minulém období.
8.3. ŘÍZENÍ ZÁSOB
Jeho cílem je zabezpečovat udržování zásob v takové výši a struktuře
které odpovídají potřebám podniku a
současně respektují kritéria ekonomické efektivnosti hospodaření podniku.
Řízení zásob je nutné v podniku věnovat náležitou pozornost, a to z těchto důvodů:
zásoby vážou podstatnou část kapitálu (omezují tím možnost jeho jiného použití – např.
pro rozvoj podniku);
zásoby vyvolávají náklady na jejich udržování, skladování apod.;
na druhé straně zásoby pozitivně ovlivňují plynulost výroby, využití kapacit.
Základ řízení zásob tvoří normy zásob.
Normy zásob vyjadřují žádoucí (ekonomicky optimální) úroveň zásoby konkrétních druhů
materiálů buď v hmotném, časovém, nebo finančním vyjádření.
V teorii i praxi se při propočtu norem zásob používá řady metod:
u tzv. klasických metod je základním kritériem minimalizace stavu zásob,
u optimalizačních metod je základním kritériem minimalizace celkových nákladů na
pořízení a udržování zásob.
V tržních podmínkách se za základní považuje optimalizační přístup, který uplatňuje
nákladové kritérium:
– běžnou i pojistnou zásobu udržujeme na takové výši, která vyvolává minimální celkové
náklady na pořizování, skladování a udržování zásob i náklady vyvolané při nekrytí
potřeby ze zásoby (nebo opožděné krytí) ve výrobě;
– je nutné však brát v úvahu i změny podmínek dodávek při různém režimu doplňování
zásoby, popř. srážky (slevy) z ceny ve vztahu k velikosti dodávky, případně přirážky k
ceně při odběru pod stanovené minimum; podobně je nutno zvažovat i dodací lhůty apod.
Existuje velký počet různých optimalizačních metod, jejich společným základem je však
výpočet výše dodávky.
Tedy jednou z cest, jak můžeme při zásobování minimalizovat náklady, aniž by byl narušen
plynulý chod výroby, je optimalizace velikosti dodávky.
;
Optimální velikost dodávky je možno vyjádřit podle následujícího vztahu (Harris
Wilsonova vzorce):
D
=
o N
kde: Do – optimální velikost dodávky v naturálních jednotkách (tedy výše dodávky, při
NM – nákup materiálu v naturálních jednotkách za plánovací období (např. za rok),
Nd
Ns
Délka dodávkového cyklu, která odpovídá optimální velikosti dodávky, se pak vyjádří
podle vztahu:
T D
t
=
d
NM
kde: td – délka dodávkového cyklu (v daném případě optimální délka dodávkového
cyklu) ve dnech,
T – délka plánovacího období ve dnech.
Celkové náklady na zásobování, tj. na zajištění dodávek, skladování a udržování zásob,
se vyjádří podle vztahu:
NM N = N ⋅ + ⋅
c d
kde: Nc
skladování a udržování zásob při celkovém nákupu materiálu pro plánovací
období (např. rok).
Vývoj nákladů na zásobování při změně počtu a velikosti dodávek
(znázornění charakterizuje hlavní faktory, které ovlivňují optimální velikost dodávky)
náklady
(Kč)
2
NM N
⋅ ⋅
s
níž jsou celkové náklady na pořízení, skladování a udržování zásob minimální),
– náklady na dodávku (náklady na zajištění jedné dodávky),
– náklady na skladování jednotky zásob v Kč za plánovací období (např. za rok).
d
;
⋅
o
;
D
o
– celkové náklady na zásobování v Kč, tj. náklady na zajištění dodávek,
D
N
o
s
2
;
celkové
náklady na
zásobování
náklady na
dodávky
náklady na
skladování
a udržování
zásob
počet dodávek odpovídající velikosti
(čím větší počet, tím menší velikost)
Norma zásob
Základní norma zásob je tvořena běžnou zásobou a pojistnou zásobou.
Běžnou zásobou – rozumíme tu část zásob, která kryje spotřebu materiálu v období mezi
dvěma pravidelnými dodávkami. V průběhu dodávkového cyklu její stav tedy kolísá mezi
minimální (resp. pojistnou) zásobou (těsně před uskutečněním dodávky) a maximální
zásobou (stavem bezprostředně po dodávce); nejčastěji se vyjadřuje jako průměrná
běžná zásoba, která se rovná polovině velikosti dodávky.
Pojistná zásoba má krýt především odchylky v průběhu spotřeby, ve výši dodávek a
v délce dodávkového cyklu. Zjišťuje se různými metodami; základní způsob propočtu
pojistné zásoby však nejčastěji vychází z počtu dnů, které jsou nutné pro získání
potřebného materiálu (od objednávky až po vydání do spotřeby). Takto získanou
pojistnou zásobu ve dnech přepočteme pomocí průměrné denní spotřeby materiálu
na pojistnou zásobu v hmotných jednotkách.
Normu zásob daného materiálu pak vyjádříme podle vztahu:
NZ = bz + pz = + ⋅
kde: NZ – norma zásob materiálu v hmotných jednotkách,
bz – běžná zásoba v hmotných jednotkách,
pz – pojistná zásoba v hmotných jednotkách,
Do – optimální velikost dodávky v hmotných jednotkách,
– doba pojistné zásoby ve dnech,
tpz
Md – průměrná denní spotřeba materiálu v hmotných jednotkách.
Řešený příklad:
Předpokládaná roční spotřeba materiálu (= nákup materiálu) je 2 500 t, náklady na jednu
dodávku činí 50 000 Kč, náklady na skladování a udržování zásob jsou 1 000 Kč na 1 tunu za
rok. Cena l tuny materiálu činí 80 000 Kč.
Úkol:
Vypočtěte optimální velikost dodávky, optimální dodávkový cyklus a celkové náklady na
zásobování za rok.
Řešení:
Optimální velikost dodávky:
D
o 500
=
optimální velikost dodávky činí 500 t materiálu.
Optimální dodávkový cyklus:
T D
d 73
t
=
NM
optimální dodávkový cyklus (doba mezi dvěma pravidelnými dodávkami) činí 73 dnů.
Celkové náklady na zásobování:
NM N N
c d 250000 250000 500000
= ⋅ + ⋅ = ⋅ + ⋅ = + =
D
o
t M
pz d
2 ;
2 2 2500 50000
NM N
⋅ ⋅
N
s
⋅ ⋅
d
=
1000
t
=
;
365 500
⋅
o
=
2500
⋅
=
dnů
;
D
o
D
N
o
s
2
2500 50000
500
500 1000
Kč
2
celkové náklady na zásobování (na pořizování, skladování a udržování, ovšem s výjimkou
ceny materiálu) činí 500 000 Kč za rok, a jsou za daných podmínek pro podnik minimální.
PŘÍKLADY K PROCVIČENÍ
PŘÍKLAD 1:
V plánovacím období (např. rok) má podnik vyrobit 8 000 kusů výrobku. Na jeden výrobek
se spotřebuje 40 kg suroviny A (oceli) a 20 kg suroviny B (hliníku). Cena 1 t suroviny A je
20 000 Kč, cena 1 t suroviny B je 50 000 Kč.
Úkol:
Vypočtěte plánovanou spotřebu obou surovin (A i B) v kg a v Kč.
Řešení:
PŘÍKLAD 2:
Spotřeba materiálu v minulém období činila 150 t. Ve sledovaném období se má objem
výroby zvýšit o 8 %, norma spotřeby materiálu se má snížit o 2 % a cena materiálu má vzrůst
o 5 %. Cena za 1 t materiálu v minulém období činila 12 000 Kč.
Úkol:
Vypočtěte pro sledované období spotřebu materiálu v tunách a v Kč.
Řešení:
PŘÍKLAD 3:
Předpokládaná roční spotřeba materiálu (spotřeba materiálu = nákup materiálu) je 50 000 ks,
náklady na jednu dodávku jsou 50 000 Kč, náklady na skladování a udržování včetně úroků
činí 200 Kč na 1 ks zásoby materiálu za rok. Cena materiálu činí 800 Kč za 1 kus.
Úkol:
1) Propočtěte optimální výši dodávky, optimální dodávkový cyklus a celkové náklady na
zásobování odpovídající optimální výši dodávky.
2) Vypočtěte normu zásob materiálu v ks, jestliže pojistnou zásobu je nutné tvořit na 10 dnů.
3) Na základě předchozího případu rozhodněte o optimální výši dodávky v případě, že
dodavatel:
a) při odběru 10 000 ks v jedné dodávce poskytne slevu z ceny materiálu ve výši 0,5 %,
b) při odběru 10 000 ks v jedné dodávce poskytne slevu z ceny materiálu ve výši 1,0 %.
Řešení:
1) Optimální výše dodávky, optimální dodávkový cyklus a celkové náklady na zásobování:
optimální výše dodávky:
optimální dodávkový cyklus:
celkové náklady na zásobování:
2) Norma zásob materiálu:
3) Optimální výše dodávky:
a) při odběru 10 000 ks v jedné dodávce a slevě z ceny materiálu ve výši 0,5 %:
b) při odběru 10 000 ks v jedné dodávce a slevě z ceny materiálu ve výši 1,0 %:
PŘÍKLAD 4:
Podnik může v příštím roce vyrobit a prodat 20 000 kusů výrobku. Na 1 výrobek se
spotřebuje 24 kg suroviny; cena 1 kg suroviny je 8 Kč. Zásoba suroviny ke dni sestavování
bilance je 40 000 kg, předpokládaná spotřeba do konce roku je 68 500 kg a podnik očekává
ještě v tomto roce dodávky suroviny (nákup) ve výši 58 500 kg. Nutná zásoba suroviny ke
konci příštího roku se předpokládá ve výši 50 000 kg.
Úkol:
1) Vypočtěte plánovanou spotřebu suroviny pro příští rok.
2) Určete celkovou výši nákupu suroviny v příštím roce na základě sestavení bilanční
rovnice.
3) Vypočtěte optimální velikost dodávky, optimální dodávkový cyklus a celkové náklady
na zásobování za rok, jestliže náklady na jednu dodávku činí 3 200 Kč a náklady na
skladování a udržování jsou 2 Kč na l kg zásoby suroviny za rok.
4) Stanovte normu zásoby dané suroviny pro příští rok, když doba pojistné zásoby je
stanovena na 6 dnů.
Řešení:
1) Plánovaná spotřeba suroviny:
2) Plánovaný nákup suroviny:
3) Optimální velikost dodávky, optimální dodávkový cyklus a celkové náklady na
zásobování:
optimální velikost dodávky:
optimální dodávkový cyklus:
celkové náklady na zásobování:
4) Norma zásoby suroviny:
OTÁZKY:
1) Jakou funkci plní bilanční rovnice v systému řízení zásob?
2) Které faktory ovlivňují potřebu zásob materiálu v podniku?
3) Vysvětlete princip stanovení optimální výše dodávky a její význam při stanovení norem
zásob.
4) Znázorněte vývoj nákladů na zásobování v závislosti na změně počtu a velikosti dodávek.
5) Jaké znáte moderní systémy řízení zásob?