Zásoby

Zásoby

(charakteristika a třídění zásob, oceňování zásob při pořízení a na skladě, odlišnosti v

pořízení způsobem A a způsobem B, význam inventarizace zásob k datu účetní závěrky u

způsobu B, dopady do účtování, charakteristika a uplatnění opravných položek u zásob,

způsoby vyřazení zásob a příp. daňové dopady).

(charakteristika a třídění zásob, oceňování zásob při pořízení a na skladě, účtování pořízení

zásob způsobem A, způsobem B, vč. inventarizace k datu účetní závěrky a dopady do účtování,

přechodné snížení ocenění zásob, způsoby vyřazení zásob a příp. daňové dopady).

Charakteristika a třídění zásob

Patří do oběžného majetku, tzn. jedná se o takové složky majetku, u nichž dochází

k jednorázové spotřebě nebo se z příslušné činnosti získávají a přeměňují v jiné majetkové

složky. Zásoby se zahrnují do nákladů jednorázově, a to v okamžiku jejich spotřeby, prodeje,

darování a v dalších případech, kdy dochází k jejich úbytku.

V účtové osnově je pro zásoby vyčleněna účtová třída 1.

1. Zásoby materiálu – účtová skupina 11

= složka majetku, která je v účetní jednotce zpravidla spotřebována jednorázově, přičemž

mění svoji formu.

V některých případech si podnik vyrábí materiál sám jako náhradu za existenci dodávky.

Přitom musí jít o výrobu materiálu, který patří do jiného oboru činnosti než výrobní program

podniku. (produkce podniku v oboru činnosti, pro který byl podnik zřízen, jsou zásoby vlastní

výroby). Jde zejména o výrobu náhradních dílů a obalů, výjimečně o suroviny. Při výrobě

tohoto materiálů vznikly podniku náklady, a proto jejich předání na sklad musí být účtováno

jako výnos pomocí účtů aktivace.

Do zásob materiálu patří:

suroviny a základní materiál – vstupují do výrobku a tvoří jeho podstatu,

pomocné látky – vstupují do výrobku, ale netvoří jeho podstatu (lak)

provozovací látky – hmoty, jichž je zapotřebí pro provoz podniku jako celku (palivo,

čistící prostředky apod.)

náhradní díly – předměty určené k uvedené DHM do původního stavu

vratné obaly – slouží k ochraně a dopravě nakoupeného materiálu,

drobný HM, který nesplňuje podmínky pro zařazení do DHM a pokud účetní jednotka

rozhodla, že tento majetek povede jako zásoby

2. Zásoby vlastní výroby včetně zvířat patřících do zásob – účtová skupina 12

a) nedokončená výroba – produkty, které již prošly některými výrobními stupni, nejsou již

materiálem, ale nejsou ještě ani hotovými výrobky, ani polotovary – jde např. o rozpracované

služby, sotware..

b) polotovary vlastní výroby – produkty, které prošly již určitou ucelenou částí

technologického procesu, kromě dalšího vlastního zpracování mohou být dodány i jiným

podnikům, příp. spotřebitelům, jsou schopny přepravy k tomuto dalšímu zpracování (odlitky,

výkovky, výlisky, neupravené tkaniny), jsou skladovány odděleně od ostatních zásob

c) výrobky – dokončený, ale zatím neprodaný produkt výroby, obvykle jsou skladovány

v samostatných odbytových skladech (z důvodu oddělení zásobovací i odbytové režie)

d) zvířata – mladá chovná zvířata, zvířata ve výkrmu, ryby, slepice, kachny, krůty apod.

3. Zboží – účtová skupina 13

5. ZÁSOBY

= druh zásob, který účetní jednotka nakupuje za účelem dalšího prodeje v nezměněné

podoby. Zboží může být rozbalováno, procováno,paketováno, či jiným způsobem upravováno

množství nebo balení. Jeho podstata a užitné vlastnosti se nemění. Zbožím se stávají i

výrobky vlastní výroby, které účetní jednotka prodává ve vlastních prodejnách. Zbožím

jsou dále též pozemky, budovy a stavby, které účetní jednotka pořizuje za účelem prodeje

v nezměněné podobě a sama je nepoužívá, neprojímá a neprovádí na nich technické

zhodnocení.

Oceňování zásob při pořízení

1. Pořizovací cenou – oceňují se všechny nakoupené zásoby, tj. materiál a zboží. Jedná se o

cenu, za kterou jsou zásoby skutečně pořízeny včetně nákladů s pořízením související, mezi

něž patří:

přepravné externí (vyúčtované jinými účetními jednotkami),

přepravné interní (vyúčtované jako vnitropodniková služba),

clo

provize

pojistné při přepravě,

náklady na zpracování materiálu (může být provedeno externě nebo jako

vnitropodniková služba)

Náklady jako přepravné, provize, pojistné, clo aj., nelze zahrnout do nákladů v momentu

jejich vynaložení, ale až v momentu úbytku příslušné zásoby, k níž se věcně vztahují (tj.

v okamžiku vynaložení se účtují na účet 111, resp. 131)

1. DF za nákup materiálu, resp. zboží – 111, 131/321

2. Hotově zaplacena provize – 111,131/211

3. Faktura za přepravu – 111,131/321

4. Převzetí na sklad – 112,132/111,131

2. Ve vlastních nákladech – u zásob, které jsou výsledkem vlastní činnosti = přímé náklady

spojené s výrobou (např. přímý materiál, přímé mzdy), popř. i část nepřímých nákladů, které

se k činnosti vztahují. Za vlastní náklady se považují buď skutečné náklady, nebo náklady

předem stanovené dle předběžných kalkulací.

V průběhu výrobního procesu se náklady účtují do nákladů a při převzetí výrobků na sklad

dochází k jejich aktivaci ve vlastních nákladech – přírůstky: 121,122,123/611,612,613

Oceňování zásob na skladě

V tržních podmínkách je běžným jevem, že stejný druh zásob má při každém novém příjmu

jinou kupní cenu. Zatímco se při nákupu jednotlivých položek jejich cena mění, metoda

oceňování se nemění. Změnu metody oceňování lze provést pouze k datu roční závěrky.

Pokud se účetní jednotka rozhodne pro změnu metody oceňování, provede se přecenění zásob

a vzniklé rozdíly se proúčtují na účty 581 – náklady na změnu metody nebo 681 – výnosy

na změny metody. Pro ocenění příjmů a výdeje zásob v pohyblivých nákupních cenách lze

použít několik metod. Podle platných předpisů připadají v úvahu tyto metody:

• Metoda sledování skutečné ceny

• Metoda FIFO (first in – first out), tj. první cena pro ocenění přírůstku zásob se použije

jako první cena pro ocenění úbytku zásob

• Metoda průměrných cen (metoda váženého aritmetického průměru)

• Metoda pevné ceny s odchylkou

Obecně platí že součet ocenění skladovaných zásob a ocenění zásob ve skladu vydaných

musí být při použití kterékoliv metody stejný a rovná se celkovému ocenění zásob přijatých na

sklad.

Metoda sledování skutečné ceny

V praxi se vyskytují případy, kdy je nutno vysledovat skutečnou cenu použitého materiálu

nebo zboží od jejich nákupu až po jejich spotřebu nebo prodej. Jedná se zejména o drobnou

zakázkovou výrobu, kdy použijeme konkrétní materiál na konkrétní zakázku. Výběr

použitého materiálu je obvykle ovlivněn zákazníkem i z hlediska ceny (látky v zakázkovém

krejčovství, součástky v autoservisu, materiál při stavebních pracích apod.). Jednotlivé

položky jsou sledovány samostatně a při spotřebě účtovány ve skutečné výši do nákladů, a to

v třídění podle jednotlivých zakázek.

Metoda FIFO

Při metodě FIFO se u určitého druhu zásob používají pro výdej ty ceny, které jsou nejstarší.

Na fyzické organizaci skladu nebo fyzickém pořadí výdeje určitého druhu zásob nezáleží. Jde

o administrativní uplatnění této metody ve skladové evidenci a v účetnictví.

Metoda průměrných cen

Při této metodě se cena konkrétního druhu zásob vypočítává jako vážený aritmetický průměr,

tj. každé ceně je přisouzena váha podle počtu jednotek. Vážený aritmetický průměr je nutné

počítat nejméně jednou za měsíc.

Metoda pevné ceny s odchylkou

Při použití metody pevné ceny s odchylkou se pro každý druh zásob stanoví pevná skladová

cena, která se mění zpravidla až se změnou účetního období. Skaldové účty se rozdělí na dva

účty analytické. Na jednom z nich účtujeme v pevné ceně, na druhém z nich účtujeme rozdíl

mezi pevnou cenou a cenou dodávky. Tento rozdíl nazýváme odchylkou.

Postup výpočtu:

– nejprve vypočítáme poměr (KZ 132/2) / (KZ 132/1)

– teprve poté účtujeme výdejku

– vynásobíme výdejku poměrovým číslem (koef.) zjištěným dle první odrážky

– účtujeme rozpuštění odchylky

Tato metoda má význam v oblasti vnitropodnikového řízení, neboť zaručuje všem

hospodářským střediskům stejné náklady při spotřebě materiálu, a tedy srovnatelné vstupy do

střediskových výsledovek, nezávisle na tržních výkyvech cen. Tím dává reálné podklady pro

hodnocení výsledků hospodářských středisek.

Základní rozdíly mezi uvedenými metodami spočívají v tom, že metoda FIFO pracuje

s výdejkami, kdežto metoda průměrných cen s příjemkami. Obě metody mění cenu zásob ve

skladové evidenci. Metoda pevné ceny s odchylkou nemění cenu zásob ve skladové evidenci

a přenáší tuto administrativu mimo vlastní sklad. Dále nevyžadujeme skladové množství.

Účtování pořízení zásob způsobem A, způsobem B, vč. inventarizace k datu účetní

závěrky a dopady do účtování

Při způsobu A se účtují zásoby na skladové účty, představované účty účtových sk. 11.

materiál, 12. zásoby vlastní výroby, 13. zboží. Pořizovací cena se veda na účtech 111, 112,

131, 132

Při způsobu B účtujeme nakoupený materiál nebo zboží přímo do nákladu bez použití

skladových účtů. V průběhu roku se na skladových účtech nevytvářejí žádné zápisy. Teprve

na konci roku se provede inventura zásob, zjistí se jejich účetní hodnota a provede se účtování

na skladových účtech. O přírůstek nebo úbytek hodnoty skladu od poslední inventury se

opraví náklady. Při způsobu B se sice v průběhu roku neúčtuje na sklad, ale to neznamená, že

není vedena skladová evidence. Tuto skladovou evidenci musí účetní jednotka vést prakticky

ve stejném rozsahu jako u způsobu A.

Pořizovací cena se účtuje na příslušné nákladové účty 501, 504 a na 112, 132.

U obou způsobů je nutno uvést předepsanou analytickou evidenci, aby bylo možno zjistit stav

zásob z důvodu inventarizace.

Analytická evidence zásob se vede podle jednotlivých skladových položek a má formu

skaldových karet nebo datových souborů v počítači.

Evidence obsahuje:

Označení (druh zásob)

Datum pořízení

Datum vyskladnění

Ocenění

Množství

U zásob zboží v maloobchodní činnosti alespoň podle – hmotně odpovědných osob

nebo míst uložení.

U způsobu B odpadá účtování o příjemce a výdejce, proto se tento způsob zdá jednodušší.

Na druhé straně náklady na prodané zboží na účtu 504 jsou vyšší, než odpovídá skutečnosti a

skladové evidenci. Tím dochází v průběhu roku ke zkreslení HV, který je vyrovnáván teprve

při účtování na konci roku (účtování podle skladové evidence). Způsob A a B dávají shodné

výsledky pouze při účtování na konci roku. Stav zboží na skladě není v průběhu roku účtován

na účtu 132 a v případě spotřeby se musí zjistit ze skladové evidence. Potřebám řízení proto

lépe vyhovuje způsob A, kdy účetnictví poskytuje průběžné objektivní informace o stavu

zásob a nákladech na prodané zásoby.

Shrnutí:

I. Nákup materiálu, resp. zboží u plátce DPH ZPŮSOB A ZPŮSOB B

Nákup za hotové – cena bez daně 111,131/211 501,504/211

– DPH 343/211 343/211

Nákup na fakturu – cena bez daně 111,131/321 501,504/321

– DPH 343/321 343/321

Vedlejší pořizovací výdaje – dodavatelsky 111,131/211,321

501,504/211,321

Nákup v zahraničí – DF 111,131/321 501,504/321

– celní deklarace – clo 111,131/379 501,504/379

Převzetí zboží na sklad 112,132/111,131

neúčtuje se

U neplátce DPH vstupuje DPH do hodnoty materiálu, zboží (tj. u způsobu A účet 111, 131, u

způsobu B – 501,504)

II. Prodej zboží, resp. materiálu

V hotovosti – cena bez daně 211/604, 642 211/604, 642

Na fakturu – cena bez daně 311/604,642 311/604,642

Úbytek prodaného materiálu, zboží 504, 542/132,112

neúčtuje se

III. Na konci roku – dle výsledků inventarizace

PS materiálu, zboží neúčtuje se 501,504/112,132

– ve vlastní režii 111,131/622 501,504/622

– DPH 343/379 343/379

DPH 211/343 211/343

DPH 311/343 311/343

KS neúčtuje se 112,132/501,504

IV. Inventarizační rozdíly

Norma přirozeného úbytku zásob 501,504/112,132

neúčtuje se

Manko 549/112,132 549/112,132

Přebytek 112,132/648 112,132/648

Účtování u zásob vlastní výroby

Způsob A: průběžné přírůstky 121,122,123/611,612,613

Průběžné úbytky 611,612,613/121,122,123

Inventarizační přebytky 121,122,123/611,612,613

Manka 549/121,122,123

KS – na konci 121,122,123/611,612,613

Způsob B: PS – odepsání 611,612,613/121,122,123

Inventarizační rozdíly, škody na zásobách, oceňování při inventarizaci

Skutečný stav zásob se zjišťuje fyzickou inventurou, kterou provádí inventarizační komise a

vyhotovuje inventurní soupisy a inventarizační zápis.

Při porovnání účetního stavu se stavem skutečným mohou být zjištěny inventarizační rozdíly,

kterými jsou:

a) manka – skutečný stav je nižší než účetní, přičemž rozdíl mezi těmito stavy nelze doložit

účetním dokladem, nebo prokázat jiným způsobem. Manka se považují za provozní náklad,

předepsané náhrady za provozní výnos. Náhrada za zaviněné manko se může uskutečnit:

– v hotovosti (na vrub 211)

– platbou na účet (221)

– srážkou ze mzdy – 331

U některých druhů zásob dochází k přioraným úbytkům hmotnosti nebo objemu zásob. Pro ně

si účetní jednotka stanoví vnitřní směrnici normy přirozených úbytků zásob, která má platnost

pro určité období. Normy musí být řádně odůvodněné. Pak se takovýto úbytek zúčtuje –

501,504 a jde o daňově uznatelný náklad.

1. manko – přirozený úbytek: 501,504,611,612,613/112,132,121,122,123

2. Manko 549/112,132,121,122,123

3. Předpis náhrady manka 335/648

+ příslušná úhrada

b) přebytky – skutečný stav zásob je vyšší než účetní. Představují zásoby, které na skladě

jsou, ale nebyly zaúčtovány do příjmů.

1. přebytek – 112,132,121,122,123/648,611,612,613

Škody na zásobách

– např. fyzickým znehodnocením nebo živelními pohromami, popř. jinými náhodilými

událostmi představující úbytek zásob – provozní se účtují na vrub 549, mimořádné – 582.

Předepsané náhrady odpovědným osobám nebo náhrada škody od pojišťovny je provozním

nebo mimořádným výnosem zachyceným na účtu 648 resp. 688. Přiznaná náhrada od

pojišťovny se účtuje na vrub 378. Nebyla-li poskytnuta pojišťovnou ke dni účetní závěrky

pojistná náhrada a pojišťovna ani nepotvrdila její výši, zaúčtuje se pohledávka vůči ní na účet

Oceňování zásob při inventarizaci

Při inventarizaci se také porovnává užitná hodnota zásob s jejich oceněním v účetnictví.

Zjišťuje se, zda jejich hodnota odpovídá ocenění v účetnictví.

Mohou nastat tyto varianty:

a) zásoby mají vyšší užitnou hodnotu, než je ocenění v účetnictví – v takovém případě se

o přírůstku hodnoty zásob neúčtuje, z důvodu respektování zásady bilanční opatrnosti

v účetnictví

b) užitná hodnota zásob je nižší než cena zásob vykázaná v účetnictví. V takovém

případě se musí zjistit, zda snížení hodnoty je trvalého nebo dočasného charakteru.

Trvalé snížení hodnoty zásob se zaúčtuje na účtu 549 – není daňově účinným nákladem.

Přechodné snížení zásob – vytvoří se opravná položka k těmto zásobám, a to zápisem ve

prospěch účtu 19x, který souvztažně ovlivní náklady na účtu 559. Tvorba opravných položek

není daňově uznatelným nákladem. => nesmí být snížení hodnoty zásob trvalého charakteru a

nesmí se také tvořit na zvýšení hodnoty zásob.

Účet opravné položky může vykazovat zůstatek jen povahy pasivní.

Pomine-li důvod pro existenci opravné položky, vyúčtuje se jejich částečné nebo úplně

rozpuštění do výnosů, a to ve prospěch účtu 559.

1. Dočasné snížení hodnoty 559/19x

2. snížení, rozpuštění opravných položek 19x/559

3. Trvalé snížení hodnoty 549/1x

Nevyfakturované dodávky

Účetní jednotka fyzicky obdržela dodávku, ale do konce účetního období nedorazily příslušné

účetní doklady. Účet 111,131 nemůže vykazovat na konci účetního období zůstatek, proto

účet 389, na který se nemůže účtovat v průběhu účetního období, ale vždy v rámci účetní

závěrky.

1. příjem na sklad 112,132/111,131

2. Nevyfakturovaná dodávka 111,131/389

Zásoby na cestě

Pokud účetní jednotka obdrží do konce účetního období fakturu za dodávku, ale fyzicky

ji nebude doručena, pak jde o zásoby na cestě. Účet 111,131 nemůže vykazovat na konci

účetního období zůstatek, proto účet 119,139, na který se nemůže účtovat v průběhu účetního

období, ale vždy v rámci účetní závěrky.

1. DF 111,131/321

2. materiál nedošel 119,139/111,131

Způsoby vyřazení zásob

1. prodej

a. materiálu – vyřazení 542/112 – daňově uznatelný náklad

b. výrobku – vyřazení 613/123

c. zboží – vyřazení 504/132 – daňově uznatelný náklad

2. likvidace v důsledku manka a škody – viz inventarizace a účtování u DHNM

3. darování – vyřazení na vrub nákladového účtu 543, daňově neuznatelný náklad, příp.

odčitatelná položka

4. převod do osobního užívání – účet 491

5. reprezentace – vyřazení na vrub nákladového účtu 513 – daňově neuznatelný náklad